KOSMOGENEZE A ANTROPOGENEZE (Schéma evoluce - Počátek)

19.05.2010 10:58

Vážení čtenáři pokračujeme  v seznamování s části knihy od Maxe Heindla "ROSEKRUCIÁNSKÁ KOSMOKONCEPCE" a to o základech vývojových vln  a jejich náhled na roviny Stvoření. Snad vás uspokojíme krátkými ukázkami z knihy, která bohužel není , jak jsme již psali asi k sehnání a když přece jen, tak v malém počtu k uspokojení poptávky. Je to napsáno ze začátku minulého století  jazykem tehdejší doby, ale přesto velice srozumitelné i  po více než 100 letech. Mnohé informace v těchto  výňatcích vám ozřejmí  i to co dnes prožíváte a prožívat budete.....

___________________________________________________________________________________________________________________________

Schéma evoluce  - Počátek

V souladu s hermetickým axiómem "Jak nahoře, tak dole" a vice versa se sluneční soustavy rodí, umírají a opětovně vcházejí do dalších cyklů aktivity a odpočinku, jak je tomu i v případě člověka. Vzplanutím a zase pohasnutím aktivity se vyznačuje každá součást přírody, což by se dalo přirovnat k přílivu a odlivu, dni a noci, létu a zimě či životu a smrti.

Poučili jsme se, že na počátku Dne stvoření se jistá Velebytost (v západním světě označovaná jako Bůh, ale v ostatních částech světa známá pod mnoha jinými jmény) omezila na jistou část prostoru, v níž podle svého úmyslu stvořila sluneční soustavu sloužící vývoji cizího sebevědomí .

Tato Bytost v sobě zahrnuje zástupy nádherných hierarchií, disponujících podle našich měřítek gigantickou duchovní silou a krásou. Jedná se o plody minulých procesů stvoření téže Bytosti a rovněž i jiné inteligence v sestupném žebříčku vývoje až k takovým, které dosud nedosáhly tak vysokého stupně vědomí, jako má současné lidstvo, a proto nebudou schopny svůj vývoj v tomto systému dokončit. V Bohu - oné kolektivní Bytosti - jsou obsaženy nižší bytosti všemožných stupňů inteligence, sahajících od vševědoucnosti až po nejhlubší nevědomí předčící i ten nejnehybnější trans.

Během periody stvoření, o níž nyní pojednáváme, pracují všechny ty různé třídy bytostí na získávání dalších znalostí, aby se jejich vědomosti dále rozšířily. Ti, kdož se za minulých stvoření dopracovali k nejvyššímu stupni vývoje, pomáhají těm, kteří u sebe dosud nevyvinuli vědomí žádné. Indukují v nich stav sebevědomí, z něhož se bytosti mohou vyvíjet již samostatně. Ti , kdo svou evolucí zahájili již za minulých procesů stvoření, leč nedospěli zatím tak daleko, plní své povinnosti, podobně jako jí plníme my, když každého jitra navážeme na svou práci tam, kde jsme ji večer zanechali.

Avšak ne všechny bytosti se evoluce účastní od samého začátku cyklu stvoření. Některé z nich musejí čekat, než jim jejich předchůdci vytvoří patřičné podmínky. V přírodě neprobíhají žádné okamžité procesy. Všechno je krajně pomalým rozvíjením, vývojem, jenž navzdory svému hlemýždímu tempu dosahuje s neomylnou jistotou bezchybné dokonalosti. Stejně jako existují významné životní předěly v životě lidském - dětství, mládí, dospělost a stáří - najdeme i v makrokosmu rozličné etapy odpovídající různým periodám makrokosmického života.

Dítě nedokáže zvládnout rodičovské povinnosti svého otce ani své matky. Jeho nerozvinutá mentální i tělesná kondice mu v takové činnosti zcela zabraňuje. Stejná pravda platí u méně vyvinutých bytostí. Ty musejí čekat, dokud jim bytosti rozvinutější nepřipraví vhodné prostředí k jejich vývoji. Čím nižší stupeň inteligence, tím většíje závislost na cizí pomoci.

Na počátku tedy nejvyšší bytosti - ty, které se nejvíce vyvinuly - pomáhají těm, jejichž nevědomí patří k nejtemnějším. Později soustředí svou pozornost na méně vyspělé bytosti, které budou zanedlouho schopny pokračovat v práci samostatně. A nakonec jsou probuzeny by-tosti sebevědomé. Vyvíjející se život se stává lidstvem.

Od chvíle, kdy do procesu bytí přichází sebevědomé individuální ego, dostává za úkol pracovat na svém vědomí již bez cizího přispění. Místo dosavadního učitele nastoupí zkušenost a uvažování, přičemž trvá příslib získání neomezené slávy, síly a krásy. Časová perioda, jíž je využíváno k získání sebevědomí a k vybudování vehikul, kterými se duch v člověku projevuje, se nazývá involuce. Následující období, v němž lidský jedinec své sebevědomí dále rozvíjí až na stupeň Boží vševědoucnosti, se jmenuje evoluce.

Síla v každé bytosti je tím, co dělá evoluci evolucí a nikoliv pouhým rozvíjením latentních vrozených schopností; tím, co evoluce různých jedinců rozlišuje; tím, co obstarává prvek originality a dává prostor tvůrčím schopnostem, které vyspívající bytost zavedou až k Božímu trůnu - ta síla se nazývá ,génius' a cjejím projevem je, jak už jsme uvedli, epigeneze.

Mnohé ze současných pokročilých filosofií s termínem evoluce a involuce pracují. Věda uznává pouze evoluci, protože ji (vědu) zajímá výhradně hmotná stránka stvoření. Involuce je procesem života; ovšem ti nejpokrokovější vědci uznávají epigenezi jako prokazatelný fakt. Rosenkruciánská kosmokoncepce kombinuje všechny tři uvedené pojmy, neboťje to nezbytné k dokonalému pochopení minulého, současného i budoucího vývoje celého systému, jehož jsme sami součástí.

 

Sedm světů

Abychom si přiblížili monumentální stavbu kosmu, použijeme přirovnání k budově. Řekněme, že si někdo hodlá zařídit vlastní domov. Nejprve si zvolí vhodné místo a na něm potom začne stavět dům, je rozdělí na několik účelových částí. Postaví kuchyň, jídelnu, ložnici a koupelnu, přičemž všechny místnosti vybaví nábytkem a zařízením přesně vyhovujícím jejich účelu.

Pakliže zatouží tvořit Bůh, vyhledá vhodné místo v prostoru, které naplní svou aurou, a prodchne každičký atom kosmické prasubstance onoho místa svým životem, čímž probudí aktivitu skrytou v každém nedělitelném atomu.

Tato kosmická prasubstance je projevem záporného pólu Univerzálního ducha, zatímco velký Stvořitel, jehož nazýváme Bohem (a jehož součástí - jakožto duchové - sami jsme), je projevem kladné energie téhož Univerzálního absolutního ducha. Jejich vzájemnou součinností vzniká vše, co kolem sebe ve světě hmotném vidíme. Oceány, zeměkoule, veškeré zjevené nerostné, rostlinné, zvířecí a lidské formy - to vše je krystalizovaný prostor vyzářený z této negativní duchovní substance, jediné existující látky na úsvitu Bytí. Stejně jako je pevný a tvrdý domek hlernýždě výsledkem ztuhlých šťáv jeho měkkého těla, jsou i veškerá tělesa výsledkem krystalizace kolem záporného pólu Univerzálního ducha.

Bůh se od této kosmické prasubstance stáhl zpět; proto se zárodečná látka budoucího kosmu stala hutnější, než je vesmírný prostor mezi slunečními soustavami. Jakmile si takto připravil materiál pro svůj příbytek, Bůh jej patřičně uspořádal. Každá část této soustavy je prosycena jeho vědomím, avšak různé části obsahují jeho různé modifikace. Kosmická prasubstance dokáže vibrovat rozličnými kmitočty a podle toho se seskupuje ve zvláštní oddíly neboli oblasti. A právě tímto způsobem vznikly jednotlivé světy a byly začleněny do zcela konkrétních záměrů v evolučním schématu, stejně jako ve světě hmotném slouží různé místnosti v domě plánovaným účelům našeho každodenního života.

Je nám ostatně již známo, že existuje sedmero světů. Tyto světy vykazují rozdílnou ,míru' a kmitočet vibrací. Ve světě nejhutnějším (hmotném) je míra vibrace - navzdory tomu, že světelné paprsky kmitájí rychlostí stamiliónů kmitů za sekundu - takřka nekonečně nízká ve srovnání s toutéž veličinou ve světě sousedním, totiž ve světě tužeb. Abychom si o pojmu a rychlosti vibrací učinili aspoň základní představu, můžeme se podívat na vlny tepla vystupující z horké plotny či radiátoru ústředního topení blízko okna.

Je nutno mít na paměti, že uvedené světy nejsou odděleny prostorem ani vzdáleností,jako je tomu v případě Země a jiných planet . Jedná se o stavy hmoty o různé hustotě a vibraci, jak jsme tomu zvyklí u pevných těles, kapalin a plynů ve hmotném světě.Tyto světy nebyly za úsvitu Prvního dne stvořeny okamžitě a tento proces také nebyl dosud ukončen; tak jako pavouk tká svou pavučinu vlákno za vláknem, vytváří i Bůh sám v sobě jeden svět za druhým - přesně podle toho, jak si žádají momentální podmínky v evolučním schématu, do něhož je zapojen. Postupem času se všech sedm světů vyvinulo do takové podoby, jak je známe dnes.

Nejvyšší světy byly stvořeny nejdříve, a jak involuce pozvolna přenáší život do stále hutnější hmoty, kondenzují se postupně světy jemnější a v Bohu se vytvářejí světy nové, aby posloužily v roli nezbytných pojítek mezi ním a světy již existujícími. V jistý čas bylo dosaženo hustoty maximální, samotného materiálního nadiru. Od té chvíle počal život v pokračující evoluci stoupat do vyšších světů. Hutnější světy jeden po druhém přicházejí o své obyvatele. Jakmile jeden svět doslouží svému účelu, Bůh ukončí jeho existenci - neboť se stává zbytečnou - omezením příslušné aktivity, která tento svět povolala v život a pečovala o jeho bytí.

Ty nejvyšší (nejjemnější, nejřidší, nejéteričtější) světy byly stvořeny jako první a zmírají jako poslední, zatímco tři nejhutnější světy, v nichž probíhá naše současná evoluční fáze, představují pouze jakési přechodné stadium v procesu vnoření ducha do hmoty.

 

Sedm period  

Evoluční schéma probíhá v těchto pěti světech po sedm period, přičemž na počátku je panenský duch neboli vyvíjející se život člověkem a na konci posléze Bohem. Na počátku stvoření učinil Bůh v sobě (nikoliv mimo sebe) zmíněné panenské duchy, podobně jako z plamene vznikají jiskry téže přirozenosti, schopné rozdmýchat se samy do plamenů. Evoluce je procesem takového dmychání a její cíl je tentýž. Panenští duchové v sobě skrývají veškeré schopnosti svého božského otce, včetně zárodku nezávislé vůle, jenž jim dává možnost samostatného tvoření dalších nových fází. Latentní možnosti se evolučním procesem transformují v dynamické síly a dostupné schopnosti, zatímco nezávislá vůle ustavuje nové, originální odchylky - neboli epigenezi. Než nastoupí svou pouť závojem hmoty, nalézá se panenský duch ve světě panenských duchů, druhém nejvyšším ze sedmi světů. Disponuje božským vědomím, nikoli však sebevědomím. Tato schopnost, společně s duševní silou a tvůrčí myslí, patří až k plodům absolvované evoluce.

Ponoří-li se panenský duch do světa božského ducha, jeho hmota jej oslepí a učiní takřka bezvědomým. Podléhá vnějším podmínkám tak, že se podobá člověku v nejhlubším transu. Toto stadium bezvědomí trvá téměř po celou první periodu. Ve druhé periodě se jeho stav promění na bezesný spánek; v periodě třetí se mu začnou zdát sny a uprostřed čtvrté periody, v níž se nalézáme nyní i my, získává plné a bdělé vědomí. Toto vědomí však zatím zahrnuje pouze nejnižší ze sedmi světů. Ve zbývající polovině této periody, jakož i ve třech periodách následujících, musí člověk své vědomí rozšířit do té míry, aby obsahovalo i všech šest ostatních světů. Při sestupu člověka vyššími světy směrem dolů jsou jeho energie řízeny vyššími bytostmi, které mu pomáhají usměrnit jeho nevědomou energii nejprve dovnitř, aby zde sloužila výstavbě potřebných vehikul. Když je člověk konečně vybaven nezbytným trojjediným tělem, vyšší bytosti mu ,otevřou oči' a obrátí jeho zrak ven k chemické oblasti hmotného světa, aby si ji svou energií mohl podmaňovat. Až se člověk vypracuje v chemické oblasti, očekává ho další etapa v oblasti éterické; potom ve světě tužeb, atd.

