J.Schmidt - Promluvy 1 (Karma, Symbolika a jiné...)

07.04.2011 08:01

Informace v tomto článku jsou duchovním vlastnictvím kolektivu autorů „Rahunta“, proto je jejich šíření možné pouze s naším souhlasem a to ať už v podobě přenášení článků, stejně jako i citace za účelem hodnocení. Toto sdělení píšu především pro autory jakýchkoliv nových duchovních cest a podobných paskvilů, kteří cítí jakousi nikým nedelegovanou morální povinnost hodnotit práci a myšlenky ostatních. Nejsme tu pro vás a není v našem zájmu vám poskytovat podklady pro vaše scestné a zdegenerované myšlení. Pamatujte na slova Krista, „neházejte perly sviním“. A tedy, doslova do písmene, ryjte si na vlastním hnoji, kde je vám dobře. Žádný rozumný člověk nepředává poklady prasatům (zevním lidem), natož pak ty duchovní. Pro prasata je určen chlév (zevní svět) a žrádlo (materialismus) vyživující tělo (3JT).

 

Karma

Tak tohle je podivný příběh. Asi nejpodivnější, který jsem kdy vyprávěl, ale když se zamyslíte a posoudíte všechny okolnosti, potom dává smysl. A nejen to, protože z mého pohledu ukazuje i cestu.

 

Když Luděk vydal ona prohlášení týkající se toho, co přichází, mnoha lidmi chápáno jak vzestup, došlo mi, jak moc člověk potřebuje pravdu a pochopení základních principů, aniž by zatracoval poznání dříve, než ho dosáhne. Já vím, že bádání ve starých spisech a luštění symbolů není součást každodenních starostí většinové populace. Už proto, jak málo věříme v možnost, že tam v dávné minulosti může být skryta pravda, kterou jsme se rozhodli opustit a zavrhnout. Těch důvodů je opravdu mnoho, od mocenských, přes náboženské, až po čistě lidské, kdy si ze všech možných pravidel a zákonitostí vybíráme ty, které naši existenci nejméně zatěžují.

 

První na řadě byla karma. Karma je kolektivní princip, kdy jako vyšší bytosti chápeme, že existujeme v rámci společenství, které nám umožňuje uplatnit své schopnosti, nadání a touhy. Proto se podílíme svým osudem na vývoji v rámci vzájemnosti, která přenáší zodpovědnost na jakýkoliv vztah, který v této realitě zažíváme a utváříme. Zánikem tohoto principu, nikdo nepřestane být sám sebou, pouze přebírá plnou zodpovědnost za svůj vývoj, za který už nenesou žádnou zodpovědnost další bytosti, které tvoří náš společenský okruh. Jednoduše je v tom každý sám za sebe, což umožní rozpad takových vztahů, kdy jsou bytosti na vyšší úrovni vázány na bytosti úrovně nižší. Nic víc a nic míň.

 

Samotný princip karmy z našeho pohledu začíná už v okamžiku stvoření, kdy jak je napsáno v bibli Bůh stvořil Adama a Evu jako muže a ženu, řekněme manžela a manželku. Nechci tu tento prastarý text podrobovat zkoumání, protože v něm hledám pouze praobraz toho, o čem chci psát. Je tu tedy vzájemný vztah nejen muže a ženy, ale také rodiny, rodu, obce, národa atd. Právě tento vztah byl velmi dlouho součást lidského duchovního vzestupu, a dodnes nám tu zůstávají symboly, které o významu těchto vztahů vypovídají a také o tom, že člověk si byl této skutečnosti plně vědom.

 

Jedním z nich je prsten, tedy symbol božského kruhu. Aby člověk pochopil, co snubní prsten představuje, musí se vydat za samotným Květem života, který právě prsten ukrývá ve svém středu. Ostatně proto je to Květ života. Tento prastarý obraz byl nejčastěji znázorňován jako lotosový květ, se šesti okvětními lístky uzavřený v kruhu, který představoval Korunu, tedy božství. Dosáhnout této úrovně bylo možné pouze v dokonalé harmonii ve vztahu mezi mužem a ženou. V matriarchální společnosti proto sex nikdy nepředstavoval tabu, ale naopak způsob jak se napojit na vyšší vědomí pomocí uvolnění hadí síly. To že se dostal na náboženskou listinu hříchů, je logické, protože náboženství cestou k osvícení nikdy nebylo.

