Návrat k Bráně času

    Události se dějí, události nás ovlivňují a události nás usvědčují. Dalo by se říci, že každá událost ke které dojde, vypovídá o nás samotných skrze příčiny, ve kterých se zrodila a následky, které vyvolala. O událostech se mluví, o událostech se píše a o událostech se přemýšlí. Tedy, mělo by se přemýšlet. Přesto se kupodivu o událostech mnoho nepřemýšlí. Události se řadí a škatulkují podle předem vytvořených scénářů, zrajících v některých hlavách, aby se z nich stal pádný argument pro potvrzení vlastních pravd.

    Otázka, která se zrodila následkem čtení různých článků a diskuzí zněla: proč o něčem takovém psát? Protože o tom píší všichni? Protože jsou všichni ostatní znalci pravdy a je nutné se k nim připojit, v onom nekonečně se opakujícím handrkování o tom, čí zdroj je tím skutečným vědoucím pramenem veškerenstva? Páni, no tak to by bylo opravdu něco. Představuji si, jak těmto poskokům prolhanosti přináším informace na zlatém podnose, aby se z nich stal pokrm jejich zabedněnosti a velikášství.

    Och ne. Takový mamlas vážně nebudu. Chci na vlastní oči vidět, jak se tito vysmívači Bohu a hlasatelé lží, budou předvádět, až budou postaveni před skutečnost. Až budou přihlížejícímu Stvořiteli předvádět onen hluboký duchovní vzestup, o kterém na všech stránkách píší a který tak dopodrobna rozebírají. Až budou všem svým následovníkům vysvětlovat, proč se zrovna oni nikam nedostanou, protože jim někdo prostě a jednoduše lhal.

    Přesto všechno co si myslím, se jisté informace v tomto článku vyskytnou a jsem celkem zvědav, kdy a jak se stanou oním zdrojem oblbování lidí. Bylo někdy a někde řečeno, že lze hovořit se Stvořitelem. Aby nevznikl dojem, že si připisuji jakkoliv podobné schopnosti, musí si každý případný čtenář sám za sebe odpovědět, odkud tyto informace pocházejí. Jejich rozsah i počet je omezený na míru nezbytně nutnou pro utvoření představy, kterou si následně musí každý doplnit sám.

    Zdrojem a předmětem této úvahy bude nultý, nebo nulový bod. Ačkoliv si to lze jen těžko představit, je právě tento střed pohybujících soustav, spojnicí mezi tím co se v minulosti událo a tím, co v čase velmi blízkém nastane. Aby bylo možné to pochopit, je dobré si uvědomit více informací o tom, co nulový bod je. Pokud tedy máte alespoň částečné informace o čem se tu hovoří, udělejte si jejich vlastní rekapitulaci.

    Čas obecně vzato je vztah mezi prostorem a pohybem. Pokud vyjdeme z nulového bodu, potom je čas kruh, který z něj na jedné straně vychází a ze strany druhé v něm zaniká. Ale protože je nulový bod průnikem polarit, je nutné si uvědomit, že čas tvoří smyčku, složenou ze dvou kruhů. Každá polovina kruhu je pak částí dvou smyček představujících vzestupnou, nebo sestupnou cestu. Toto je dosti důležité pochopit, spolu se vším ostatním, co se nulového bodu týká. A potom i několik dalších vlastností nulového bodu, protože právě v něm lze dosáhnout onoho vědomí Boží přítomnosti apod. Nicméně se navraťme k tématu, které s tímto vším souvisí.

    Pokud se budete pohybovat po časové smyčce, budete před koncem cyklu svědky zajímavého jevu. Tento jev není nikde popsán, a proto je dobré si dobře představit o co jde. Dokud se budete k nulovému bodu přibližovat, bude vše co spatříte za ním, na své trase, minulost. V okamžiku kdy projdete nulovým bodem, stane se z toho co před sebou vidíte budoucnost. Dalo by se to říci tak, že se čas, kterým jste prošli a do kterého opět vstupujete, stane vaší novou budoucností. Jenže z onoho nulového bodu nevychází jedna cesta, ale dvě. Ta jedna, která vede do časové úrovně, ve které se právě nalézáme, a ta druhá která vede do další části soustavy.

    Všichni proroci i současní duchovní mistři usvědčují sebe sama podle toho, kterou z oněch dvou cest vedoucích do budoucnosti vidí. Jedni vidí pouze pokračování této reality, a mluví o tom, co se stane za nulovým bodem. Ti moudří, kteří chápou co popisujeme mluví o tom, co doposud není vidět. Každý se musí sám za sebe rozhodnout, čeho chce vlastně dosáhnout. Pokud by se vám líbilo jít dál na trase utváření, musíte obětovat nějakou tu chvilku poznání. Pokud si vystačíte s tím co je, nemusíte dělat vůbec nic. Pouze stačí přijmout pravdu která říká, že za nulovým bodem se vše začíná znovu. Tedy i vaše cesta tímto světem.

    Každý nulový bod který vzniká, je průchodem, ze kterého pramení cokoliv čím je Bůh do světa stvoření. Jsou to vlastnosti, skutečnosti, energie, události. Prostě vše co tvoří konkrétní realitu. Všechny nulové body, se pohybují v další soustavě jiných nulových bodů a tak dál. Proto se může stát, že jedna soustava na své dráze, může projít nulovým bodem jiné soustavy, nebo soustavy, které je součástí. Přesně do tohoto okamžiku ukazuje Mayský kalendář a rok 2012. Je to průchod nulovou osou naší soustavy. Průchod tím co můžeme nazvat Boží přítomnost. Ale navraťme se na chvilku do minulosti, kde jsou obsaženy některé mezníky naší existence.

    V čase těsně za průchodem nultou rovinou dochází k jevu, který je chápán a popisován jako dokonalá společnost. Představte si tvůrce, který vyrobí stroj a každé jeho části určí správce, který o svěřenou část pečuje a hlídá, aby dokonale a bezchybně pracovala. Tento stroj pak vyšle na cestu časem. V bibli je napsáno, že Bůh člověka vysadil v zahradě Edenu, aby ji obdělával a střežil. Správce se má tedy starat o to, co mu bylo svěřeno a dále to zdokonalovat. Zároveň však spolupracovat se všemi ostatními a brát zřetel na jejich zájmy a potřeby. Přirozeně tu platí, že každý ze zúčastněných má znát nejen svoji část svěřené reality, ale i části na které navazuje. Jenže jak probíhá cesta, vzpomínky se vytrácí a tak postupem času, začnou vznikat rozpory a kolize zájmů v tom, co je konstruktivní, a v tom co naopak chodu stroje škodí. Jak postupuje stroj na své cestě, původní dokonalost a bezchybnost se vytrácí a stroj stále více skřípe, zadrhává se a jednotlivé funkce selhávají. Jenže stroj na své trase pozvolna směřuje zpět ke svému Tvůrci, který se nalézá jak na počátku, tak i konci cesty. A v okamžiku kdy stroj opět dosáhne nulového bodu, tedy plného vědomí tvůrce, proběhne jeho rekonstrukce. To co bylo prospěšné se uchová a to co škodilo se vyhodí. Cesta se pak začíná znovu. Proto představuje začátek cesty vždy dokonalou formu existence, zatímco její konec může spíše připomínat parodii života na téma, čí pravda umlátí více odpůrců.

    Na své trase minulostí, tak opouštíme Eden a propadáme se do světa, který ovládají touhy a představy. A právě na rozhraní těchto dvou světů, nalézáme strážce určené Bohem. Bible jim dala jméno Cherubíni a oni jsou plamenní strážci božích zákonů. My lidé je vnímáme jako energie, ale je dobré si uvědomit, že se v tento čas nalézáme na jejich území a opravdu není moc dobré je dráždit. Jejich úkolem je, aby vše cokoliv se blíží k bráně, projevilo svoji skutečnou podstatu. Aby se vše skryté, stalo zjevným a nikdo nemohl říct, že Bůh nebyl ve svém soudu spravedliví. Mnoho událostí na této planetě je jejich dílem, a kupodivu o nich nikdo neví. Docela rád bych věděl, kam ti mistři esoterici pro svá moudra chodí. Pamatujte, že cokoliv si o sobě myslíte, cokoliv pronesete, oni prověří. Ukáží vám pravdu o vás samotných.

    O bráně času se vědělo po velmi dlouhou dobu, i to že nultý bod je průchodem do vyšší úrovně existence. Bohužel se to vědělo i v Atlantis a právě tohle vedlo k jejímu zániku. Ostatně pokaždé, když si někdo myslí, že dosáhl dokonalost a je čas začít napravovat stvoření, je to průšvih. Atlanťanům se zachtělo odejít z této reality do budoucnosti a tak se rozhodli utvořit vlastní bránu času. Tentokrát nebyla spravedlnost tak krutá, aby nechala následky dopadnout na celý svět. Tak nějak to odskákal pouze člověk, i když žádného poučení nedosáhl. Jak se zdá tak opak je pravdou. Právě proto, je tu před člověka položena otázka, jestli má vůbec smysl se o dosažení jeho lepší budoucnosti snažit. Zatím mu vládnou lháři a bludy. Jak dlouho se od nich nechá klamat, pak záleží pouze na něm. Ještě chvilka času zbývá. Není ho moc, ale i snaha se cení …

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

Související:

Fenomén roku 2012 ve Vědomí lidí dnes

Průvodce Nulovou zónou