Dědek kořenář : O ROZMRZLÉ VODĚ

Redakce Rahunty: Zajímavý článek k vodě v lidském těle, jejím vlivu na stárnutí a zanášení organismu a nakonec doporučení co s tím - prostřednictvím pití vody, která prošla zmrazením.

(PN)

O ROZMRZLÉ VODĚ

Když se rodíte, jste asi ze tří čtvrtin voda, ale když umíráte, tak jste z vody jenom napůl. Co se s ní stalo? Prostě byla nahrazena v těle solemi v takovém množství, že už to prostě nevydrželo a je po něm (a většinou i po vás). Zhruba metráková osoba jakoby takto rozená obsahuje 75 kg vody a po asi 70 letech, tedy 25.000 dnech má o 25.000 g solí více a ztratila neuvěřitelných 25 l vody. To činí matematicky asi 1 g usazenin za den, ale není to lineární proces, ze začátku se usazuje méně a ke konci více.

Různé podoby vody

Voda má mnoho podob. I ta tekutá. Molekuly vody tvoří kompaktní shluky o počtu molekul n. Je-li n řádově v jednotkách, jedná se o plyn. Je-li n v desítkách, jedná se o teplou až horkou vodu s vysokou rozpustností. Maximální rozpustnost horké vody je dána malými shluky molekul vody, mezi kterými je mnoho mezer, kam se vejdou velká množství iontů solí a rozpustných látek. Podobně i voda teplejší nebo voda, která přešla varem.
Voda studená z kohoutku, ze studní a podobných zdrojů má n o velikosti stovek a její schopnost rozpouštět je výrazně menší. Ovšem voda tající ze sněhu a ledu má n velikosti tisíců a více a její schopnost něco rozpouštět je minimální. Prostě se mezi tak obrovské shluky molekul vody již nic dalšího v podstatě nevejde. Proto je taková voda velice čistá a blíží se čistotou vodě destilované.
Destilovaná voda má však n velice malé a její rozpustnost je značná. Pakliže se chcete zbavovat svých usazených solí v buňkách a napijete se destilované vody, tak budete ředit ionty sodíku v mimobuněčném prostoru a po vstřebání této vody do buňky i ionty draslíku z vnitřní strany buněčné stěny. To změní vlastnosti buněčných stěn, což způsobí, že buňky sají nepřiměřeně vodu a přestanou v lepším případě fungovat a v horším odumřou. Pít destilovanou vodu může znamenat značné poškození organizmu. Tím sice odporuji teorii některých autorů, ale je to prostý fyzikální fakt.
Lidé si povšimli, že tam, kde se pije voda z ledovců a sněhu, je přes velmi nevhodné tamní životní podmínky člověka obvyklá značná délka života. Způsob zpracování potravy nedovařením, zuhelnatěním, mikrobiálním znečištěním atd. nebo životní a pracovní styl v malých vydýchaných a zakouřených prostorách, případně dřina v ledovém povětří by opotřebila člověka za třicet let do hrobu. Přesto se lidé v takových lokalitách dožívají o stovku více.

Zajímavé jsou dvě informace z tisku. První spočívá ve zjištění, že klíčivost semen v zemi se zaléváním roztátou vodou z ledu a sněhu výrazně znásobuje, ale vodou převařenou snižuje, a druhá v tom, že kultury tělesných tkání i starých lidí kultivované v laboratoři se dožívají tisíců buněčných dělení a dokonce se samovolně zbavují chorob včetně rakoviny, ale v žijícím člověku je to jen bídná padesátka dělení na jeden život. Kde je chyba? Vždyť podle této informace je člověk v podstatě nesmrtelný! (To nám ale naznačuje, že čas nemusí být limitující faktor a kdo ví, jak to je s Bohem nebo mimozemšťany...)

Všechno je závislé na třech pilířích života, které spolu musejí být v rovnováze. První pilíř jsou vstupy, druhý životní aktivita a třetí výstupy. První pilíř můžeme ovlivnit tak, abychom jedli, pili, dýchali atd. to nejkvalitnější, co zároveň odpovídá předpokládané tělesné a životní aktivitě a podle toho, jaké jsou naše tělesné možnosti čištění. Přitom zvláště jídlo obsahuje obvykle značnou zásobu solí. Druhý pilíř aktivity je nutno přizpůsobovat tomu, co do nás jde na jedné straně a co z nás nezbytně musí vycházet, aby se to v těle nehromadilo. Třetí pilíř spočívá v tom, jaké jsou dané možnosti čištění při různých aktivitách podle toho, co jsme do sebe vložili a také co je ještě třeba do těla vložit, aby mohlo docházet ke kvalitnímu čištění. Tohle si zapamatujte jako životní moudrost, jinak vám některá tkáň nemusí vydržet ani těch padesát buněčných dělení.

Kationty a anionty ve vodě

Vraťme se ale k vodě. V tělesných buňkách je usazeno značné množství většinou organických solí. Kolik jich je? Prostě úsudkem podle prvního odstavce čtvrtina vaší hmotnosti před smrtí. To je skutečně mnoho, kolem 20 kg. V litru pitné vody je obsaženo většinou více než 0,04 g kationtů (v Šaratici 3,5 g) a je jich tedy ve vás nakonec zhruba jako ze 100 000 l kvalitní novohradské Dobré vody nebo 1200 - 14000 l minerálek (Šaratice - Ondrášovka). Ostatní voda je obvykle někde mezi těmito hranicemi. Proč to počítám přes kationty, hned vysvětlím. Anionty v pitné vodě jsou převážně bezproblémové uhličitany, sírany a chloridy s relativně malými molekulami a z toho ještě oxid uhličitý můžeme vydýchat. Obsah nebezpečných dusičnanů a dusitanů nesmí podle hygienické normy přesáhnout 50 mg/l vody. V těle se jedná ale o soli organických kyselin, jejichž anionty jsou nejen neobyčejně veliké, ale i dosti špatně rozpustné, a ty blokují kationty u sebe. Denně v organizmu zůstane usazen asi půl až jeden gram organických solí. Po čtyřicítce až dva gramy! A hromadí se v nás, nahrazují vodu a zmenšují odkládací prostor játrům o neuvěřitelných 10 kg do čtyřicítky a 20 kg do šedesátky, stačí si to spočítat. Proto se postupně zvyšuje koncentrace solí (JON) v oběhu a tím se stále zvyšuje i rychlost jejich usazování a člověk stárne a degeneruje stále rychleji, až to tělo nevydrží.

Vyloučit kationty do dostatečného množství moči není pro ledviny velký problém, pokud ovšem nejsou vázané na organické anionty, a to je ten zádrhel. Voda v organizmu je totiž nezbytná také pro rozpouštění těchto solí a jejich dopravu na likvidaci do jater. Ale pozor na náhlý nadbytek vody, protože může být příčinou zvyšování krevního tlaku a tvorby otoků, proto ledviny vodní přebytek vylučují, ale netrénované to nemusejí zvládat.

Takže výsledek: pít průběžně dostatek tekutin se sníženým množstvím solí a přiměřeně tomu i močit. Při tomto bohulibém snažení výborně játrům i ledvinám vyváženě napomáhá Borůvková směs CK.

Pijte podle množství a stavu moči

Je-li moč zapáchající, silně zabarvená, zakalená nebo viskóznější, znamená to, že ledviny dělaly, co mohly, aby vaše tělo zbavily odpadů, ale díky vyšší koncentraci moči je zřetelné, že práci nedokončily a že v oběhu zůstává značné množství látek, které měly být vyplaveny, ale nebyly. To jsou ideální podmínky pro jejich průnik a ukládání do buněk vaziv. Optimální moč je světlá a téměř bez zápachu, což znamená, že ledviny do moči odevzdaly, co měly. Aby takový stav nastal, musíte dostatečně pít, pak chodíte častěji močit, což je sice nevýhoda, ale pocit, že vás mohly ledviny účinně čistit, ji vynahradí. Je-li dostatek moči, tak se nebojte chodit močit i v noci, to není znak nemoci, ale čištění organizmu. Časté močení malého množství moči, bolest a pálení při močení je ovšem znakem urologického zánětu.

Člověk by za normálních podmínek měl denně vymočit nejméně 1,5 l moči, tedy vypít alespoň 2,5 l tekutin. Ovšem jsou lidé, kteří nepijí téměř nic a jsou na to adaptováni, takže nemají pocit žízně; většinou ženy. Těm nelze říci, aby začaly pít několik litrů ze dne na den. Ledviny nastavené na velké šetření vodou by ji nepustily ani za cenu otoků a zvýšení krevního tlaku. Těmto lze jen poradit zvyšovat pití postupně, nabízet si pití co chvíli a sledovat množství a kvalitu moči. Tohle mají muži snazší.