 

V rosenkruciánské terminologii se pro zmíněných sedm period používá následujících pojmenování:

Saturnská perioda

Sluneční perioda

Lunární perioda

Zemská perioda

Jupiterská perioda

Venušská perioda

Vulkánská perioda   

Tyto periody jsou postupnými vtěleními naší Země. Uvedené názvy period bychom si v žádném případě neměli spojovat s planetami, které v doprovodu Země obíhají kolem našeho Slunce. Nemůže tu být dostatečně zdůrazněno, že mezi těmito planetami a evolučními periodami neexistuje sebemenší souvislost. Periody zkrátka představují minulé, současné a budoucí inkarnace naší Země, podmínky, jimiž procházela, prochází a procházet bude.

První tři periody (Saturnská, Sluneční a Lunární) již patří minulosti. Nyní se nalézáme v periodě čtvrté, tedy Zemské. Až bude Zemská perioda na naší zeměkouli ukončena, projdeme společně s ní podmínkami Jupiterskými, Venušskými a Vulkánskými, až se velký cyklus sedmi dnů stvoření nachýli ke konci a vše, co právě existuje, splyne s absolutnem, aby zahájilo období klidu a asimilace plodů svého vývoje, než se znovu vydá na cestu dalšího, vyššího vývoje na úsvitu jiného Velkého cyklu.

Těch tři a půl periody, které máme za sebou,jsme strávili především budováním svých vehikul a také vlastního vědomí. Tři a půl periody zbývající bude zasvěceno zdokonalování vehikul a rozšiřování vědomí do stavu blízkého vševědoucnosti.

Putování panenského ducha od bezvědomí k vševědoucnosti, stejně jako rozvoj latentních schopností v kinetickou energii, je procesem neuvěřitelně složitým, který lze načrtnout jen v nejhrubších obrysech. Ovšem jak budeme v našem bádání pokračovat, je naším úmyslem doplňovat stále nové a nové podrobnosti, tudíž výsledkem bude ten nejucelenější obraz, jakého je autor těchto řádků schopen. Čtenářova pozornost ať se zaměří především na definice pojmů, které se nám při uvádění nových idejí objevují. Co nejdůtklivěji mu radíme, aby se s nimi ve vlastním zájmu seznámil, neboť je naším záměrem celou záležítost zjednodušit tím, že budeme pro stejnou věc používat stále téhož pojmu. Takové pojmenování bude co možno nejvýstižnější, a sice v naději, že se nám tím podaří zabránit určitým nedorozuměním, plynoucím z přespříliš košaté terminologie. Bude-li čtenář tyto pojmy sledovat, nemůže mu být nikterak na obtíž - disponuje-li alespoň průměrnou inteligencí - porozumět schématu evoluce přinejmenším v základních rysech.

A že taková povědomost věcí má mimořádnou důležitost, to jistě připustí - podle našeho názoru - každá inteligentní osoba. Žijeme v tomto světě pod nadvládou přírodních zákonů. Jejich hlasu musíme při své práci uposlechnout, neboť není v našich silách, abychom je změnili. Budeme-li je znát a rozumným způsobem s nimi spolupůsobit, stanou se tyto zákony našimi poslušnými služebníky, jako je tomu např. v případě elektřiny či mohutné síly parního stroje. Pokud jim však porozumět odmítneme a ve své zaslepenosti budeme konat v přímém rozporu s jejich působností, začnou proti nám jednat jako ti nejhorší nepřátelé, schopní bezohledné destrukce.

Platí tedy, že čím více budeme vědět o činných metodách přírody, která není než viditelným symbolem neviditelného Boha, tím lépe budeme schopni využít nabízených příležitostí ke zvýšení vlastní moci a síly; v zájmu vysvobození ze svých pout a povznesení k samotnému mistrovství.

____________________________________________________________________________________________________________

 

Malá poznámka na konec:  

Jak vidíte z textu, který jste přečetli, není tam nikde náznak směřující, abyste měli strach z toho co příjde. Vše je součástí vývoje nejen jedinců, ale i celého vesmíru , ve kterém žijeme. Je součástí Stvoření, které se vyvíjí stejně jako my. Nyní přichází období zjemňování vykrystalizovaného a je na nás za jak dlouhou dobu se naučíme to co je nám přiděleno jako učební látka....

LK

 

Diskusní téma: KOSMOGENEZE A ANTROPOGENEZE (Schéma evoluce - Počátek)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist