Očistné procedury a příprava organismu na očistu

27.05.2011 08:10

SPRÁVNÁ POSLOUPNOST USKUTEČŇOVÁNÍ OČIŠŤOVACÍCH POSTUPŮ

Teď si musíme jasně představit, jak se musí při očišťování postupovat, aby účinek
progresivně vzrůstal od jedné očisty ke druhé a aby se výsledky akumulovaly. Z tohoto
hlediska je pravidelná posloupnost polovičním úspěchem při dosahování cíle.


1. Prvním a hlavním úkolem kterékoliv očisty je zmenšit psychické zatížení energetické
struktury. Jestliže to neuděláme, budou se v „kazech“ energetické struktury (tato „kazová“
místa budeme dál nazývat psychocystami) hromadit a usazovat nejrůznější usazeniny. To je
také důvodem, proč se musíme začít zabývat především metodikou očišťování energetické
struktury a zároveň čistit fyzické tělo.


2. Než začneme s čištěním fyzického těla, musíme trochu rozhýbat usazeniny, nacházející
se v každé buňce, odloupnout nánosy slizů a to všechno pak odvést k vyměšovacím orgánům.
Tato počáteční a nejdůležitější akce při čištění fyzického těla se nazývá změkčováním
organismu a musí předcházet každému očistnému postupu.


3. Hlavním znečišťovatelem vnitřního prostředí lidského organismu je tlusté střevo, proto
je nutné začít s ním. Po jeho očištění a normalizaci funkcí se krev vyčistí a organismus se
začne znovuzrozovat.


4. Protože znečištěná krev dlouhá léta tekla z tlustého střeva přes játra, jsou také játra
znečištěná nejvyšší měrou. Jsou přitom nahromaděnými nečistotami roztahována, což vede
k narušení celkového krevního oběhu a výměny látek a energie, ke kterým v krvi dochází.
Když provedeme očistu jater, normalizujeme krevní oběh, což pomůže rychlé aktivaci funkce
všech orgánů břišní dutiny, ulehčuje to práci srdce a obnovuje výměnu všech látek v těle
(bílkovinnou, tukovou, uhlovodanovou, minerálů, vitamínů atd.).


5. Teď přichází na řadu očista ledvin. Ledviny jsou nástrojem homeostázy, tj. udržování
konstantního vnitřního prostředí organismu. Za dobu čtyřiadvaceti hodin jimi projde asi sto
padesát litrů krve. V případě, že tlusté střevo po mnoho let propouští do krve nečistoty a játra
je už nestačí všechny zachycovat a odvádět, začínají ledviny průtokem krve silně strádat.
Mohou být prosycené nejrůznějšími nečistotami, které do nich špinavá krev přinese. Jejich
funkce se tím trvale zhoršuje a v organismu se začínají hromadit neprchavé produkty látkové
výměny (většinou různé látky dusíkaté a soli), to narušuje regulaci objemu vněbuněčné vody
v organismu, rovnováhu mezi látkami zásaditými a kyselými atd. Myslitelé dávných dob
tvrdili, že ledviny jsou skladištěm primární energie. A když zeslábnou, ztrácíme ji a rychle
stárneme.


Když uskutečníme v popsané posloupnosti celý očišťovací cyklus, znovu svůj organismus
obrozujeme. Po uskutečnění takového cyklu se může stát, že další druhořadé očišťovací
postupy už nebudou nutné.
Kdybychom začali očistu čištěním jater, různé odpady a toxiny, odcházející neustále
z tlustého střeva do krve, by je rychle znovu znečistily. Totéž platí i pro ledviny. Doufám, že
je vám teď zřejmá absurdita jiného pořadí očišťovacích postupů.

Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že postup, který doporučuji, se výborně osvědčil v praxi
a umožňuje obnovit funkce fyzického těla, jeho energetiku a psychiku, celou lidskou bytost.
Teprve po uskutečnění celého cyklu se podívejte, jakým místům v organismu musíte ještě
věnovat pozornost. To potom můžete provést prostřednictvím druhořadých očišťovacích
postupů. Teď můžete začít s takovými velice výkonnými očišťovacími postupy jako je
hladovění nebo hladovění s urinoterapií a dosahovat skoro zázračných výsledků. Začínat
s hladověním bez předchozích očišťovacích procedur je sice možné, ale snáší se v takovém
případě mnohem obtížněji.

