Amezdas - KRISTUS ZRUŠIL ZNAMENÍ KŘÍŽE JAKO SYMBOLU UTRPENÍ

aktuálně z Amezdasu :

čtěte v návaznosti na texty :

Vzkříšení

Děje se něco ? 38 (Radostná zpráva)

Amezdas - ZAHÁJENÍ SOUDŮ BOŽÍCH (zásadní zpráva)

Děje se něco? - 34 (Radostná Zpráva)

Děje se něco? - 33 (Radostná Zpráva)

25. 4. 2011

KRISTUS ZRUŠIL ZNAMENÍ KŘÍŽE JAKO SYMBOLU UTRPENÍ

Přijato 25. 4. 2011 v 9.50 středoevropského času

Řekl Kristus:

Ruším znamení kříže jako symbolu svého utrpení.

 Ruším znamení kříže jako symbolu obětní i trestné karmy. 

Nechť kříž, který byl znamením a symbolem utrpení za viny a hříchy, je od dnešního dne symbolem návratů z oddálení citového i myšlenkového člověka vůči člověku, národa vůči národu.

 Nechť je kříž symbolem navrácení se k sobě těch, kteří byli násilně od sebe odloučeni, ať vnějším zásahem jiných lidí či bytostí nebo destruktivních emocí a myšlenkou, kterou přijali a nechali v sobě působit.

 Nechť je kříž také symbolem návratu z různých duchovních cest do domova, který je jeden.     

 Nechť je kříž znamením mého požehnání cestě člověka:

 Delším vertikálním pohybem žehnám myšlenkám krokům člověka vesmírem a životem, kratším horizontálním pohybem žehnám jeho tvořivé práci a činnosti v týmu Boží rodiny. Vertikální a horizontální linie se protínají v symbolické oblasti duchovního srdce, skrze které je člověk se mnou spojen, které kroky i činnost člověka bude řídit a koordinovat; proto se v něm symbolické linie protínají, z něho vycházejí a do něho se vracejí.                    

24. 4. 2011

UZAVŘENÍ BRÁNY K DESTRUKTIVNÍM SILÁM

DŘÍVE NAZÝVANÝM „SATANISMUS“

Dnes jsem se jako obvykle brzy ráno probudila v den Vzkříšení Ježíšova těla neboť mne jako obvykle probudil pohyb Síly v prostoru. Neprožívala jsem však mohutné chvění prostoru Země, jak se vždy dělo v předešlých nedělních prostorových oživení Vzkříšení. Od soboty jsem vnímala uličky Jeruzaléma tak, jak byly za časů Ježíšovy Golgoty. Viděla jsem bránu, kterou vjel Ježíš do Jeruzaléma na Květnou neděli; Židé ji později zabetonovali, aby se nemohla naplnit Ježíšova slova o jeho druhém příchodu. Poprvé a naposledy se Ježíš Kristus vrátil do Jeruzaléma ode dne, kdy byl z něho a zároveň ze Země vyhnán potupnou smrtí jako zločinec. Bylo nám oznámeno, že v letošní Velikonoční čas uzamkne bránu vedoucí k destruktivní síle dříve nazývané „satanismus“, jejíž místo se nachází pod samotnou dlažbou jeruzalémského chrámu. Toto sdělení poprvé určené do utajené budoucnosti přinesla Božena Cibulková. Skrze mne bylo toto dění upřesněno časově na tento Velikonoční čas. Do dnešního nedělního rána jsem pojem „samotná dlažba jeruzalémského chrámu“ chápala symbolicky.