 

Nejprve se vydáváme cestou stvoření tak jak je popsána v Sefer Jecira. Vzduch. Voda ze Vzduchu a Oheň z Vody. Toto jsou tři základní živly obsažené v Prstenu, tedy v Koruně. Všechny tři aktivní živly pak utváří živel čtvrtý, Zem. V samotném principu prstenu pak stojí na první úrovni Oheň. Oheň tvoří v prstenu hadí síla. V principu stvoření vychází živel Ohně z živlu Vody, proto je i v jazyku symbolů tato síla zastoupena hadem. Dalším je živel Vody, ke kterému se vztahují city a teprve na konci se nachází živel Vzduchu a to je mysl. Pokud tedy mluvíme o rovnováze, musíme pamatovat právě na toto řazení, protože tak jsou jednotlivé vrstvy na sebe postaveny.

 

Energie ohně je především sexuální energie. Protože z té se rodí energie citů. Pokud se podíváme na Květ, potom vidíme, že vždy dva okvětní lístky stojí proti sobě, tvoří mužskou a ženskou polaritu. Ta je v prstenu rozdělena na dvě poloviny.  Pravá a levá polovina každého ze šesti lístků, zase tvoří vnitřní polaritu, tedy kladnou a zápornou energii muže a totéž u ženy. Dva lístky na sebe navazují ve tvaru číslice osm a to tak že kladná a záporná energie tvoří kříž. Jistě je v tom ukryto množství mystérií, ale nemá asi smysl je popisovat všechny dopodrobna, protože jde pouze o návaznost k tématu. Přesto pokud půjdete dál, dojdete až ke kalichu, tedy k svatému grálu. Podle popisu Sefer Jecira, tvoří každou polovinu principu, miska zásluh a miska dluhů, což už je právě onen karmický princip. Proto například při modlitbě tvoří ruce dvě protilehlé misky. Nikoliv nějaký hrot či cokoliv podobného. Podle zaměření pak používáme jednu z energií květu. Mysl, city, hadí sílu.

 

Prsten samotný nepředstavuje, jak se všeobecně věří vstup do manželství, ale uzavření námluv. Tedy stav kdy obě dvě poloviny mužského a ženského principu utvoří kruh. Dojde tedy ke spojení nikoliv na tělesné, ale na vyšší duchovní úrovni. To proto v prastarých časech platilo, co Bůh spojil, člověk nerozděluj. Žel v současném světě už tento princip žádným způsobem neplatí, protože duchovní spojení není dosažitelné. Abych nebyl radikální, řeknu ve většině případů. A proto pro mnoho lidí ani nemá smysl se nad tím zamýšlet.

 

Jako každý, kdo se bouří proti prastarému řádu, snáším tento svět celkem těžko a musím žít pod vlivem negativních energií, kterými se onen samozvaný bůh tohoto systému snaží uchovat své království. Je to sice obtížné, ale na druhou stranu jsem díky nekonečnému souboji o další den vlastní existence dosáhl stavu, kdy je mi jedno co nastane, protože život zde rozhodně není o kráse, ale o pouhé zkušenosti a ta jak známo se rodí velmi obtížně. Mohl bych říci, že každý z nás, návštěvníků, je podobný viru, proti kterému se organismus snaží bránit a ze všech sil potlačit chorobu kterou vyvolává. Přišli jsme sem rozhodnuti tento život snášet, protože v sobě neseme jiskru vesmírů, které také prošly zkušeností stvoření a díky poznání a moudrosti vstoupily do vyšších úrovní existence. Museli jsme stejně jako všichni ostatní hledat a uvězněni ve své nevědomosti zakoušet tento svět jako nadřazenou formu své existence. Utlačovaní a pronásledovaní vším co člověk spáchal sám sobě, aby se díky vnitřní prastaré zkušenosti ukázala cesta z pokřivenosti lidských myšlenek.

 

Stvořit svět je složité a stvořit rozumnou bytost ještě obtížnější. To o čem chci psát je nutno vidět jako obraz, tedy systém příčin a následků, které jsou motivující pro určitý způsob existence. Nejsou obsaženy jen ve vnějším řádu věcí, ale především v nás samotných. Existuje tu vzájemný vztah, který se řídí zákony a zákonitostmi obsaženými uvnitř dané úrovně reality. Nese nejen její přítomnou podobu, ale zároveň potenciál, který do něj byl vložen jako následek výchozího stavu. Bohužel právě tento vložený potenciál, je alfou i omegou lidské existence. Prochází lidskou historií od počátku až do jejího konce a tak vlastně představuje cestu od první formy bytosti k znovuzrození do formy nastávající.

 

Pokud si chceme představit stvoření, potom je nejlépe použít představu postupně vzrůstající řady, ve které rozsah schopností odpovídá duchovní úrovni bytosti. Tady nejde o dělení z nějaké pozemské úrovně do astrální, ale o růst ducha pomocí prožitku a dosažené zkušenosti. Nikoliv o vědění, protože jen to co vyrůstá z kořenů života, může být součástí vnitřního uspořádání bytosti. Pokud si tedy čtete v knihách a přemýšlíte o jejich pravdivosti, potom vězte, že se musíte vydat na cestu následování, o které mluvil Ježíš, protože bez prožitku a zkušenosti, nelze duchovní vzestup provést. Ano, někdy je to tvrdá řehole plná bolesti a překonávání sebe sama. Jenže o to tu celou dobu jde, protože žijeme ve světě mnoha bohů.

 

První forma lidské existence byla postavena na způsobu Rajské zahrady, ve které se uskutečňuje jednoduchý život uvnitř principu vzájemné symbiózy všech organismů. Tento princip chápeme jako onoho prvního Boha lidí, který žárlivě střeží stvořený svět, v touze uchovat jeho relativní dokonalost v rámci předem definovaných vztahů. Žárlivý bůh nabízí z jedné strany vizi dokonalého života v jakési ideální realitě, a na druhé straně nemilosrdně trestá každou snahu se vymanit z předem stanoveného řádu. Je to archetyp hluboce zakořeněný v lidském povědomí a právě za ním nalezneme onu žalostnou duchovní bídu lidí. Tento stav je o to smutnější, že to byl člověk sám, který se uvnitř tohoto řádu vzbouřil ve snaze vymanit ze zákonů, které sice nabízí jednoduchý a spokojený život, ale nepřipouští vlastní podíl na stvoření.

 

Časoprostor je kruhový, protože právě kruh je dokonalá vlna, která má počátek i konec v nultém bodě. Obě dvě strany časoprostoru tedy vychází ze stejného bodu, do kterého ústí. Proto i kalendář postavený na měření absolutna končí souběhem všech period v nultém bodě. A nejen kalendář, protože právě z tvaru, který časovou a prostorovou smyčku tvoří, vychází událost. Pokud tedy mluvíme o Prvotním Stvořiteli, potom je nutné si uvědomit, že je mimo časoprostor. Je to stejné, jako když držíte v ruce křišťálovou kouli. Určujete její chování, ale sami touto událostí nejste. Prvotní Stvořitel tedy není počátek i konec. Je mimo ně. Protože nepředpokládám, že každý člověk má mystické zážitky procházející nad úroveň vnímatelných jevů, snažím se popsat to, co je důležité pochopit. Už proto, že cokoliv vzniká uvnitř vlny a definuje samo sebe jako Boha a Stvořitele, je nutně pouze následkem příčiny. Tedy i onen Bůh, který sám sebe označuje za jediného, je ze své podstaty pouze myšlenková forma vyšší roviny vědomí.

 

Jistě že tu musí existovat důvod, proč se stát parazitem přivlastňujícím si zásluhy o existenci. Jde tu o pouhý princip, který říká, že úroveň naší existence je daná tím co sama obsahuje. Tedy každá složka, která uvnitř nás samotných vyvíjí aktivitu a produkuje sama od sebe ať už hmotné nebo duchovní skutečnosti, vytváří to, na čem můžeme svou vlastní existenci budovat. Nejde tedy o vztah vyšší a nižší formy ale vztah samotný, protože nižší forma může parazitovat na vyšší a naopak. Takto se pak dostáváme k duchovním entitám, která sami sebe definují jako Bohy, ať už v čase Sumeru, Egypta nebo  později jako Jahve apod.

 

Bůh, o kterém mluvíme, vystupuje sám jako modla, tedy jakýsi idol jedinečného vládce, ale zároveň nepřipouští sebemenší odklon od vlastní ideologie. Jeho největší chybou je, že nebojuje pouze s člověkem, který se protiví jeho zákonům, ale sám se sebou, protože i on sám existuje uvnitř nadřazeného řádu Prvotního Stvořitele. Vše cokoliv koná a co utváří, je totiž pevně spojeno s tímto řádem, který vystupuje na povrch, jako vnímatelný projev reality. Právě to je důvod, proč se pomocí trestů a násilností snaží donutit člověka klanět jen jemu samotnému. Nutí jej nevidět, že za světem, který je patrný lidským smyslům se ukrývá svět další, který netvoří ohraničenou realitu, ale ničím neomezenou volbu. Ano, tam někde za obrazem oslepujícím náš zrak, je svět, který dává každé stvořené bytosti svobodu volby a sebeurčení. Z pohledu Prvotního Stvořitele jsme všichni bohové ve své potenciální schopnosti tvůrčí činnosti!

 

Když přemýšlíte o tom, kde je onen problém duchovního vzestupu, potom je to právě onen vztah bytosti stvořené v kontextu určité reality, která chce vstoupit do řádu svobodné volby utváření sebe sama. Protože právě ona bytost, která odpovídá záměru, se kterým byla stvořena k šťastnému životu v dokonalém světě, musí být poražena bytostí, která dokáže nést zodpovědnost za svou existenci. To je přesně to, co člověk zatím vůbec nedokázal. Ježíš mluvil o tom, že člověk musí zemřít, aby se mohl znovu narodit. A tak to také je.

 

Když tedy mluvím o žárlivém bohu, je nutné za ním vidět především lidský charakter, protože v něm je tato elementární síla obsažena. Tedy nejde o to, jak se k lidem chová vnější realita, zastupující určitý řád, ale jak se k sobě a k ní chovají lidé. Dá se říct, že tu jde o vztah otce a jeho potomků, protože oni jsou nositelem dědičných znaků, se kterými pracují v rámci dosažení konkrétního záměru. Jen málo tu tedy záleží na tom, čím jsme obdařeni, protože podvědomé principy v rámci vyšší reality pracují chybně. Proto je nutné utvářet a zažívat zkušenost, která brány vyšší stvořitelské úrovně otevírá. Nevychází tedy přímo z lidské podstaty, ale ze záměru, který se formuje skrze ducha do budoucí formy bytosti.

 

Žárlivý Bůh nutně potřebuje, aby bytost, kterou chce ovládat, přijala právě jeho jako zdrojový aspekt své existence. Aby se k němu modlila, řídila se jeho zákony, klaněla se mu a bála se všech zákazů. Díky tomu se totiž stále více napojuje na jeho vědomí a zbavením vlastní vůle tak přenáší vlastní tvořivý potenciál právě na něj.

 

Je to možná trochu složité na pochopení, ale právě tohle je důvod, proč lidé pomalu ale jistě podřezávají větev, na které sedí. V pravdě nezáleží na tom, jestli člověk dosáhne duchovní plnosti, protože vzorec potřebný pro vzestup lze doplnit, ale jestli se o stvoření živoucího ducha vůbec pokusil. Představa že lidská rasa byla předurčena k dosažení duchovního vzestupu, je zavádějící. Lidská rasa byla stvořena pro život v zoologické zahradě Žárlivého Boha, jako duševně omezení chovanci a zůstane zde nebo vymře, pokud nevezme svůj život do vlastních rukou...! Možnost vzít svůj život do vlastních rukou, dává jeho vlastní panenský Duch, který vstoupil do 3JT formy připravené (stvořené formy) žárlivým Bohem… Tohle zní opravdu krutě, ale zatím na této planetě vládne právě tato první forma společnosti, která nesplňuje ani ty nejmenší nároky na evoluční proces. V plné míře se tu projevují takové morální libůstky, jako chamtivost, bezohlednost, egoismus, všechny formy nadřazenosti, krutost, bezcitnost, vztahová apatie, narcismus atd. Bída s neštěstím a utrpením na jednom dvorku.

 

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

 

Diskusní téma: J.Schmidt - Promluvy 1 (Karma, Symbolika a jiné...)

Kruh a Květ života

Guyver 07.04.2011
Kruh samotný není ještě Květem života, pouze jeho zárodkem. Stvoření je sice "dobré", nikoli však dokonalé a úkolem člověka je toho zdokonalení dosáhnout. V takovém případě nelze mluvit o "práci proti Přírodě", ale o řízený vývoj. Existují bytosti, kterým je tento vývoj proti srsti. protože potřebují ke svým cílům člověka jako služebníka a otroka. Čím nevědomějšího, tím lépe. Vědění proto musí být tabuizováno a pokud možno i spojeno s nějakým odstrašujícím přívlastkem. Velmi vhodné jsou třeba "magie", případně "okultismus" a pod. a nějakými fiktivními sankcemi. Pan NDC není jediným, kdo takto činí.

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist