Paní Božena Cibulková - písařka Slova Božího 4 (Slovo Kristovo - 2) první část

Podle duchovní inspirace přijaté od Krista napsala

Božena Cibulková, 1952 – 1972.

1

Odevzdejte mi to, co mi patří; dejte mi zpět srdce člověka. Pokud mi je dáte jen z malé části nebo z poloviny, mnoho se ve vás a na vašem životě nezmění. Dál zůstanete nedokonalými lidmi. I když ze Země odejdete, znovu budete souženi.

Jen dokonalé odevzdání lidství v mé ruce pro jeho přetvoření zajišťuje vstup tam, kde je blaho, protože tam působím a přebývám jako Otec a Matka s rodinou milovaných synů a dcer.

Čím jsem vám blíž, tím lépe si rozumíme, důvěřujeme si navzájem. Já vám, že budete brzy dokonalí, a vy mně, že vám pomohu stavět a budovat vnitřní život, krásnější než byl zlatý jeruzalémský chrám.

2

Přicházím k vám z několika stran, i odkud nečekáte vzácné hosty, kde je všední prostá strana života a mnoho práce k zachování těla, aby žilo, nezemdlelo bez chleba.

Chci vidět všechno lidské, kolik z toho bylo pro bolest a pro meškání duše, aby nemohla myslet na mne a věnovat se svému zušlechtění, žila jen pro holé nutnosti jako kuřátko pro hledání zrnka.

Chci vidět i boží věci, protože dost dlouhý čas dostal člověk k tomu, aby si je na Zemi vytvořil a sobě podal jako lék pro nemoci, jako sílu duše, vznešené myšlení.

Lidské nacházím na každém kroku mé cesty k vám a je mi jako množství trav všech údolí a strání. Což není u vás, lidé, místo pro vzácné květy a bohatě plodné stromy, víry v život Boží, tak nepodobný zemskému strádání?

3

Jak velká práce nastala mně i vám! Vždyť nadešel čas obnovení toho, co se ve vás porušilo a ztratilo svou krásu a svatost zlem poskvrněným životem. Vy beze mne nemůžete dosáhnout ztracené ani obnovit zničené, zlé přeměnit v dobré a svou vinu nahradit záslužným životem, nebo přeměnit smrt v nový život.

Kdybyste i neustále prosili Otce, aby vám pomohl a dal, co jste ztratili, přece On nic nečiní beze mne a vám beze mne nedá. Kdo nevěří v Syna, sám a beze mne hledá Boha, bude dlouho hledat pravou cestu, dlouho usilovat a zušlechťovat svou duši, aniž se dočká dobrých výsledků.

Ale ten, kdo uvěřil, že mne Otec učinil prostředníkem všeho přicházejícího k člověku od Boží Lásky a Moudrosti, že mi jej dal do rukou a řekl: hle, služebník Tvůj i syn Tvůj, pro něj a s ním spolupracuj a uveď jej znovu v ráj – kdo tomu uvěřil celým srdcem a mě k sobě volá: Pane můj a Otče můj, můj Učiteli i Bože – ten má pravou víru i naději a může se těšit na nový, krásný a pokojný život. Může i nyní žít pokojně, byť mnoho protivenství, nepřátelství, tíže a námahy i různých bolestí naň doléhalo v jeho životě.

4

Vy jste moji a já jsem váš. Otec nás spojil navždy. Vy jste dáni mně a já vám. Proto mé Slovo pro vás je Slovo Boží a má Láska je vám Láskou Boží. Co mluvím k vám já, je mluveno Otcem. On mi vás dal za syny, abych se o vás staral jako Otec i jako Pán váš i Bůh váš.

Vy věřte mně a já budu tím, čím jsem člověku: budu vám Otcem i Pánem, budu Bohem dobrým, který se vždy smilovává a nenechá bez pomoci toho, kdo v Něj uvěří a na Něj vloží starost i péči o své cesty, osudy, celý svůj život.

5

Jste-li vy moji a já váš, může být jinak mezi námi než je dětem s rodiči a jim s dětmi? Není možné jinak než milovat jeden druhého, působit si radost, dorozumívat se, navzájem myslet na sebe v dobrém a těšit se na ten den, kdy se sejdeme tváří v tvář v jednom domě u společného stolu.

Není-li tak dosud mezi námi, pak žel – ó, žel. Vy ani já nejsme spokojeni, neradujeme se ze života, protože není radosti tam, kde je velká vzdálenost mezi těmi, kteří patří k sobě, mají žít ve vzájemné lásce, ale je mezi nimi přehrada, pro niž k sobě nemohou.

6

Přehrada mezi mnou a vámi je nebetyčná jako hora, velká jako moře a k nepřehlédnutí pro poušť, po níž nelze putovat.

Kdo vytvořil tuto přehradu? Kdo nás takto rozdvojil a vzdálil od sebe, že nemůžeme jeden k druhému, že vy mne nevidíte, a proto těžko věříte, že já jsem váš Bůh i váš Otec?

Přehradou mezi námi je vaše porušenost, váš odklon od života lásky. Pokud budete trvat v porušení nešlechetným, tvrdým a hrubým myšlením i citem, bude mezi námi velká vzdálenost a vy mne nepoznáte a já nebudu moci k vám mluvit tak, abyste mne přímo slyšeli a přesvědčili se, že jsem, a poznali, čím vám jsem nyní i na věky

7

Ačkoli jste ode mne vzdáleni, já přece o vás vím, vás stále vidím, vždy slyším každé vaše slovo. Vy mne však nevidíte, neslyšíte můj hlas, nevnímáte srdcem jeho rady, poučení.

Těžko je vám i mně. Mně proto, že vás vidím v mnoha obtížích a přímém utrpení, nedokonalé, ba i hříšného myšlení a cítění. Slyším vaše slova, která jsou mi k žalosti, protože svědčí o srdci naplněném světem, jeho žádostmi a zájmy tak, že mu nezbývá místa ani času pro myšlení a city duchovní, spojující člověka se mnou a s celým Božím světem i nebeským životem. Těžko je mi, že nejste takoví, jakými máte být, abyste poznali vyšší, krásnější život.

Vám pak je těžko proto, že nemáte u sebe Pána svého, Přítele a Otce, který by vám pomáhal, uváděl vás do pokoje a radosti, dával okoušet své Lásky.

8

Smutno tomu, kdo žije v osamění. Vy žijete v osamění i když kolem vás je hlučno a jste uprostřed světa plného lidí, jejich zmateného, těžkého života. Vaše srdce samo nemá v sobě radosti a je jakoby bez života. Ožívá jen tehdy, když na vás mluví lidé a vy promlouváte k nim. Jste-li v tichu, srdce vaše se neozývá, svým citem je ještě němé.

A přece vaše srdce je velký dům, v němž je možné přebývat a v něm prožít zvláštní, milý, tichý a krásný život. To však je možné jen tehdy, vstoupí-li do srdce víra ve mne a ono se vroucně přilne ke mně, neviditelnému a tajemně skrytému.

Tehdy se lidské srdce probudí k duchovnímu životu. Zrodí se v něm jiné myšlenky a city, ubírající se neznámou tajuplnou cestou za mnou do duchovního světa, do života, který je pro člověka na Zemi velkým tajemstvím, ale krásnou skutečností.

Tyto myšlenky na mne upřené začnou oživovat srdce a člověk ten poznává, že není ani v největší samotě sám. Poznává, že já jsem všude, a proto i tam, kde je člověk. Tímto vědomím se potěší a není v něm více osamění ani opuštěnosti, protože duchovním myšlením a citem se navždy se mnou spojil pro všechny cesty životem.

9

Srdce vaše – stánek můj. Není však jen mým stánkem, ale i vaším duchovním domem, který nelze porušit tělesnou rukou, spálit zemským ohněm, zaplavit potopou.

