Nové zlaté časy – rok 2012 a dále. (1/2)

Rok 2012 – Návrat Velké Matky.

pokračování (1/2)

Elixír nesmrtelnosti, mocný nápoj, alchymisté se po věky snažili vyrobit ho chemickými procesy kombinací 4 prvků do pátého éteru. Elixír života je symbolizován lilií či lotosem a je těsně spjat se sexuální temnou bohyní Lilith, která byla první ženou Adamovou, ale odmítla podělit se s ním o své šťávy, když jí odepřel rovné postavení v manželské posteli. V tom okamžiku jistě došlo k promarnění příležitosti k získání nesmrtelnosti. Učenci tvrdí, že jediná kapka elixíru stačí k překonání smrti. Egyptští alchymisté považovali stoupání Djed aktivací čaker za prostředek, jímž dojde k vytvoření tak mohutné energie, že si do sebe natáhne hvězdné tělo Ba čekající nahoře v korunní čakře a posvátným sňatkem těchto dvou mocných sil dochází ke vznícení Ka a je dosaženo nesmrtelnosti; vzkříšení, zázračné vznícení Ježíšova světelného těla.

            Mnozí jsou přesvědčeni, že pokaždé, když dokončíme tvůrčí cyklus, stimulujeme tím šišinku, aby vyprodukovala nektar amrit. To vede k rozvoji a posílení našeho světelného těla Ka, čímž klesá potřeba fyzického jídla, které má hustší frekvenci a naopak vzrůstá schopnost přijímání výživy prostřednictvím vyšších frekvencí světla vyzařovaných rostlinami, zvířaty, hvězdnými tělesy i samotným éterem. S tím, jak Ka roste, méně stárneme, jsme zdravější, po čase se u nás vyvíjí schopnost mnohorozměrné existence a pochopíme, že čas je pouze dočasně vnuceným experimentem mysli.

            Zatměním byla již dávno připisovaná důležitost. V mayském kalendáři počínaje rokem 3114 př. n. l. až do 21. 12. 2012 se nachází přesné výpočty dat zatmění Slunce i Měsíce. K zatmění dochází v důsledku zákrytu Slunce, Měsíce a Země. V hinduistické tradici se zobrazuje Rahu jako démon lačnící po moci, jeden z Asurů, s dračí hlavou a hadím tělem, jak polyká buď Slunce nebo Měsíc a tím způsobuje zatmění. Je zřejmé, že důležité události, jako je slunovrat, rovnodennost či zatmění, otevírají specifické portály k mnoharozměrné povaze našeho vesmíru. Některé z nejstarších odkazů uctívání měsíce pocházejí od Sumerů, pro ně dorůstající srpek Měsíce symbolizoval měsíčního boha Nanu, který učil lidi, že pro všechno existuje zvláštní čas a že podvolení se určitým rytmům usnadňuje život. Existuje řada skupin, které mají zájem na zachování naší nevědomosti, nechtějí, abychom se chopili dědictví předků, abychom získali schopnost komunikace s jinými úrovněmi existence a to zejména s hvězdnými bytostmi a mimozemšťany.

            Co když zde v dávných dobách nebyla jedna božská bytost, ale mnoho nižších bohů a bohyň, kteří přišli na Zemi jako mimozemšťané, aby ovlivnili vývoj lidské rasy? Zecharia Setchin a další autoři nazývají tyto bytosti Nefilim, Elohim a Annunaki a označují je jako ty, co přišli z nebe na Zemi nebo též jako zářící. Za místo jejich původu se označuje Nibiru či Marduk, což znamená planeta přechodu. Existuje hypotéza, že bylo asi geneticky manipulováno s lidskou DNA, že existovala doba, kdy genetické informace, stavební kameny transformace ducha ve hmotu, existovaly v podobě 12 řetězců DNA. Potom plazovití bohové, v době možná před 12tisíci lety, genetickou manipulací předělali tento systém na dvojitý řetězec, což způsobilo, že jsme zapomněli, že jsme ve skutečnosti tvůrci svého vnímání reality a že jsme tak mocní a nesmrtelní jako kdokoli, kdo se považuje za boha.

Pro tuto hypotézu svědčí několik faktorů, které dnes víme o DNA: pouze 10% genomu kóduje naši genetickou výbavu, ostatních 90% je zatím stále relativně neznámých; má se za to, že tato tzv. odpadní DNA hraje důležitou roli v nefyzické komunikaci. DNA má svoje vlastní energetické pole a funguje jako miniaturní černá díra, která do sebe přitahuje informace z ostatních jemných polí. Jakékoli narušení tohoto energetického centra, například požíváním geneticky modifikovaných potravin či jinou genetickou manipulací, nám snižuje schopnost dešifrovat informace, které v určitých dobách proudí na Zemi. Je výklad o babylonské věži a rozehnání lidstva do všech stran a jeho rozdělení na různé národy správný? Možná, že hlavní příčinou destruktivní povahy lidstva je právě skutečnost, že nám chybí společný jazyk, jenž by nás spojil; nejde pouze o záležitost slovního vyjádření, chybí nám schopnost naslouchat společnému jazyku našich duší. Nebylo možné, že jedna z oněch božských bytostí nebyla potěšena skutečností, že obyvatelé Země nalezli přístup k hojnosti Velké Matky a rozhodla se zhatit jim přístup k osvícení, obávala se překročení autority těch, kteří by lidstvo rádi viděli zotročené?

Nacházíme se v páté a konečné fázi čtvrtého světa, která nás vede k završení karmy a k tomu, abychom se stali ztělesněním esence veškerého svého tvoření za posledních 26tisíc let. Nyní máme možnost překročit oddělenost, a byť i jen na okamžik ochutnat elixír nesmrtelnosti. Nadešla doba shromáždit všechny roztříštěné součásti našeho vědomí, které sloužily jako magnet ke zhmotnění snů a nápadů a které jsme pak z nějakého důvodu opustili, když se věci nevyvíjely tak, jak jsme plánovali. Tento cyklus počínal úmyslem zhmotnit sny, realizovat je a posléze navrátit vše do čisté esence vědění. Mnohé ideje vyvanuly dříve, než jsme je realizovali, jindy se zoufale poutáme na zrealizované sny, aniž bychom si uvědomili, že k naplnění duše nedochází pouhým materiálním úspěchem, ale tím, že se nám podaří formu rozpustit do čistého vědomí. Naše vyšší Já, nositel duchovní matrice, náš stálý společník, na nic nezapomíná.

Lidstvo jako celek je nyní v konečné fázi cyklu a připravuje se povznést se do věku Vodnáře. V končícím znamení Ryb jsme se nacházeli mezi světem možností a pravděpodobností. Do nového spojeného pole potenciality můžeme vstoupit pouze prostřednictvím pochopení principu duality. Dévové a Asurové ztělesňují dualitu života, tyto dva póly existence představují pozitivní a negativní aspekt naší osobnosti. Abychom mohli dosáhnout uvědomění si vlastního já, musejí harmonicky a integrovaným způsobem spolupracovat. Pravděpodobně nejobtížnější v této době je, že se mnozí lidé probouzejí do svého potenciálu, ale nejsou zde cesty k následování, žádný mistr ani spasitel, který by nám řekl, co dělat, jsme zvyklí hledat řešení kdesi vně. Ve věku Vodnáře se po nás chce, abychom rozvíjeli vědomí vlastního já, přijali svou odpovědnost, abychom naplno ztělesňovali svoji inkarnovanou duši a mohli tak postupovat vpřed jako kolektiv vysoce jedinečných, a přitom vzájemně spojených bytostí.

V současné době jen málo jedinců tvoří něco nového; většina lidí pouze dokončuje úkoly. Je třeba se rozhodnout, které z uložených věcí je možno dokončit a které nechat odumřít, protože to už naší duši nic nedává. Překážkami na cestě je tvrdohlavost a žádost vlastnit, když se stávají důležitějšími než přání tvořit, čímž brzdíme své schopnosti. Je důležité si uvědomit, že vlastnictví nemá žádný význam, nepoužívá-li se pro naplnění našich snů. Jakmile se staneme králem a obsáhneme tuto skutečnost, vlastnictví se stává nadbytečným a v okamžiku, kdy sestoupíme do podsvětí, majetek je nám odňat, neboť se nám zde dostává jiného, daleko většího bohatství. V této fázi cesty se často setkáváme s postavou, která nám nabízí svoje vědění a moudrost. Archetyp, který vnímáme jako učitele, je částečně Panna a částečně Kron. Sem patří Merlin z Artušových legend, Gandalf z Pána prstenů, moudrá babička, dědeček z pohádek.

V této etapě duchovního vývoje nás čeká zvládnutí vlastních sil a dosažení vnitřního mistrovství. Mnozí z nepřátel  jsou ve skutečnosti zrcadlovým obrazem našich vlastních skrytých vlastností a jejich prostřednictvím vstupují do vědomí, abychom zápasem s nimi posílili nitro. Do života si přitahujeme protipóly existence, abychom se naučili s nimi v pohodě žít, aniž bychom se nechali vyvést ze svého středu. Pouze přijetím duality jsme schopni najít potřebnou sebedůvěru a pocit vnitřní hodnoty, což se neodvíjí ani od lichotek, ani od kritiky. Konfrontace s divokými a často nekontrolovatelnými energiemi spojenými se sexem, mocí a zlobou jsou výzvou pro nás. V životě každý z nás se snaží skrýt před světem tyto stránky své osobnosti, které považujeme za nepřijatelné a odsouzení projektujeme na ty venku nám podobné.

 Odzrcadlení vnitřního ve vnějším se setkává s obranou, hněvem, sebe ospravedlňováním; je však důležité obrátit pozornost ke svému stínu a neprojektovat své vyvlastněné já na okolní svět. To, co odsuzujeme u ostatních, je to, čeho se bojíme sami u sebe. Když projektujeme své stíny na ostatní, nevyhnutelně se nám to několikanásobně vrátí. Mytologický příběh o bohyni Lilith byl překroucen, ztělesňuje Kron, očistný oheň hada a jasnou vizi orla a její sdělení je jasné: očistou, k níž dochází v ohni naší sexuality, a moudrostí, jež vyvěrá z našich srdcí, získáváme prožitek nesmrtelnosti. Úspěšné završení tvůrčího cyklu závisí na schopnosti krále dokončit vývoj svého ega tak, aby ho neovlivňovala ani kritika, ani chvála, neboť právě síla našeho ega nám dává potřebnou energii pro další fázi cesty, pro sestup do podsvětí. Avšak cesta duchovního naplnění se nedá měřit jen světským úspěchem. Panna a Kron nám otevírají portál do podsvětí a upozorňují nás na důležitost otevření srdce všem součástem našeho já.

Účelem naší existence není jen návrat k Velké Matce, ale abychom ji sebou přinesli klenoty moudrosti jako výsledky zhmotnění a realizace našich snů. Další fáze cesty znamenají pohyb energie z korunní čakry do základny. Jedná se o sestup do hlubokého nevědomí a jedinou jistotou je intuitivní pulz našeho srdce. Jakmile jsme ochotni přijmout svůj osud, můžeme se připravit na cestu, odpoutat se od situací a lidí a projít temnou nocí duše, sestoupit do hlubin svého nitra, abychom se setkali s Temnou Bohyní a svými osobními démony. Zvířata mají zvláštní schopnost vycítit tu chvíli a nabízejí nám svou bezpodmínečnou lásku. Přejeme-li si poznat jednotu věčného života, Kristovo vědomí, musíme ztělesňovat všechny tři tváře Trojné Bohyně, což vyžaduje přijetí cyklu smrti a znovuzrození. Pouze harmonickou souhrou vzájemných protikladů, světla a tmy, dochází k otevření brány k naší mnohorozměrné existenci. K poznání Boha dochází prostřednictvím Velké Matky. Postavit se tváří v tvář všem součástem našeho já, které se odcizily a skrývají se v temnotě, vyžaduje skutečně velkou lásku k sobě samotnému, jež je vlastní mateřským archetypům. Rozházené kusy Osiridova těla představují v mýtu ty části našeho já, které se nám odcizily a které je potřeba znovu shromáždit. K jejich shromáždění dochází ve jménu lásky a darem je budování chrámu, shromažďování esence každé zkušenosti; doceněním všech zkušeností se postupně vyvíjí naše světelné tělo Ka patřící věčnému životu.

Ze všech aspektů Trojné Bohyně pravděpodobně je Kron tím nejtěžším a nejobtížněji přijatelným ztělesněním. Není ji však možno ignorovat, jako strážce času nás varuje, že psychologické obrany popření a projekce nestačí již k tomu, abychom se mohli vyhnout její energii. Kron nás svléká a zbavuje všeho, co podporuje naší vnější identitu, dokud nepoznáme povahu vlastního já. Ona nám je schopna ztělesnit naše nejskrytější a nejsyrovější emoce, nejděsivější naše tváře a prožitky, za něž se nejvíce stydíme. Nemá zájem na žádném posuzování, opravování ani odpouštění, jen abychom odložili každou masku a závoj, který zahaluje krásu naší pravdy. Mnohé vlastnosti jsme odpojili od jádra bytostí archetypů a tím i od našeho srdce. Nejsilnějšími emocemi spojenými s tímto vyhoštěním jsou pocity hanby a strach a člověk dělá často i po mnoho životů všechno, jen aby skryl, co má ve svém nitru. Tím, že přijmeme tyrana do svého srdce jako součást svého já, dojde k integraci a k transformaci ve zlatou esenci vědomí. Svoji pravou autoritu poznáváme, když již nepotřebujeme korunu vnějšího úspěchu či hrdosti.

 V současném světě jsme svědky jejího vlivu v podobě celkové disharmonie a konfliktů, v nichž jsou pohřbívány bolestné záležitosti a nedochází k jejich řešení. Staré smutky, zrady, zneužití a nenávist se vyplavují z nitra Země, dochází k jejich uznání a postupné transformaci způsobem, jež povede k trvalému míru. Samotná planeta nám s těmito otřesy pomáhá zemětřesením, tsunami, hurikány, sopečnými výbuchy. Jak se blížíme ke Galaktickému středu, požaduje se po nás, abychom přijali veškerá stvoření za svá, jedná se o naše uvězněné vědomí, které čeká, až bude osvobozeno; dokud se jimi neprobereme až na dno, kde nás čekají poklady moudrosti.  Mýtus předpovídá dobu, kdy budeme muset projít kolektivně chaosem a destrukcí, jež přivedou naše vědomé já do spánku. Po té se údajně má náš duch osvobodit a bude mu umožněno vstoupit do mnohorozměrných říší Velké Matky. Nakonec se uklidníme, sestoupíme dolu na Zemi a započne nový cyklus.

Galaktický střed, k němuž se blížíme, je ve skutečnosti černou dírou ve tvaru toru, stejně jako naše srdce i srdce Velké Matky je zjevně torus. Přišlo se na to, že elektromagnetická energie srdce se projevuje v toroidiálním tvaru, torus je vytvořen rotací mnoha kruhů kolem tangenciální linie, jejíž střed se vždy dotýká všech rotujících kruhů. Je to právě srdce, ať již lidské nebo srdce Velké Matky, jež mění ducha na hmotu a pak proměňuje hmotu znovu do esenciální povahy ducha. Je to naše srdce, fungující jako transformátor, které umožňuje nesmrtelnost. Posvátná geometrie tvaru toru má důležitý rys: jakmile je jednou energie vytvořena a dá se do pohybu, torus pohání sám sebe; udržuje si oheň vlastním přáním milovat. Právě prostřednictvím lásky k dvojnosti, jednotou tvořenou mnohostí, se můžeme dobrat našeho nesmrtelného a věčného já. Všude tam, kde je torus, je také okamžité spojení se sjednoceným pulzem zdroje, s Velkou Matkou. V našem světě existuje mnoho příkladů toru a všechny mezi sebou navzájem přímo komunikují: pohyb částic v atomu je toroidiální povahy, DNA, čakry, elektromagnetické pole těla, Strom života, Země, posvátná místa i kresby v obilí, duha, Slunce. Každá buňka i střed galaxie jsou naprogramovány toutéž holografickou povahou jednoty. Radost je jedinou lidskou emocí, která vytváří všude na světě tytéž vlny.

Astrologické znamení Vodnáře představuje konečnou destilaci světla vědomí po transformaci, k níž dochází v srdci. Zde trpělivě čeká kouzelník a sleduje, jak nám s každým mávnutím hůlkou roste síla prostřednictvím aktivace čaker při výstupu a sestupu. Život má cyklickou povahu, nemá ani skutečný začátek ani konec. To nám otevírá cestu k pochopení skutečnosti, že jak duch, tak hmota, jak nahoře, tak dole, vyžaduje stejnou úctu, neboť mezi nimi probíhá neustálá výměna energie. Slunce představuje naše bdělé vědomí a vyžaduje po nás, abychom odevzdali do jeho žáru ke spálení jakákoli přesvědčení, která se neslučují s pravdou naší duše. Může se jednat o obtížnou životní fázi, zejména pokud jsme vynakládali energii na vnější svět proto, abychom ji nyní viděli vysychat v záři Slunce. Čím silnější jsou naše vztahy k minulosti, tím větší hněv a frustraci budeme prožívat ve vztahu ke zdánlivě vnějšímu činiteli, který nám změnil nebo zruinoval život. Tento proces může mít podobu takových prožitků, jako je ztráta majetku, neúspěch v lásce nebo deprese a ztráta sebevědomí a to až do doby, než se naučíme využívat téhož ohně pro aktivaci a činnost naší duše.

Znamením, že se rozklad blíží ke konci, je pro alchymistu okamžik, kdy se na povrchu objeví mléčná tekutina, z ezoterického hlediska bílé světlo znovuvzkříšení a je důkazem, že vědomí přežilo smrt. Proces se odehrává mezi nižším a vyšším světem až do doby, kdy dosáhneme klidu a pohody, než dojde k extrakci veškeré hodnoty a ta je pak ztělesněna Moudrostí. Současně s integrací zmíněné esence do vlastního světelného těla Ka si začínáme vytvářet zářivé magnetické pole, jež přitahuje lidi a události, jež nám pomáhají udržet si stav harmonie. Velký posun ve vědomí, k němuž v této době dochází na planetě Zemi, není výlučnou záležitostí lidské rasy. Transformace zasahuje všechno, včetně Velké Matky. Rada Velké Matky pro tento čas nám lidem je takováto: Uklidněte si mysl a učiňte srdce svým středem. Potom si prostřednictvím vln lásky spojte srdce se všemi buňkami, orgány a čakrami a mějte na paměti, že v srdci existuje pouze přítomné nyní a že srdce je příslibem neomezeného potenciálu. Potom rozšiřte svoji energii ke hvězdám tak, že se stanete ztělesněním lásky k sobě, ke všem ostatním i ke zdroji veškeré existence, neboť v zásadě neexistuje nic jiného, nežli láska. Láska sama o sobě stačí.

.... pokračování