Vážení čtenáři a čtenářky, byl jsem požádán o zveřejnění aktuálního textu na našich stránkách.Když jsem tento text pročítal, tak jsem si říkal proč nebyl zveřejněn již cca před půl rokem minimálně....!!!! Je to velká škoda. Rozhodli jsme s kolegou, že tento dokument budeme každý den zveřejňovat po částech . Ti co budou mít zájem tento dokument číst celý si jej mohou otevřít celý v studijních materiálech. Přeji příjemný pocit radosti, který tento text vyvolává....
 autorka paní Ivana Doskočilová

LK

Rok 2012 – Návrat Velké Matky.

(1/1)

        Všechny sny a myšlenky povstávají z prvotního zdroje, jemuž se často říká Velká Matka, nebo také oceán možností. Právě do něj se všechno, co stvoříme, znovu nakonec vrací, aby tak naplnilo svůj osud.          Podle Mayů začal v 80. letech pro Zemi a její obyvatele cyklus cyklů. Poprvé po 26tisících letech se Slunce nejvíc přiblížilo k místu, jemuž se říká Velká štěrbina nebo také Černá cesta Mléčné dráhy. Tato cesta vede přímo do Galaktického středu, do srdce Velké Matky. Tam zakusíme plnost svého potenciálu, neomezenou říši možností a zjistíme, co ve skutečnosti znamená nesmrtelnost. Po určitém časovém období, které někteří budou vnímat jako chaos, jiní jako dobu blažené možnosti, prostřednictvím bílé díry opustíme Velkou Matku a zrodí se z nás sny a vize, které se stanou pro mnoho následujících generací skutečností.

Mayové, mistři v astronomii, považovali toto temné období za konec světa jejich čtvrtého Slunce a zrod pátého světa, jenž se má odehrát při východu Slunce 21. prosince roku 2012. Pro mnoho lidí bude toto transformační mezidobí časem zmatků, kdy přestanou platit stará pravidla, zbortí se staré struktury, zatímco to nové se ještě nezrodilo. Jedinečné podmínky se otevřou duchovním bytostem: příležitost poznat věčný život a stát se bohyněmi a bohy. Zde, mezi světy, dojde ke zborcení času, prostor se rozšíří do nekonečna, opadnou závoje mezi dimenzemi. Naší výzvou je nyní opustit všechny vazby k minulému i veškerou snahu ovládat budoucnost, jen tak budeme schopni docenit nové možnosti a duchovní přísliby. Nesmrtelnost znamená schopnost s lehkostí se pohybovat mezi světy duchovní esence a hmotných forem. Znamená to prostřednictvím soustředěné pozornosti tvořit, vnášet ducha do hmoty a pak, prostou změnou zaměření pozornosti, nechat hmotu se znovu rozpustit do ducha. Energie k tomu máme dnes poprvé po 26tisících letech k dispozici v takové míře, jako nikdy před tím.

Proč je na planetě v této době tolik duší? Každá z nich se připravovala na tuto chvíli po mnoho životů a je odhodlána nenechat si tuto jedinečnou příležitost k transformaci uniknout, protože jinak by musela čekat dalších 26tisíc let. Staří Mayové věděli, že Země a její obyvatelé vstoupí do nové světové éry, jíž bude vládnout prvek éteru, a hovořili o světě, v němž dochází k posvátnému sňatku protikladů. Jejich sloučením se vytvoří jednotné pole vědomí. Éter se považuje za pátý prvek a za syntézu všech čtyř základních prvků Země: země, vzduchu, vody a ohně. Nová sféra éteru se vyznačuje sjednocením, prostorností a neviditelností a jejím symbolem je dvanáctistěn. Podle Pythagorejců každému prvku odpovídá určitý geometrický tvar; neustálý pohyb a vzájemný vztah mezi prvky, z nichž každý má odpovídající hudební frekvenci, jsou příčinou vzniku celého vesmíru, galaxií a života v té podobě, jak ho známe.

12 bylo izraelských kmenů, Jákobových synů, ovocí na Stromě života, Ježíšových učedníků, rytířů u kulatého stolu krále Artuše i zvířetníkových znamení. Je 12 vlastností, které je nutno v lidské duši probudit, než může člověk získat přístup do mnohorozměrných říší vesmírného života, či do ráje. Nyní na úsvitu nového věku soucitu, harmonie a vzájemné provázanosti, se začínáme spojovat s obalem Kristovy jednoty, jenž má tvar dvanáctistěnů a spojuje se s projevem prvku éteru. Postupem času jsme zapomněli na iluzorní podstatu holografických obrazů vytvářených naším vlastním vědomím a nabyli jsme přesvědčení, že náš svět je pevně daný a že se vymyká naší kontrole. Ve skutečnosti jsou však shluky vibrační energie schopné právě tak rychlé změny, jako my jsme schopni měnit své myšlenky.

