Dílo evoluce - Zemská perioda a jednotlivé obrátky

Vážení čtenáři pokračujeme  v seznamování s části knihy od Maxe Heindla "ROSEKRUCIÁNSKÁ KOSMOKONCEPCE" a to o základech vývojových vln  a jejich náhled na roviny Stvoření. Snad vás uspokojíme krátkými ukázkami z knihy, která bohužel není , jak jsme již psali asi k sehnání a když přece jen, tak v malém počtu k uspokojení poptávky. Je to napsáno ze začátku minulého století  jazykem tehdejší doby, ale přesto velice srozumitelné i  po více než 100 letech. Mnohé informace v těchto  výňatcích vám ozřejmí  i to co dnes prožíváte a prožívat budete.....

Zemská perioda

Sféry Zemské periody se nalézají ve čtyřech nejhutnějších stadiích hmoty - v sekci konkrétního myšlení, ve světě tužeb a v éterické a chemické sekci (viz obr. č. 8). Nejhutnější sféru (sféru D) pak tvoří naše současná Země.

Hovoříme-li o ,nejhutnějších světech' nebo o ,nejhutnějším stavu hmoty', je nutno zmíněné termíny chápat v relativním smyslu. Jinak by totiž naznačovaly absolutní omezení, což je nesmysl. Hutný a méně hutný, nahoru a dolů, na východ a na západ, všechna podobná označení lze aplikovat pouze relativně k našemu stavu či poloze. Stejně jako existují vyšší ajemnější světy než ty, s nimiž má naše životní vlna zkušenosti, vyskytují se i hutnější stavy hmoty, tvořící scénu evolučních událostí pro jiné třídy bytostí. Neměli bychom si vytvářet ani falešné představy o tom, že snad jsou tyto světy situovány kdesi ve vesmíru; pronikají jimi naše vlastní světy podobně, jako naší Zemí pronikají světy vyšší. Pomyslná pevnost Země a objektů na ní se vyskytujících není pro průchod hutnějším tělem žádnou překážkou, stejně jako astrální tělo dokáže pohodlně proniknout například cihlovou zdí. Pevnost také ještě neznamená hutnost, jak nám ukazuje třeba hliník, tuhý prvek, který je přesto méně hutný nežli tekutá rtuť; rtuť se však navzdory své hutnosti dokáže propařovat nebo procházet mnohými tuhými tělesy.

V této čtvrté periodě máme v současnosti k dispozici čtvero živlů. V periodě Saturnské byl živelpouzejediný,oheň - tj. tehdy vládlo teplo či horko, což je ohnivý atribut. Ve druhé, Sluneční periodě existovaly dva živly, oheň a vzduch. Ve třetí, Lunární periodě se k nim přidal živel vody; a v periodě čtvrté, Zemské, přibyla ještě země. Vidíme tedy, že v každé další periodě bylo o jeden živel více.

V jupiterské periodě se objeví ještě živel duchovní přírody, který se spojí s řečí takovým způsobem, že slova s sebou budou vždycky přená- šet i pochopení - nebude tedy docházet k četným nedorozuměním, jak jsme tomu zvyklí dnes. Například řekne-li někdo slovo ,dům', může si pod tímto pojmem představovat třeba chalupu, kdežto posluchač si vybaví městský činžovní dům.

V prostředí uvedených čtyř živlů pracuje na své evoluci pod dohledem vyšších řádů několik skupin bytostí, jak nám ukazuje obr. č. 10. Připomeňme, že v Lunární periodě vytvářely tyto skupiny tři říše - zvířecí, rostlinno-zvířecí a rostlinno-nerostnou. Zde na Zemi jsou však podmínky takové, že takové polovičaté dělení již není nutností.Proto existují čtyři přesně rozlišené říše. V současné krystalické fázi vývoje musejí být jejich vzájemné hranice vymezeny ostřeji než v uplynulé periodě, kdy do sebe jednotlivé říše pozval na přecházely. Z toho důvodu  některé skupiny z obr. č. 10 o půlkrok postoupily, zatímco jiné se o půlkrok vrátily.

Někteří zástupci říše rostlinno-nerostné postoupili zcela do říše rostlinné a stali se tak polní zelení. Jiní sestoupili níže, aby vytvořili čistě minerální půdu potřebnou pro růst rostlin. Někteří členové skupiny rostlinno-zvířecí povýšili do zvířecí říše, přičemž jisté druhy mají dosud bezbarvou rostlinnou krev a jiné, například hvězdice, si dokonce zachovaly pět výčnělků jakožto relikt okvětních plátků.

Celá skupina č. 2, jejíž astrální těla se dala rozdělit na dvě části (stejně jako tomu bylo v případě skupiny č. 1), byla vybavena lidskými vehikuly a postoupila proto do skupiny lidí.

Nesmíme však zapomínat, že se ve výše uvedených odstavcích zabýváme pouze formou, tvarem, a nikoliv životem, jenž v nich přebývá. Nástroj je vždy co nejvíce přizpůsobován životu, jemuž slouží. Členové skupiny č. 2, jejichž vehikula bylo možno rozdělit, sice povýšili do lidské říše, ale tuto možnost dostali časově později než skupina č. 1. Proto nejsou tak vyvinutí jako první skupina a vytvářejí nižší lidské rasy . Ti, jejichž astrální těla nebyla takového rozdělení schopna, klesli do stejné kategorie jako skupiny Č. 3a a 3b. Známe je jako současné antropoidy. Podaří-li se jim dosáhnout patřičného stupně pokroku před zmíněným kritickým bodem uprostřed páté obrátky, mohou nás dokonce ještě předstihnout. Pokud jim takový časový horizont nebude stačit, bude to pro ně znamenat poslední účast na naší evoluci.

Víme již, že člověk si vybudoval své trojjediné tělo s pomocí vyšších bytostí než je on sám, nicméně v minulé periodě nebylo žádné sjednocující síly; trojjediný duch, ego, byl oddělený a nalézal se mimo svá vehikula. Nyní nastal čas k tomu, aby se duch a tělo sjednotily.

Při rozdělení astrálního těla se jeho vyšší část stala jakýmsi pánem  nad částí nižší, stejně jako nad éterickým a hmotným tělem. Vytvořila tak jakousi zvířecí duši, s níž se duch dokázal za pomoci spojovacího článku  mysli sjednotit. Pokud takové rozdělení astrálního těla nebylo možné, vehikulum pak podléhalo touhám a vášním  zcela pořízezeno vládě ducha skupinového, který je ovládal zvenčí. Jinými slovy, stalo se tělem zvířecím, jež se postupem času stalo tělesnou schránkou antropoidů.

U jedinců rozdčlcnýrn astrálním tčlcrn postupnč docházelo k napřimování hmotného tčla, tedy ke zvedání páteře z; vodorovných proudů světa tužeb, jejichž prostřednictvím skupinový duch své svěřence s horizontální páteří ovládá. Ego pak mohlo vstoupit, ovládnout a vyjádřit se v páteři vertikální, přičemž ve hmotném těle došlo k vývinu svislého hrtanu a mozku. Také vodorovný hrtan je pod nadvládou skupinového ducha. Přestože některá zvířata, jako je špaček, havran, papoušek, atd., mohou slova vydávat, rozhodně je nedokáží rozumně používat. vyjadřovat se slovy patří k nejvyšším lidským výsadám a tuto schopnost má jedině rozumná, uvažující bytost, jako je člověk. Bude-li mít čtenář toto na paměti, snáze potom pochopí další naše kroky, jež nás k tomuto závěru dovedou.

Saturnská obrátka Zemské periody

Saturnská obrátka je obrátkou, při níž dochází v každé periodě k rekonstrukci hmotného těla. Tentokrát mu byla dána schopnost utvářet mozek a stát se tak vehikulem pro zárodek mysli,jenž byl připojen později. Toto zlepšení znamenalo poslední rekonstrukci hmotného těla, neboť ho učinilo schopným získat tu nejvyšší zdatnost,jakou toto vehikulum může mít.

