Paní Božena Cibulková - písařka Slova Božího 6 (Slovo Kristovo - 4) třetí část

Pokračování "Slova Kristova"  č. 4 :

Moji andělé si nespletou cestu a nevstoupí do tmy. Světlo je jejich domovem a oni jdou k němu, aby mohli na Zemi žít, protože ve tmě by zahynuli jako v mrazu květy.

Řekl jsem jim:

Jděte a pomozte zakotvit Světlu na Zemi. Kde je světlo jako malý plamének, přilejte do něho oleje, aby se rozzářilo a v duši bylo více tepla. Kde je již silný a velký plamen, tam oleje nepřidávejte, ale vezměte z něho a dejte na místa, kde jsou jen malé jiskřičky, aby se i ony rozhořely a bylo tak světlo všude, kde je víra ve mne. Těm, kterým vezmete paprsky z jejich rozzářeného světla, dám sám ze Světla svého, aby se nejen vyrovnal jeho úbytek, ale aby míra světla tak se navršila, že by se rozlévalo i po místech temných a tak byla zřejmá bratrská služba těch, kdo se k bratrství vyvinuli a jím žijí jako mírní, snášenliví, tiší a trpěliví, pomáhající a sloužící bratři.

66

Cesta k Otci je již vytýčena a já na ni vnáším Světlo, aby bylo vidět, co je na ní překážkou i kde je slyšen hlas Těšitele, Učitele, hlas Pastýře svolávajícího své ovce k návratu do ovčince. Ukazuji-li cestu a říkám, že na ní je Ten, který po ní člověka doprovází až ke svatému prahu ráje, zda nezatoužíte vstoupit na onu cestu, tak dobře střeženou, naplněnou účastí Boží?

Jediná cesta svatá s účastí Boží je ta, po níž vedu já, Syn, syny Boží. Jdu před nimi, aby nebloudili a nalezli zářící příbytek ducha. Skláním se k nim, jsou-li padlí až v prach pod křížem utrpení, a pomáhám jim opět vstát a jít vpřed. Obvazuji je, jsou-li zranění. Těším je, jsou-li zarmoucení. Povzbuzuji jdoucí váhavě dobrou cestou. Kárám je, jdou-li zpět nebo zůstávají stát na jednom místě, protože se příliš baví světem a jeho vědami.

Jsou-li zatvrzelí a stále stejně nedokonalí i hříšní, posílám k nim duchy ohně spálit jejich hříšnost a nedokonalost ohněm utrpení, aby nebyly v temnotě ducha navždy a připojili se ke mně a se mnou šli k Otci, pokud On je milostivý a volá: Synové rozptýlení, vraťte se ke mně, znovu vám otvírám rodný dům…

Ani největší hříšník se mnou nezabloudí, obrátí-li se ke mně o pomoc na cestách života zemského, i po smrti těla.

Přimkněte se ke mně ještě těsněji všichni – všichni! Přimkněte se víc než dosud to činili ve mne věřící a doufající, volající a prosící: Kriste, smiluj se nad námi! 

Volejte ke mně! Mluvte ke mně! Učte se ode mne!

Přinášejte mi vstříc živou víru, pevnou naději a vřelou lásku! Nebuďte chladní, zdrženliví v projevu zbožnosti. Nechte své slovo plynout srdcem – citem – láskou, aby se stalo vřelým a vycházelo z úst jemně a vroucně jako slovo milujícího člověka.

I já chci k vám vroucně promlouvat, jak mě láska k člověku žádá a vede. Pokud však od vás nevyjdou ke mně slova jemná a vroucí, potud se mé srdce musí se svou Láskou tajit a nemůže ji projevit v celé plnosti, abyste od ní slyšeli, kdo jsem a čím vám jsem.

Čekám od vás první ozvěnu svého působení na vaše nitro. Dávno jsem začal působit na lidské nitro. Ono se však silně neozvalo, jak jsem si přál. Nehorším se proto, že mne lidé přijímají chladně a jsou ke mně lhostejní. Dosud jsem člověku neřekl v plnosti a jasně, kdo jsem, protože byl jako dítě neschopný hlubokého přemýšlení, měl o mně pouze jednoduché představy o mém působení a úkolu na Zemi. Jak by chápal a co činil, kdybych řekl o sobě celou pravdu ve vesmírné šíři, kdo je Kristus?

67

Čas jde svým vyměřeným chodem. Nehledí, zda dítě roste jak má a duševně vyspívá úměrně k délce svého života na Zemi. Čas se neohlíží a nevrací pro ty, kteří pomaleji duchovně vyspívají, dosud ve své duši myslí nedostatečně.

Čekám na lidské dospívání, abych mohl člověku dát hluboké duchovní poznání a říci mu, kdo jsem já a kdo je on. Přichází čas, kdy má být člověku odhaleno mnohé tajemství. Pokud vnitřně nedozrál, je v duši dítětem, nechápe je, v prostotě myšlení se o ně ani nezajímá. Nemohu však zastavit čas a říci mu: Posečkej na ty lidské duše, které jsou ještě maličké. Protože si dlouho hrály, neumějí pracovat a učit se. Posečkej, až budou mít pevný základ duchovního vědění, pak přijď a pověz, co jim máš říci pro jejich zmoudření a znalost věcí.

Čas však musí udržovat zákonitý chod života, je vázán na jeho míru a rovnováhu sil daných vesmíru. I já se podřizuji času a střežím jej, protože on je nepostradatelným pro dílo stvoření. Kdyby nebyl, nikdo by si neuvědomoval, že má s prací pospíchat, že ji nelze dělat vlastní libostí, ale řádem věcí. Proto nemohu přehlédnout, že tolik lidí je v dětském stavu mysli, že křesťanství si uvědomují jako děti hru pro svou zábavu. Nevidí v něm nejvyšší odpovědnost člověka za celý život Země. Vracejí se do minulosti, žijí v ní svým duchem, vedou o ní rozhovory i stále spory.

Je však zapotřebí mluvit o tom, co činí Kristus nyní a co připravuje pro budoucí čas jako dílo nových věků. Přišla doba mého poučování a vyučování, zasvěceného pohledu člověka do hlubokých tajemství jeho poslání. Přišel den Ducha Božího, Ducha Učitele, Ducha Těšitele, který je i nejvyšším Pastýřem všech. V tomto Duchu přicházím a hledím do cest Země, najdou-li se na ní vyspělí, schopní chápat obrození, obnovení člověka a jeho postavení na stupeň duchovního života a jeho vědění.

Hledám naslouchající Slovu, dychtivé poučení, nespokojující se s povrchní znalostí věcí Božích a lidských, ale toužící poznat Boha činného, mluvícího a jednajícího, učícího a dávajícího nová poselství, nové Slovo. Kdyby se takoví na Zemi nenašli, zle by bylo lidskému pokolení. Duch Boží by se od něho odvrátil, protože nemůže své posvěcující a informující Slovo dávat nehodným nebo vnitřně nezralým.

Odvrácení Ducha Učitele a Těšitele vstoupilo by do jiných míst, k bytostem, které nemají jméno člověk, ale také čekají na spásu jako všichni provinilí. Tím by se člověk nedostal k mé pravici ve stanovený čas. Zmeškání by jej přivedlo na zpětné cesty a tak znovu by mu nastalo putování přes moře a poušť do zaslíbené země.

68

Kdo uslyší mé povzbudivé, útěšné i kárající Slovo, které přišlo znovu učit lidstvo:

Uslyší a poznají ti, které zvláštním způsobem k tomu zavolám. Vím, kdo je dosud vnitřně jako dítě a kdo je dospělý svým duchovním stavem. Vy sami sebe posoudit nemůžete. Nevíte, zda již vyspíváte v syny, platí-li pro vás má Slova kárná, nebo již plná Lásky, jsem-li váš Soudce, nebo již váš Přítel a Bůh Lásky, smilovávající se vždycky, odpouštějící mnohé nedostatky navěšené na mysl a cit jako mlha na krajinu.

