Břetislav Kafka a jeho odkaz lidstvu

Vážení čtenáři, s potěšením zjišťuji, že přece jen to není s námi lidmi tak hrozné, jak je občas ve snaze vše černě vyličovat profesionálními alarmisty. Když se mi ozve několik lidiček se svými problémy a pak stačí je jen trochu nasměrovat a oni již zase jdou za svým  cílem, který si kdysi předsevzali  v rámci svého tzv. "Kontraktu tohoto Života na konci věků". Ještě více mne potěší, když poznám lidi, kteří kráčí sami za sebe a svou každodenní prací na sobě postupují  vpřed. Pokud takového to člověka poznáte "osobně" díky jeho práci a POZNÁTE HO, jako například pana Radima Martinika, máte opravdovou radost z jeho samostatnosti a postupu......

V úvodu našeho písemného seznámení, mne požádal, zda bych neuvedl po B.Kočím i dalšího našeho významného ezoterního praktika Břetislava Kafku, se zaměřením na jeho akcentaci a směraci k používání Vůle. Požádal jsem pana Radima o upřesnění co má na mysli, abych to mohl zpracovat alespoň trochu v duchu toho co pociťuje jako důležité. Zpracoval to sám do textu, který je zbytečné dál rozpracovávat, protože to zpracoval jako skutečný Mistr. Skláním hlavu před tímto zpracovaným dokumentem a moc bych si přál, aby pokračoval v samostatné práci jak na sobě, tak i pro vás čtenáře, protože MÁ CO ŘÍCI!!!

Zde je doprovodný dopis k hlavnímu dokumentu:

Zde je celý dokument a za nás oba si dovoluji Vás milý čtenáři čtěte to pozorně a ne jen jednou, ale vždy když si nebudete vědět rady.....

B. Kafka na téma vůle.pdf

a zde je ukázka toho co v tomto dokumentu je:

Moje vlastní nemoci a moje vůle

Zdravotní potíže provázely Břetislava Kafku téměř celý život. Protože jejich příčiny a zejména průběh léčení považoval za důležité a poučné, zařadil do svého základního díla tyto pasáže:

„Všechno, co jsem o vědomém autosugestivním léčení napsal, jsem nejdříve vyzkoušel sám na sobě. Moje stálé nemoci byly příčinou, že jsem k popsaným poznatkům dospěl.

MILÝ ČTENÁŘI, JSI-LI SEBEVÍCE NEMOCEN, NIKDY NEZOUFEJ. DOKUD JE DUŠE V TĚLE, MŮŽEŠ SE UZDRAVIT. ABYCH V TOBĚ PROBUDIL VÍRU, POVÍM TI NĚCO O SVÉM ZDRAVÍ, ČI SPÍŠE NĚCO O SVÝCH VLASTNÍCH NEMOCECH, KTERÉ VŠAK MĚLY I JISTÉ DĚDIČNÉ PŘÍČINY.

Jako jednoleté dítě jsem služce spadl ze schodů. Po delším léčení lékař dosáhl toho, že jsem nebyl do smrti mrzákem. Po roce jsem dostal zápal pohrudnice a další dva roky mě trápil černý kašel. Osypky a spalničky mou slabost jen dovršily. Byl jsem chudokrevný a z nepatrného nastuzení jsem si přivodil revmatizmus. Z toho se pak vyvinula vážná srdeční vada – nedomykavost chlopní. Levá ruka v kloubu otekla, zatvrdla a přes snahu lékařů zchromla. Hromaděním chorobných látek také zduřely klouby nohou. Do mých šesti let se choroba nohou trochu uvolnila, jen ruka zůstala chromá.

Protože jsem byl tělesně i duševně zesláblý, pobýval jsem střídavě u otcových a matčiných rodičů, abych se u nich změnou vzduchu a stravy zotavil. Když mi bylo sedm let, šel jsem od matčiných rodičů z Žernova k otcovým do Ratibořic. Stezka vedla z Žernovské skály do Babiččina údolí. Na vrcholu skály jsem potkal tři výrostky. Nevšímal jsem si jich. Oni však na mne začali dorážet a ze skály mě srazili. Pozbyl jsem vědomí. Vím, že jsem se probral ze silné horečky v bytě svých rodičů. Lékaři zjistili poruchu obratlů a míchy s výronem krve mezi obratle. Čtyři roky mě léčili nejpřednější lékaři. Dosáhli však jen toho, že jsem mohl pomalu, ale s bolestí chodit. Obratle zůstaly zduřelé, páteř křivá a neohebná. Porucha míchy měla následek – všeobecnou nervovou zesláblost. Stále jsem pokašlával, slábl a chřadl.

VE MNĚ VŠAK ŽILO VĚDOMÍ, ŽE MUSÍM BÝT ZASE ZDRÁV JAKO DRUZÍ, ŽE SE MUSÍM UZDRAVIT. VE ŠKOLE JSEM VLIVEM SVÉ NEMOCI MNOHO ZAMEŠKAL. DOMA JSEM SE NABIL NIČÍM JINÝM NEŽ PŘÍRODNÍMI SPISY A DOSÁHL JSEM TOHO, ŽE V PATNÁCTI LETECH JSEM UVOLNIL CHOROBOPLODNÉ LÁTKY V RUCE I PÁTEŘI A OBOJÍ JSEM MOHL OHÝBAT.

V devatenácti letech jsem znovu dostal zápal pohrudnice a rozklad pravého plicního laloku. Nejdříve jsem hledal pomoc u nejlepších lékařských kapacit, jejich rady však nepřinesly žádné výsledky. Když jsem už nemohl ani utáhnout nohy, sebral jsem znovu svou vůli a začal jsem se léčit přirozenými prostředky, které jsem si sám sestavil. V půlroce jsem vyčistil plíce a pohrudnici od choroboplodných látek a nadobro zastavil i hnisání plic. Zůstala však slabost nervů a srdce.

Potom jsem převzal větší dílnu a pracoval se 7-9 dělníky. Zasílal jsem zboží na úvěr do světa a hlavu měl plnou starostí o výplatu dělníků. Nervy tím ještě více zeslábly a dostavovala se duševní muka. Začal jsem tudíž hledat prostředky k uklidnění duše. Studoval jsem duševní poruchy, a tak jsem se dostal ke studiu duševní vědy. Pak se dostavil i silný srdeční záchvat, který trval pět a půl hodiny. Tělo bylo modré a studené, údy a oči úplně nehybné. Jen vůli jsem měl pevnou a věřil jsem, že mi Bůh pomůže, abych tento záchvat překonal.

Mé poloviční umírání zanechalo ještě větší duševní poruchu a strašná duševní muka. Nedovedl jsem sestavit jedinou větu, za ní zela propast, konec myšlení. Dvaadvacet týdnů jsem ležel za stále se opakujících srdečních záchvatů. Trvalo čtyři roky, než jsem se trochu probral z duševní mrákoty. V té době v mé hlavě všechno pohasínalo, a já pozbýval pochopení pro svět. Všechno mě děsilo. Proto jsem chodil se svou ženou do přírody a v klidu jsem se učil všechno znovu poznávat. Pokud to mé nervy dovolovaly, studoval jsem lékařskou vědu. Denně jsem cvičil vůli, takže jsem dokázal překonávat duševní muka a dovedl jsem si podmanit i jiné osoby.

Ač mám vytrénované nervy, musím se stále vést, držet, řídit. Kdybych neměl silnou vůli, nemohl bych jít na ulici, mezi lidi, do společnosti, jet vlakem, vydávat ze sebe při pokusech magnetický proud apod. Abych posílil ducha i tělo, pravidelně každý šestý den držím naprostý 36hodinový půst. Každému doporučuji. Až to zkusíte 4-6krát, poznáte jeho cenu. Ani nedostanete chuť na jídlo, naopak, vaše přirozenost se postního dne nebude moci ani dočkat. Do studené vody se ponořuji denně.

PŘES TO VŠECHNO, CO JSEM ZAKUSIL, JSEM VESELÉHO DUCHA, A SOTVA KDO BY NA MNĚ CO POZNAL. AUTOSUGESTIVNÍ LÉČBA MÁ ÚSPĚCH TAM, KDE SE VEŠKERÁ LÉKAŘSKÁ POMOC UKÁZALA MARNÁ. TEPRVE KDYŽ ČLOVĚK ZŮSTANE ODKÁZÁN SÁM NA SEBE, BUDE SE UMĚT PODLE TÉTO METODY LÉČIT A BUDE MÍT ÚSPĚCH. NEBUDE HO TOTIŽ TRÁPIT A VTÍRAT SE MU MYŠLENKA, ŽE BY MU SNAD JEŠTĚ NĚKDE JINDE POMOHLI.

.... další viz pdf. výše