Když mne pohyb Krista dnes ráno probudil, vnímala jsem otevřenou bránu k „satanismu“ a Kristovy kroky k ní. Záhy se prostorem rozlehla úleva a já si uvědomila, že vydechuji volně jako po dlouhém strašlivém smrtelném zápase, po dlouhých nekonečných mukách. Potom jsem uviděla chrám, pod jehož dlažbou se brána k satanismu nachází a kterou dnes Ježíš Kristus uzamkl. Bylo to chrám, který byl vybudován nedaleko Olivetské zahrady, kde Ježíš čekal na své zatčení skrze zradu svého učedníka – skrze svého blízkého člověka. Nazývá se kostel Smrtelné úzkosti Ježíšovy, ale v duchovním světě je toto místo nazýváno chrámem. Brána k satanismu byla na místě, kde byl Ježíš políben Jidášem a polibkem, projevem lásky, který byl tou nejstrašlivější zradou, vydán do rukou Židů, kteří žádali Jeho smrt. Dokud nebyla uzavřena, chaotické síly rozbíjející a ničící cit člověka a lidské vztahy i vztahy mezi národy, mohly, jestliže byly evokovány, vystupovat a konat dílo zkázy. Duch nazývaný ještě nedávno „satan“ si skrze tuto bránu vyžadoval právo zkoušet a pokoušet člověka a celé lidstvo. K uzavření – uzamčení brány došlo mezi 5.00 a 6.00 ráno středoevropského času. Duchovní destruktivní kategorie „satanismus“ již neexistuje, její podstata byla Kristem změněna na nemoc, která je smrtelná, není-li léčena.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Redakce Rahunty (PN) : Kromě výše uvedených "aktuálních zpráv" Všem vřele doporučujeme na webu Amezdas "propátrat" i další články v jiných sekcích. V současné době či přímo dnech jsou totiž vysoce aktuální, přestože některé již byly vydány i před mnoha lety. Jde totiž o původní texty Boženy Cibulkové určené pro dnešní dobu, na které volně navazuje či doplňuje paní Ludmila Kozáčková se svými novými přijatými sděleními. 

Výběrem proto doporučujeme např. také tyto texty :

Lidstvo, příroda a tvorstvo Země (Jejich vazby a transformace)

Ukázka :

Všeho, co člověk po sobě zanechá jako stopy růstu své inteligence, se tvorstvo chopí, napodobí odložené lidské životní formy, ale dá do nich své vlastní přínosy. Jako hmotný život Země v počátcích konsolidace byl ve znamení života tvorstva bez lidské přítomnosti, tak jeho ukončení bude v podobném rámci, i když za jiné jevové situace.

Lidstvo duchovně nevyvinuté bude přesunuto do světelné oblasti jupiterské, z níž se stane nové bytostné vesmírné středisko, jakým byla a posud je Země. V nové životní oblasti se odehrají poslední fáze života lidstva ve hmotě a v jejích zákonech, i když budou o stupeň dokonalejší než měla Země. Do ní postupně přestoupí i nejvyspělejší tvorstvo a dál bude spolužít s lidstvem v jeho nové oblasti. Bude mu však zjevem i projevem více podobné než tomu bylo v jeho pozemském vývoji.

S tvorstvem Země je spjat živý přírodní svět. Všechny jeho nejlepší kvality jsou vloženy do člověka. V něm a jím jsou účelově činny. On je svým vývojem vyvíjí, rozšiřuje jejich uplatnění sebou úměrně svému životnímu stupni, na který se dokázal vysunout. Vnější stránkou zdá se být přírodní svět na lidech nezávislý. Jeho skryté silové sestavy jsou však silně vázány a zcela odkázány na vnitřní stav člověka - lidstva.

Člověk s živým citem a duchovním vědomím přírodní svět mateřsky i otcovsky chrání, harmonizuje a oživuje, rozvíjí jeho krásno i dispozice pro všestranné služby lidstvu i tvorstvu. Člověk bez vztahu k Bohu, od Něho vnitřně oddálený, odvrácený nebo mravně narušený či plný zla, tuto působnost na přírodní svět zcela ztratí. Může se stát i jeho škůdcem a ničitelem. Blahodárná působnost člověka na tvorstvo a přírodu jde duchovními cestami. Jsou-li v duši uzavřeny, je zastaven i zušlechťující a posvěcující vliv na Zemi.

Transformace vesmíru

Ukázka :

Vznik hmoty a hmotného vesmíru jak ho známe dnes

S tímto vyvrženým jsoucnem vstoupily do předhmotné temnoty  také vyšší částice . Obsahovaly určitá kvanta životodárných záření, pocházejícího z prazdrojů Prasvětla jako první Příčiny života.  Toto záření nabíjelo  energie temného předhmotného prostoru prvními kódy zákonitostí, schopných dát vznik tvaru a jednoduché formě života.