 

 

PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ KE „ZMĚKČENÍ“ ORGANISMU

Teoretické zdůvodnění předběžné přípravy organismu spočívá v následujícím. Buňky
lidského organismu jsou tvořeny protoplazmou, která je vlastně koloidním roztokem. Jinými
slovy, koloidní roztok je (v závislosti na viskozitě) jakási želatina, resp. rosol. Jeho vlastnosti
jsou takové, že ačkoliv může v sobě obsahovat 90% vody, může se přitom chovat jako pevná
látka (pružnost a pevnost) i jako látka kapalná (elektrická vodivost, prostředí, vhodné
k průběhu různých chemických reakcí). Buňka tak v sobě obsahuje všechny přednosti jak
pevných, tak i kapalných látek. Ale v rosolu trvale probíhají procesy postupného tuhnutí,
následkem postupně se upevňující vazby mezi jeho jednotlivými složkami. Následkem toho
má takový rosol tendenci samovolně se měnit na rohovitou hmotu - xerogel. Je zřejmé, že
v takové zahoustlé protoplazmě nemohou biologické reakce probíhat plnohodnotně a buňka
hyne. Aby k něčemu takovému nedocházelo, existuje složitá ochrana, bránící takovému
tvrdnutí (antikolagulační) jak v buňce, tak i v samotném koloidním roztoku. Základními
prvky takové ochrany jsou:


1. Cyklóza - cirkulace protoplazmy uvnitř buňky. Takovou cirkulaci můžeme pozorovat
dokonce i v chrupavkovitých tkáních.
2. V závislosti na intenzitě metabolických procesů buňky, které závisí na práci, která tam
probíhá, se mění stav želé buď tak, že řídne (při zvýšení metabolismu), nebo při jeho snížení
houstne.
3. Antikolagulační ochrana, existující v samotném koloidním roztoku závisí na stavu
micel, tj. onoho jednoho procenta bílkoviny, které kolem sebe udržuje 99% vody.
Pro lepší pochopení některých mechanismů, které jsou příčinami různých nemocí, se
musíme zabývat micelární úrovní rosolu. Sama micela je tvořena jádrem, které je převážně
bílkovinné. Tato bílkovina má obvykle náboj. Povrch jádra slouží jako adsorpční vrstva
(vrstva, na které se něco usazuje), která je aktivní a na níž probíhají různé fermentační reakce.
Kolem jádra a adsorpční vrstvy, nazývané granulí, se tvoří difusní vrstva s opačným
nábojem než jádro. V této vrstvě jsou určitým způsobem rozmístěny orientované molekuly
vody, které tvoří vodní hydratační, solvatační obal. Tento obal brání přibližování a splývání
(koagulaci) granulí. Tímto způsobem micela udržuje kolem sebe vodu. Kromě toho se micela
brání splynutím s jinými micelami dalšími činiteli, jako:


Proces změny koloidního roztoku na xerogelovou kůru.


a) zvláštním tvarem bílkovinné molekuly. Jestliže dojde k narušení této struktury
následkem stárnutí, poškozením (denaturací) nebo adsorpcí (přilnutím) cizích částic
(nečistot), způsobí to zároveň snížení elektrického náboje jádra, zmenšení vodního obalu a
následkem toho i zahuštění rosolu.
b) velikost náboje jádra micely působí proti splývání částic mezi sebou, protože zpevňuje
vodní obal. Jestliže se náboj jádra následkem částečné neutralizace ionty opačného náboje
zmenšuje a dojde ke změně posunu velikosti náboje do kladných nebo záporných hodnot od
pasivního způsobu života, vede to k částečné ztrátě vodního obalu kolem jádra a způsobuje to
zahuštění.
c) vodní obal kolem jádra micel brání jejich slepování. Jestliže se z nějakých důvodů
množství vody uvnitř buňky zmenšuje, způsobuje to rovněž zahušťování koloidního roztoku.
Když např. sníte solenou rybu, stahuje tato potrava vlivem osmózy vodu z buněk k sobě.
Z toho vzniká pocit žízně, nutnost dát buňkám vodu a vyloučit přebytek soli.
 

Cyklóza v buňce je naznačena šipkami.


 

Stavba micely: Uprostřed je nabité bílkovinné jádro, na obvodu jsou molekuly vody.


Teď se podíváme na to, co se děje v buňkách organismu a tekutých prostředích (jsou to
také koloidní roztoky), když se poruší ochrana. V buňkách, které se nacházejí v tekutém
prostředí organismu, začínají probíhat dva děje: koacervace (shromažďování) a koagulace
(zahušťování).


Slepování micel navzájem následkem faktorů A, B a C. Slepené micely se dostávají do úsadků

a vytvářejí střediska, kolem kterých se tvoří kameny.


Ke koacervaci koloidního roztoku (tekutého rosolu) dochází, jestliže se micely, které
částečně ztratily svůj náboj, začínají navzájem přibližovat a vytvářet v koloidním roztoku
zahuštěný rosol. Později může v takovém prostředí nastávat postupná dehydratace,
přibližování částic, jejich vzájemné slepování a vytváření usazeniny. Přitom viskozita
koacervované kapky (tj. micel, které mají jeden společný vodní obal) je větší, než viskozita
koloidního roztoku, ze kterého vznikla. Vhodná viskozita napomáhá tomu, že se v takové
kapce udržují nejrůznější složky jako barviva, soli a zplodiny látkové výměny. Působení
fermentů uvnitř takové kapky je pomalejší než v okolním koloidním roztoku. Výsledkem je,
že tyto kapky vytvářejí základ pro tvoření kondenzovaných usazenin všeho možného, co
v buňkách existuje, žluče, moče a krve. Právě popsaný děj tvoří základ usazování solí, písku a
kamenů.
 

Koagulace koloidního roztoku probíhá ve třech fázích.
1. Zrání, které se projevuje zpevněním mechanických vlastností usazeniny. Navenek se
tento děj projevuje nejprve v částečné ztrátě pohyblivosti a později ve špatné pohyblivosti údů
po ránu. Zpočátku je tělo celé jakoby dřevěné, potom se člověk rozchodí a všechno jakoby
přejde.
2. Stárnutí se projeví tak, že usazeniny ztuhnou do té míry, že všechnu vodu ze sebe vytlačí
a jejich objem se zmenšuje. To se na organismu projeví patologicky ve dvou směrech -
zhušťováním a zředěním. Zhušťování vede k trombózám, ucpáním, infiltrátům, stmelování a
k patologickým změnám tvarů orgánů (např. srdečních chlopní nebo sesychání ledvin).
Zředění způsobené vypuzením kapaliny z usazeniny vytváří dutiny, ve kterých se usazují
různé zplodiny látkové výměny, sole, uhlovodany (kyselé mukopolysacharidy) atd., při čemž
zároveň vznikají destrukční procesy, vedoucí k revmatismu a tvoření cyst.
3. Stádium xerogelové se vyznačuje dalším vytěsňováním vody z usazenin a tím i značném
zmenšení jejich objemu. Přitom se usazeniny mění na rohovitou hmotu, uvnitř které vznikají
velké kompresní tlaky (o velikosti mnoha set kilogramů na čtvereční centimetr průřezu
xerogelu). Následkem takového stlačení se všechny materiály (sole, pigmenty), které se
v xerogelu nacházejí, mění na pevné kameny - to je další mechanismus tvoření kamenů a
jiných zatvrdlin uvnitř organismu.
 

Protikoagulační ochrana protoplazmy buněk a tekutého prostředí organismu zahrnuje:
cyklózu - promíchávání, metabolismus - zvýšení látkové výměny uvnitř buňky, zachovávání
prostorové struktury (tvaru) bílkoviny - jádra micely, optimální náboj micely, přítomnost
dostatečného množství vody v organismu.
Celkový závěr teoretického vysvětlení předběžné přípravy k libovolné fyzické očistě
spočívá v maximálním zřeďování koloidních roztoků (rosolů), v nichž došlo k uváznutí
usazenin, s cílem vyplavení všeho zbytečného do krve a pak prostřednictvím krevního řečiště
do vyměšovacích orgánů.
V praxi vypadá změkčování, tj. příprava organismu k očistě, v nejjednodušším případě
následujícím způsobem: návštěva sauny nebo horké koupele, což posiluje cyklózu a
metabolismus, pravidelné pití protiové vody (což je varianta vody z ledu), která prošla
magnetizačním zařízením, umožňuje promývat organismus a nabíjet micely. Po provedení
těchto procedur musíte cítit především uvolnění, prohřátí a nasycení organismu vodou.
Dehydratovaným, vyschlým lidem nejvíce prospěje horká koupel, těm, kteří mají na sobě
hodně tuku, prospěje suchá sauna a všem ostatním pobyt v místnosti s vlažnou párou. Taková
procedura má trvat od pěti do dvaceti pěti minut a musí být v každém případě zakončena asi
pět až deset vteřin trvající vlažnou nebo studenou sprchou, případně poléváním se přiměřeně
chladnou vodou. Takových procedur je nutné podstoupit tři až pět, případně i více,
v závislosti na stupni znečištění organismu a kvalitě odváděných usazenin. To je třeba dělat
jednou denně nebo alespoň jednou ob den.
 

Staří myslitelé upozorňovali, že pro uvolnění a změkčení organismu je vhodné použití
oleje. (Rozpuštěné máslo podporuje vývin tepla v organismu.) Nejvhodnější vzhledem ke
svému složení je olivový olej, ale je možné použít i jiné rostlinné oleje: slunečnicový, lněný
aj., ale ty jsou pro tyto účely trochu horší.). Po ránu můžeme požít dvacet gramů rozpuštěného
másla a pak si dát v průběhu dne menší masáž s rozpuštěným máslem nebo olivovým olejem
a pak celé tělo opláchnout teplou sprchou bez mýdla. Pamatujte si, že toto není vhodné pro ty,
kteří mají mnoho vlastního tuku a přebytky slizu. Pro ty je výhodnější kratší běh, který
prohřeje celý organismus, zvýší oběh a vylučování usazenin pokožkou.


 

CO MUSÍME VĚDĚT, ABY OČIŠŤOVÁNÍ ORGANISMU PROBÍHALO KVALITNĚ

Základ čištění lidského organismu tvoří tři zásady: odstraňování příčin znečišťování,
změkčování a používání prostředků, které silně zřeďují usazeniny a drobí kameny.
 

1. Abychom odstranili příčiny, působící zahušťování koloidů v organismu, děláme
následující:
a) Omezujeme nebo zcela odstraníme potravu, působící tvoření xerogelů: maso, ryby,
mléčné výrobky (bohaté na kasein - živočišné lepidlo), dále potraviny obsahující hodně
škrobu, zvlášť ty, které jsou silně rafinované, vysokomleté a dehydratované (chléb, jemné bílé
pečivo, škrob, cukroví), které svou podstatou jsou škrobovitá a lepkovitá lepidla.
b) Jíme víc čerstvé rostlinné stravy, která svým nábojem podporuje micely a méně stravy
vařené, tepelně zpracované, která naopak tento náboj odnímá.
c) Vyloučíme škodlivý vliv povětrnostních podmínek, jako sucha, chladu, průvanu, vedra,
které napomáhají dehydrataci organismu.
d) Měníme málo aktivní způsob života, který napomáhá snížení metabolismu a cyklózy
(cirkulace bioplasmy) v buňkách na aktivnější, pohyblivější způsob života.
Jestliže výše uvedená doporučení budeme provádět pravidelně a ve správný čas, umožní
nám to odstranit příčinu nejrůznějších zhušťování, ucpávek a tvoření kamenů.
 

2. Abychom napomohli ředění koloidů a zvýšení cirkulace v nich, děláme následující:
a) Nejrůznějšími způsoby aplikujeme vnější teplo. K celkovému prohřátí organismu
využíváme koupele, sauny apod. Pro místní ohřev používáme koupele jednotlivých částí těla,
teplé obklady, nahřívače, náplasti, masáž. Tyto procedury podporují i oběh tekutin
v organismu.
b) Pijeme nejrůznější nápoje - zde je mnoho možností. Pro rozředění a očišťování
koloidních roztoků používáme destilovanou vodu, magnetizovanou destilovanou vodu nebo
vodu z ledu. Tyto druhy vod, vzhledem ke své čistotě, náboji a struktuře, velice dobře
organismus promývají, odstraňují z něj usazeniny a normalizují složení a vlastnosti
koloidních roztoků. Často jsou také používány roztoky, které jsou nasyceny biokoloidy: různé
vývary, výtažky, šťávy apod. Takové tekutiny mají jak obecný, tak i specifický vliv (např.
močopudný, nebo podporují tvorbu žluči). Jejich micely adsorbují na sebe produkty látkové
výměny a odvádějí je z těla (očišťování krve), napomáhají rozpouštění zahuštěných látek a do
organismu dodávají náboj (syrové šťávy).
 

3. Ve zvláštních případech, když zatvrdliny mají již konzistenci trombů, xerogelů,
kamenů atd., se používají:
a) Silně rozřeďující prostředky. K nim patří kapaliny, mající velkou povrchovou aktivitu -
líh, vodka, čištěný petrolej. Například voda má povrchové napětí 72,8 dyn/cm, zatím co naše
moč 64 - 69 dyn/cm. Díky tomu moč nejen smáčí, ale také proniká do mikropórů materiálu.
To vyvolává nabobtnání koloidů a jejich následné rozpouštění. Moč je nejsilnější přirozené
rozpouštědlo. Vnitřně je možné užívat i různé speciální prostředky, které zesilují tvorbu tepla,
oběh a rozpouštěcí procesy v organismu - např. černý pepř, červený pepř luskový, skořici,
hřebíček nebo zázvor.
b) K prostředkům, drobícím kameny, patří různé rostliny a látky, které mají obvykle silně
hořkou chuť a prchavé vlastnosti (projevuje se to vyvoláváním chladivého pocitu). Pro tyto
účely je vhodný pelyněk, petržel a také jedlový olej a jehličí.
c) Močopudné látky jsou: meloun, močopudné čaje, látky vyvolávající pocení - vhodné
čaje, a také látky, mající obvykle trpkou chuť a tendenci vytvářet na látkách povlaky. Patří
sem např. odvar z jehličí nebo ovsa, které pomáhají odvést z organismu rozdrobené a
rozpuštěné usazeniny.
 

Teď, po teoretické přípravě a „změkčení“ organismu, můžeme přejít k vlastnímu čištění.

 

zdroj : Malachov_-_Dokonala_ocista_tela.pdf


Diskusní téma: Očistné procedury a příprava organismu na očistu

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist