Dílo evoluce - Opozdilci a nově příchozí

Vážení čtenáři  nyní ještě  jako dovětek na vysvětlenou a pro lepší orientaci přinášíme krátké vysvětlení  k předchozím článkům. Snad vás to celé obohatilo a pomohlo v pochopení o co vlastně jde při vývoji člověka v kontextu s dalšími vývojovými vlnami a evolucemi jiných větví ve stvoření.

Opozdilci a nově příchozí

V předchozí kapitole o vývoji života, vědomí a tvaru - trojí fáze stvoření panenského ducha - což znamená život beroucí na sebe tvar a získávající tím vědomí, jsme doposud pojednávali pouze o jediném celku; jako kdyby panenští duchové podléhali bez výjimky jedinému a celistvému procesu vývoje. Chovali jsme se tak v zájmu jisté abstrakce, neboť opozdilci se vyskytovali a vyskytují v každé poněkud větší společnosti.

Na školách se najdou rok co rokjedinci, kteří nedosáhli nezbytných vlastností pro vstup do vyššího ročníku. Podobně i v každém evolučním období existují ti, kdo zaostávají, jelikož nesplňují určitý standard, jenž by jim umožnil výstup na následující vyšší příčku. Dokonce již v Saturnské periodě se vyskytli jedinci, kteří se pro svůj příští krok patřičně nezdokonalili. V té době pracovaly vyšší bytosti sice s nevědomou formou života, avšak tato 'nevědornost nemohla zabránit jisté retardaci některých panenských duchů, kteří nebyli ani tak pružní ani tak přizpůsobiví jako většina ostatních.

Ve slově přizpůsobivost se skrývá velké tajemství pokroku či zaostávání. Veškerý pokrok totiž závisí na tom, zdaje vyvíjející se bytost pružná, přizpůsobivá a tvárná natolik, aby se dovedla aklimatizovat v nových podmínkách, či zdaje neohebná, fixovaná a neschopná změn. Přizpůsobivostje vlastností pokrokovou bez ohledu na to, zdají disponuje entita na nízkém nebo vysokém stupni vývoje . .Její nedostatek bývá příčinou duševního zaostávání a tělesného úpadku. Toto platí pro minulost, současnost i budoucnost, kde se vyskytují zástupci obou těchto skupin rozlišených přesným a neosobním působením zákona důsledku. Nikdy nedocházelo a nikdy ani docházet nebude k žádnému svévolnému dělení na ,ovečky' a ,berany'.

Tvrdý, necitlivý stav některých saturnských bytostí zabraňoval pro citnutí jejich božského ducha, pročež tyto bytosti setrvávaly v ryze minerálním stavu, což jediné jim zůstalo k dispozici v zárodku hmotného těla.

Ve Sluneční periodě tedy vznikly dvě základní třídy či říše; opozdilci ze Saturnské periody, stále v minerálním stavu, a průkopníci periody Sluneční, kteří byli schopni přijmout zárodek éterického těla a stát se podobnými rostlinám. Kromě těchto dvou tříd existovala ještě třída třetí - nová životní vlna, zahajující svou aktivitu až na počátku Sluneční periody. (Tato život- ní vlna nyní obývá těla současných zvířat.)

Hmota, do níž tato nová životní vlna vstoupila společně s opozdilci Saturnské periody, tvořila nerostnou říši Sluneční periody. Mezi těmito dvěma třídami byl ovšem propastný rozdíl. Opozdilci totiž mohli zvýšit tempo a předstihnout tak průkopníky, v současnosti lidstvo, ale tento úkol byl zhola nemožný pro zástupce nové životní formy. I na ně čekal cíl v podobě lidství, ovšem za velice odlišných podmínek.

