Ovidiovy Metamorfózy

Jana Malá 19.02.2010
Protože není zatím žádný příspěvek do obecné diskuze, ráda bych dnes vložila malou poetickou ukázku z knihy, menší úvahu s otázkou na závěr. Jinak bych samozřejmě nechala prostor jiným zvídavým čtenářům. Ta doba zřejmě ještě přijde, kdy se zde zaplní diskuse mnoha dotazy, jako je tomu na jiných serverech.
-----------------------------------------------------------
Stříbrný býval havran a peří měl sněhově bílé,
takže se holubům rovnal,
jichž bělost je poskvrny prosta,
husám nezadal též, jež bdělým hlasem kdys měly
zachránit Kapitól náš, ni labuti, milovné vody.
Jazyk mu na škodu byl: ba, řečného jazyka vinou barva,
Dřív tak bílá, teď bílé je opakem barvy. etc.
---------------------------------------------------


Dovolila jsem si citovat z Ovidiových Metamorfóz pár veršů
ze staršího českého překladu. Právě pro jeho poetičnost. Publius Ovidius Naso /43 př.n.l. -18 n.l./, římský básník, sepsal velmi podivuhodné dílo, jehož platnost překračuje časové hranice i mnohé lidské představy. Je skutečným poučením pro každého, kdo má otevřené oči a vidí, a pro každého kdo slyší vytříbenost i obsah jazyka autorova.
Mnoho bylo již napsáno a vždy se ráda vracím k těmto
starým příběhům z antických dob. Citace je z části pod názvem Korónis. Havran v ukázce je zde nazván Foibovým ptákem. V ptačí říši je mnoho podivuhodných letců, jejichž styl letu, tvar těla či chování se tolik podobá některým lidským vlastnostem a podobnost je tak téměř dokonalá. Dramatické vyústění mnoha příběhů je pro každého takového čtenáře jistě velkým poučením, povzbuzením a varováním. Jako v příbězích o Faëtonovi, který přednést důkaz chtěl o svém původu nebeském, avšak zřítil se s vozem slunečním, nebo o pyšné Arachné snažící se troufale soutěžit
s bohyní Athénou ve tkaní krásných látek. Proměna tedy spočívala právě v tom závěru příběhu, kdy byla za svojí troufalou snahu srovnávat schopnosti lidské s uměním božským- bohyní potrestána proměnou z těla lidského na pavoučí.

Je mnoho podobných příběhů velmi přesně vystihujících situace v lidském konání a záležitostech, mnohdy rozhodujících o osudu národů a jiných bytostí. Možná již více, po vysvětlivkách, rozumím Vašim obavám jak z malé jiskry může být velký oheň.

Myslíte, že i člověk kupř. Vaší dosažené vyšší úrovně, jak lze vidět v textech a polemikách, může mít nějaký prospěch nebo poučení z antických příběhů podobného typu? Zajímá mne tedy, zda-li se lidé(snad ještě občas) mluvící o své osobě v plurálu, nějak ještě zabývají moudrostí antické filosofie apod., nebo je to již příliš věcí zastaralou a nepoužitelnou pro vysoký stupeň dosaženého vědění na této duchovní cestě ?

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist