Na prahu nové medicíny - I.

Prokázali jsme pozorováním, že hlavní roli hraje chemická konstituce virů. Nerovnováha v buněčném metabolizmu těla může vytvořit prostředí pro vznik libovolné choroby, na kterou jen si vzpomeneme.

"Spolčení lékaři dokázali zablokovat přístup k novým způsobům léčení daleko víc, než kterákoli jiná skupina." Prezident Jim Carter

První klinické léčby pacientů trpících rakovinou byly prováděny pod dohledem MUDr. Milbank Johnsona.

Na klinice bylo ošetřeno šestnáct případů s několika druhy zhoubných nádorů. Po třech měsících bylo čtrnáct z těchto takzvaných beznadějných případů prohlášeno štábem pěti lékařů a MUDr. Alvinem G. Foordem, patologem skupiny, za klinicky vyléčené.

Můžete si říkat, co chcete. Můžete přednášet ty nejpokrokovější teorie. Možná získáte pár tuctů nadšených posluchačů, ale jinak se nestane vůbec nic. Vše se ovšem rapidně změní v okamžiku, jste-li svá tvrzení schopni podložit konkrétní obrazovou informací, protože obrázku rozumí úplně každý. Od této chvíle máte na krku mocné nepřátele, a věřte, že využijí celou svou moc a veškeré dostupné i méně dostupné prostředky k tomu, aby vás zničili. Dopustíte-li se navíc ještě i takového kacířství, že pomocí svých poznatků začnete téměř zdarma a s vysokou úspěšností léčit údajně nevyléčitelné lidi, půjde vám doslova a do písmene o život.

Somatoskop - výkonný mikroskop

Lékařská věda opět balancuje na pokraji radikálních změn, odstartovaných použitím výkonného mikroskopu (somatoskopu), vyvinutého Gastonem Naessensem, žijícím v kanadském Quebecu. Mobilní forma jeho zařízení dosahuje 20 - 30 000 násobného zvětšení živých vzorků, což je ve srovnání s dosavadními nejvýkonnějšími konvenčními mikroskopy neuvěřitelně mnoho, i když tento skvělý nástroj stěží dosahuje schopností Rifeho "unimikroskopu".

Nesrovnatelný výkonový rozdíl umožňuje pozorování odhalující letité lži a hrubá neporozumění fyzikálním a biologickým zákonům. Vzhledem k radikálnímu zlepšení vůči výkonu a zobrazovacím možnostem optických i rastrovacích elektronových mikroskopů se Naessensův přístroj zapsal do nedlouhého seznamu skutečně fenomenálních objevů. Zbývá už jen využít ho ve vědě, a tu se opět vynořil letitý, takřka nepřekonatelný problém.

Ve většině oblastí vědy je vynakládáno nesmírné úsilí k výrobě listin obsahujících předlouhý přehled o tom proč něco nefunguje, namísto toho, aby tatáž zbytečně vyplýtvaná energie byla věnována výzkumu a novým postupům, nabízejícím imenzní zmnožení poznatků. Dosavadní přístup zákonitě vytvořil situaci, v níž věda vystupuje v roli podivného náboženství, jehož ortodoxní dogma vyžaduje slepou oddanost víře. Vše, co se odváží vzepřít nebo se vymyká z rámce posvátných dogmat, je pronásledováno jako nepřípustné kacířství.

Instituce a spolky staromilců altruisticky obhajujících vědecká dogmata jsou rozhodující brzdou nových objevů. Jenže zejména v oblasti medicíny může být takové zdržování nebo váhavé schvalování nových myšlenek příčinou mnoha zbytečných úmrtí. Evidentně tedy nejde o lidské zdraví; tyto snahy mají veskrze prozaické materiální pozadí. To platí nejen v případě supermikroskopů, ale především o zásadních objevech, které učinil Antoine Béchamp a po něm Royal Raymond Rife a Gaston Naessens, jimž jejich přístroje umožnily doslova "vidět do života věcí", o nichž dosud existují (velmi diplomaticky řečeno) jen velmi špatné teorie. Ale k tomu se dostaneme později.

O příčinách rakoviny 

Téměř po celé devatenácté století se skutečně předpokládalo, že příčinou rakovinových onemocnění jsou mikroby. NCI historik Michal B. Schimkin napsal:

"Počátkem devadesátých let se zdálo, že otázkou není ani tak infekční původ rakoviny, to bylo považováno víceméně za jisté. Šlo spíš o to zjistit, který z mnoha možných cizopasníků skutečně je její kauzální příčinou."

Ve své klasické příručce "Neoplastic Diseases" (1907) zveřejnil Jakub Ewing seznam celkem 38 podezřelých organismů, včetně baktérií, koků a mykóz zjištěných u lidí nemocných rakovinou. Jenže nikdo nevěděl proč, a jestli všechny tyto organizmy mají jakéhosi společného jmenovatele.

Zčásti kvůli tomuto zmatku, a částečně také kvůli rostoucímu nadšení pro radium a léčbu ozařováním radioaktivními paprsky izotopu kobaltu, výzkum rakovinotvorných mikrobů postupně upadal, až nakonec úplně spadl z lopatky. Mnozí vědci tehdy otočili jako na obrtlíku a od té doby je za velmi špatně vychovaného považován každý, kdo se třeba jen šeptem zmíní o mikrobech v souvislosti s rakovinou.

Tento fatální předsudek na dlouhá desetiletí zablokoval cestu k odhalení rakovinotvorných virů. Peyton Rous, objevitel viru drůbežího sarkomu (1910!), byl vystaven všeobecnému posměchu kolegů. Zadostiučinění se mu dostalo až roku 1966, když ve věku 87 let převzal Nobelovu cenu za biologii.

Těžká doba, avšak víra ve virovou teorii přetrvala. Ve dvacátých letech uplynulého století odvážný Skot, Dr. Jakub Young rozpoznal, že pleomorfismus je důsledkem jakéhosi konfliktu požadavků:

"Přinejmenším u některých forem získaných různými badateli z rakovinové tkáně ve skutečnosti jde o separované, alternativní fáze téhož rakovinotvorného organismu."

Také lékařky Dr. Virginia Livingston-Wheeler, Dr. Irena Diller a Dr. Eleonora Jackson se nechaly vést tímto názorem na pleomorfismus. Livingston nazvala organizmus, na nějž při výzkumu narazila, progenitor cryptocides (neviditelný zabiják), ale současně rozpoznala, že tentýž organizmus zároveň přináší život.

Přehlížená hostorie 

Ernest von HAECKEL (1834 - 1919)

Biolog a filozof, který původně byl horlivým propagátorem Darwinovy teorie. Později cítil potřebu obohatit tuto teorii ve smyslu metafyziky aplikací sjednocujícího principu života. Jako první vyjádřil myšlenku, že buňka není nejmenší jednotkou života, ale že musí existovat ještě mnohem menší, ancestrální, forma umožňující život. Jeho myšlenky zaujaly mnohé a vedly k pilnému výzkumu. Byl také prvním, kdo popsal, že embrya procházejí všemi stupni vývoje svých předchůdců, to jest, morfují. Zdá se však, že výsledky nejnovějšího výzkumu toto tvrzení, alespoň co se člověka týče, popírají. Haeckel drží prvenství v zájmu o životní prostředí a jeho myšlenky vedly ke vzniku oboru, známého jako ekologie.

Wilhem REICH (1897 - 1957)

Byl žákem a spolupracovníkem Sigmunda Freuda. Zprvu se zabýval psychoanalýzou, ale zajímal se i o medicínu. S příchodem Hitlera byl nucen opustit Německo a přes Norsko se dostal do USA. Na počátku čtyřicátých let pod mikroskopem s vysokým zvětšením vypozoroval, že se organické materiály rozpadají na jakési malé energetické váčky, jimž říkal biony. Tyto biony, jak se ukázalo při pozdějších pozorováních, zčásti zdokumentovaných na dnes už časem značně poznamenaných filmech, se umí samy organizovat do primitivních životních forem, jako je například měňavka a paramecia.

Různé úpravy pokusného prostředí, zahrnující například vysokou teplotu a násilnou sterilizaci, demonstrovaly realitu sebeorganizační schopnosti prvoků. To Reicha přivedlo k domněnce, že život nezačal jen kdysi, před pradávnem, v jakémsi tmavém koutě historie, ale že se ve skutečnosti každodenně obnovuje; přímo nám před nosem, v procesu rozpadu a reorganizace bionů. Povšiml si, že se biony nevyvíjejí jen z organických materiálů, ale stejně tak i z materiálů neorganických. Reichovy biony objevili před a po něm i jiní vědci a dali jim jiná jména. Avšak Reich si vytvořil jeden z nejucelenějších názorů, takže později byl schopen spojit biony s kosmickým procesem životní energie, kterou nazval orgon a prováděl úspěšné léčení chorob. Pro své myšlenky byl pronásledován AMA a nakonec zemřel ve vězení v Pensylvánii. Jeho knihy byly shledány natolik nebezpečnými, že byly ve dvou vlnách (poslední proběhla v sedmdesátých letech) shromážděny a v koniášském stylu spáleny státní spalovnou, která jinak likviduje použité bankovky a cenné papíry. Nic nesmělo zůstat. A to, prosím, v nejdemokratičtější zemi světa, jejíž občané mají nezadatelné právo na volné šíření informací a vyjadřováni zaručené Ústavou.