Při jeho konstrukci se uplatnila nevýslovná moudrost. Hmotné tělo je učiněný zázrak. Čtenářům nelze dostatečně zdůraznit, jaké gigantické možnosti pro získávání zkušeností toto vehikulum má a jakou je pro člověka obrovskou výhodou; jak intenzivně by si ho měl každý člověk vážit a jak by za ně měl být vděčný.

Několik příkladů dokonalé konstrukce a inteligentní přizpůsobivosti tohoto nástroje jsme si již uvedli, ale v zájmu trvalejšího dojmu v paměti čtenářově nebude od věci ilustrovat zmíněnou moudrost ještě podrobněji, přičemž nezapomeneme ani na spolupráci ega s krví.

Je všeobecně, byť mlhavě známo, že trávicí šťávy působí na potravu tak, aby podporovaly trávení; avšak jen nemnozí lidé mimo okruh odborníků vědí o tom, že takovýchto trávicích šťáv existuje velké množství, konkrétně každá na přesně vymezený druh potravy. Pavlovovy výzkumy nade vši pochybnost dokázaly, žejedna trávicí šťáva tráví pouze maso, jiná mléko, další ovocnou kyselinu, atd. Toto je, mimochodem, také důvod, proč není vhodné jídla příliš kombinovat. Například mléko vyžaduje trávicí šťávu poměrně hodně odlišnou od všech ostatních s výjimkou té, která slouží k trávení škrobů, pročež mléko nelze pohodlně strávit v kombinaci s jinými potravinami než s obilovinami. Už jenom tato skutečnost nám dokazuje  obdivuhodnou moudrost: podvědomě pracující ego je schopno vybírat různé druhy trávicích šťáv, odpovídající různým druhům potravin putujícím do žaludku, a přitom ještě naprosto přesně dávkuje potřebné množství a hustotu. A jako by to samo o sobě nestačilo, navíc dochází k úžasnému jevu, že trávicí šťávy přicházejí do žaludku dříve než samotná potrava.

Proces míchání této tekutiny neovládáme vědomě. Velká většina lidí neví o metabolismu ani o tělesné chemii téměř nic. Proto netuší ani to, že jakmile něco ochutnáme, spouštíme tím celý trávicí proces prostřednictvím signálů naší nervové soustavy.

Jakmile byla tato skutečnost poprvé dokázána, vědci se horlivě snažili přijít na to,jak se správná trávicí šťáva vybírá ajak může dorazit do žaludku dřív než potrava. Předpokládali, že příslušné signály předává nervová soustava. Bylo však nepochybně prokázáno, že vhodná trávicí šťáva se v žaludku objeví i tehdy,jestliže je nervový systém zablokován. Starling a Bayliss nakonec sérií nesmírně duchaplných pokusů prokázali, že při vložení sousta do úst se dostane jeho nepatrná částečka do krevního oběhu, putuje s předstihem k trávicím žlázám a vyvolá sekreci příslušné šťávy.

Toto je však pouze hmotný aspekt celého jevu. Abychom jej pochopili v celé jeho úžasné kráse, musíme se obrátit k okultní vědě. Ta jediná nám totiž vysvětlí, proč jsou tyto signály přenášeny právě krví.

Krev je jedním z nejdokonalejších výtvorů éterického těla. S její pomocí dokáže ego řídit a ovládat svůj hmotný protějšek, tudíž krev mimo jiné působí i na naše nervy. Po jistou část trávicího procesu se projevuje jen omezeně skrze nervovou soustavu, ale (zvláště na počátku trávení) působí bezprostředně na žaludek. Když byly při vědeckých experimentech nervy blokovány, cesta pro krev zůstávala stále otevřená a ego tak mohlo předávat žádoucí informace.