Vy ani nevíte, že takový dům máte v sobě. Upínáte svou pozornost jen na ty domy, kde bydlí vaše tělo. A přece je nutno se odvrátit od těchto nestálých zemských příbytků a hledat nový dům, v němž byste žili i když tělo pomine a Země zmizí.

Nemůžete se zcela odvrátit od zemského domu, pokud máte tělo. Přesto nesmíte pomíjet nejvýš důležité věci vašeho budoucího života. On je spojen s vaším vnitřním příbytkem, který je vám dán. Je závislý na tom, jak brzy svůj vnitřní příbytek upravíte, zkrášlíte, aby v něm mohla přebývat láska. Kde je ona, jsem já.

10

Příbytek srdce zajisté nemá dveře ani okna, jaké má zemský dům. Příbytek srdce je zářivý, je ze světla. Je jako jemná barva, něžná vůně, krásný, harmonii dávající zvuk. Vaše ruce se nemohou světla dotknout, a přece věříte, že je, protože je vidíte. Je vám jasným dnem, sluncem ozářenou cestou.

Musíte však věřit i v ty věci, které nevidíte. Mne také nevidíte a věříte, že jsem. Věřte tedy, že jsou krásné věci, které lidské oko nevidí, lidské ucho neslyší, mysl nevnímá. Jen tak si porozumíme, protože já k vám mluvím a budu mluvit právě o těchto neviditelných věcech, o životě, jaký nemůžete vidět a neznáte ze zemské zkušenosti. Poznáte je, až vaše duše se stane duší svatou a vstoupí do duchovního Světla, do Světla mé Lásky.

11

Znovu vám pravím: Mějte víru, že jsem prostředník všeho, co Otec vám dává ve Své Lásce a Moudrosti, v dobré Vůli pomáhat vám.

Na této víře postavíte všechno, co je třeba zbudovat ve vás i pro vás ve světě i v životě neviditelném, jaký vás učím znát, v něj věřit, na něj se připravovat a dávat mu přednost před každým jiným zájmem a jiným úkolem na Zemi.

Kdybyste neměli víru ve mne, bylo by marné vám mluvit o tom, že jste duchové z Boha, neboť se mnou jste živí a beze mne mrtví na věky. Já mám v rukou váš život. Já jsem vašeho života Budovatel i Obnovitel.

12

Mluvím o vašem srdci, protože ono je částí mne. Srdce je myšlení i cit. Srdce je vědomí života. Ne srdce v těle, ale srdce v duši je zřídlem života. A toto srdce je mým zájmem, k němu se nejvíce upínám, o něm mluvím a na ně ukazuji, protože v něm je můj i Otcův neviditelný duchovní dům.

Můj dům je cit lásky, je čisté myšlení plné dobrotivosti. Kdo má lásku a dobrotivě myslí, již v sobě zbudoval místo pro mé přebývání a tím i působení mé na Zemi.

Já jsem láskyplnost života. Vidíte-li člověka láskyplně žít a v plné dobrotivosti, pak si dobře prohlédněte jeho podobu, neboť skrývá podobu mou. Vnitřní podoba duše je nositelem mne a to v té míře, kterou se dává velká láska, soucit a milosrdenství.

13

Pravím-li, že máte v sobě skrytý duchovní příbytek, snažte se jej nalézt. Nenaleznete jej, budete-li hledat pozemský tvar. Láska ani dobro jej nemají. To jsou city, vydávající jen světlo a krásu.

Hledejte tedy v sobě světlo a krásu, dobro a lásku a naleznete sami v sobě nový, krásný svět, o jakém sní ten, kdo je nešťastný a touží po radosti, pokoji a míru.

Kdo nalezl tento krásný vnitřní svět, nalezl věčnost života, jeho nehynoucí krásu.

14

V Dobru jsem živ, v Lásce jsem živ. Proto ten, kdo mne hledá, musí hledat tyto posvátné věci sám v sobě i u jiných. Tím se mi přiblíží a ke mně dojde pro spojení se mnou.

Bezpečné znamení, podle něhož se pozná pravý apoštol, vyznavač i učedník můj, je ono, které se vydává životem naplněným dobrem a láskou, obětavostí, ochotou k pomoci a ke každé službě.

Proto, hledajíce toho, kdo by o mně svědčil a učil lid, utvrzoval víru ve mne, dívejte se pozorně na jeho život a jím měřte jeho příslušnost ke mně, zda je vskutku pravým, nebo se jím pouze domnívá být, ač skutky jej vylučují z tohoto svatého úřadu.

15

Mnozí vyšli hlásat evangelium a učit lid. Ne všechny jsem však vyslal já. Mnozí se sami chopili té služby, aby je ctil svět a protože je lákala vysoká odměna, kterou odměňuji tyto vzácné služby.

Ne každý, kdo umí mluvit moudrá slova, je pravý, dobrý učitel. Moudrost je dobrým znamením, ale ne tím jediným, opravňujícím mluvit za mne.

Znamení pravé a nejvyšší je vždy jen velká, obětavá láska.

Kdo ji vydává každým činem, je pravý povolaný učitel lidu. Jeho moudrost přijměte jako cennou, danou ode mne.

16

Rozlišit věci dobré od méně dobrých, rozeznat pravdu od nepravdy, poznat, co je hřích a co je jen nevědomost lidu, je váš nejtěžší úkol. Abyste ho naplnili, všechno člověku uložené splnili, dosáhli poznání, měli lásku a byli mnou moudří, k tomu potřebujete pomoc.

Já chci vám tyto věci dát, vás vyučit a poučit, učinit vás platnými pomocníky na díle své obnovy i jiných, stejně nebo i více vnitřně porušených lidí. Je nejvyšší čas mnou vám dát a mé přijmout do mysli a do srdce. Konejte proto, co je naléhavé a vám mnou uložené, co je obtížné, avšak usnadněné mým Slovem a pomocí vzácnou a trvalou.

17

Pozorně mi naslouchejte, pozorně sledujte mé Slovo, které je vaším učitelem. Sami se nevyučíte, nepoznáte ani neporozumíte všemu, co nese život jako dobré i nedobré, prospěšné i škodlivé. Nevíte, proč tak je, neznáte míru nutnosti ani čas významného dění a trvání Země. Jste i sobě tajemstvím.

A přece musíte poznat sebe i všechno kolem vás nejen z poznatků zemské vědy, ale podle skrytých duchovních zákonů a řádů neznámých na Zemi. Jen tak můžete začít i velkou práci své obnovy, zdokonalení a vyvinutí vysokých stavů, protože určeno je člověku dál a dál rozvíjet sebe do podoby boholidské.

18

Mnoho výkladů má již svět o skrytém duchovním životě. Ne však každý výklad je dle pravdy, ne každé slovo duchovní moudrosti je přeneseno z mých úst do lidských. Je málo pravých výkladů a svět nezná pravdu. Ale přišel čas, aby věděl a znal hloubku sebe a vztahy života.

Proto přicházím ve Slovu Učitele, abych zjevil skryté, řekl Pravdu. Nebudu ji mluvit ke všem a všem zjevovat pravou Moudrost, kterou má člověk mít, aby rozuměl životu mému i svému. Kdo alespoň zčásti pochopí, má zajištěnou svou spásu, protože poznání je ke mně otevřená cesta.

Je-li cesta otevřena, je možný návrat k Otci, rychlý vstup k Jeho pravici. Jím vrcholí spasení, jehož dosažení je vaším cílem i smyslem vašeho pozemského strádání a mého konání slovem i činem pro vás i za vás.

19

Potřebujete mé Slovo jako chléb, sůl a každý pokrm. Jste věřící. To je však málo. Musíte být žijící ve mně a podle mne.

Víra zajisté je ze všeho první. Je základ. Bez ní bychom takto přímo spolu nemluvili, na sebe nemysleli. Já myslím na každého člověka, ale na toho, kdo ve mne nevěří, myslím jako bych nemyslel. Má myšlenka na takového člověka není činná, je vyčkávající. Ona bere jen na vědomí: ten člověk je. Ale od tohoto základního vědomí o člověku je u mne celá stupnice myšlení na něho.