Primární moči se v každé ledvině dělá za den asi tolik, co sami vážíte, ale ta se ještě v ledvině zpětně vstřebává, podle toho, kolik si může organizmus dovolit ztratit vody. Pro ilustraci výkonu urologického traktu poznamenávám, že při poruše tvorby antidiuretického hormonu člověk za den vymočí neuvěřitelných 20-30 l. To aby ho připojili hadicemi k vodovodu a odpadu.

Každopádně se nebojte močení. Močte dost a včas, nepředržujte moč, abyste nepoškozovali měchýř, budete ho ještě potřebovat. A nezapomeňte, že běžným odparem z pokožky a dýcháním odchází denně více než litr vody, tedy kromě proměnlivé položky pocení.

Játra mají důležitou úlohu v čištění organizmu

Organické soli jsou přirozeným vedlejším produktem při nedostatečné oxidaci v játrech. Jak omezit jejich produkci, jak způsobit aby se netvořily? Dýchat! Člověk dýchá v automatickém režimu až ve chvíli, kdy organizmus zareaguje (při stresu a frustraci až mnohem později, než potřebuje) na vyšší množství oxidu uhličitého v krvi. Ne na nedostatek kyslíku! To řeší zmnožením červených krvinek a hemoglobinu v nich, ale trvá to dlouho. Prostudujte si kapitolu O dýchání sifonem, stojí to za to.

Normální člověk trpí přidušením a následně i zanedbaným pitím, ale koho za to vinit? Stresové životní podmínky, špatnou životosprávu, vlastní blbost nebo lenost?
Svedeme to na osud a okolnosti a tak prvním viníkem nejste vy, ale játra. Nejsou schopna některé chemické látky z potravy v dostatečné míře rozložit. Příčiny: vrozená i získaná enzymatická nedostatečnost, nadměrný přísun těchto látek do organizmu, tedy hlavně z potravy, nedostatek kyslíku díky nedostatku okysličené krve, které teče do jater málo při stresech a napětí, což také způsobuje naše nedostatečné dýchání a permanentní přidušení. Příčina je i v nedostatečné inervaci od páteře, kdy tuhnoucí a oteklé vazivo stlačuje od míchy odstupující nervy sympatiku, což vede k nerovnováze vegetativního nervového systému a tím zhoršuje vliv všech předchozích příčin. A je také potřebný dostatek vody na odplavování nízkomolekulárních solí ledvinami. Tolik tedy vstupy a aktivita organizmu.

Játra nemohou skladovat nijak mnoho těchto solí a vypouštějí je tedy do krve a oběhu, odkud se roznesou do celého organizmu. V těle se usazují ponejvíce do buněk vaziv, kam se snadno dostanou difuzí. Zjednodušeně řečeno, soli se protlačí tam, kde je jich méně. Ovšem usazováním solí (10 kg ve 40 letech) se játrům odkládací prostor na ně strašlivě zmenšuje, což vede k jejich vyšším koncentracím se všemi důsledky! V buňkách (odkládacím prostoru) čekají na dostatek vody a většinou na noc (fáze spánku non-REM, kdy pracují více játra), až poklesne jejich koncentrace v krvi, aby se mohly opět vrátit do oběhu nechat játry zdetoxikovat, rozložit. To se ovšem děje díky nadměrné denní stresové zátěži a nezbytné noční přednostní regeneraci mozku (fáze REM) velmi nedostatečně a buňky se brání tím, že neodplavenou část tohoto balastu uloží v buňce někam, kde jí nebude tak překážet. Vzápětí jí dáme další den novou dávku odpadu. Tak se zvyšuje naplnění buněčného prostoru krystalickým materiálem, který způsobuje tuhnutí původně velmi pružné vazivové buňky, a začne nám například vrzat v kolenou.

Buňky je nutno vyčistit. Jak do nich ale propašovat potřebnou vodu v takové podobě, aby uvnitř mohla ještě něco rozpouštět? Musí být čistá jako destilovaná, ale musí mít co největší shluky molekul, aby cestou do buňky rozpouštěla balastu co nejméně a v buňce zase co nejvíce a to ještě pozvolna, aby se nerozvrátilo iontové hospodářství buňky. To umí jedině

Jak ji co nejlépe připravit? Dáte vodu v ledotvorné konvi do mrazáku asi na 12 hodin zmrznout, ale před úplným zmrznutím ji vyjmete a vylijete nezmrzlou vodu, která je naplněna většinou solí i ze zmrzlé části vody. Té nezmrzlé vody by měla být asi čtvrtina původního množství. Nepatrná část solí, která zbyla v ledu, se mění většinou v koloidy a vločky nerozpustných hydroxidů a po roztání časem sedimentuje na dně. Je vhodné si vodu nalévat do půllitrových průhledných sklenic, aby bylo vidět její čirost a usazování koloidů, které pít nedoporučuji. Asi dvacet minut pro většinu koloidů stačí k usazení a dříve půl litru tak studené vody stejně nevypijete.

Předpokládám, že ve vylité vodě převažují alkalické kationty sodíku a draslíku blokující v roztoku sírany, chloridy, nebezpečné dusičnany a další minerální anionty. Uhličitany nealkalických a těžkých kovů se zřejmě rozkládají při krystalizaci na nerozpustné hydroxidy v koloidním stavu (pomalu sedimentují při tání) a na oxid uhličitý, jehož většina se vylije s odpadní vodou. Voda se tedy mražením značně vyčistí. Zkuste si takto vyčistit osolenou nebo i mořskou vodu - ale budete muset celý proces zmražení a tání opakovat třikrát až čtyřikrát. Voda po prvním cyklu je pitná, po čtvrtém i chutná.

Mikrobiální a organické znečištění se také koncentruje ve vylité vodě, ale na to bych tak nespoléhal. Sám jsem vyzkoušel směs inkoustů a razítkových barev a z vody zcela černé jsem po pátém cyklu mražení získal vodu s lehkým narůžovělým nádechem, tedy ne, že bych ji pil, ale pro zajímavost.

Led necháváte v ledotvorné konvi samovolně v místnosti během dne odtávat a tající, krystalizací vyčištěnou a nashlukovanou vodu vzápětí po troškách podle chuti upíjíte co možná nejchladnější. Zteplalá voda získává časem do určité míry nechtěné vlastnosti vody destilované s malou hodnotou n a její nejvhodnější použití je na vaření. K pití užijte opět čerstvě roztátou vodu. Je velmi lahodná. Dochucování čerstvě roztáté vody je možné. Vzhledem k tomu, že se vstřebává poněkud pomaleji, čímž například snižuje pocit hladu, je vhodné ji pít mimo jídla, aby se vstřebala dříve, než teplo těla sníží velikost shluků. Pro podporu práce jater (organické anionty), čištění krve a práce ledvin je vhodný přídavek našeho koncentrátu Borůvkové směsi CK. Asi 1 lžička na 0,5 l vody, tím se ale lahodnost vody sníží.

Rozmrzlé vody hned po ránu stačí vypít asi 2 dcl, což ale způsobí, že člověk nemá hlad. Osobně jsem ale příznivcem čaje výborné chuti z této vody. Vzhledem k tomu, že káva se u nás doma nepije, tak jen předpokládám, že chuť kávy by mohla být mnohem lahodnější. Dopoledne se pije asi 2-4 dcl rozmrzlé vody, odpoledne také postačí asi 3-5 dcl. Větší pití doporučuji ale večer, kdy si o to organizmus i sám říká tím, že na ni máte chuť a ucucáváte si jí třeba litr i víc.

Její hlavní vnitrobuněčný čistící efekt totiž probíhá zejména v nočním klidu, kdy je dost času na zvýšení rozpustnosti vody zmenšováním molekulárních shluků teplem v buňkách, rozpouštění solí a likvidaci organických aniontů v játrech nezatížených stresovými hormony. (Pozn. aut. - Zrovna teď, když tohle píši, tak z toho mám takový harmonický a příjemný pocit, že vám to mohu říci. Možná jste to pocítili také, i když jinak je tento článek asi těžké čtení.) Půjdete-li v noci močit, doporučuji při této příležitosti ještě nějakou decku vypít. Myslím rozmrzlé vody...

Ledotvorná konev

Nejlepší i nejpohodlnější řešení, které dobře vyhoví požadavku přípravy čerstvé vody z tajícího ledu, spočívá v ledotvorné konvi. Do konve nalijete vodu asi 2-3 cm pod okraj, nasadíte na ni termoizolační víko volně bez záchytů a vložíte nastojato do mrazáku běžícího na vysoký výkon. Po asi 12 hodinách (vyzkoušejte) konev vyjmete, ledovou tříšť plovoucí na hladině rozdružíte (lžící, nožem, vařečkou) a se zbývající vodou (¼-½ l) vylijete. Poté led v konvi (na talířku zachycujícím loužičku sražené vody) necháte volně v místnosti odtávat. Mezitím si dáte mrazit další konev. Máte-li konve jen dvě, tak do dutiny v ledu po vylité vodě vlijte zbytek vody z první konve nebo budete muset rozmrzlou vodu skladovat jinak. Každopádně by v ní měl plavat kus ledu pro údržbu velkých molekulárních shluků chladem.