I dokonalý na Zemi se proviňuje mnoha chybami. Je často velmi netrpělivý, neklidný stálou honbou za pokrmem, v ustavičné práci pro tělo i tím, že žije mezi nedokonalými, kteří jej buď zraňují slovy i skutky, nebo budí odpor a pohoršení pro svůj chybný život, nad nímž se rmoutím. Zvláště ten, kdo dobře zná má přání, bývá často zmaten a pln reptání, vidí-li velkou špatnost lidí.

Denně potřebujete mé odpuštění, denně si zasloužíte výtky; i tehdy, nekonáte-li již skutky nedobré a snažíte se žít se všemi v míru. Znám myšlení i city nedokonalých i spějících k dokonalosti. Vidím do duše jako vy vidíte do nádoby, kterou máte často v rukou. Víte dobře, co v ní je. Nemůže vám nikdo říci, že tomu tak není a že vy se mýlíte.

Kdo mluví s přesvědčením, mluví vždy pevně, jasně a určitě, bez váhání a rozmýšlení. Všechna má Slova jsou pevná a určitá, sdělují pravdu a hodnotí život člověka. Slovo mé je zjevená pravda. Takto je přijímejte a jím se stále řiďte. Pokud jste na Zemi v těle, nemůžete se přesvědčit o mé pravdě. Ale každé chvíle můžete na mé zavolání z něho odejít. Pak se plně přesvědčíte o pravdě mých slov. Provedu vás cestami lidského života minulého i současného. Zjevím vám vaši pravou podobu i podobu těch, které sami znáte i kteří jsou vám neznámí.

Tam, u mne, v životě Ducha, poznáte pravdu. Žel však, tam poznané nedostatky nelze ihned změnit, ani odčinit zaviněná příkoří či těžkosti způsobené jiným třeba v nevědomosti o pravém stavu věcí. Tam je již pozdě na lítost a pokání i na různé opravy jednání. Podle života na Zemi je člověk ceněn a přijat na nízké nebo vysoké místo ve světě duchovního života.

Vy, kteří poznáváte pravdu již na Zemi a ne teprve až tam, kde je pozdě podle ní začít žít, protože předpoklady k posmrtnému životu tvoří cesta jednání člověka na Zemi, začněte již dokonalost vyvíjet, věnovat jí nejvyšší pozornost. Volám vás k práci očistné, obrodné a zušlechťující. Vybízím vás naléhavě a přísně k následování mne.

Vy, kteří toto mé Slovo a volání znáte, vyspíváte již jeho vlivem a přímou mocí tak, že můžete se vnitřně přetvářet do svatých podob. Já sám vás ke slyšení těchto slov povolal a tím vám dal možnost žít podle pravdy, podle Krista.

69

Vybízím-li člověka k následování mne slovy tak naléhavými, pak mu musím také říci, v čem spočívá ono následování, v čem je svatost člověka.

Evangelia mluví o Ježíši, co činil, když se na Zemi zjevoval jako člověk pomáhající, sloužící, trpící a obětující se, mírný, tichý, nevinný a horlivý Učitel, objasňovatel zákona, karatel zlého, nešlechetného života i duchovně vlažného, nezjemnělého citem milosrdenství, soucitu a lásky. Žil jako vzor dokonalého života člověka.

Následování mne je svatá cesta Ježíše. Ježíš je váš vzor i vaše pravá a jediná cesta, která je člověku ukázána a dána, aby mohl – až ji prokoná – nazvat se synem Božím, měl bezpečné, pevné vedení do výšin nejvyšších i do centra všeho života, do hlubin nejvyšší Svatosti, Lásky a Krásy. Nebudete-li jako Ježíšové, marně tlučete na dveře Otcovy a žádáte o vpuštění. Otec mne postavil před oči všech, aby věděli, jak mají žít a projevovat se, žijí-li na Zemi v těle, jaké jméno jim dává nejvyšší posvěcení dosažitelné pozemskému člověku.