Kdybyste ve mne nevěřili, nemysleli byste na mne. Já bych na vás myslel jako se myslí na mrtvé, kteří kdysi byli, ale už nejsou; odešli do jiných míst a není po nich památky.

20

Víra oživuje člověka přede mnou. Od chvíle, kdy on ve mne věří, má mysl rozproudí tisíce myšlenek na toho, kdo uvěřil a myslí na mne. Od té chvíle začnu žít pro onoho člověka, spěchat mu vstříc a jemu být nablízku v jeho ještě nesnadné cestě.

Co dělá otec a matka, žijí-li pro své dítě? Snaží se mu život zpříjemnit, usnadnit, ulehčit, pomoci mu ve všem. Tak i já tomu, kdo ve mne uvěřil.

21

Když člověk uvěří, ale neupraví svůj život podle poznání své víry a žije jakoby neznal mé příkazy o soužití v lásce, vstupuje v provinění. Vírou je povinen svůj život upravit tak, aby se podobal mému.

Jak oživuje člověk přede mnou svou víru, tak se má probudit a být živý sám v sobě. Toto vnitřní oživení probouzí v duši činnost. Činností duše je vydávání myšlenek, zesílení, prohloubení a zušlechtění citů.

City a myšlenky nejsou jen výsledkem víry. I nevěřící myslí a cítí, avšak jen tím, čím žije jeho tělo, čím se zabývá svět, o čem mluví jemu blízká společnost lidí dobrých i nedobrých, veselých či zarmoucených.

Mluvím-li já o činnosti duše, mám na mysli vyšší činnost, plynoucí jedině z víry spojující člověka se mnou a s celým duchovním životem v nesmrtelnosti.

22

Věří-li člověk ve mne, věří i v to, že jsem dobrý, jak o tom svědčí mé skutky, známé na Zemi. Věří-li v dobro, myslí na mne a myslí tím současně na dobro a lásku, protože jsou ve mně. Jakmile začne třeba i nevědomě myslet na dobro a lásku, pak do něho vložená jejich skrytá seménka začnou ožívat, klíčit, růst a dávat duši první záblesky světla.

Když duše září, je zjevné, že v ní začal pravý život, pravá činnost, z níž vychází láska a dobrotivost myšlení, slova i činu. Touto činností se spojí se mnou a stane se světlem místa, v němž žije. Pak naplní své poslání na Zemi a je vzata do Světla mého, které svítí všem, i nejjasnějším sluncím vesmíru.

23

Jsou věřící, kteří na mne nemyslí, nebo jen tak maličko, že to nepřinese duši oživení trvalé, pokračující, přinášející kýženou změnu života. Nad těmito věřícími se nejvíce rmoutím. Nejsou ani oddaní, ani věrní, nejsou nepřátelé, ale nejsou také přátelé. Nejsou tak platní a užiteční sobě ani jiným, jak by měli být, majíce k tomu předpoklad svou vírou ve mne.

Takoví zajisté nejsou dychtiví poznávat mne i sebe, znát pravdu o tom, co je zjevné i skryté v jejich životě i jejich vlastní duši. Jestliže nedychtí a netouží, nepoznají, nedozví se, co je jim opravdu k pokoji, k užitku, co duši dodává krásu i cenu. Velmi se pak opožďují na své cestě ke mně i k Otci a sami oddalují můj příchod k nim, vyjmutí jich z utrpení života a smrtelnosti těla.

24

Všichni věřící ve mne potřebují hlubší znalost věcí, vysvětlení pravdy. Dostanou je však jen ti, kteří svou vírou žijí. Takoví zajisté mají základní, avšak nejvýš moudré poznání, co je třeba činit, jak myslet, jaké vztahy ke mně vytvořit, a také to, že přestupovat Boží zákony je hřích a ten je zlo. Zlo vyvolává soud a soud určuje trest a pokání za ně. Mají-li toto poznání, pak ví, že je třeba hříchu se varovat. Oni však přes toto poznání se ho nejen nevarují, ale ještě jej rozšiřují a prohlubují.