Povšimněme si faktu, že krev se také dokáže přesunout na místo, kde ego momentálně předpokládá tu nejvyšší aktivitu. Vyžaduje-li naše situace náhlé přemýšlení, krev se nám ihned nahrne do hlavy. Dochází-li k trávení těžkého jídla, většina krve opouští hlavu a soustřeďuje se v okolí trávicích orgánů. Ego se přitom ze všech sil snaží zbavit tělo neužiteč- né potravy co možná nejdříve. Proto se po těžko stravitelném jídle nesnadno přemýšlí. Člověk se cítí spíše ospalý,jelikož se mu částečně odkrvil mozek, který v tu chvíli není schopen pracovat jako při plném nasazení v bdělém stavu, a navíc zde dochází takřka k plné absorpci éterického fluida a sluneční energie, ukládané ve slezině, neboť po jídle tudy krev protéká větší měrou než jindy. Proto i zbytek těla přichází při trávení o životní fluidum zvýšenou měrou.Je to ego, co nám vhání krev do hlavy. Kdykoliv se uložíme ke spánku, krev naopak mozek opouští, což se dádokázat tím, že takového spáče umístíme na vyváženou desku. Jakmile usne, deska se neomylně zvrátí a vyzdvihne spáčovu hlavu ke stropu. Při koitu se krev koncentruje v pohlavních orgánech, apod. Všechny tyto příklady nám naznačují, že za bdělého stavu ego pracuje a ovládá hmotné tělo prostřednictvím krve. Její větší část se přesouvá do té tělesné části, kde ego vyvíjí nějakou mimořádnou aktivitu.

Rekonstrukce hmotného těla v Saturnské obrátce Zemské periody se odehrála hlavně proto, aby získalo schopnost být prostoupeno myslí. Znamenalo to první impuls k vytvoření čelní části mozku; rovněž i k prvotnímu rozdělení nervové soustavy, která se od té doby člení na dvě oblasti - volní a sympatickou. V Lunární periodě bylo k dispozici pouze nervstvo sympatické. Volní nervová soustava (která změnila hmotné tělo z pouhého automatu reagujícího na vnější stimuly na mimořádně přizpůsobivý nástroj schopný řízení a ovládání podle záměrů uvnitř sídlícího ega) se objevila až v současné Zemské periodě.   

Podstatnou část této rekonstrukce uskutečnili Páni tvaru. Jedná se o tvůrčí řád, který se v Zemské periodě projevoval nejvíce, podobně jako Saturnská perioda patřila Pánům plamene, Sluneční Pánům moudrosti a Lunární Pánům  individuality.

Zemská perioda je předurčeno u periodou tvaru, neboť v ní dosahuje tvar čili hmotná stránka evoluce svého nejvyššího a nejvyhraněnějšího stavu. Duch je proti ní bezmocný a utiskovaný, zatímco tvar zde se- hrává hlavní úlohu - z toho plyne i nadřazenost Pánů  tvaru.

Sluneční obrátka Zemské periody  

Při této obrátce dochází k rekonstrukci éterického těla, aby se přizpůsobilo zárodku mysli. Éterické tělo bylo navrženo velice podobně jako tělo hmotné, tudíž se příhodně stane nejhutnějším vehikulem  jupiterské periody, kdy naše hmotné tělo plně zduchovní.

Při této rekonstrukci pomáhali Pánům tvaru Andělé, lidstvo Lunární periody. Uspořádání éterického těla se svou funkcí velice blíží uspořádání těla hmotného. Někteří spisovatelé se na něj odvolávají jako na pouhý spojovací článek a tvrdí, že sejedná o pouhou formu těla hmotného a nikoliv o samostatné vehikulum.

Přestože si nepřejerne stavět se do pozice kritiků a připouštíme, že uvedené tvrzení je poplatné faktuže člověk v současné fázi evoluce zpravidla nedokáže používat éterické tělo jako samostatné vehikulum, protože zůstává trvale spojeno s tělem hmotným a jeho uvolnění in toto by zapříčinilo fyzickou smrt - přesto bývaly časy, kdy toto spojení nebylo tak pevné, jak ještě koneckonců uvidíme.

V průběhu epoch pozemských dějin, o nichž jsme se již zmínili jako o epoše Lemurské a Atlantské, byl člověk ještě spontánně jasnovidným, kterýž to stav mu umožňovalo právě značně uvolněné propojení éterického a hmotného těla (zasvěcenci těchto časů pomáhali svým svěřencům, aby toto propojení uvolnili ještě více, jak tomu činí zkušení jasnovidci).

Od té doby se éterické tělo spojilo s tělem hmotným s mnohem větší intenzitou, alespoň u většiny lidí, a pouze u senzibilů zůstává toto propojení volnější. Je to právě zmíněné uvolnění, co činí rozdíl mezi citlivou osobou a běžným jedincem, jenž nedokáže vnímat nic víc, než mu  prostřednictvím vibrací předávají jeho hmotné smysly. Všechny lidské bytosti musejí projít tímto stadiem těsného sepětí vehikul a pocítit následné omezení vlastní citlivosti. Existují ovšem dva druhy senzibilů: ti, kdož se odmítají znečišťovat hmotou, jako je například většina Indů, Indiánů, atd., disponující jistým nižším stupněm jasnovidectví; a dále ti, kdo zůstávají citliví k hlasu přírody a tvoří předvoj evoluce. Tato druhá skupina se rekrutovala ze samého vrcholu hmoty a dělí se ještě na dvě podskupiny, z nichž ta první se vyvíjí pasivním, nevol ním způsobem. Za pomoci druhých se totiž soustředila na solární plexus či jiné orgány spojené se sympatickou nervovou soustavou . .Její zástupce tvoří spontánní jasnovidci a média, kteří své schopnosti nedokáží ovládat. Ti míří opačným směrem, než by měli. Druhá podskupina je složena z těch, kdož vlastními silami rozvinuli vibrační síly orgánů nyní spojených s volní nervovou soustavou a stali se vycvičenými okultisty, ovládajícími svá vlastní těla a trénujícími jasnovidné schopnosti podle své chuti. Říká se jim záměrní nebo zkušení jasnovidci.

V jupíterské periodě bude člověk používat své éterické tělo jako dnes používá tělo hmotné  a jelikož v přírodě se nevyvíjí nic náhlým skokem, proces vzájemného oddělování těchto dvou vehikul již započal. Éterické tělo bude disponovat mnohem vyššími schopnostmi než dnešní tělo hmotné. Díky jeho značné pružnosti je bude moci duch využívat takovým způsobem, jak by to s tělem hmotným nebylo možné.

Lunární obrátka Zemské periody

Při ní se rekapituluje Lunární perioda a převažují zde stejné podmínky (na vyšší úrovni) jako ve sféře D v Lunární periodě. Stejná atmosféra z ohnivé mlhy; stejné ohnivé jádro; stejné rozdělení sféry na dvě části, aby byl pokročilejším bytostem umožněn vývoj na příslušné úrovni a v patřičném tempu, což by například pro naše lidstvo znamenalo nepřekonatelnou překážku.

Za této obrátky se ujali Archandělé (lidstvo ze Sluneční periody) a Páni tvaru rekonstrukce astrálního těla, ale nebyli na tento úkol sami. Po rozdělení sféry na dvě části se odehrálo podobné rozdělení také u astrálních těl evolvujících bytostí. .Již jsme uvedli, že kde toto rozdělení nastalo, tělo bylo schopno stát se vehikulem uvnitř sídlícího ducha, a právě za tímto účelem se ujali Páni mysli (lidstvo ze Saturnské periody) vyšší části astrálního těla, aby do něj implantovali ono zvláštní ego, bez něhož by současný člověk - navzdory všem svým úžasným schopnostem - nemohl existovat. Tak tedy Páni mysli zasadili ve druhé části Lunární obrátky do vyšší části astrálního těla první zárodek samostatné osobnosti.

Archandělé se zabývali nižší částí astrálního těla, zodpovídající za ryze zvířecí emoce. Pracovali taktéž na dosud nerozdělených astrálních tělech. Některá z nich se stala vehikuly zvířecího skupinového ducha, působícího na ně zvenčí, ale nikdy nevstupujícího dovnitř těchto těl, jak tomu činí individuální duch s tělem lidským.

