Dílo evoluce - Sluneční perioda

Vážení čtenáři pokračujeme  v seznamování s části knihy od Maxe Heindla "ROSEKRUCIÁNSKÁ KOSMOKONCEPCE" a to o základech vývojových vln  a jejich náhled na roviny Stvoření. Snad vás uspokojíme krátkými ukázkami z knihy, která bohužel není , jak jsme již psali asi k sehnání a když přece jen, tak v malém počtu k uspokojení poptávky. Je to napsáno ze začátku minulého století  jazykem tehdejší doby, ale přesto velice srozumitelné i  po více než 100 letech. Mnohé informace v těchto  výňatcích vám ozřejmí  i to co dnes prožíváte a prožívat budete.....

Sluneční perioda

Podmínky Sluneční periody se ve srovnání s periodou Saturnskou  radikálně liší. Na místo ,teplých sfér' nastupují žhnoucí světelné koule plynného skupenství. Ty v sobě obsahují vše, co se vyvinulo v Saturnské periodě, a také v jejich atmosféře přebývají tvůrčí řády. Namísto ozvěnovitých, odrazných sfér Saturnské periody mají sféry Sluneční periody do jisté míry schopnost pohlcovat a přetvářet jakýkoli světelný či zvukový vjem, který s nimi přijde do styku. Stávají se z nich ,cítivé' věci. Nám nepřipadá, že by naše Země něco takového uměla, a materialisté se této představě posmívají, jenomže okultisté vědí, že Země cítí vše, co je na jejím povrchu i uvnitř. Světelné koule Sluneční periody byly mnohem citlivější, než je Země, protože je nesvírala a nepoutala tak pevná a tvrdá materie, jako je tomu v případě našeho současného domova.

Život se, samozřejmě, lišil, neboť ve Slunečních sférách by nemohly vydržet žádné nám známé životní formy. Ovšem život se dokáže uchytit i ve shlucích ohnivého plynu - a po pravdě je to pro něj snazší, než sídlit v tuhých chemických objektech, jako jsou současné nerosty, rostliny, zvířata a lidé. Jakmile se život poprvé objevil ve sféře A a zahájil Saturnskou obrátku Sluneční periody, stále na něj dohlíželi Páni plamene, kteří v něm uprostřed poslední obrátky Saturnské periody probudili zárodek božského ducha. Ti mu již dříve dodali zárodek hmotného těla a v první polovině Saturnské obrátky Sluneční periody se soustředili na jeho určité zdokonalení. Ve Sluneční periodě bylo zahájeno utváření éterického těla včetně všech jeho schopností asimilace, růstu, rozmnožování, žláz, atd. Páni plamene vtělili do zárodku hmotného těla pouze schopnost vývinu smyslových orgánů. Po jisté době se stalo nezbytným pozměnit tento zárodek tak, aby umožnil prolnutí se éterickým tělem, stejně jako vývin žláz a zažívacího traktu. Stalo se tak nakonec společným přispěním Pánů plamene, kteří dodali původní zárodek, a Pánů moudrosti, majících na starost hmotnou evoluci ve Sluneční periodě. Páni moudrosti, kteří nedospěli na tak vysoký stupeň vývoje jako Páni plamene, zároveň usilovali o dokončení své vlastní evoluce; proto přijali nabízenou pomoc vznešených bytostí, jednajících - jako například Páni plamene - výhradně ze svobodné vůle. V esoterické mluvě se jim říká Cherubim. Tyto vznešené bytosti se ovšem nepustily aktivně do díla dříve.dokud nebylo nutné přivést k životu zárodek druhého duchovního principu utvářejícího se lidstva, jelikož Páni moudrosti byli plně schopni zabývat se lidským éterickým tělem,jehož vývoj byl cílem celé Sluneční periody, avšak nebylo v jejich silách probudit onen druhý duchovní princip samotný. Jakmile Páni plamene a Páni moudrosti společnými silami rekonstruovali v Saturnské obrátce Sluneční periody zárodečné hmotné tělo, zahájili Páni moudrosti v obrátce druhé již skutečné tvůrčí dílo Sluneční periody a vyzářili ze svých vlastních těl zárodek těla éterického, schopného proniknout tělem hmotným a dodat mu vlastnost dalšího růstu, rozmnožování, podněcování smyslových center a v důsledku toho i možnost pohybu. Stručně řečeno, dali zárodku éterického těla vše, co nyní sami rozvíjíme k hranicím dokonalosti skvělého a pružného nástroje pro použití našeho ducha.

Tato práce zabrala druhou, třetí, čtvrtou a pátou obrátku Sluneční periody. V šesté obrátce Cherubim vložili a oživili zárodek druhého aspektu trojjediného lidského ducha - životního ducha. V sedmé  poslední obrátce se nově vzniklý zárodek životního ducha spojil se zárodkem božského ducha, což jej ještě více zdokonalovalo. Již víme, že v Saturnské periodě se naše vědomí nejspíše podobalo stavu hlubokého transu. Aktivitou Sluneční periody se tato skutečnost změnila, takže lidské vědomí připomínalo stav za hlubokého spánku.

Evoluce za Sluneční periody tedy přidala konstituci vyvíjejícího se zárodečného člověka další nejvyšší a nejnižší z jeho současných vehikul. Výsledkem Saturnské periody bylo vlastnictví zárodku hmotného těla a božského ducha. Na konci Sluneční periody člověk disponoval zárodečným hmotným tělem, éterickým tělem, božským duchem a životním duchem, tzn. dvojjediným duchem a dvojjediným tělem.

Všimněme si také toho, že zatímco první, Saturnská obrátka každé periody je soustředěna na práci s hmotným tělem (protože tak se při první obrátce začalo), tak druhá, Sluneční obrátka každé periody je soustředěna na zušlechťování těla éterického, protože jím se začalo ve druhé obrátce. Podobně je obrátka šestá věnována práci na životním duchu a obrátka sedmá souvisí především s otázkami kolem božského ducha.

V Saturnské periodě absolvoval budoucí člověk stadium nerostné existence. To znamená, že měl hmotné tělo pouze ve smyslu současných nerostů. Také jeho vědomí se podobalo vědomí minerálů. Z téhož důvodu a s použitím analogie se dá říci, že ve Sluneční periodě člověk prošel existencí rostlinnou. Měl hmotné a éterické tělo, podobně jako rostliny, ajeho vědomí nabývalo - stejně jako jejich - charakter bezesného spánku.

Obrázek č. 1 (č.4 v orginálu)

Čtenář tuto analogii plně pochopí zejména tehdy, podívá-li se na obr. č. 1 (č.4) v kapitole o čtyřech říších, kde jsou schematicky znázorněna vehikula vědomí nerostů, rostlin, zvířat a člověka včetně jejich částečného vědomí. Po uplynutí Sluneční periody nastala další kosmická noc asimilace, naplněná subjektivní činností nezbytnou k zahájení periody Lunární. Svou délkou se vyrovnala periodě předcházející.