Jen málo je těch, kteří dovedou ze svého poznání vyvodit důsledky a upravit svůj život tak, aby nebyli hříšní. A protože jsou hříšní, jsou neustále souženi a svět je plný bojů i nečekaných katastrof.

25

Ten, kdo se snaží upravit svůj život podle přikázání, si zaslouží mou pozornost, mou přízeň i vyučení, aby se zdokonalil a dosáhl stavu, jaký je na člověku požadován pro vstup do života jemnějšího, krásnějšího a vyššího.

Kdo se nesnaží polepšit, zušlechtit a je bez víry, mojí přízeň si vůbec nezaslouží. Není-li v ní, nedostane se mu vyučení Boží Moudrostí a tím poznání skrytého zákona života mého i svého.

Z mé přízně vychází milost osvícení ducha, bez něhož není postup v duchovním životě. Jak může člověk žít dokonale a svatě, nemá-li pro to směrnice, neví, co je na něm žádáno, co má konat, aby dosáhl svatosti duše a ona v tomto stavu mne viděla i slyšela a neměla tak nikdy pochybnosti, že jsem, že jsem vtělená Láska zachraňující svět, a proto i jej, trosečníka v rozbouřeném moři.

26

Má přízeň k člověku je vždy vázána na jeho vnitřní stav a na to, jak mnoho člověk sám usiluje, snaží se a touží po sblížení se mnou. Nemohu dávat tomu, kdo o dary nestojí, po nich nevolá a neuvědomuje si, co mu dají pro život přítomný i budoucí.

Má-li srdce studené, neoživené, uzavřené – jak do něho může ode mne vstoupit teplo, světlo a proudy duchovních citů? Takový člověk zajisté na mne mnoho nemyslí, a myslí-li, tedy jen povrchně a bez vnitřního hnutí srdce.

Kdo nemyslí, je lhostejný. V tomto lhostejném by marně probouzel zájem a nadšení ten, kdo by mu předložil knihu mých slov pro jeho poučení i posvěcení. Jeho nezájem však je jeho vlastním soudem nad sebou s odsudkem návratu do poslední řady zástupu jdoucího do Nebeského Království.

27

Ke komu mluvím a komu pravím: Učte se duchovní moudrosti, abyste mohli s ní a podle ní žít, otevřete mi své srdce láskou, já chci s vámi na Zemi být. – ?

Jen k těm mluvím Slova Moudrosti a dávám Pravdu, kteří moudrost hledají, chtějíce být vyučeni Duchem ve všech věcech života, aby mohli rychle kráčet cestou napravení a obnovení člověka, cestou synů vzkříšených.

Lhostejní a vlažní nehledají tyto cesty. Volám k těm, kteří mají v srdci lásku a jí jako kouzelným klíčem mne pro sebe a sebe pro mne otvírají.

28

Tělesné srdce má každý, kdo je živ v těle na Zemi, avšak srdce duše, které já mám na mysli, nemá každý člověk na Zemi. Srdce duše je střed duchovního života a jeho zdroj. Zdroj duchovního života je Světlo. Světlo je znak Lásky a Láska je obraz Života. Kde je Světlo, je Život. Kde je Život, je i Láska.

Vy však znáte život, v němž není lásky, a přece si myslíte, že to život je.

Pravím:

Bez lásky není pravý život. Bez lásky je život v nebezpečí zahynutí, zničení a smrti. Bez lásky se život dlouho neudrží. Udrží-li se přece, pak je to život těžký, neradostný, pouhá napodobenina pravého, malý úlomek křišťálu rozbité nejvzácnější nádoby.

29

Láska je život a život je láska. Je živ ten, kdo nemá lásku? On žije, ale jakoby nežil, protože kdo nešíří lásku a její světlo, je neužitečný, neplatný. vylučuje se sám ze života, začne živořit a hyne. Jeho duchovní srdce, zdroj života, přestane zářit a v duši pohasíná vnitřní život. Takový člověk se stává lhostejným, vlažným, ochabuje v myšlenkové činnosti.

Ochabne-li v ní, přestává jeho tvořivá duchovní práce, zájem o ni, a duše upadá do stavu snového vědomí, neschopného vnímat dojmy z vyššího života. Tento stav je duši nebezpečný, je porušením jejího složení.

Porušené duše nevydávají lásku. Nesou obtíže těm, kdo s nimi žijí, jsou-li tito na vyšším stupni ve světle lásky a musí se dotýkat temnoty, kterou porušená duše má v sobě a šíří ji na okolí jako těžce nemocný ovzduší utrpení.

30

Kdo upadl do stavu duševní otupělosti a lhostejnosti, tomu přestalo bít duchovní srdce, přestalo vydávat i duši dodávat proudy světla, z nichž ona čerpá sílu k veškeré činnosti.

Proto nemohu volat na takové duše: Otevřete srdce, jdu k vám. Nejdříve by ony musely toto srdce v sobě oživit, abych já viděl, že je v nich živé a tak schopné přijmout do sebe srdce mé a naplnit se jeho Světlem do té míry, že se stane samo zdrojem silné záře a může ji vydávat těm, kteří ještě světlo nemají a bez něho nemohou trvale žít, tím méně se nazývat člověkem.

31

Těžko se oživuje to, co je jednou ve zkáze. Těžko se obnovuje v srdci pohaslé světlo. Jen dlouhé, vytrvalé úsilí o oživení, ozáření nitra duše, znovu přivede k činnosti duchovní srdce, že ono vydává jasné světlo na všechny strany. Dlouhý čas porušená duše tápe a hledá světlo, jeho zdroj.

Zdrojem Světla jsem já. Duše hledající světlo hledá mne. Nalézt mne je těžké pro porušeného člověka, a přece je to jeho jediná záchrana. On musí hledat, nechce-li zahynout. Dlouho však duše hledá, než mne nalezne a znovu se naplní světlem, pozná pravou lásku, ji opět přijímá i vydává.

Není proto snadné člověku otevřít mi srdce. Jen srdce silné, živé a naplněné city a myšlenkami na mne je schopno mne chápat a přijímat v sebe. Slabé srdce nemá dosud dostatek čistých citů, a proto se ke mně chová mdle, málo ze mne přijímá pro vývin dokonalé lásky.

32

Člověk slabé nebo lhostejné víry nemůže s nadšením usilovat o to, abych se já k němu přiblížil, aby on mne pochopil a podle mne si upravil a zaměřil svůj život. Odkud by bral nadšení, odkud touhu dosahovat spojení se mnou, mne i vidět, mne slyšet? Je zaujat světem, tělesný život jej plně zaměstnává.

Kdo je zaujat světem, nemůže se plně o mne zajímat. Všechno Boží je velké, neobsáhlé, nekonečné, vyžaduje celou pozornost člověka, nejen neopatrné úlomky z ní. Kdo ji nemá, zůstane dlouho vnitřně zanedbán, bez moudrosti a poznání svých chyb i bez síly k jejich odstranění.

S chybami nelze jít mou cestou, nelze k Otci. V zajetí hmoty a všeho zlého žije chybující dál i když tělo odloží, Země zmizí a svět za hrobem zjeví své složité a ještě neutěšené věci.

33

Kdo chce poznat věci skryté, působící na vnější i vnitřní život člověka určující jeho osudy, kdo touží vymanit se z nevědomosti a dosáhnout vyšších stavů, ten se ke mně obrátí celým srdcem. Bude pozorně naslouchat mým slovům, hledat nové a hlubší poznání mne, aby dobře věděl, co žádám na člověku za myšlenky, slova, činy i duchovní práci a úkol na Zemi, jemuž je třeba se zasvětit a tak se mnou navázat krásnou spolupráci pro spásu svou a pak všech.

Převzato z: https://buh.webpark.cz/texty/sk/sk3.htm#_Toc125731404