Éter, prvek pátého Slunce, je nebeský a nemá v sobě materiální substanci; v jeho kontextu může dojít k fúzi polarit, a není tedy již třeba je dělit na tmu a světlo, na negativní a pozitivní, na dobré a špatné a dokonce ani není nutno klást hranici mezi ducha a hmotu. Protipóly existence se začínají slučovat, a tudíž se také začínají rozpouštět závoje mezi dimenzemi. Svou podstatou nám přináší pátý svět éteru možnost míru na této planetě, což překračuje veškeré naše dosavadní chápání. Jsme-li ty a já jedno, sdílíme všechny pocity, instinktivně budeme volit takovou činnost, která nám přinese nejvyšší možnou míru harmonie a radosti. Stále větší počet obyčejných lidí začíná naslouchat vlastnímu vnitřnímu vedení, jež jim říká něco zcela jiného, než mnohá dogmata, kterým jsme se po staletí učili, začínají procitat, že se opírají o chybná zdůvodnění. Není těžké představit si jednotlivce ani skupiny a jejich pokusy ovládnout ostatní prostřednictvím strachu. Ale mnoho lidí již prostřednictvím vnitřního vědění či intuice se znovu spojují s pulzem srdce Velké Matky a rozpomínají se na svůj původ i osud.

Pro naše předky byla Mléčná dráha zdrojem veškerého stvoření; některé kultury ji považovaly za Velkou Matku, jejíž srdce spočívá ve středu, zatímco rozpínající se bílá oblast hvězd pro ně představovala oplodněnou dělohu a tmavá průrva představovala rodidla. Základní příběh je vždy týž: z ní pocházíme, tam jsme se narodili, odtud dostáváme výživu a tam se také vrátíme, abychom zde zemřeli. Galaktický střed navštívili světci, proroci, jogíni, šamani; zdroj života se někdy nazývá ráj, jindy nebesa, nicota, nulový bod či prázdnota, přestože není prázdný, je plný potenciality a zveme jej také kvantové plénum. V době, kdy se začal otevírat přístup ke Galaktickému středu, objevilo se tisíce obrazců v obilí po celém světě. Tyto obrazce si nesou zvláštní vibrační energii, která v nás aktivuje archetypální vzorce a má na nás na buněčné úrovni hluboký vliv.

Nelokalizované místo zveme fázovým prostorem, což je matematický výraz používaný k popisu neviditelné reality, která se skládá z vibračních polí pravděpodobnosti, kde jsou k dispozici všechny možnosti minulých i budoucích událostí, jinak řečeno, je zde Velká Matka. V takovém prostoru není žádná hmota a vše existuje v podobě čistého světla či základního vědomí, jež je neměřitelné. Jakmile se uplatní pozorování, zaměření pozornosti nebo analýza, vlnová forma zkolabuje a pravděpodobnost se mění na momentální skutečnost a vznikají částice projevené reality. Jasně definovaná minulost, přítomnost či budoucnost vyplývá pouze z lineárního pohledu. Ve světě nelokální reality naopak všechno existuje v podobě neprojevené animace, přítomné nyní existuje spolu s minulostí i budoucností zároveň, jako různé pohledy na naši holografickou realitu. Skutečností se stávají jednoduše tím, že dojde ke změně pozornosti nebo úhlu vnímání.

Žití v přítomnosti znamená zakoušení konečného pole podle toho, kam se rozhodnu v tom kterém okamžiku nasměrovat svou pozornost, zatímco ve skutečnosti jsem ale ponořena do oceánu věčných možností. Život je kontinuum a představuje ho had, který pojídá vlastní ocas. Z hlediska nesmrtelnosti vidíme jednak zdroj tvoření, čili oceán možností, jednak stvoření, tedy projevenou realitu. Obojí je vzájemně zaměnitelné a nemůže existovat jedno bez druhého, obojí je hodno stejné úcty. Jinak řečeno, jsou duch a hmota pouze různými tvářemi Božského, jedno neustále rodí druhé. Změna frekvence z vyšší vibrace ducha na nižší vibraci hmoty a naopak, je možná díky existenci transformátoru, který se nachází  ve středu galaxie a zároveň si ho v sobě nese každá lidská bytost – tímto jedinečným nástrojem je lidské srdce.

            Odpojíme-li se od pulzu vlastního srdce, zapomínáme, že jsme nesmrtelné bytosti. Nyní nastal čas rozpomenout se, kdo jsme tím, že nasloucháme vlastnímu srdci. Každý, kdo byl někdy zamilován, zná transformační vlastnost svého srdce. V energetickém objetí milenců se rozpouští čas, rozpíná prostor a všechno je možné; všichni, s nimiž se setkáváš za tohoto blaženého stavu, se ti zdají být plní lásky, krásní a bez chyb; tak zakoušíš základní vlastnost duchovní existence a je to úžasný pocit. Výzvou současnosti je umět vytvořit tento procítěný prostor, ať se nacházíš kdekoli, navodit rezonanci s energií proudící ze srdce Velké Matky, jež nás všechny bez rozdílu objímá. Tuto energii zveme láska. Aby se člověk stal ztělesněním tohoto stavu nesmrtelné svobody, musí si nejprve vybudovat své světelné tělo Ka a co nejvíce ho obývat.

Egypťané zvali fyzické tělo Khat, světelné tělo Ka a hvězdnou duši čili vyšší Já Ba. Prostřednictvím hluboké vnitřní práce se snažili dosáhnout aktivace všech čaker a nasměrovat tak energii střední páteře dráhou Djed vzhůru; tento proces zjevně představuje zmrtvýchvstání neboli transformaci základního nižšího vědomí ve zlaté osvícení vědomí. Mělo se za to, že k dosažení nesmrtelnosti musí nejprve dojít ke sladění energie Djed s vyšším Já-Ba, neboli s duchovní matricí. Tento posvátný sňatek umožnil příliv energie do Ka a jeho výsledkem byl vznik zlatého obalu nesmrtelného těla. Mistři popisují 12 fází vývoje Ka a hovoří o nich jako o cyklech nádechu a výdechu, za účasti jak ženského, tak mužského aspektu naší bytosti, přičemž ženská stránka poskytuje sílu na cestu, mužská stránka zaměření pozornosti.

Nyní nachází čas k dokončení karmy a vyvázání se z mnoha iluzí ohledně našeho já, do nichž jsme se zapletli a v nichž se topí celý svět. Temná Bohyně nás zve, abychom vstoupili do jejího očistného ohnivého kotle; chová k nám velmi silnou lásku, ona ví, že starý svět musí zemřít, aby se mohl zrodit nový. Je třeba odstraňovat všechny vnější nánosy tak dlouho, až se dobereme drahokamu moudrosti, který je uvnitř nás. Pokud to neuděláme, nejsme schopni shromáždit dostatek síly k vypěstování světelného těla a stvoření nového světa, k čemuž jsme povoláni. Jakmile povolám zpátky ty součásti svého já, které se z nějakého důvodu odcizily, a najdu způsob, jak přijmout v životě jejich přítomnost, moje světelné tělo získá víc energie a tím se rozšíří i moje příležitost k uskutečnění budoucích snů (viz kapitolu Pohádky, duchovní výklad všech osob=odcizených součástí já, v pohádce O popelce).

Jak se přesunujeme ze 4. do 5. světa, dochází ke změně prostřednictvím rozpouštění a transformace starého. Přesto, že mnozí si přejí změnu, tak když skutečně nastane možnost změny, tak 40% si okamžitě vytvoří zase přesně to samé, co bylo překonáno, dalších 40% si neuvědomí, že má před sebou volbu a okamžitě upadnou do spánku či do bezvědomí, než je nějaký vnější podnět neprobere. Dalších 15% lidí upadne do zmatku, který se projeví podrážděností, frustrací a dezorientací. Pouhých 5% pochopí novou příležitost stanout v přední linii a stát se nositeli světla nového tvůrčího cyklu jak pro sebe, tak pro celé lidstvo. Nám všem se naskýtá příležitost vstoupit do černé díry, což znamená ochotu změnit cestu, přeladit se na vyšší frekvenci a naučit se novému přístupu. Je těžké rozeznat, že tyto změny se nedějí – nýbrž že je řídíš. Je to ego, kdo udržuje oddělenost, zatímco naše duše má lepší povědomost a to božské v nás volá nás zpátky domů. Je nepopiratelné, že při návratu do Galaktického středu nás čekají velké změny. Rozpouštění našeho současného stavu vědomí již začalo a jeho odrazem jsou události po celém světě. Učí nás nelpět na starém a přijmout ducha spolupráce a soucitu.

Cesta do nového světa vede skrze každé srdce, nech se vést vlastní vnitřní moudrostí. Pátrej po vědění předchozích časů velkých změn, o nichž se hovoří v mytologii. Naši předkové je vypravovali, aby v nás, až přijde čas, probudily správné vzpomínky – ten čas nyní nastal. To je chvíle, na níž duše dlouho čekaly, kolik příprav musely udělat, aby byly připraveny pro tuto inkarnaci. Odkrývání starých mystérií nabízí světlo moudrosti na cestu transformace.

Mýtus o stvoření. Cesta k hlubokým tajemstvím je pečlivě střežena a otevírá se těm, kteří dbají na čistotu své bytosti, naučí se ovládat své touhy a myšlenky a vypěstují si nelpění na výsledcích. Velká Matka je nazývána oceánem nekonečných možností, mléčným oceánem, v současnosti se hovoří o holografickém vesmíru, o prázdnotě či nicotě. V mytologii se objevuje jako řecká Demeter, hinduistická Lakšmí, indická a tibetská Tara, turecká Cybele, římská Diana, jako Isis a Hathor egyptská, křesťanská Marie. Ze všech tří aspektů Trojné Bohyně je nejznámější Matka-živitelka, která především představuje tvůrčí sílu, všem projeveným formám dává energii; varuje je, že jakmile pojí ovoce dobra a zla a poznají dualitu života, není pro ně cesty zpátky, jsou spoutáni cykly života, jež přivádějí k materiální existenci Matčiny neprojevené zárodky, a potom zase vracejí esenci svoji podoby zpět do Matčina věčně se měnícího oceánu. Druhým aspektem se projevuje jako Panna-stvořitelka a třetí její aspekt je Kron-ničitelka, jež ztělesňuje destruktivní energii.

Trojná Bohyně se uctívala již v dávné minulosti, po celý 26tisíciletý cyklus, teprve v posledních 2tisících letech došlo pod patriarchální vládou k úpadku všeho, co se pojí s Bohyní a ženskostí, intuice, emoce a rytmické cykly. Tyto kvality jsou ale pro cestu každé duše podstatné. Intuice udržuje spojení s matricí naší duše, emoce působí jako síla v pozadí vší tvořivosti a transformace, cykly zabraňují stagnaci a prostřednictvím příležitostí zemřít a znovu se zrodit, zajišťují nepřetržitý růst. V této zvláštní době se hlásí o vyslyšení celých 26tisíc let našeho stvoření. Cesta k nesmrtelnosti po nás žádá, abychom se postavili tváří v tvář všem aspektům svého Já a přijali je, abychom mohli získat zářivé světelné tělo.

Dle dávných mýtů o stvoření se z mateřského aspektu Trojné Bohyně rodí Jediná věc, jež je Matčiným společníkem či mužským partnerem, Jediná mysl. Je to vědomá mysl, je zdrojem pozornosti, směru a rozlišování, představuje zaměření či soustředění na tvoření, bez ní by ženská tvůrčí síla zůstala v amorfní podobě; společným působením utvářejí naše pojetí reality. Ženská tvůrčí síla a toto soustředění spoluvytváří záměr. Je-li obojí v souladu, zveme to synchronicitou a vede to k prožitku jednoty, zejména pokud je výsledek pozitivní. Jakmile tentýž proces kombinace síly a zaměření vede k situaci vnímané jako negativní, často popíráme spojení mezi myslitelem a jeho projevem a výsledek považujeme za náhodu. Avšak vše, co v nás vyvolává emocionální reakce, je odrazem nějaké části naší vlastní duchovní matrice. Účelem života na Zemi je plné vyjádření jedinečného aspektu Velké Matky, který ztělesňujeme a jímž se Ona naším prostřednictvím poznává.

Při své cestě světem projektujeme svoji energetickou matrici do svého okolí, což přitahuje lidi a situace, které umožňí, aby se naše matrice projevila v materiální podobě. Zákon přitažlivosti nevychází z naší vůle, ale z nepopiratelného záměru duše a způsobuje, že se nám dostává právě to, co potřebujeme, nikoli to, co chceme. Jakmile nám projevená forma působí zlost, rozladění, strach, či nás tlačí do kouta, jsme méně ochotni přijmout odpovědnost za to, co jsme sami stvořili, pak popíráme jakékoli spojení a viníme za to něco nebo někoho jiného. To, co posuzujeme u ostatních, je přesně to, z čeho máme strach sami u sebe; ať už se nám to líbí nebo ne, to, co nám patří, prostě nezmizí, protože to čeká na integraci.

Prvotní archetypální energie, z nichž se rodí veškeré stvoření: Božská Matka-Bohyně a Božský Otec-Bůh, Duše a Duch, Chaos a Struktura, Emoce a Logika, Tvůrčí síla a Soustředění k tvoření, Síla a Účel. Nepřetržité proudění energie mezi mužským a ženským principem je tou silou, která vytváří zdravé a vzájemně prospěšné vztahy, při nichž jsou respektovány a uctívány všechny aspekty stvoření. Stane-li se svět příliš strukturovaným a zmizí z něj spontánnost a růst, ženská tvář se projeví vřavou, jež vše obrátí vzhůru nohama a z níž vyvstane nový pohled, přicházející z říše imaginace. Převládá-li naopak zmatek, objeví se síly, které nás přinutí přijmout rozhodnutí a stanovit si priority a tak je do chaosu vnesen mužský řád. Ve světě duality mají oba aspekty stejnou důležitost. Mužská tvář poskytuje našemu světu strukturu a stabilitu, ženský aspekt přináší pohyb a příležitost, zejména prostřednictvím tvořivosti, inspirace a intuice. Problém nastává, je-li jeden aspekt umocněn na úkor druhého, pak potlačený aspekt povstává a domáhá se svého rovnoprávného postavení.

Rodí se ego. Síla a účel vyjadřují svou lásku tím, že vzájemně do sebe vdechují život a tak vytvoří vesicu piscis, z níž se rodí ego, tvůrčí světlo projevení. Vesica piscis, posvátný geometrický útvar, je bránou k novému stavu vědomí, neboť ego, božské dítě zrozené silou lásky, má v osudu, že změní vědomí svých rodičů; nese v sobě aspekty svých rodičů: ženskou duši a mužského ducha. Růstem a vývojem ega se energie transformuje do hmoty a vytváří to, co vnímáme jako skutečnost. Prostřednictvím ochoty ega zemřít, je možno esenci prožitků darovat zpět do zdroje, což nám připomíná, že na ničem ve skutečnosti nezáleží. Cyklus probíhající mezi duchem a hmotou či nebem a Zemí zve se hrdinský mýtus, v něm ego prochází několika vývojovými stadii v kole Zodiaku a rozpuštěním a při tom bere na sebe různé role.

Hrdinský mýtus: Panna, zárodek potenciálu, naše tvůrčí matrice, Ryby. Chlapec bez zkušeností, dychtivý se učit, Beran. Matka živitelka a podporovatelka cesty, Býk. Hrdina uchopuje dualitu, Blíženci. Kron přijímá zrcadlení naší existence, Rak. Král završuje korunovací a plně vyjadřuje naší matrici, Lev. Panna jako Trojná Bohyně, introspekce a rozjímání, Panna. Milenec, soucit, spravedlnost, odůvodnění a sebekázeň, Váhy. Kron, přijímající vnitřní bohatství, Štír. Světec, moudrost, pravda a odpoutanost od vnější formy, Střelec. Trojná Bohyně transformující hmotu v čistou esenci, Kozoroh. Kouzelník, šaman, žijící v obou světech, Vodnář. Velká Matka, nicota, konec a začátek, Ryby.

Posvátná čísla tvořivosti. Povstávání všeho z Velké Matky, do níž se na konci zase všechno vrací, je vyjádřeno pořadím zv. Fibonaciho čísla, které je údajně podmínkou úspěchu jakéhokoli tvůrčího podnikání. Každé číslo kromě prvního vzniká součtem dvou předchozích čísel. Vztah mezi čísly má podobu zlatého prostředku, v němž je jakékoli číslo 0,618krát větší než předchozí, což se zve zlatý poměr; řada končí v nekonečnu. Tato základní matematická rovnice tvůrčí evoluce se vyskytuje v přírodě, např. uspořádání slunečnicových semínek, poloha větví stromů apod. Tři čísla, 5-8-13, představují různé úrovně zasvěcení, jimiž musíme projít, chceme-li dosáhnout konečného cíle nesmrtelnosti. Mají vztah k probuzení základních 7 čaker a také ke všem 12 čakrám, z nichž některé září daleko za fyzickou formu. Pětka a pentagram představují změnu v okamžiku, kdy sladíme všechny 4 prvky tak, aby se duch mohl pozvednout z pout čistě materiální existence; astrologicky je tato fáze představována znameními Berana, Býka, Blíženců a Lva.