Günther ENDERLEIN (1872 - 1968)

Kurátor berlínského zoologického muzea a autor více než 500 vědeckých publikací. Také on viděl tisícihlavé monstrum skryté v lidské krvi a věřil, že částice, jimž říkal protity, představují nezbytnou součást jeho životního cyklu. Vysvětloval to takto:  

"Každá prudká změna nebo narušení vnitřního prostředí těla může umožnit jinak neškodnému mikroorganismu, aby se vyvinul až do určitého stavu cyklického vývoje do formy, způsobující onemocnění." (Erik Enby).

Protity lze pozorovat v mikroskopu s tmavým polem jako malinké svítící body. Enderlein říkal životnímu cyklu protitů endobiózní komplex, skládající se ze čtrnácti vývojových stupňů, a věřil, že tyto proměny jsou podstatou mnoha nemocí. Enderlein navíc objevil protity mucor racemosus fresen i v obyčejné ornici.

Ernest von Haeckel, Wihem Reich, Günther Enderlein

Somatidový cyklus 

V dávno ztracené kapitole historie vědy proběhl ve Francii urputný spor mezi proslaveným Louisem Pasteurem a Antoine Béchampem, uznávaným profesorem fyziky, toxikologie, zdravotnické chemie a biochemie. Práce přivedla Béchampa k objevu microzymů (fermentíků), které se ve fermentačních roztocích jevily jako množství tělísek. Béchamp po dlouholetém bádání dospěl k přesvědčení, že microzymy jsou pro život důležitější než samotné buňky! Přes sporé vybavení své laboratoře byl schopen vypozorovat, že microzymy za svého životního cyklu podléhají dramatickým změnám. To ho přivedlo k základní ideji, že příčinu nemocí je třeba hledat uvnitř těla. Pasteurova výmluvnost a bezohlednost ovšem pomohla k vítězství teorii choroboplodných zárodků (nemoci způsobují baktérie napadající tělo zvenčí), která zcela ovládla myšlení lékařů minulého století a panuje dodnes.

O sto let později objevil Gaston Naessens ultramikroskopickou subcelulární živou formu schopnou reprodukce, již nazval somatid (tělíčko). Zjistil, že nově objevená částice může být pěstována i mimo tělo hostitele. Mimoto vypozoroval, že somatidy mají pleomorfní životní cyklus (mění formu), zahrnující šestnáct vývojových stádií.

Výzkum vzorků odebraných nemocným ukázal, že se u nich normálně vyvíjela pouze první tři. Naessens dokázal, že pokud tělesný imunitní systém oslabila nebo dokonce úplně zničila chemoterapie a ozařování, somatidy třináct zbývajících vývojových stádií jednoduše přeskočí.

Oslabení imunního systému může mít mnoho příčin, jako vystavení působení chemického odpadu, ionizující radiaci a elektrickým polím, dále pak špatnou výživu, vliv nehod, stres, šoky, deprese atd. Naessensův výzkum odhalil spojitost mezi degenerativními chorobami, jako revmatická atritida, roztroušená skleróza, rakovina a AIDS, a vývojem různých forem mikroorganizmů v průběhu šestnáctifázového patologického somatidového cyklu. Možnost spojení nemocí se specifickými stádii vývoje somatidů umožnila Naessensovi pre-diagnózu pacientova stavu, dlouho předtím, než se projevily první klinické příznaky nemoci.

Naessens vždy uznával některé známější západoevropské vědce, kteří pracovali v podobné oblasti. Ale tři Naessensovi nejbližší myslitelé byli - francouzský profesor biologie, žijící v devatenáctém století, německý muzejní kurátor a excentrický vynálezce ze San Diega, proslavený svou léčbou pomocí jakéhosi paprskometu.

Stejně jako všichni jeho předchůdci se Naessens dostal do příkrého rozporu s ortodoxní filozofií současné medicíny, která se z evidentních důvodů zuby nehty snaží udržet při životě Pasteurovu paskvilní teorii choroboplodných zárodků. Naessensovo dílo je naštěstí opakovatelné, takže jeho metody směřují i přes tuhý iracionální odpor dosavadní pavědy k nezadržitelnému úspěchu.