Astrální tělo absolvovalo rekonstrukci, aby bylo schopno prostoupení zárodečnou myslí, která bude po celé trvání Zemské periody implantována do všech astrálních těl schopných uvedeného rozdělení.

Jak už jsme předeslali, astrální tělo je pouze neuspořádaný ovoid s hmotným tělem jako temnou skvrnou uprostřed, podobně jako bílek vejce obklopuje žloutek. V ovoidu existuje několik smyslových center, která se začala objevovat již na počátku Zemské periody. ti průměrného člověka na sebe tato centra berou podobu jakýchsi vírů a nejsou ještě plně vyvinutá, pročež se astrální tělo zatím nedá použít jako samostatné vehikulum pro naše vědomí; až se však tato centra rozvinou, budou vypadat jako kroužící víry.

Odpočinkové periody mezi obrátkami

Až doposud jsme se zmínili pouze o kosmických nocích mezi periodami. Viděli jsme, že mezi Saturnskou a Sluneční periodou zavládlo období klidu a asimilace; další kosmická noc nastala mezi Sluneční a Lunární periodou, atd. Navíc však ještě existují i klidová období mezi obrátkami.

Jednotlivé periody můžeme přirovnat k různým inkarnacím člověka; kosmické noci pak k intervalům mezi smrtí a dalším zrozením: odpočinek mezi obrátkami by se dal připodobnit ke spánku mezi dvěma následujícími dny.

Jakmile začne kosmická noc, všechny stvořené věci se vracejí do původní homogenní masy - vesmír se tak znovu stává chaosem. Tento periodický návrat hmoty k prapůvodní substanci je vlastně tím, co umožňuje vývoj každého ducha. Pokud by proces krystalizace pokračoval do nekonečna, vytvářel by tak nepřekonatelnou bariéru duchovnímu pokroku. Pokaždé, když hmota zkrystalizuje do takové míry, žeji shledává pro své záměry příliš tvrdou, stáhne se duch stranou, aby obnovil vyčerpanou energii. Podobá se to procesu vrtání, kdy příliš hluboko zabořený vrtákelektrické vrtačky vytahujeme zpátky, aby znovu získal potřebnou rychlost otáčení a mohl se do tvrdého materiálu účinněji zabořit.

Zbaveny krystalické energie vyvíjejících se duchů, mění chemické síly ve hmotě vesmír v chaos a rozkládají hmotu do jejího prvotního stavu, aby tak mohl být zahájen další vývin panenských duchů na úsvitu nového dne stvoření. Zkušenosti získané v předchozích periodách a obrátkách umožňují duchu kráčetk následující metě poměrně rychle a rovněž si usnadňovat další pouť prováděním takových změn, jak mu jeho nashromážděné zkušenosti rozkazují.

Tak se tedy i na konci Lunární obrátky Zemské periody všechny sféry a veškerý život vracejí do chaosu, aby se odtud vynořily na prahu obrátky čtvrté.

Čtvrtá obrátka Zemské periody

V postupné složitosti schématu evoluce nalezneme vždy spirálu na spirále, a to ad infinitum. Nikterak nás tedy nepřekvapí zjištění, že při každé obrátce se dílo rekapitulace i odpočinku vztahuje k různým sférám. Když se životní vlna za současné obrátky vrátila na sféru A, prošla vývojem Saturnské periody; po odpočinku, jenž ovšem neznamenal naprosté zničení sféry, nýbrž pouhé její vystřídání, se přesunula na sféru B, kde došlo k rekapitulaci Sluneční periody. Po dalším odpočinku putovala životní vlna na sféru C, kde se zopakovala činnost Lunární periody. Nakonec život dospěl až na sféru D, což je naše současná Země, aby zahájil příslušné práce Zemské periody.

Ani pak se nedá tvrdit, že by zmíněná spirála začínala bezprostředně po příchodu životní vlny ze sféry C, jelikož zasazení zárodku mysli neproběhlo až do čtvrté epochy, přičemž první tři epochy jsou stále dalšími rekapitulacemi Saturnské, Sluneční a Lunární periody, ale vždy na vyšší úrovni.