Jsou duchovní učitelé a léčitelé také jen lidmi?

Jak to že  duchovní učitélé nebo léčitelé umírají po těžkých nemocech, o kterých sami hovořili nebo je léčili?

K tomuto tématu lze říci několik v poznatků:

1. Je v podstatě jedno jak odejdeme, protože je důležitější jak jsme žili....

2. Není důležité jak se co jeví, ale jaká je podstata věci....

3. Zpravidla vlastní zkoušky a prokázání připravenosti k nějaké misi(léčitelské, učitelské a jiné) probíhají do 38 roků +/- dva roky, protože vlastní zahájení skutečné vnitřního probuzení je v této době....

4. Je dobré vždy spíše společně s dotyčným, který hledá pomoc z hlediska zdraví provést diagnostiku a hledat příčiny vzniku nemoci, disharmonie atd., pokud ten dotyčný to pochopí může se mu buď pomoci nebo vyprosit pomoc i třeba od někoho jiného. Hlavní podstata léčení je pochopení příčiny vzniku disharmonie. Není umění do někoho "naprat" potřebnou dávku energie s programem léčení, ale je umění pochopit Zákony a zákonitosti Vesmírů v kontextu vlastního života.

5. Léčitel či učitel by měl mít především v sobě dostatečný soucit a lásku, ale k tomu dostatečné znalosti o všem co jsem napsal před tím a měl by mít skutečné znalosti o původu disharmonií. Sedět pod "halůzkou čerešně" a "rozpouštět mysl" umí vypustit kde kdo, ale opravdu znát a vědět, jak věci fungují a prakticky to ovládat je zcela o něčem jiném....

6. Pokud je někdo povolán k nějaké misi, měl by se držet toho k čemu je povolán a neměl by podlehnout falešné iluzi, že může vše. Mnohokrát se mi stalo, že dotyčný-dotyčná se nespokojili s tím co jsem jim řekl a poradil co s tím. Chtěli více a zadarmo(myslím tím, že proto nechtěli nic udělat svým vlastním postojem a prací na sobě), chtěli svůj prášek, bylinku, kamínek atd. jako berličku, ale nechtěli splatit ani trošíčku ze svého dluhu ke svému Duchu, proti kterému se provinili, tím že se odklonili od cestovního plánu. A právě proto bych nevzal ani korunu od někoho, za to že mu člověk může zprostředkovat info od jeho vlastního Ducha, protože bych pak měl pocit, že jsem něco dlužen a udělal bych více než bych směl a taktéž zadarmo jsme dostal, zadarmo dávám (zprostředkovávám). Největší odměnou je radost, když člověk vidí, že dotyčný/á se mění a postoupí dál na základě své zkušenosti třeba i s tímto co právě prožil....

7. Nejhorší je připouštět si smutek a bezmocnost, když vidíme jak odchází ti, kterým jsme věřili, měli jsme je rádi a kteří z pohledu vlastní nevědomosti za svou práci, jakoby obdrží to nejhorší...., ale pokud máme důvěru v Boha a jeho Zákony, tak víme, že je jen dopuštěno to, co bylo už dávno před vstupem do těchto 3D končin dohodnuto a nebo když člověk se zcela míjí v tom co bylo dohodnuto, tak aby se karmicky ještě více nezatížil, než se zatížil doposud, je odejit a to velice rychle a zároveň pro jiné by to mělo být poučení, že žádná hora neroste až do nebes....
LKA