Germánská nová medicína Dr. Hamera - I.

Redakce Rahunta : V rámci obecného přehledu uvádíme jeden z přístupů o vysvětlení většiny nemocí, s kterým nemusíme/te ve všem souhlasit, ale oproti přístupu klasické medicíny je v hlavních věcech tak revoluční, že stojí za pozornost a někomu třeba právě tento úhel pohledu může pomoci ...

Dr. Ryke Geerd Hamer objevil přírodní zákonitosti průběhu všech onemocnění. Bylo to před 25 lety, kdy sám, jakožto šéf-lékař onkologické kliniky v Bavorsku, onemocněl rakovinou. Napadly ho jisté souvislosti, na jejichž základě se následovně sám uzdravil. Zkoumal pak u svých pacientů, jestli to u nich je také tak, a bylo.

Když zveřejnil svou vědeckou práci o původu a léčení rakoviny, kdy je úmrtnost na rakovinu maximálně 5%, byl z kliniky vyhozen. Po mnoha útocích stran veřejných sdělovacích prostředků, lobyistů farmaceutického průmyslu a dalších, žije nyní ve Španělsku.

k osobě Dr. Hamera

Když Dr. Hamer po náhlém úmrtí svého syna onemocněl rakovinou, zabýval se intenzivně tématem příčin vzniku nemoci a poznal příčinnou souvislost mezi konfliktními šoky a nejen rakovinou, nýbrž veškerými onemocněními vůbec. Jako primář bavorské rakovinové kliniky své poznatky prověřil a potvrdil na tisících pacientů. Místo uznání však dostal výpověď. Zdá se, že nejde o to, rakovinu léčit... Jinak by se musela Nová medicína už dvacet let vyučovat na všech lékařských fakultách a milióny lidí by nemusely zbytečně umírat...

Když se Dr. Hamer snažil dosáhnout, aby jeho poznatky byly podrobeny vědeckému prověření a přezkoušení, setkal se s odporem a nevraživostí. Došlo k mnoha pokusům zbavit se ho - zavřít ho na psychiatrii, uvěznit nebo zabít. Z jednoho prostého důvodu: neustále naléhal, aby jeho poznatky byly vědecky přezkoumány. Tomu se však odpovídající instance bránily zuby nehty a ačkoliv bylo již před lety toto přezkoušení soudně nařízeno, dodnes k němu v Německu nedošlo. Nicméně se odpůrcům Nové medicíny nepodařilo doložit jediný případ, v němž by poznatky Nové medicíny nesouhlasily.

ZÁKLADNÍ MYŠLENKY:

Dr. Hamer dokazuje, že každé onemocnění je dvoufázové a začíná nějakým biologickým konfliktem či šokem.

*   Konflikt nebo šok může být pro dotyčnou osobu ztráta dítěte, partnera, rodičů, práce či domova. Jiným druhem konfliktu může být, když nemůžeme něco zkousnout, něco strávit, když jsme utrpěli ztrátu sebeúcty nebo zažili narušení vlastního revíru a podobně.

*   První fázi onemocnění nazýváme konflikt-aktivní : člověk na tu událost či konflikt stále myslí, nemůže kvůli tomu usnout, má studené končetiny. Tato fáze se nazývá též sympatikotonní, nebot je aktivována ta část nervového systému, která se odborně nazývá sympatikus. Tato část je aktivní v akci, v ohrožení, při stresu.

*   Druhá fáze onemocnění se nazývá léčebnou nebo také post-konfliktní , tedy po ukončení konfliktu. Vyznačuje se únavou, zvýšením teploty, bolestmi hlavy, zánětlivými procesy. To, co se v těle během konfliktní fáze pokazilo, se v této léčebné fázi opravuje.

Po ukončení léčebného procesu je člověk opět v normálu, zdráv, ba dokonce zdravější než před začátkem konfliktu, nebot tělo se poučilo – např. po zaplnění děr po kostní rakovině je kostní tkán hustější a pevnější než před tím – čímž chce organismus zabezpečit, že se něco podobného v budoucnu již nestane.

*   Tělo člověka se v mateřském těle vyvíjí ze třech původních zárodečních plátků, zvané entoderm, mesoderm a ektoderm. Z těchto zárodečních plátků se pak vyvjejí všechny orgány. Pro Novou Medicínu je důležité, že v konflikt-aktivní fázi reagují orgány dvojím způsobem, podle toho, do které skupiny podle zárodečných plátků patří: 1. orgány vznikající z entodermu a část orgánů vznikajících z mezodermu tvoří v konflikt-aktivní fázi výrůstky, nádory, zvětšují se. Oproti tomu 2. orgány vznikající z ektodermu a část orgánů vznikajících z mesodermu v konflit-aktivní fázi zmenšují svoji substanci, tzn. vznikají díry a svrasklost orgánů, popř. se snižuje jejich funkčnost.

V léčebné fázi se v prvním případě za pomoci zánětů narostlá tkán odbourává, k čemuž nám slouží bakterie.

Ve druhém případě se ubylá tkán rekonstruuje, nově vystavuje, k čemuž nám slouží jiné bakterie a viry.

Přesněji řečeno, každý druh konfliktu s příslušným postiženým orgánem používá své typické, k léčení potřebné mikroorganismy.

Dalším objevem je, že se na obrázcích mozku, udělaných pomocí  magnetické resonance (CT), v okamžiku začátku konfliktu objeví typické kruhy, vypadající jakoby hodil do vody kámen. Tyto kruhy jsou vidět ihned po začátku konfliktu, a jejich umístění v mozku udává jak obsah konfliktu, tak orgán, na kterém se tento konflikt projeví.

Tyto kruhy, nazvané podle jejich objevitele HH (Hamersches Herd = Hamerské ohnisko) , takto vypadají po celou dobu konflikt-aktivní fáze. Když dojde k vyřešení konfliktu, začíná se HH měnit: do oblasti místa soustředných kruhů se nabírá tekutina, vzniká edém neboli otok v mozku. Ten je příčinou již zmíněných bolestí hlavy v léčebné fázi. Vrcholem a též kritickým momentem léčebné fáze je pak, když mozek za pomoci otoku udělal své opravy a nyní se ho snaží vypudit. Mozek se na místě HH stáhne, aby vytlačil již přebytečnou vodu, což způsobí epileptoidní symptomy v oblasti, pro kterou je tato část mozku příslušná. To znamená že dotyčný příslušný orgán může na několik vteřin i minut být neschopen funkce. Kritická je tato situace zejména u srdce (klasický příklad infarkt myokardu), méně nebezpečné je to u orgánů, jejiž chvilkové vypadnutí neohrožuje život pacienta.   

Pro lékaře, kteří by chtěli používat Novou Medicínu, je ovšem potřeba znát ještě jeden důležitý objev Dr. Hamera: zákonitost pravorukosti a levorukosti.

Přiřazení orgánu k určitému místu v mozku se u těchto dvou skupin liší. Při konfliktu “ztráty partnera“ budou mít pravačky postižený jiný orgán než levačky. Zrovna tak u jiných konfliktů. Pro lékaře je tedy nutné vědět, zda je pacient pravák nebo levák, aby mohl správně přiřadit umístění HH v mozku a příslušný orgán v těle.

Test, který ukáže pravorukost nebo levorukost, je následující: vyzvěte pacienta, aby tlesknul. Která ruka je při tlesknutí nahoře, je ta hlavní. 

Na tisících pacientech bylo dokázáno, že Hamrovy objevy platí ve všech případech bez vyjímky. Zároven se na základě těchto nově objevených souvislostí ukazují další podstatné skutečnosti. Zde jen krátce pár náhodně vybraných:

• Jako například, že metastázy neexistují (Každý druh rakoviny má svůj původ v určitém druhu konfliktu; to, co se nazývá metastázou, je vždy nový konflikt = nová rakovina; např. konflikt „strach o život“, který může vzniknout při oznámení diagnozy pacientovi, by způsobil rakovinu plic)

• že nádory mozku neexistují (Jak již bylo zmíněno, v léčivé fázi se v mozku vytváří otok. Během epileptoidní krize je z něj voda opět vytlačena. Na tomto místě se pak vytvoří jizva, shluk pojivového tkaniva, naprosto neškodný. To se v dnešní školské medicíně považuje za „rakovinu mozku“.)

• že morfium zabíjí (léčivá fáze se tím přeruší, mozek není schopen řídit vyléčení)

• že infuze ve špatný moment může zabít (epileptoidní krize)

napsala Namu Fialová

převzato z www.paprsky1.de