Vzhledem k tomu, že se již snažím, pokud to jde, vyhýbat pití jiné vody než prošlé ledovým cyklem a totéž prosazuji při přípravě domácích pokrmů, vymyslel jsem jednoduchý komplet do kuchyně pro skladování a přípravu rozmrzlé vody. Odzdola: stolička, tácek, 12-15 l vědro (hranaté nebo oválné, do jehož ploché stěny asi 5 cm nade dnem jsem zasadil vypouštěcí půlcoulový nerezový kulový kohout, zevnitř vědra utažený mosaznou redukcí ½“ na ¾“ a z obou stran gumová těsnění ½“), nahoře víko (poklice).

Do vědra se vejde led ze tří konví (konev polít teplou vodou nebo nechat chvíli odstát, led si zapraská a lze ho snadno vyjmout) a je to velice pohodlné. Když se voda nespotřebuje na pití, dáváme ji stranou na vaření do 5 l lahve. Plnění příliš neobtěžuje, protože náš mrazák namrazí dvě ledotvorné konve za 8 hodin nebo tři za 12. V cisterně probíhá tání i sedimentace automaticky a potřebné množství vody je stále po ruce jedna radost. (Takovou cisternu si snadno uděláte, ale kdyby ne, tak vám ji udělám já.)

Použití ledotvorné konve má jednu nevýhodu a mnoho výhod. Nevýhoda spočívá v potřebě přiměřeného prostoru mrazničky. Výhody: kónický tvar kompenzuje roztažnost ledu při mražení; při odtávání, které probíhá od stěny poměrně homogenně, klesají částečky koloidů nerozpustných hydroxidů a kalů ke dnu plynule podél stěny; odpadá další manipulace s ledem; snadno se vymývají, jsou téměř nerozbitné a jsou velmi levné.

Poznámky k přípravě rozmrzlé vody

Poznámka 1: Při opomenutí a zmrazení celého obsahu konve lze pomocí tenkého proudu horké vody rozmrazit během chvilky onu část ledu, která neměla zmrznout, a vylít.

Poznámka 2: Obsahuje-li použitá voda příliš vysoké množství solí a nečistot, lze rozpuštěnou a zteplalou vodu po jednodenním stání, při kterém vysedimentují sražené koloidy nerozpustných hydroxidů přítomných kationtů (základ kotelního kamene), opět zmrazit a tak dvoustupňově čistit. Jinak ale obvykle stačí nechat vodu v konvi rozmrzat a odlévat jen vrchní část a vodní kámen se usazuje na dně.
Rozmrzlou vodu doporučuji nalévat do vyšších průhledných sklenic 0,3 a 0,5 l. Voda v nich má svoji jiskru, vypadá příjemně a vyloženě láká jakoby naplněna čistou energií. Ve sklenici většinou stále sedimentují koloidní částice, což lze snadno kontrolovat pohledem a tak upíjet jen vodu opticky čistou.
I kdybyste si nalili ode dna ledotvorné konve, kal velmi rychle sedá a po deseti minutách si můžete upíjet odkalené vody. Studenou vodu stejně nelze pít rychle, takže je to v pohodě. Každopádně poslední zbytek vody ve sklenici i v ledotvorné konvi s kalem vylijte a vypláchněte. Konev je vhodné i vytřít. Někdy se díky vysokému povrchovému napětí vody na hladině objevuje prach ze vzduchu. Pomalým přelitím do jiné sklenice dosáhnete, že ono napětí přichytí tento balast na druhou (odvrácenou) stranu vnitřní stěny vylévané nádoby.

Poznámka 3: Pro pohodlné získání rozmrzlé vody lze použít i měkké PET lahve s kupovanou vodou 1,5 l, 2 l, 2,5 l a 5 l. Z lahve je nutno odlít asi desetinu objemu vody, protože led o to zvětší svůj objem. Lahev promáčkněte v dolní i horní části tak, abyste vytlačili vzduch, a uzavřete. Do mrazáku ji dejte raději naležato. Složením je nejvhodnější asi novohradská Dobrá voda. Ovšem i ostatní balené vody mívají vysokou kvalitu. Bublinkové (sycené) a minerální jsou nevhodné.
Při tomto postupu mražení se voda krystalizací nečistí, což je první malá daň za pohodlí, druhá je cena balené vody.
Zcela nevhodné je plnit do těchto lahví vodu z kohoutku (vodovodního řádu), tato voda se musí čistit krystalizací v konvích.