Touto přijatou a postupně aplikovanou zákonitostí staly se dříve chaotické energie hmotou, jak je známa dnes. Fyzikální pochody a tvary jimi tvořené jsou vesmírem hvězd a k nim se družících útvarů.

Hmotný vesmír je bez duchovního Světla, a proto nazván vesmírem temna. Proto i jeho existence je dočasná a proměnlivého obrazu. Není napájen z Prasvětla, v němž je absolutní kód nesmrtelnosti a stability jsoucnosti i věčna. Procesy, jimiž nabývá umělého světla z nitra hvězd, jsou však nesmírným zatížením, doslova břemenem duchovním sférám, od nichž je odtržen. On je nezachycuje, neregistruje, ony však jeho od nich tak odlišnou existenci nejen vnímají, ale jsou od ní tísněny a napadány jako člověk nepřítelem.

Vesmír se stal se životním  prostorem, v němž se odehrávají „trestné procesy i výchova bytostí nedokonalých i velmi negativních.“  Odešly do něho žít ti, kteří se spoutali  zákonem příčiny a následku jednání. Mezi jejich novým domovem a  prostorem „nebeských  síní a rajských zahrad“ bylo vytvořeno  „ochranné duchovní pásmo“, které jemné duchovní říše chrání před negativními myšlenkovými i emočními  proudy  padlých bytostí. Toto ochranné duchovní  pásmo je mezi prostorem duchovního a hmotného vesmíru „po čas, kdy hmotný vesmír, jeho bytosti a všechno jeho tvorstvo vyrovnávají  svůj úpadek, očišťují se z každé poskvrny úsilím vlastním, a posléze milostí přímo vlitou v jejich duši . . .

Po dlouhém věku tak přísné odlišnosti a izolace porušených bytostí od říší Božích, přichází z jejich nedostupnosti nejvyšší Syn Boha, Tvůrce dobra a Pán vesmírný, aby svou autoritou a láskou zasáhl do tíživých situací a dal jim jiné obrazy. Přichází do vesmíru s úžasnou novou koncepcí, jíž bude uveden do souladu všech svých projevených věcí a zapojen do jednotného univerzálního systému, který dosud byl výsadou vyšších duchovních rovin.

Mystérium čísla 24

Ukázka :

V čas programovaný Kristem nastala nutnost Božího zásahu do sníženého postavení člověka. Kristus k němu sestoupil, odkryl šedivé i temné stíny, do nichž byl zahalen, a řekl:

Hle - člověk! Poznejte, andělé i všichni živí, kdo to je! Bůh jej stvořil jako plnost dobra! Nechť je v něm projevena a on se stane modelem všem bytostem, obrazem dobra života vlastního, osobního, i ve společenství vesmírném! -

Naplňováním Božího zásahu je člověk vyzvedán a stavěn do své modelové úlohy, Kristem mu určené pro něj zvlášť sestaveným kódem pod číselnou hodnotou dvaceti čtyř.

Mysteria těchto tajemství sestoupila do Země, která je jeho ústředním sídlem po čas snížení a tím zařazení jej mezi porušené i úpadkové bytosti. Pozvednutí jej výše Kristem mohlo podle Božího ustanovení začít a dále se rozvíjet jen na Zemi. Stalo se tak tiše, bez vědomí východních i křesťanských duchovních vůdců věřícího lidstva.

Kristus, milující vnější nenápadnost, skromná vystupování i v nejvýš významné činnosti, nepřál si jinak. Věděl, že vyzvednutí člověka vyvolá velkou bouři odporu luciferských i satanských duchů, kterým tento akt odnímá vládu nad lidstvem v pozemském i astrálním prostoru. Odejme jim zdroj duchovního potenciálu, kterým člověk disponuje i ve svém vyhoštění do hmotného vesmíru. Životní síly tohoto zdroje odejmuté i přímo odsáté člověku, udržují existenci temných bytostí, která jinak pro jejich chaotický stav propadá rozkladu.

Pro tyto i další důvody stojí v příkrém, ostrém, tvrdém nepřátelství i přímém boji vůči každé duchovní službě, každé akci pomoci a záchrany v nesmírně těžké, blízkostí a přítomností zla na každém místě složité a kritické situaci člověka.