KOSMOGENEZE A ANTROPOGENEZE (Vztah člověka k Bohu)

Vážení čtenáři slíbili jsme, že v dohledné době vás trochu seznámíme s části knihy od Maxe Heindla "ROSEKRUCIÁNSKÁ KOSMOKONCEPCE" a to o základech vývojových vln  a jejich náhled na roviny Stvoření. Snad vás uspokojíme krátkými ukázkami z knihy, která bohužel není asi k sehnání a když přece jen, tak v malém počtu k uspokojení poptávky. Je to napsáno ze začátku minulého století  jazykem tehdejší doby, ale přesto velice srozumitelné i  po více než 100 letech. Mnohé informace v těchto výňatcích vám ozřejmí  i to co dnes prožíváte a prožívat budete.....

Vztah člověka k Bohu

V předcházejících kapitolách jsme se zabývali člověkem a jeho vztahy ke třem z pěti světů tvořících herní plán evoluce. Tyto světy jsme si v hrubých rysech načrtli a zmínili jsme se také o jednotlivých vehikulech člověka, sloužících jako ovládací páky jeho vědomí. Zabývali jsme se lidským vztahem ke třem říším - nerostné, rostlinné a zvířecí - přičemž jsme si všimli rozdílů mezi vehikuly a v důsledku toho i mezi vědomím obyvatel uvedených říší a člověkem. Dále jsme sledovali člověka v jednom vývojovém cyklu třemi světy a zkoumali působení dvojice zákonů důsledku a převtělování na evoluci lidstva.

Chceme-li porozumět dalším podrobnostem našeho vývoje, stává se nyní nezbytným prostudovat vztah člověka k Velkému kosmickému architektovi - k Bohu a rovněž k celé hierarchii nebeských bytostí stojících na různých příčkách Jakubova žebříku vyspělosti, jenž se tyčí od člověka až do samotné říše Boží.

Jedná se o úkol svrchovaně nesnadný a navíc komplikovaný mlhavými koncepcemi, které si velká většina čtenářů náboženské literatury stačila o Bohu vytvořit. Jisté je, že samotná pojmenování nejsou nikterak důležitá, avšak o to více záleží na tom, abychom pod nimi měli jednotnou představu; jinak bude výsledkem nedorozumění, a jelikož mezi běžnými spisovateli a učiteli žádná shoda v názvosloví nevládne, současný zmatek by to ještě více prohloubilo. Použije-li někdo pojem Bůh', bývá vždy zahaleno tajemstvím, zda jím autor míní Boha absolutního,jediného; či Boha svrchovaného, Velkého kosmického architekta; popřípadě Boha, jenž je tvůrcem naší sluneční soustavy.

Rozlišování božstva na ,Otce', ,Syna' a ,Svatého Ducha' je rovněž matoucí. Přestože bytosti označované těmito jmény člověka nesouměřitelně převyšují a zasluhují si veškerou úctu a ohledy, člověka od nich ve skutečnosti odlišuje jeho schopnost návratu na ty nejvyšší posty božství.

Nesmíme zapomínat na to, že jednotlivé světy a kosmické úrovně nejsou ve skutečnosti umístěny nad sebou, nýbrž že sedm kosmických úrovní se navzájem prostupuje  a prolíná  i do všech sedmi světů. Jedná se  o vzájemně prostoupené různé stavy zduchovnělé hmoty, takže Bůh i jiné důležité bytosti zde uvedené nejsou v prostoru nijak vzdáleny. Pronikají každou částečkou jim svěřené říše, stejně jako říšemi hutnějšími, než je hustota jejich vlastní. V našem světě jsou přítomny všechny a de facto jsou si ,bližší než prsty na jedné ruce'. Není žádnou nadsázkou básnický obrat, že v Něm sídlíme, pohybujeme se a trávíme svůj život', neboť nikdo z nás by nemohl existovat mimo tyto význačné inteligence, které prodchnuly a vyživují náš svět svým vlastním životem.

Již víme, že éterická oblast se táhne až za hranice atmosféry naší hmotné Země; že svět tužeb zasahuje do prostoru dále než éterická oblast; i to, že svět myšlenek proniká do meziplanetárního kosmu hloub než světy předchozí. je samozřejmé, že světy vzácnější substance zaujímají objemnější prostor než hutná Země, která se zásluhou své krystalizace a kondenzace spokojí  s prostorem menším.

Stejné principy platí i na kosmických úrovních. Ta nejhutnější z nich je sedmá (počítáno od hora dolů). Na našem obrázku je zachycena větší než ostatní, a sice z důvodu, že se jedná o úroveň nám velmi důvěrně známou, stejně jako proto, aby na ní šlo vyznačit všechny její důležité součásti. Ovšem ve skutečnosti zabírá ze všech kosmických plání nejméně prostoru, třebaže nesmíme ztrácet ze zřetele, že navzdory určité omezenosti rozsahu jsou její rozměry přesto nevylíčitelně velké, daleko za hranicemi lidské představivosti, neboť v sobě obsahuje milióny podobných slunečních soustav, jako je ta naše, která plní úlohu vzdělávacího zařízení pro vývoj mnoha různých bytostí nám víceméně příbuzných.

O vyšších šesti kosmických úrovních nevíme nic kromě toho, že se v nich odehrává horečná činnost významných hierarchií bytostí o nepopsatelné nádheře. Vyjdeme-li z našeho hmotného světa směrem k vnitřním a jemnějším světům a vydáme-li se kosmickými úrovněmi vzhůru, shledáme, že Bůh, architekt naší sluneční soustavy, zdroj a cíl naší existence, se nalézá v tom nejvyšším oddíle sedmé kosmické úrovně. To je jeho svět. Jeho říše zahrnuje evoluční systémy i na dalších planetách naší soustavy - na Uranu, Saturnu, Jupiteru, Marsu, Zemi, Venuši, Merkuru a jejich satelitech. Významné duchovní inteligence označované jako planetární duchové, které tuto evoluci řídí, se nazývají „Sedmero trůnních duchů“. Plní úlohu jeho ministrů, neboť každý z nich spravuje jistý úsek Božího království, kam naše sluneční soustava patří. Slunce tvoří místo pro ty nejvznešenější bytosti kosmu. Jedině takové mohou vydržet a dokonce využívat mohutné sluneční vibrace Slunce je pro nás tím nejvýstižnějším symbolem Boha, avšak ani ono neznamená víc, než pouhý závoj skutečného Tajemství. Tajemství, které nesmí být hlásáno veřejně.

Pokoušíme-li se odhalit původ architekta naší sluneční soustavy, zjistíme, že musíme proniknout až k té nejvyšší kosmické úrovni. Teprve tehdy se ocitneme v říši Nejvyššího, jenž  se vyzářil  z Nekonečna.

Nekonečno je pro nás nepochopitelným pojmem. Žádný výraz ani přirovnání, které bychom snad byli schopni pojmout, nám o něm nedokáže dát žádnou adekvátní představu. Stvoření znamená omezení. Proto nám Nekonečno nejlépe charakterizuje Neohraničená bytost; Prapůvod existence.

A právě z Prapůvodu existence - z Nekonečna - povstal za úsvitu stvoření Nejvyšší. Je pouze Jediný.

V první kapitole Janova Zjevení je tato velká bytost nazývána Bohem. Tento Nejvyšší emanoval Slovo, tvůrčí fiat, ,bez něhož nic by nevzniklo', a toto Slovo je samovolně zplozený Syn, zrozený ze svého Otce (Nejvyššího) ještě přede všemi ostatními světy,  avšak zcela jistě se nejedná o Krista. Kristus je skvělý a nádherný, tyčí se vysoko nad pouhou přirozenost lidskou, tím ale On není. Je pravdou,  že to Slovo utvořilo maso', ovšem nikoliv v omezeném významu maso lidského těla, nýbrž maso všeobecně, tedy tělo této a miliónů jiných slunečních soustav. První aspekt Nejvyššího lze charakterizovat jako sílu. Z ní povstal aspekt druhý, slovo. A konečně z této dvojice aspekt třetí, pohyb.

Z této trojjediné Nejvyšší bytosti vzniklo sedm velkých logoi. Ty obsahují všechny velké hierarchie, lišící se od sebe tím víc, čím více se rozptylují rozličnými kosmickými úrovněmi (viz obr. č. 6). Na druhé kosmické úrovni se vyskytuje devětačtyřicet hierarchií; na třetí potom 343. Každá z nich je schopna sedmerého dělení na oddíly a pododdíly, takže na kosmické úrovni nejnižší, kde se sluneční soustava projevuje, nabývá počet těchto oddílů hodnot téměř nekonečných.

V nejvyšším světě sedmé kosmické úrovně přebývá Bůh naší sluneční soustavy i Bohové soustav ostatních. Rovněž tyto bytosti jsou povahou trojjediné, podobně jako Nejvyšší. Jejich tři aspekty představuje Vůle, Moudrost a Aktivita. Každý ze sedmi planetárních duchů, který vznikl z Boha a má na starosti vývoj života na jedné ze sedmi planet,je také trojjediný a rozlišuje v sobě tvůrčí hierarchii sedmeré evoluce. Evoluce probíhající za jednoho takového ducha se totiž svými metodami liší od evolucí duchů ostatních.

Dále budiž poznamenáno, že přinejmenším v planetárním schématu, k němuž náležíme, přebírají funkci původního planetárního ducha ty nejvyšší bytosti, které se již v uplynulých cyklech stačily rozvinout a dosáhly vysokého stupně dokonalosti, aby tak pokračovaly ve svém vývoji. Planetární duch se v takovém případě vzdává aktivních zásahů, avšak nikoliv účinného vedení svých svěřenců.

Doposud jsme se zabývali vědomostmi, které jsou platné ve všech slunečních soustavách; následující údaje však může z paměti přírody obdržet každý dostatečně zkušený jasnovidec za přispění vlastní píle.