Kvantová duše (Možnost existence duše z hlediska fyziky)

Redakce Rahunty (PN) : I v rámci "malého českého rybníčku" lze nalézt výborné materiály ke studiu. Proto Vám chceme postupně přinášet také obsažnější práce, které jsou již zpracovány třeba v samostatném souboru jako PDF. V rámci článků Vám nabídneme ukázku z příslušného díla a v sekci Studijní materiály nebo odkazem naleznete dílo celé. Ani my v redakci Rahunty nemáme přehled o všem, co kde bylo dobrého a zajímavého zpracováno, proto uvítáme, když nás upozorníte na texty, které nějak tematicky k našemu webu zapadají, jen třeba nabízejí jiný úhel pohledu.

Dnes Vám (díky upozornění Radima M.) přinášíme ukázku z díla :

Kvantová duše - autor : Mgr. Rostislav Szeruda

(s podtitulkem Možnost existence duše z hlediska fyziky)

Zprvu byl asi materialistický omyl nevyhnutelný. Nebyli jsme schopni objevit mezi galaktickými systémy Boží trůn, a tak se usoudilo, že Bůh neexistuje. Druhým nevyhnutelným omylem je psychologismus: je-li Bůh vůbec něco, pak to musí být iluze, která pochází z určitých motivů, například z vůle po moci nebo z potlačené sexuality. Tyto argumenty nejsou nové. Podobné věci už říkali křesťanští misionáři, kteří poráželi idoly pohanských bohů. Zatímco si však dřívější misionáři uvědomovali, že slouží novému Bohu tím, že staré bohy potírají, moderní obrazoborci si nejsou vědomi, v čím jménu ničí staré hodnoty.

Carl Gustav Jung

Člověk a duše (Psychologie und Religion)

Co je nahoře, je i dole. Co je dole, je i nahoře. Tato prastara moudrost vyjadřuje svazanost časti s celkem a celku s časti. Ve sve podstatě tato moudrost vyjadřuje holograficky charakter vesmiru a všech jeho časti. Ma-li člověk duši, ma duši i cely vesmir. Ma-li duši naš vesmir, neni divu, že v něm mohly vzniknout bytosti obdařene vědomim, city a inteligenci.

Lidska duše je uvězněna ve fyzickem těle, což ji dava možnost proživat široke spektrum počitků a rozvijet miru sveho poznani. Zaroveň ji to však vzdaluje od jeji duchovni podstaty.

Neni si vědoma jineho než hmotneho světa ani vlivů působicich na ni z nevědomi. Domniva se, že mysli a ovlada sve jednani, ale zatim mysli "něco" v ni a temne obsahy nevědomi řidi jeji život. Ztratila kontakt s celistvosti a nyni je na ni, aby rozvinula sve vědomi a opět našla svou celistvost.

Poznatky o duši

Jsou-li uvahy v teto knize spravne, člověk ma duši, ktera neni totožna s ničim na způsob software v hardware zvanem mozek. Jedna se o hmotnou fyzikalni strukturu, ktera podleha zakonům kvantoveho mikrosvěta. Tato struktura prochazi ve formě pole celym kosmickym časoprostorem. Lidska duše tedy neexistuje někde uvnitř mozku, ale prochazi celym mozkem, celym tělem a pokračuje do okolniho prostoru.

Duše neni statickou strukturou, ale neustale se svinuje a rozvinuje, měni svou velikost, hmotnost a energii. Čim ma vice energie, tim je vice lokalizovana v prostoru a čas plyne pro ni pomaleji. Člověk ztraci vědomi a usina. Když duše naopak uvolňuje nebo ztraci energii, rozvinuji se v psyche jednodušši struktury ve formě představ, vzpominek, vzorců chovani, jednani a myšleni. Člověk je ve stavu bděle pozornosti a duševni aktivity.

Lidska duše ma čast vědomou a nevědomou. Vědomou čast naši duše představuji všechny obsahy, ktere jsou v ni pravě rozvinuty. Nevědomou čast duše představuje vše, co v ni může byt rozvinuto - vzpominky, ideje, vzory, pravzory a všechny ostatni svinute struktury. Když vzpominame na nějakou minulou udalost, rozvinujeme ve sve mysli jeji vice či meně věrny obraz a s nim celou minulou skutečnost. Rozvinujeme minulost do skutečnosti.

Vzpominky nejsou tedy v našem mozku nikde lokalně uloženy. Nelze nikomu odoperovat konkretni vzpominku odstraněnim nějake časti mozku. Stejně tak naše myšlenky nevychazeji z žadne konkretni časti mozku. Činnosti mozku však mohou byt naše vzpominky a myšlenky rozvinuty v naši vědome psyche stejně jako i obsahy kolektivniho nevědomi.

Provadime-li nějaky pohyb, neprovadi naš mozek nějaky složity supervypočet, ale v naši psyche se rozvinuje předobraz tohoto pohybu, ktery působi na každou buňku těla podilejici se na pohybu. Ovlivňuje šiřeni nervovych impulsů, jež aktivuji naše svaly žadoucim způsobem.

Nepatrna energie tohoto předobrazu řidi pohyb energie, ktera tento pohyb provadi. V našem těle je rozvinut take předobraz zdraveho spravně fungujiciho organismu. Když je rozvinut, naš organismus funguje spravně. Když se svine, objevi se chaos a nemoc. Pokud se stane, že člověk utrpi ztratu nějake končetiny, jeji obraz se zcela nesvine, ale naopak zbyvajici čast těla se ho snaži znovu rozvinout. Člověk začne vnimat fantomovou končetinu, ktera se rozvinuje z prostoru do podoby stale menšiho a koncentrovanějšiho obrazu původni končetiny, jež vyvolava v mysli člověka podobne pocity jako končetina skutečna.

Psyche je obecnou vlastnosti hmotnych objektů a to i neživych. Každy hmotny objekt ma schopnost provadět pozorovani. V jeho poli se rozvinuji obrazy jinych hmotnych objektů. Pak jednoduchy model psyche představuje každa elementarni častice, jakožto tvar existujici v poli. Ve velkych mnohačasticovych systemech daleko od rovnovahy mohla vzniknout nova kvalita psyche, ktera dlouhym vyvojem se vyvinula až na uroveň lidske psyche.

Důležitym prvkem v tomto vyvoji psyche je to, že probihal současně na dvou urovnich. Na urovni nějakeho ohraničeneho dynamickeho systemu a zaroveň na urovni celeho obrovskeho vesmiru. Vzhledem k holografickemu charakteru vesmiru se každa čast promita na celek a ten se zase promita na všechny sve časti. Každe „vylepšeni“ psyche, ktere se kdekoliv a kdykoliv vyskytne, se projevi na urovni celeho vesmiru a rychle se ho „nauči“ všechny přihodne časti.

Psyche, jejiž „domovsky“ system zanikne, se svine na uroveň celku. Nezanikne, ale může se častečně nebo i uplně rozvinout kdekoliv, jsou proto vhodne podminky. Psyche svazana s vesmirem jako celkem představuje vic než sumu všech psyche časti. Je to zřejmě nejvyšši a nejdokonalejši psychicka struktura, ktera může existovat. Představuje zaklad, od něhož jsou všechny ostatni psyche odvozeny.

Nejvyšši psyche neni žadnou pasivni strukturou, ale je schopna ovlivňovat kosmicke děni, dle svych představ. Neni proto divu, že vesmir, v němž žijeme, je pravě takovy, aby v něm mohl vzniknout inteligentni život. Celek vytvaři ty nejlepši podminky pro rozvoj svych časti, aby se mohl sam co nejlepe rozvijet. To, co považujeme za vznik či zanik vesmiru, rozpinani nebo kolaps vesmiru do černe diry, neni nic vic, než proces svinovani a rozvinovani - obdobi spanku a bdělosti vesmiru.

Vyvoj života na Zemi nebyl produktem nahody. Psyche celku se promitla na celou planetu, ktera měla vhodne podminky pro život. Probudila se bohyně Gaia. Planeta oživala současně na urovni primitivnich mikroorganismů i na urovni cele planety, jež vytvařela a podporovala přihodne podminky pro vznik a rozvoj života. Evoluce tvaru živych organismů byla podminěna a vyvolana potřebou dale a stale vice rozvijet psyche. Zřejmě prvni vznikla představa změny a teprve po te se změna realizovala na fyzicke urovni.

Naše tělo nejsme my (naše mysl), stejně jako vesmir neni Bůh. Bez těla je ale lidska duše jen skoro nehmotnou fyzikalni strukturou neschopnou cokoliv vytvořit a udělat. Podobně je to s Bohem. Bez vesmiru (rozepnuteho do časoprostoru či smrštěneho do bodu) by jeho vlastni existence neměla smysl. Bůh potřebuje tělo, aby mohl tvořit. Jeho tělem je vesmir. Zaroveň je ale mnohem vic, než samotny vesmir. Představuje ten nejvyšši možny Celek - mysl v hmotě a hmotu v mysli.

celé dílo ke stažení zde : Kvantová duše a stránky Mgr. Rostislava Szerudy zde