Číslo osm a osmiúhelník představují 8 not v oktávě a symbolizují integraci ducha a hmoty, také nádech a výdech vedoucí k odlišení vědomí světla; fáze znamení počínaje Beranem po Štíra. Číslo třináct je číslo transformace a představuje dokončení a smrt dvanáctky spolu s narozením jedničky; symbol hada požírajícího si ocas, astrologicky celý cyklus od Berana k Beranovi. Pochopením ezoterické povahy cyklu pochopíme také, proč ti, kteří chtěli ovládat ostatní, 13 vždy považovali za nešťastné číslo. Odkrytím posvátné povahy čísla 13 je nám připomenuto, že jsme nesmrtelní a nepotřebujeme žádnou vnější autoritu k tomu, aby z nás učinila celistvé bytosti. Náš vlastní tvůrčí proces se řídí přesnými proporcemi posvátné geometrie, a že navzdory našemu omezenému a subjektivnímu pohledu na život je všechno dokonalé.

        Než se ponoříme hlouběji do hrdinské cesty, musíme se naučit oceňovat důležitost cyklů a pochopit, že nám zjevují komplikovaný tanec dvou protilehlých pólů existence a duality, v níž žijeme. Nový svět éteru představuje fúzi polarit, v níž mají obě stejnou důležitost a obě jsou přijímány. Teprve prostřednictvím posvátného sňatku protikladů jsme schopni vytvořit světlo potřebné k dosažení věčného života. K duchovnímu růstu dochází prostřednictvím naší schopnosti zvládnout a přijmout tyto protikladné síly. Nejde jen o vlastní naplnění, ale též o naplnění svého partnera prostřednictvím procesu dávání a přijímání. Tato nádherná vzájemná hra energií se odráží v měsíčních cyklech a v mýtech našich předků se s ní pojí významná sdělení.

            Každá měsíční fáze představuje určitou fázi hrdinské cesty směřující k osvícení. Až do zavedení juliánského kalendáře v období římské vlády vycházela většina kalendářů z lunárního cyklu 355 dní, 356 den začínal 13 měsíc. V roce 1582 byl juliánský kalendář nahrazen gregoriánským, založeným na slunečním cyklu. Některé dávné kultury si udržely spojení s lunárním cyklem tím, že přijaly lunárně-solární kalendář, jako Židé, hinduisté a různé kultury Číny. Islám je jedinou kulturou, která používá čistě lunární kalendář. V době slučování protikladů je místo pro obojí, pátý svět éteru vyžaduje ctít důležitost Měsíce i Slunce. Existují-li naše dva protikladné póly, ženská a mužská složka v dokonalé symetrii a harmonii, výsledkem je samoživný proud energie, jenž nemá konce.

            Elixír nesmrtelnosti, mocný nápoj, alchymisté se po věky snažili vyrobit ho chemickými procesy kombinací 4 prvků do pátého éteru. Elixír života je symbolizován lilií či lotosem a je těsně spjat se sexuální temnou bohyní Lilith, která byla první ženou Adamovou, ale odmítla podělit se s ním o své šťávy, když jí odepřel rovné postavení v manželské posteli. V tom okamžiku jistě došlo k promarnění příležitosti k získání nesmrtelnosti. Učenci tvrdí, že jediná kapka elixíru stačí k překonání smrti. Egyptští alchymisté považovali stoupání Djed aktivací čaker za prostředek, jímž dojde k vytvoření tak mohutné energie, že si do sebe natáhne hvězdné tělo Ba čekající nahoře v korunní čakře a posvátným sňatkem těchto dvou mocných sil dochází ke vznícení Ka a je dosaženo nesmrtelnosti; vzkříšení, zázračné vznícení Ježíšova světelného těla.

            Mnozí jsou přesvědčeni, že pokaždé, když dokončíme tvůrčí cyklus, stimulujeme tím šišinku, aby vyprodukovala nektar amrit. To vede k rozvoji a posílení našeho světelného těla Ka, čímž klesá potřeba fyzického jídla, které má hustší frekvenci a naopak vzrůstá schopnost přijímání výživy prostřednictvím vyšších frekvencí světla vyzařovaných rostlinami, zvířaty, hvězdnými tělesy i samotným éterem. S tím, jak Ka roste, méně stárneme, jsme zdravější, po čase se u nás vyvíjí schopnost mnohorozměrné existence a pochopíme, že čas je pouze dočasně vnuceným experimentem mysli.

pokračování....