Naessens rovněž vůbec nepřeháněl, když prohlásil:

"Jsem-li schopen zjistit životní cyklus tělísek (somatidů) v krvi, neznamená to nic jiného, než možnost zcela nově pochopit principy základu života. To, o čem zde hovořím, je od základu nová biologie, jejíž praktické využití nabízí nemocným novou naději. Příčina nemoci totiž může být odhalena a léčena už dávno předtím, než se projeví běžné aspekty umožňující klasickou vylučovací diagnózu. Možnost pěstovat a kultivovat somatidy mimo tělo otevírá netušené možnosti. Mikrobiologie musí být přepsána."

Naessens tvrdí, že somatidy lze objevit ve všech biologických roztocích, v rostlinných šťávách, stejně jako v lidské krvi. Během 45 let vyvinul několik slibných nových léků, včetně G. N. 24 (Anablast), a stabilizátor imunního systému nazvaný 714X. Tento lék je nyní volně k dispozici kanadským pacientům trpícím rakovinou a AIDS, avšak v USA je tento lék nadále ilegální, kvůli překážkám kladeným FDA. U nás o něčem podobném pochopitelně vůbec nikdo nic neví.

Naessensovy somatidy pod mikroskopem

Pod Naessensovým mikroskopem (či kondenzorem) lze pozorovat, že se somatidy navzájem odpuzují. Naessens jednou vložil somatidy pod elektronový mikroskop a zjistil, že mají pozitivně nabité jádro, zatím co tenký obal je nabit záporně. Opravdu, somatidy přitahuje kladný pól magnetu, umístěného na jedné straně podložky. Mimo to - na videozáznamech experimentů lze pozorovat somatidy (i jejich další formy) opouštějící červené krvinky stresované horkem.

Nejlepší hypotézou dosud zůstává Naessensův názor, že somatidy jsou živé bytosti, které mají ohromný význam pro medicínu. Jsou v pravém slova smyslu architekty a současně i prvky nezbytnými pro reprodukci a normální růst buněk.

Mnoho otázek o přesné povaze těchto fascinujících bytostí, jejich vnitřní struktuře (nemají DNA ani DNK) a chemickém složení, stejně jako o mechanizmu jejich spojitosti s rakovinou a jinými chorobami, zůstává otevřeno.

Ve své kultivované imunní formě se somatid zdá být krystalický, a je pozoruhodně přizpůsobivý. Naessens po celá léta podroboval uměle kultivované somatidy vysokým dávkám radiace, karbonizační teplotě (200° C) a snažil se je rozřezat. Zničil tři speciální mikroskopické diamantové nože, než se mu podařilo jeden somatid úspěšné rozpůlit. Naproti tomu přirozené somatidy, které se běžně vyskytují v krvi, jsou vůči záměrnému zničení úplně bezbranné.

Koncentrace somatidů kolísá v závislosti na účinnosti imunitního systému, což lze vidět i naopak! Naessens věří, že buněčné dělení nemůže probíhat bez růstové podpory poskytované somatidy. To je činí naprosto nezbytnými pro existenci jakéhokoliv buněčného života.

Je Naessens opravdu jen velký šarlatán, jak tvrdí jeho odpůrci a nepřátelé, nebo je jedním z největších géniů našeho věku? Je jeho lék, nazvaný 714X, jen bezcenný lektvar s možnými nebezpečnými vedlejšími účinky? Nebo jde o geniálně navržený, jedinečný produkt se schopností stabilizovat nebo dokonce obrátit symptomy u lidí nemocných rakovinou, AIDS a dalšími chronickými chorobami?

Když nemocní poprvé slyší o Naessensově pozoruhodné práci, říkají: "Pokud je to pravda, můj lékař by mi o tom přece musel něco říct!"

Vědci se ptají: "Jak to, že právě on, a nikdo jiný, neviděl jakési somatidy v lidské krvi?"
Jak víme, skutečností je, že mnozí výzkumníci měli po celá léta části této hádanky před sebou a často tato různě nazývaná, ale totožná tělíska dávali do souvislosti s rakovinou. Ale ze složitých důvodů se lékařský establishment celá dlouhá léta velmi pečlivě staral o to, aby se tyto informace nikdy nedonesly k uším a očím lékařů, působících v terénu.

pokračování ...

převzato z WM magazínu