Dílo evoluce - Ariadnina nit

Vážení čtenáři pokračujeme  v seznamování s části knihy od Maxe Heindla "ROSEKRUCIÁNSKÁ KOSMOKONCEPCE" a to o základech vývojových vln  a jejich náhled na roviny Stvoření. Snad vás uspokojíme krátkými ukázkami z knihy, která bohužel není , jak jsme již psali asi k sehnání a když přece jen, tak v malém počtu k uspokojení poptávky. Je to napsáno ze začátku minulého století  jazykem tehdejší doby, ale přesto velice srozumitelné i  po více než 100 letech. Mnohé informace v těchto  výňatcích vám ozřejmí i to co dnes prožíváte a prožívat budete..... 

Dílo evoluce - Ariadnina nit

Když jsme se již seznámili se světy, sférami a obrátkami, tvořícími evoluční stezku v období sedmi period, můžeme se nyní soustředit na činnost, která v každé periodě probíhá, a také na metody sloužící k jejímu uskutečnění. ,Ariadninu nit' sloužící k naší orientaci v labyrintu sfér, světů, obrátek a period snadno nalezneme, vzpomeneme-li si na skutečnost, že se panenský duch, vytvářející postupující životní vlnu, stává zcela nevědomým na samém počátku své pouti pěticí světů, hutnějších, než je svět panenského ducha. Smyslem evoluce je učinit ho plně vědomým a schopným ovládat hmotu všech uvedených světů, pročež jsou tomuto účelu podřízeny veškeré podmínky, které v sobě sféry, světy, obrátky a periody zahrnují.

V průběhu Saturnské, Sluneční, Lunární a první poloviny Zemské periody vytvářejí nevědomí panenští duchové pod dohledem vyšších bytostí svá vlastní vehikula a přitom se postupně probouzejí, dokud  nedosáhnou současného stavu bdělého vědomí. Tomuto období se říká involuce.

Od doby současné až do konce Vulkánské periody čeká panenské duchy, nyní v podobě lidstva, další zdokonalování jejich vehikul a rozšiřování získaného vědomí v pěti světech za přispění vlastního úsilí a génia. Toto období se nazývá evoluce. Výše uvedené řádky jsou klíčem k pochopení řádků následujících.

Dokonalé pochopení schématu planetárního vývoje, jak bylo nastíněno v minulých kapitolách, má pro čtenáře nesmírnou hodnotu. Přestože se někteří zastánci zákona důsledku a zákona znovu zrození patrně domnívají, že je takováto informace nedůležitá a pouze k malému užitku, bezpochyby přináší každému vážnému zájemci o tyto zákony velmi cenné ponaučení. Cvičí totiž rozum v abstraktních pojmech, povznáší jej nad všednost konkrétní existence a napomáhá fantazii překonat obtížnou neohrabanost vlastní sebestřednosti. Jak už bylo naznačeno v naší studii světa tužeb, zájem je odrazovým  můstkem k činnosti, avšak za současného stavu vývoje jej obvykle vyvolává lidské sobectví. Občas bývá velice nenápadné povahy, ovšem i tak nás pobízí k nejrůznějším akcím. Veškeré akce podnícené zájmem vyvolávají jisté efekty, které nás zpětně ovlivňují, takže se ocitáme v poutech důsledků své vlastní činnosti spojené s konkrétními světy. Zaobírá-li se ovšem naše mysl například mutematikou nebo studií planetárních fází cvoluce, ocitáme se tak v sekci ryze abstraktního myšlení, a tudíž zcela mimo vliv pocitů, takže svůj rozum směrujeme vzhůru k duchovním  říším a svobodě. Počítáme-li třetí odmocninu, násobíme-li čísla či uvažujeme-li o periodách, obrátkách, atd., nevyplývají nám z toho žádné pocity. Nelze se s někým přít, že dvakrát dvě nejsou čtyři. Pokud by zasáhly naše pocity, možná bychom tvrdili, že výsledek je pět, a hádali bychom se s tím, kdo by byl přesvědčen, že správně má být tři, nicméně v matematice je pravda zřejmá a pocity jsou z ní zcela vyloučeny. Proto se průměrnému člověku, toužícímu po životních pocitech, zdá být matematika suchopárnou a nezábavnou. Pythagoras učil své studenty, aby žili ve světě věčného ducha, a vyžadoval, aby ti, kdo po něm žádali jakákoli doporučení, nejprve studovali matematiku. Rozum schopný pojmout matematické pojmy se vymyká průměru aje také schopen povznést se do světa ducha, neboťjej neváže svět pocitů a tužeb. Čím více si zvykneme uvažovat v termínech duchovních světů, tím snáze budeme schopni vystoupit nad iluze, obklopující nás v této konkrétní existenci, kde dvojice pocitů, zájem a nezájem, zatemňují pravdu a nutí nás k předpojatosti, podobně jako nám ohyb světelných paprsků v zemské  atmosféře podává zkreslenou představu o skutečné poloze příslušného nebeského tělesa.

Pročež všichni studenti, kteří si přejí poznat pravdu, by měli vstoupit do říše ducha a probádat ji; osvobodit se z okovů hmotného těla tak rychle, jak jen je úměrné a bezpečné jeho přirozenému růstu, k čemuž  poslouží také co možná nejbedlivější studium následujících informací; strávit a vytvořit si mentální koncepci o těchto světech, sférách a periodách. Přeje-li si kdo postupovat naznačenou cestou, poslouží mu jako vynikající cvičebnice abstraktního uvažování studium matematiky a Hintonova Čtvrtého rozměru. Toto Hintonovo dílo (třebaže v zásadě chybné, poněvadž čtyřrozměrný svět tužeb ve skutečnosti nelze zkoumat trojrozměrnými metodami) otevřelo oči několika lidem, kteří se jím zabývali, a způsobilo jejich jasnovidnost. Ba co víc, používání této logiky je tím nejlepším učitelem na tomto světě, neboť je jisté, že kdokoli uspěje při vstupu do nehmotného světa s přispěním studia abstraktního myšlení, nebude později zmaten, nýbrž se na sebe bude moci za všech okolností spolehnout.

Otvírá se před námi omračující schéma a čím podrobněji sejím budeme zabývat, tím nepochopitelnější nám ve své složitosti připadne.

Kohokoli, kdo je bude schopen přijmout, čeká za jeho nesmírné úsilí cenná odměna. Proto by měl každý student číst pomalu, často se vracet a hlavně o všem hluboce přemýšlet a rozvažovat.

Tuto knihu, a obzvlášť tuto kapitolu nelze číst obvyklým způsobem. Každá věta má svoji váhu, přispívá k větám následujícím a podmiňuje znalost vět předešlých. Bez pilného a systematického studia bude čtenářovo nepochopení a zmatek S každou přibývající stránkou narůstat, Ovšem na druhé straně zase platí, že pečlivá a soustředěná četba čtenáři zaručí fakt, že s každou další stránkou se mu bude objekt předchozího studia stále více ozřejmovat a objasňovat.Žádné podobné dílo, pojednávající o těch nejhlubších fázích Velkého tajemství světa.jakje hojen lidská mysl na současném stupni vývoje schopna pojmout, nernůže být sepsáno tak, aby se četlo snadno. Avšak i ty nejobtížnější pasáže, které dokážeme pochopit, jsou jen prostou abecedou celého schématu, jak bude našim myslím odhaleno později, v epoše našeho dalšího vývoje v roli nadlidí.