Otec

02.04.2010 17:11

Luděk Kováč: Dostal jsem od jedné dlouholeté pozemské přítelkyně a Bratra tam od nás tento příběh k zamyšlení. Nebudu to přeposílat a protože to mohu zveřejnit, tak to raději udělám v den Velkého Pátku, je to vhodný čas k zamyšlení....

 

Je pátek odpoledne a ty se autem vracíš domů. Ladíš rádio. Zprávy hlásí o nějaké bezvýznamné věci – kdesi v daleké vesnici zemřeli 3 lidé na nějakou neznámou chřipku, o které nikdy nikdo neslyšel. Této zprávě nevěnuješ příliš pozornosti.

V pondělí, když se vzbudíš, slyšíš, že mrtví už nejsou jen 3, ale 30 tisíc lidí už zemřelo ve vzdálených krajích Indie. Kontrolní zdravotní úřad Spojených států vysílá lidi, aby to zkontrolovali.

V úterý se to stává nejdůležitější zprávou na první straně všech novin, protože se to už netýká jen Indie, ale i Pákistánu a Afghánistánu. Zpráva vychází ve všech denících. Říkají tomu „Tajemná chřipka“ a všichni se ptají: „Jak ji dostaneme pod kontrolu?“

V Evropě nastává panika a hranice se zavírají. Ve večerních zprávách slyšíš zprávy z Francie, kde se mluví o 1 mrtvém muži, který zemřel v nemocnici na „tajemnou chřipku“.

Zprávy hovoří, že když máš tento virus, týden si ani neuvědomuješ, že ho máš. Pak máš 4 dny hrozné bolesti a pak zemřeš.

I Velká Británie zavírá hranice, ale je už pozdě. Na druhý den prezident USA zavírá hranice, aby se vyhnuli nákaze, dokud nebude nalezen lék.

Následující den se lidé shromáždí v kostelích, aby se modlili za lék, když tu někdo vstoupí a říká: „Zapněte rádio a poslouchejte zprávy! Dvě ženy zemřely v New Yorku. Zdá se, že chřipka zasáhla celý svět.

Vědci pokračují v hledání protilátky, ale zdá se, že nic nezabírá. Brzy přijde dlouho očekávaná zpráva: „Byl rozluštěný kód DNA viru. Může se vyrobit protilátka. Je však potřebná krev někoho, kdo není nakažený“. A hned se šíří výzva, aby všichni šli do nejbližší nemocnice a dali si udělat krevní testy.

Z vlastní vůle tam jdeš s celou rodinou. Spolu s ostatními se ptáte: „Co se stane? Toto bude konec světa?“

V nemocnici po testech přijde lékař a vyvolává jedno jméno. Nejmenší z tvých dětí stojí u tebe, tahá tě za kabát a říká: „Tati, to je moje jméno!“

Dřív než se vzpamatuješ, vezmou ti tvého syna a ty křičíš: „Počkejte!“ A oni odpoví: “Všechno bude dobré, jeho krev je čistá. Věříme, že má správnou krevní skupinu.“

Za 5 minut vyjde lékař zpět, směje se a křičí. Je to poprvé po týdnu, co vidíš někoho se smát.

Lékař jde k tobě a říká:“ Děkujeme, pane, krev Vašeho syna je čistá, můžeme vyrobit protilátku…“

Zpráva se šíří všemi směry, lidé pláčí a křičí radostí.

Tehdy znovu k tobě a tvé ženě přichází lékař a říká: „ Můžeme si s vámi chvíli pohovořit?….

Jde o to, že jsme nepočítali s tím, že dárcem bude dítě. Potřebujeme, abyste podepsali papíry na darování krve“

Zatímco čteš papíry, uvědomíš si, že tam není specifikované množství krve a ptáš se: „Kolik krve?“

Lékařův úsměv zmizí a on odpoví: „Nevěděli jsme, že to bude dítě. Nebyli jsme na to připravení. Potřebujeme použít všechnu krev!“

Nevěříš tomu a snažíš se oponovat: „Ale…ale.“

Lékař pokračuje a naléhá: „Nerozumíte, mluvíme o léku pro celý svět! Prosím vás, podepište. Potřebujeme všechnu krev!“

Ptáš se: „Ale nemůžete mu dát transfúzi?“

Odpověď: „Jak najdeme další čistou krev, uděláme to… , podepište. Prosím! Podepište !!!“

V tichosti, aniž bys cítil prsty ruky, která svírá pero, podepisuješ.

Ptají se tě: „Chcete vidět Vašeho syna?“

Kráčíš do sálu první pomoci, kde sedí tvůj syn a ptá se tě: „Tati, mami, co se děje?“

Bereš jeho ruku do své a říkáš mu:“ Synáčku, tvoje matka a já tě velmi milujeme, milujeme tě a nikdy nedovolíme, aby se ti stalo něco, co není nevyhnutelné. Chápeš?“

A když se lékař vrátí, říká:“Je mi líto, ale musíme začít, lidé na celém světě umírají….“

Odešel bys? Mohl by ses otočit a nechat svého syna tam, zatímco on říká: „Tati, mami, proč mě necháváte samotného?“

Týden na to, zatímco pochováváš svého syna, jeden z pozvaných na pohřeb je doma a spí, další nepřišli, protože šli raději na procházku nebo na fotbal, jiní přišli na pohřeb s falešným úsměvem a tváří se, že je to opravdu dojímá.

Chtěl bys všechno zastavit a křičet: „Můj syn zemřel kvůli vám!!! Zajímá vás to vůbec?“

*

Často je to přesně to, co Bůh chce říci nám:“Můj syn zemřel pro Vás a Vy nedokážete pochopit, jak Vás miluji?“

Je zvláštní vidět, jak lehce lidé odmítají Boha a pak se ptají, proč je na tom svět stále hůř.

Je zvláštní vidět, jak věříme všemu, co píšou noviny, ale neustále pochybujeme o tom, co říká Bible.

Je zvláštní, jak se den co den namáháme, abychom měli co největší majetek na zemi, a nevěnujeme ani minutu tomu, abychom jsme si nahromadili poklady v nebi.

Je zvláštní, když někdo říká: věřím v Boha, ale svými skutky dokazuje, že má jiné úmysly.

Je zvláštní, jak posíláme tisíce žertovných mailů, které se hned rozšíří, jako oheň, ale když pošleme mailem něco, co se týká Boha, lidé si dvakrát rozmyslí, jestli to řeknou druhým.

Je zvláštní, jak kruté, vulgární a obscénní scény se volně pohybují ve virtuálním prostoru, zatímco rozhovor o Ježíši je ve školách a na pracovištích ututlaný.

Je to zvláštní, že?

O mnoho, zvláštnější je vidět křesťana, který je tak horlivý v neděli, a neviditelný po celý zbytek týdne.

Je zvláštní, že když dočteš tuto zprávu, necítíš potřebu poslat ji mnohým z těch, které máš v seznamu svého mailu, jednoduše proto, že nemáš jistotu, v co věří nebo co si o tobě pomyslí.

Je zvláštní, že se víc staráme o to, co si pomyslí lidé, než o to, co si myslí Bůh o nás.

Neboj se kliknout na tlačítko PŘEPOSLAT

Ať ti Bůh žehná! 

 

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist