Jsou lidé "tak skvělými hráči" nebo jen masochisty ?

Redakce : Za velmi zajímavé, obsahově přínosné a hlavně zapadající do témat, která řešíme i na našem webu, považujeme například některé články/promluvy P. Chobota na stránkách https://www.petr-chobot.eu/.

Pro ukázku jsme tentokrát zvolily text "Silové místo Cumpanam (Peru, amazonský prales, rok 2000)". Zájemci, nechť si přečtou celý článek na zdrojových stránkách, níže přetiskujeme jen určité pasáže a zvýrazňujeme části, které nás zvláště zaujaly :

__________________________________________________________________________________________________________________________

...

Opravdu jsme tak nepoučitelní?

Jistě. Sledujeme vás celá staletí. Objímáte své vrahy a mučitele a do těch, kteří vám chtějí doopravdy pomoct, nejčastěji v hrůze ze změny mlátíte zaťatými pěstmi. Týráte své svaté a své démony si vykrmujete. Jako psi posloucháte na první pohled nesmyslné rozkazy tupých velkých dětí v uniformách či v postech svých tak zvaných politických a duchovních lídrů. Cožpak je opravdu tak těžké rozpoznat, jak nekvalitní jsou vaši političtí, náboženští a ekonomičtí bossové? Proč si sami sobě nalháváte, že jste stále tak hloupí? Jen ze strachu z možných velkých změn.

Ale bez vlády by nastal na Zemi chaos!

Na Zemi JE chaos. Víte, jak vidíme vaši politiku? Děláte ze sebe zcela dobrovolně poslušné otroky, kteří musejí celý svůj život vydělávat jakési peníze, jak to nazýváte – a děláte je lidem, kteří si tyto peníze sami tisknou. Proč? Čeho se – pro Boha živého — stále tak bojíte? Celá vaše politika je jen ubohé divadelní představení pro masy, maskující tuto ZÁKLADNÍ skutečnost. Jste zneužíváni od prvního nadechnutí po poslední výdech.

Ale vy ve svém nitru dobře víte, že jste zároveň silné a kosmicky sebevědomé bytosti… Že jste to vy, kdo je tvůrcem vlastní reality. Jenom se tomu jakoby ještě stále neodvažujete věřit.

Doopravdy jste ale hlavně líní vzdát se svých jistot. Jsou to však jistoty domestikovaného zvířete, které je zvyklé na řád zaběhnutý ve velkokapacitním vepříně či kravíně. Bojíte se změny. Bojíte se toho, co by se stalo, kdybyste vzali svým chovatelům jejich moc. Vy jim ji samozřejmě můžete vzít, protože jste to vy, kdo jim ji předtím propůjčil… Ale strach ze svobody je ve vás pořád silnější než strach z toho, že si z vás udělají pečeni.

Vy, kolektivně i jako jedinci, velmi dobře podvědomě cítíte, do jakého jste se to vlastně dostali postavení. Uvědomujete si jeho tragikomičnost. Ale chybí vám stále jasný a silný záměr se osvobodit.

Ale proč jsme se dostali do takového stavu?

Protože primitivní bytost touží vším manipulovat. Bojí se, a proto chce ovládat. Hystericky prahne po absolutní kontrole nad všemi ostatními… A vy jste v současnosti nechali ty nejprimitivnější bytosti, aby vám vládly…

Díky své patologické vychytralosti a aroganci vůči životu se po vašich shrbených hřbetech vyšplhaly na přední místa ve vašem světě nezralé bytosti, které posléze řízeny svým strachem pevně uchopily do rukou moc. A pak vás řadou nevybíravých prostředků přesvědčily, že je potřebujete… A pak – jste také chutná potrava…

Co to znamená?

Ano, čím víc trpíte, tím víc se nažerou mentální kosmičtí dravci, kteří se domnívají být dnes dokonce i pravými majiteli vaší rozvojové planety!

Co to jsou kosmičtí dravci?

Jsou to především zvláštní jemnohmotné kreatury, hledající psychickou energii po celém vesmíru… Trýzní je nepředstavitelný a jen těžko ukojitelný hlad po cizí „práně“ čili životní síle. Šmejdí galaxiemi a soustřeďují se na oblasti rozvojových planet. Země je jeden z řady světů, které se jejich přítomnosti ještě neumí ubránit.

Nikoli s vašimi vládami, ale s některými klany, které řídí váš svět, uzavřely již dokonce některé tlupy těchto kreatur jakési dohody o volném užívání lidí. Vaše vlády jsou v této situaci zcela bezmocné. Klany, které lidstvu vládnou, disponují totiž velice vyspělými magickými i technickými metodami totální kontroly myšlení a chování.

Pro klanové telepaty je hračkou vstoupit do libovolného státníka v libovolnou chvíli… Klany podepisují všechny mezinárodní dohody – přičemž si vaše politiky navlékají jako svoje rukavice. Proto nikdo z okolního vesmíru nebere vaše vlády vážně. Nikdo s nimi ani jakkoli nejedná, protože nemají moc. Jedná se jen se skutečnými – kosmicky oficiálními – vládci Země…

Co je to ta dohoda o volném užívání lidí?

Je to druh smlouvy. Smlouvy mezi „nejpřednějšími“ z vás a vašimi parazity, jedlíky lidské životní síly neboli „prány“. Dovoluje parazitům pohybovat se zcela beztrestně a oficiálně celým vašim životním prostorem. Dělá z těchto agresívních energetických nájezdníků, z těchto všude jinde pronásledovaných dravců vaše náležitě pozvané kosmické hosty. Dravci mohou na lidech sát a sytit se jimi. Za to chrání vaši lidskou „elitu“ a udržují i nadále její výlučné postavení.

Ale jak mohla nějaká malá skupinka rozhodnout o celém lidstvu?

Přece proto, že jste jí dali kolektivně tuto možnost! Ano, DAROVALI jste jim možnost o vás rozhodovat. Nerozvíjíte svoje mimosmyslové vnímání, svoji telepatii ani schopnost opouštět svá těla. Nerozvíjíte svoji mysl. A TO je to rozhodnutí.

Zákonitostí vesmíru je, že musíte být vedeni bytostmi, které tyto schopnosti mají. A tak teď jimi „vedeni“ doopravdy jste. Sice jako dobytek na porážku – ale JSTE. Měli byste být vlastně spokojeni s tím, jak jste se báječně zbavili vlastní odpovědnosti za své životy!

Lidé přece nechtějí být potravou nějakých dravců z vesmíru! To je absurdní! Za několik miliard lidských bytostí nemůže s vesmírem vyjednávat hrstka samozvanců!

Že nemůže? Ale jistěže může! Obýváte vesmír svobodné vůle. A možné je zde všechno. Úplně všechno. Ty nejskvělejší věci ale i ty nejhorší… Vesmír je něco, co se vás nesnaží ochránit před prožitky.

Vesmír vám povoluje naprosto všechny hry. Naprosto všechny formy sebe vyjádření. Jako manifestace tvořivé tendence mysli vás v tvorbě nejrůznějších zážitků spíše podporuje a pobízí vás stále k vytváření nových. Vesmír vás miluje – a právě proto vás nechce v ničem omezovat. Je to, jako by se zcela oprávněně bál, že byste mu sami kontrolu nad vašimi prožitky pak vyčetli…

Vesmír ve vás vidí samostatné, nezničitelné a hravé bytosti, které mají právo prožít cokoliv, co si prožít umanou… Třeba roli kosmického otroka… nebo kosmického otrokáře! Jistě, tyto role se mohou zdát být těm, kteří si momentálně hrají na něco jiného dejme tomu… podivné – ale co na tom? Všechny role bez výjimky, které na tomto bezmezném hřišti ducha přijímáte, jsou, jakkoli vážně je v určité chvíli hrajete, jen maskami. A tyto masky kolují vesmírem a vy si je s vnitřním smíchem neustále navzájem vyměňujete.

Dobře, ale to se máme tedy prostě smířit s tím, že si na nás pochutnává nějaká cizí kosmická rasa a že jakási stínová vláda Země – nebo něco podobného, jak naznačujete – nás jí ještě servilně nabízí?

Většina s tím smířená je.

Jenom o tom nikdo neví…

Víte víc, než jste ochotni si připustit. Vy přece nejste jen lidé! Ano, jste obaleni hlenovitým těstíčkem biologické lidské hmoty, ale lidmi doopravdy nejste… Nejste jimi v tom smyslu, že by všechno, z čeho sestáváte, bylo jen pár žlaz, organických trubic a ego vaší dočasné lidské osobnosti, stvořené geny a vaší sociální výchovou… Obsahujete přece také nesmrtelnou – a veskrze mimozemskou složku – svoje věčné a vnímavé kosmické JÁ, svoji nezničitelnou a jasně vidoucí „duši“. A tedy jste v zásadě všichni telepatičtí. Ne, vy VÍTE, co se děje. Alespoň to tušíte. Všichni. Ví to jak ten z vás, kdo si hraje na slintajícího debila, tak i ten, který si hraje pro změnu zrovna třeba na prezidenta, kněze nebo gangstera. Debil to díky své lepší senzitivitě ví asi lépe, ale ví to tak či onak i ti druzí. Vy tušíte, jak se věci mají a také tušíte, kdo pod slupkami lidí doopravdy jste…

Vy již cítíte svoji moc a své schopnosti. Jen se je ještě kupodivu bojíte použít. Úmyslně jste se naučili zaměřovat svoji pozornost nesprávným směrem, na nicotnosti vnějšku, jen abyste náhodou nenarazili na vlasní mocné nitro. Doopravdy jste během pár hodin jste schopni přeměnit svoji Zemi v ráj. Je ve vašich silách se okamžitě zbavit všech svých parazitů – ať už lidských, nebo jemnohmotných či mimozemských. Stačilo by nebát se použít svoji skutečnou vnitřní sílu. Ale právě TOHLE se dnes ještě bojíte učinit.

Použít svoji vnitřní božskou moc k sebe osvobození – to by totiž znamenalo vzdát se jisté rutiny. Znamenalo by to provždy vnímat sebe sama jinak. Znamenalo by to vzdát se sice dost hrozného, ale mentálně pohodlného kosmického opatrovnictví – a přijmout tak konečně odpovědnost za kvalitu svého bytí v Bytí. A to většina z vás dnes ještě nechce. A i kdyby se k tomuto skvělému kroku někdo z vás rozhodl – lidská většina se mu v tom vynasnaží všemi svými prostředky zabránit. Dnešní lidstvo je účelově manipulováno jako stádo. A je manipulovaná proto, že si přeje být manipulováno. Je to děsivý začarovaný kruh!

Jen jedinci, kteří ve své mysli nashromáždí kolosální energetický náboj touhy po skutečné svobodě, mají určitou šanci tento kruh rozervat a dostat se opravdu VEN.

Ale co vy? Copak nám nemůžete nějak pomoci?

Obáváme se, že víc už pomáhat nejde. Naše emisary lovíte jako králíky. Sotva co se dotknou svými myšlenkami Země, je po nich… Jim to samozřejmě do takové míry nevadí, jednoduše se vracejí – ale vy z toho nemáte sebemenší užitek.

Pokud jsme nevtělení, neslyšíte nás. Pokud k vám přiletíme v masce mimozemšťanů, odmítáte naši přítomnost brát vážně. A potom – my navíc ani nemůžeme přímo zasahovat do vašich záležitostí. Musíme respektovat vaši kolektivní myšlenkovou vůli.

Jste to vy, kdo se doopravdy rozhodl stát se „obětí“. Proč bychom pro Boha kazili vaši hru? Ano, je to teď velice „drsné“ – ale to je třeba rugby také…

Existují trilionkrát jemnější kosmické role, než je ta, kterou jste si rozhodli vyzkoušet vy… Existují trilionkrát „kultivovanější“ kosmické hry, než je ta vaše „na člověka“. Ale co se dá dělat? Šachisti také jen zřídkakdy běhají po hřišti za rugbyovými hráči proto, aby je „zachránili” před jejich utrpením tak, že jim do rukou násilím nastrkají šachové figurky a přimějí je k tomu, aby opustili své hřiště a sedli si s nimi k šachovnici…

Dobře, ale dravci do našich záležitostí bezostyšně zasahují!

Vůbec ne. Dělají jen přesně to, co jim dělat dovolíte. Nic víc, ani nic méně. Jako vůbec každý, s kým jste ve vesmíru v kontaktu…

Neznám nikoho, kdo by jim něco takového dovolil… Tedy kdyby o jejich přítomnosti vůbec věděl…

Dostali bychom se zase k témuž…

K tomu, že o těchto dravcích ve skutečnosti víme…

Ano. K tomu, že zdaleka nejste takoví „chudáčci“, za které se vydáváte… A také k tomu, že si velice rádi hrajete. A že si v rámci své hry vytváříte často neskutečně „složité“ a nádherně „bezvýchodné“ situace… A že vás vskutku hrozně baví „trpět“. A že raději donutíte trpět toho, kdo vás ve své kosmické naivitě přišel utrpení zbavit, než abyste mu dovolili vám – byť sebeméně – doopravdy pomoct…

Kdybyste se odvážili odevzdat do kostymérny tohoto vesmíru her a scének jen pár nejhrubších iluzí, v nichž chodí vaše mysl oblečená po pozemském jevišti, byli byste rázem nepopsatelně lehcí a svobodní… Nesmrtelnost byste chápali jako základní normu své existence…

Jsou to vlastně jen samy vaše masky, kdo se tolik bojí nesmrtelnosti… Žijete cizí životy – žijete životy svých masek… Vaše masky si vás zotročily, vozí se na vás a vítězoslavně se navzájem zdraví v tomto kosmickém maškarním reji…