Rozdělení na opozdilce a průkopníky se odehrálo v sedmé obrátce Saturnské periody, kdy Páni plamene probudili životního ducha  vyšlo najevo, že se někteří jedinci nalézají v tuhém, necitlivém  stavu  takžě je nebylo možno vzbudit. Připravili se tak o duchovní jiskru,-na níž jejich další pokrok závisel, a byli odsouzeni k setrvání na téže úrov ni, neboť ostatní probuzené duchy s potřebnou jiskrou  nedokázali nedokázali následovat. Je pravda pravdoucí, že to, čím jsme nebo nejsme, je výsledkem  našeho vlastního úsilí, našeho vlastního nasazení.

Tito opozdilci společně s nejnovější životní vlnou vytvořili temné skvrny na jinak zářivé plynové kouli, tvořící nejhutnější sféru Sluneční periody, a sluneční skvrny v naší současnosti jsou atavistickou  připomínkou této události.

V šesté obrátce Sluneční periody procitl zásahem Cherubim životní duch a znovu vyšlo najevo, že někteří z těch, kdo bezpečně prošli kritickým bodem periody Saturnské, selhali v periodě Sluneční a byli shledáni nezpůsobilými k získání druhého duchovního aspektu. Vznikla tak další skupina opozdilců, zaostávající za čelní evoluční vlnou.

V sedmé obrátce Sluneční periody se vrátili Páni plamene, aby roznítili božského ducha v těch, jimž se nedostávalo schopností ke konci periody Saturnské, avšak dostali se do situace, kdy mohli tento duchovní impuls přijmout alespoň v periodě Sluneční. Páni plamene se rovněž postarali o zárodek božského ducha ve všech vhodných entitách nové životní vlny, která také patřila k opozdilcům.

Na počátku Lunární periody tedy existovaly následující skupiny:

1. Průkopníci, kteří úspěšně absolvovali Saturnskou i Sluneční periodu. Měli hmotné a éterické tělo a zárodek božského a životního ducha.

2. Opozdilci ze Sluneční periody, kteří měli hmotné a éterické tělo a zárodek božského ducha.

3. Opozdilci ze Saturnské periody, kteří dosáhli pokroku v sedmé obrátce periody Sluneční. Měli zárodek hmotného těla a božského ducha.

4. Průkopníci nové životní vlny, disponující stejnými vehikuly jako předchozí skupina, ale náležící odlišnému evolučnímu schématu.

5. Opozdilci nové životní vlny, která měla pouze zárodek hmotného těla.

6. Nová životní vlna, vstupující do své úvodní fáze teprve v Lunární periodě a tvořit rostlinný život na naši současné planetě.

Nesmíme zapomínat na to, že příroda se řídí heslem ,Pospíchej pomalu'. Nikdy nepřistupuje k žádným náhlým změnám ohledně tvaru ani formy. Pro ni neznamená čas prakticky nic; zato dosažení dokonalosti má tu nejvyšší prioritu. Nerost se nezmění v rostlinu naráz, nýbrž postupně, v téměř neznatelných krůčcích. Ani z rostliny se nestane zvíře přes noc. Taková změna si žádá období celých miliónů let. Proto se v přírodě dají kdykoliv nalézt zástupci všech jejích vývojových stupňů. Gigantický žebříček vývoje se táhne od protoplazmy až k samotnému Bohu.

Proto se zde setkáváme nikoliv se šesti odlišnými říšemi, které by snad odpovídaly výše uvedeným šesti kategoriím bytostí, vstupujících do arény evoluce na začátku Lunární periody, nýbrž s říšemi pouze třemi - nerostnou, rostlinnou a zvířecí.

Nejnižší skupinu v Lunární periodě tvoří zástupci nové životní vlny, která zahajuje vlastní evoluci. Tvořila tu nejtvrdší součást minerálů, avšak musíme mít na paměti, že tehdy minerály nebyly tak tvrdé,jako je známe dnes, ale zhruba na úrovni našeho dřeva.

Tento fakt není v rozporu s předešlým tvrzením, popisujícím Lunu jako vodnatou sféru, ani si neodporuje s obr. č. 8, ukazujícím nejhutnější sféru Lunární periody umístěnou v éterické oblasti. Jak už bylo řečeno, pravidlo o spirálovité evoluční cestě předem vylučuje, aby docházelo k nějakým duplicitám. Nastanou sice jevy podobné, nicméně nikdy ne zcela totožné.Panující podmínky nelze pokaždé popsat zcela přesným způsobem. Většinou je nutno použít ten nejlépe vyhovující termín.

Skupina číslo pět v našem seznamu se blížila nerostům, ale zásluhou absolvování a překonání minerálního stavu během Sluneční periody získala charakteristiku rostlinnou.

Skupina číslo čtyři byla téměř rostlinnou a dosáhla tohoto cíle ještě před ukončením Lunární periody. Přesto však byla spřízněna s říší nerostnou mnohem více, než obě skupiny následující, tvořící říši o stupeň vyšší. Skupiny číslo čtyři a pět tedy můžeme spojit v jeden celek, neboť nám vytváří jakýsi mezistupeň - ,nerostno-rostlinnou' říši, z níž byl vytvořen povrch sféry v Lunární periodě. Tento materiál připomínal současnou rašelinu, což je také něco mezi rostlinou a nerostem. Byl vlhký a mokrý, tak jak to odpovídá vodnímu charakteru celé Lunární periody.

Čtvrtá, pátá a šestá skupina utvářela v Lunární periodě různé gradace nerostné říše - ta nejvyšší byla takřka rostlinná a ta nejnižší   nejtvrdší ncrostnou substanci zmíněného období. Skupiny číslo dvě a tři můžeme zařadit do rostlinné říše, třebaže ve skutečnosti rostliny v mnohém překonávaly; přesto však nebyly zvířaty.
Rostly v minerálně-rostlinné půdě; nepohybovaly se po vzoru rostlin; nedokázaly by však vyrůst v čistě nerostné půdě jako naše rostliny současné. Dobrým příkladem jsou rostliny parazitní, které v půdě sice nerostou, ale vyživují se prostřednictvím jiné konkrétní rostliny nebo stromu.

Skupinu číslo jedna tvořili průkopníci životní vlny panenských duchů. V Lunární periodě procházeli jakousi zvířecí existencí. S našimi současnými zvířaty však měli společné pouze to, že disponovali stejným počtem vehikul a ovládal je skupinový duch, což zahrnovalo i celou tehdejší lidskou společnost. Vzhledem se od zvířat velice lišili, jak už vyplynulo z poznámky v minulé kapitole. Nepohybovali se po povrchu planety, nýbrž se nad ní vznášeli, připojeni jakousi pupeční šňůrou. Namísto plic měli žábrovité zařízení, jímž nadechovali horké páry ,ohnivé mlhy'. Tyto prvky lunární existence se stále ještě rekapitulují  u embrya v době těhotenství. Embryo má v určitém stadiu vývoje také žábry. Lunární bytosti měly tehdy pouze vodorovnou zvířecí páteř.

V průběhu Lunární periody došlo k dělení ještě na další skupiny, neboť se, přirozeně, i zde vyskytli jedinci, kteří se na čele evoluce nedokázali udržet. Výsledkem bylo, že na počátku Zemské periody existovalo celkem pět skupin, přičemž některé z nich se dělily ještě na podskupiny,jakje to patrné z obr. č. 1(č.10) tyto skupiny vznikly z následujících důvodů:

Uprostřed páté obrátky Lunární periody, kdy Serafim vytvořili postupujícím absolventům základ pro lidského ducha, byli někteří z nich shledáni nevyváženými, a tudíž nezpůsobilými přijmout impuls k probuzení trojjediného ducha.

V šesté obrátce Lunární periody se vrátili Cherubim a oživili životního ducha těch, kdož zaostali v periodě Sluneční, nicméně od té doby dosáhli potřebného vývojového stadia (skupina číslo dvě v našem předchozím seznamu), a také těch opozdilců ze Sluneční periody, kteří si nyní vyvinuli éterické tělo za přispění své rostlinné existence v periodě Lunární (skupina číslo tři v našem předchozím seznamu).

Naše původní skupina číslo čtyři prošla nižší fází rostlinné existence; nicméně většina jejích členů si vyvinula éterické tělo dostatečně na to, aby jim bylo umožněno procitnutí životního ducha.

Tři posledně jmenované skupiny tedy disponovaly na počátku Zemské periody stejnými vehikuly, třebaže pouze první dvě Z nich (skupina3a a 3b na obr.1 (č.10) přináleží k naší životní vlně a mají naději nás  dokonce předstihnout, jestliže se dostanou za kritický bod, který se objeví v následující obrátce Zemské periody. Ti, kdo se za tento bod nedostanou, budou čekat na další evoluční příležitost, kdy se budou moci uchytit a pokračovat ve svém vývoji za nové lidské periody. Budou však vyloučeni ze společného postupu se současným lidstvem, protože to mezitím pokročí příliš daleko. Taková skupina nebude zničena, ale jednoduše si počká na další evoluční období.

Obrázek č.1

Pod pojmem ,spásy' je v křesťanském náboženství míněn právě tento postup se současnou evoluční vlnou, a měli bychom o něj vážně usilovat, ncboť, nehledě na to, že věčné zatracení' těch méně šťastných neznamená jejich zničení ani nekonečná muka, přece jen není lákavou vyhlídkou setrvávat v naprosté netečnosti po celé miliardy let, než se nová evoluční vlna dostane do stadia, kdy se k ní budou smět připojit i tito opozdilci. Duch si sice není této časové prodlevy vědom, přesto se však jedná o vážnou ztrátu, nemluvě o tom, že takový duch se bude v nové evoluční vlně jistě cítit nesvůj.

Pokud se současného lidstva týče, je tato možnost velice málo pravděpodobná, až téměř nereálná, Očekává se však, že z celkového počtu panenských duchů, kteří začali svou evoluci v Saturnské periodě, překonají onen kritický bod v příští obrátce a budou pokračovat v cestě pouze tři pětiny.

Největší obavy mají okultní vědci z materialismu, jenž by - zašel-li by příliš daleko - mohl nakonec zničit všech sedm těl panenského ducha a ponechat ho v jeho původní nahotě. Tím by ho přinutil vrátit se na samý počátek evoluce. Veškeré úsilí od začátku Saturnské periody by tak přišlo vniveč. Proto je současné období pro celé lidstvo nejkritičtějším ze všech. Okultní věda se zmiňuje o šestnácti rasách, k nimž patří i rasa germánsko-anglosaská, jako o ,šestnácti stezkách zkázy'. Přejeme čtenářům, aby je všechny šťastně absolvovali, jelikož jejich stisk je horší nežli osudné zaostání v následující obrátce.

Skupina číslo pět v našem minulém seznamu obdržela zárodek božského ducha v průběhu sedmé obrátky, kdy se znovu vrátili Páni plamene. Stala se tak průkopníkem poslední životní vlny při vstupu do Lunární periody. Tuto fázi strávila v minerálním stavu. Opozdilci této životní vlny pak skončili s pouhým zárodkem hmotného těla.

Dodatečně vstoupila do evolučního dění na počátku Zemské periody ještě další nová životní vlna (naše současná nerostná říše).

Na závěr Lunární periody disponovaly uvedené skupiny vehikuly, jak je naznačeno na obr. č. 10, a zahájily s nimi svou existenci v Zemské periodě. Během uplynulé doby si lidská říše vyvinula spojovací článek mysli a získala tak plné vědomí. Zvířata obdržela astrální tělo; rostliny tělo éterické; opozdilci životní vlny zahajující vývoj v Lunární periodě unikli tuhým a kamenným životním podmínkám, takže jejich současná hmotná těla tvoří jemnější půda; a životní vlna zahajující vývoj až v periodě Zemské tvoří nejtvrdší kameny a skály.

Tak přišly nejrůznější skupiny ke svým vehikulům, jak je to znázorněno na následujícím obrázku, na který čtenáře odkazujeme.