Poznámka 4: Opakuji, je důležité, aby v rozmrzlé vodě v cisterně, konvi nebo PET lahvi vždycky plaval kus ledu, který svojí nízkou teplotou udržuje vysokoshlukovost molekul vody. Jakmile led není přítomen, doporučuji z této vody vařit (čaj, polévky a tak vůbec...).

Předpokládám, že každý litr vysokoshlukové vody umožní vyloučení až 3 g buněčných solí, které jsou hlavní příčinou stárnutí organizmu. Tedy prvním půllitrem kompenzujete to, co se usadí za tento den a každým dalším si jakoby vyčistíte to, co se usadilo v blízké minulosti. Neočekávejte však, že vypitím 20.000 l vody se vrátíte do dětství, spíše k předkům, protože se uvádí, že 5 l vody vypité naráz je smrtelná dávka. Ovšem vůbec ne při podávání během celého dne. Nebezpečí při celodenním pití začíná u lidí chronicky dehydrovaných, oteklých nebo s nemocemi ledvin, srdce atd. už u dvou litrů, u zdravých a fungujících asi u dvaceti až třiceti litrů.

Každopádně si myslím, že denně by bylo vhodné pít 1-2,5 l rozmrzlé vody podle tělesných dispozic. Mějte sklenici poblíž a nabízejte si, upíjejte podle chuti. Překvapivě rychle si zvyknete a budete se sobě divit, že vám to chutná. Potom budete častěji močit a asi po týdnu zjistíte, že vaše moč intenzivně páchne a v čase, kdy zanedbáním pití zhoustne, získává tmavší zabarvení. To se čistíte.

Rozmrzlá voda je vhodná i k hubnutí

Vývojově byla rozmrzlá voda pita vždycky v zimním čase, kdy nebylo co jíst a byl hlad. Organizmus se na to adaptoval a proto také předjaří je pro něj přirozené a nejvhodnější období pro dlouhodobější omezování potravy. Důležité je to, že po napití se rozmrzlé vody výrazně klesá pocit hladu! Odborník by řekl, že se jedná o utlumenou aktivitu buněk tvořících trávicí šťávy i buněk svaloviny žaludku. Každopádně při upíjení rozmrzlé vody po douškách netrpíte tolik žravostí a mlsotou. Přidáte-li do ½ l rozmrzlé vody 1 lžičku Zeměžlučové směsi 12K, máte vynikající supertlumič hladu a navíc se čistíte játry i ledvinami. Pokuste se tuto kombinaci pít půllitr dopoledne a půllitr odpoledne. Na večer a noc bude stačit již jen rozmrzlá voda bez Zeměžlučové směsi 12K. Vyzkoušejte a zavolejte.

Když ženě oznámím, že mám hlad, tak mi oznámí, že tedy jde vařit. Chápete tu logiku? Ono to potom začne vonět a já lezu hlady po zdi, sliním a jsem značně protivný. Dříve jsem to řešil tím, že jsem si snědl něco, co jsem doma našel. Potom jsem nemohl sníst to, co žena uvařila, načež oznámila s akcentem, že jsem zřejmě hlad neměl. No, problém. Nyní se stačí napít rozmrzlé vody a dá se to vydržet i po dobu vaření.

Pokus na mně

Na sobě jsem pozoroval po čtyřměsíčním pití 1-1,5 l rozmrzlé vody úpravu tlaku z průměrného 145/74 (tep 68) na vzorných 122/80 (tep 50), tedy srdce jak zamlada a vyloženě chuť se pohybovat. S údivem jsem také začal pozorovat návrat paměti, najednou si vzpomínám na věci, které jsem již dávno zapomněl (například texty písní). První měsíc mi voda chutnala jen tak, ale potom jsem si zvykl přidávat 10-15 % džusu z černého rybízu nebo hrušek. Po dvou až třech měsících už mi moč nenápadně přestala tolik zapáchat.

(O shlucích moleku vody viz: Všeobecná a anorganická chémia: učebnica pre farmaceutické fakulty, Juraj Krätsmár-Šmogrovič a kol., Osveta, cop. 1994)

převzato z https://www.dedekkorenar.cz