Komentář k II. části "Testament Katarů"

KONCEPT

Každý skutek a každá myšlenka jsou zjevné. Na úrovni Duše se úmysly projevují v řeči barev, a síla úmyslů v síle usměrněné energie. Myšlenka se jeví ve formě energie určité barvy a intenzity, kterou vysílá do prostoru myslící stvoření. Duše jsou posuzovány nejen podle jejich skutků, ale i podle jejich úmyslů. Každý dostane to, co si zasloužil. Mnohé z principů spirituality jsou obsaženy v buddhismu. Její prvky se vyskytují i v ortodoxním křesťanství.
Myšlenky, které přichází do úrovně IST (intuitivně soucitného těla) přichází z akašské roviny našeho bytí a jsou distribuovány k našemu VDT(volně duchovnímu tělu nebo také k LD což je Lidský duch)

DUŠE

je povědomí sestávající z jedinečné kombinace znalostí nabytých zkušenostmi. Plné pokračování totožnosti Duše existuje mezi časovými úseky vtělení, a stavy mimo těla. Během krátkých úseků vtělení, Duše podrobuje zkouškám zralosti svou moudrost a získává nové zkušenosti, na stejném základě jako by si žák ověřoval své znalosti fyziky v experimentální laboratoři. Osvojení složitějších poznatků vyžaduje zkušenosti více životů. Složité poznatky se rozvíjejí v různých situacích na to, aby si Duše měla možnost upevnit jejich pochopení z co největšího počtu úhlů. Síla Duše narůstá s každým zvládnutým úkolem. Očištěné a úplné Duši již tělesných zkušeností není třeba. Protože cesta k úplnosti je velmi náročná, málo Duší se na ni zaváže. Většina Duší se spokojí s pohodlnější a lehčí cestou vlastní neúplnosti, zatímco se ve svém růstu zaměřují na oblasti činností, pro které si Duše vyvinula přirozené vlohy. Poté, co dosáhnou přiměřenou hladinu schopností ve své náplni, a po očištění, i tyto Duše tělesné zkušenosti již nutně potřebovat nebudou. Jejich cílovou úlohu však lze popsat jako výkonnou, zatímco úkoly Duší, které dosáhnou vlastní úplnost lze popsat jako tvůrčí se schopnostmi vést druhé.

Úplná Duše má znalosti a schopnost dopracovat se bez pomoci druhých k odpovědi na každou situaci, pro kterou odpověď vyplývá z předchozích poznatků. Taková Duše si osvojí veškeré vědomosti, ke kterým je možné se dopracovat ze všeho existujícího poznání. Nicméně ještě vyšší forma poznání, než je úplné poznání, existuje. Nejvyšší formou povědomí je dokonalost. Dokonalá Duše má schopnost dopracovat se ke správnému uzávěru v každém případě, dokonce i vzhledem k úkolům, kterých se předchozí poznání ještě nedotklo. Dokonalá Duše není jen nositelem všech stávajících znalostí, ale také tvůrcem nových znalostí. Duše, která se stane dokonalou, se stane jedno s Bohem. Dokonalá Duše je také čistší než jakákoli jiná Duše. Jen tři Duše byly předurčeny pro dokonalost.

Vědomí, je to co v tomto textu se nazývá Povědomím. Vědomí se rozšiřuje právě rozvojem jednotlivých složek energií, které jsou obsaženy jako prazáklad Vědomí a jedná se o pra-živlový charakter těchto energií. Zde je právě patrný vztah mezi Kvantitou a Kvalitou, kdy ani jedna složka nemůže být bez té druhé.
Duše, tedy spíše Duch v našem pojetí získává zkušenost s Kvalitou a Kvantitou. Obojí je velice důležité pro její/jeho rozvoj, protože Duch (Duch Ducha=BD, Duše Ducha=ŽD, Tělo Ducha=LD, kde LD = DT+IST+VDT) se rozvíjí jak Kvantitativně, tak Kvalitativně. Tím, že je konfrontován s jednotlivými energiemi, bytostmi které tyto energetické prostředí osídlují, vlastnostmi, které rezonují s určitými částmi (frekvencemi) těchto energií, tak je rozvíjen, tříben či učen (vyberte si co je pro vás nejpřijatelnější). Je potřeba si uvědomit, že člověk, respektive Duch člověka je učen skrze rigidnost = strnulost hmoty, která má jistý stupeň/ně setrvačnosti a tedy pokud jí máme rozhýbat, musíme vytvořit jistý stupeň úsilí, ve všem co tvoří naše Vědomí, tj. ve Vůli, ve Vědění, v citu a procítění, v uvědomění si podstaty všeho skrze Vědomí, které integrujeme do vyššího stupně Vědomí, které je již neproměnlivé a je neměnné, tedy nesmrtelné a věčné.

Stvořitel  

Na duchovní úrovni energie je jedinou existencí. Protože Duše proměňuje své myšlenky na energii, Duše, která je schopna vytvářet poznání, vytváří novou skutečnost pro sebe a pro ostatní. Tedy subjektivní Bůh, dokonalá Duše je Stvořitelem.

Pro mne je STVOŘITEL, Stvořitelem všech Stvořitelů a Tvůrců! Subjektivní Bůh je pro mne ta část Stvořitele či Tvůrce, která již je probuzená a činná v každém z nás, tedy v každém jednotlivém MIKROKOSMU. Dokonalá duše je skutečně Stvořitelem, ale spíše je vhodnější slovo Tvůrce odrážející skutečnost, že vytváří novou skutečnost pro sebe i pro ostatní. Tvůrce Tvoří z toho co má od Stvořitele. Stvořitelem se bytost stává, až když je schopna Tvořit sama ze sebe, jak Kvantitativně, tak Kvalitativně, tedy STVOŘUJE……

LK