Nuže, co chcete víc? Máte vzor, máte jeho jméno a jeho život před sebou. Následujte jej! Naplňujte jej, abych já, Syn nejvyšší, vás v syny Boží proměnil a nazval vás svatým jménem Ježíš, tím vás znovu posvětil a jako takové vrátil Otci.

70

Nejsem již jako Ježíš poznáván ve viditelném těle. Proměnil jsem je v jemný tvar, do duchovní podoby a v ní působím, pracuji, pomáhám a dále se obětuji. Jméno Ježíš jsem si však ponechal, abych byl lidem blízký a oni mne chápali.

Kdo mluví o mně jako o Ježíši, dobře mluví.

Kdo mluví o mně jako o Kristu, moudře a zasvěceně mluví.

Kdo mluví o mně jako o Duchu, který vždy byl a je,
mluví nejlépe, mluví svatou pravdu.

Jména měním podle času, jeho úkolů a práce, již konám u člověka a pro něj. Avšak podstatu svou neměním. Poznávejte mne, kdo jsem, abyste mi porozuměli lépe než dosud mi bylo rozuměno. Z porozumění vzejde pochopení a z pochopení velká láska. Je možné nemilovat Toho, kdo život zachránil, jej obnovuje a dává mu nové krásy, nové radosti i věčný, ničím nerušený pokoj a mír?

Zamilujte si mne, aby vaše láska ke mně byla známa celému stvoření, aby z ní vzešla láska k Bohu u všech, kteří jsou mimo lásku z trestu i oběti.

71

Oslovujte mne: Ježíši.

Budu vám blízký jako Bratr váš, jako váš nejlepší Přítel.

Ponesu s vámi tíži života a půjdu před vámi jako Světlo, Cesta, Pravda, Život, který se má jimi naplňovat, žít. Půjdu před vámi neviditelně, zanechávaje stopy pro vaše nohy, aby se mohly do nich zasunout a s nimi se ztotožnit, takže nebude rozdílu mezi šlépějí mou a vaší. Každý, kdo půjde za vámi hledat cestu, pravdu a život, uvidí naše stopy jako znaky dokonalého, svatého života.

Takový život má právo na všechna zaslíbení daná kdy člověku o jeho místě po pravici Otce, po boku Krista. Cesta Ježíše zajisté není lehká. Je na ní kříž. Je tam však i slavné zmrtvýchvstání i sláva návratu k Otci i vstoupení do Jeho Moci.

Půjdete-li za mnou a se mnou, pak vězte, že ani jedna z těchto věcí nebude vám odňata, ale v plnosti obdržíte všechno; nejen v utrpení kříže, ale ve slávě a Moci Ježíše vzkříšeného, který je na pravici Boží, kde sídlí Moc a Síla Všemohoucího.

Jsem v Ježíši s vámi i před vámi od této chvíle až do dne, kdy dokonáte jeho cestu. Pamatujte na mne v každé chvíli svého života. Pamatujte, že máte před sebou Světlo i Vzor.

Žijte tak, aby se i z vašeho života stal vzor.

72

Pojďte ke mně, kteří Boha hledáte, v Něho věříte a toužíte po věcech krásných a svatých.

Pojďte ke mně, protože jste ode mne vyšli a ke mně opět máte přijít, jakmile se vyučíte a budete mít v duši světlo.

Ve mně je váš domov, váš krásný svatý cíl. Hle, vyšel jsem do vašich cest vás volat a hledat, ať jste kdekoli; hledat vás, věřící, milující, rozptýlené a bloudící; hledat vás, opozdilé, vlažné i pobývající v temnotách.

Vyšel jsem vás shromáždit a se mnou spojit, abyste nebyli jako ovce bez Pastýře, děti bez matky, ptáci bez hnízd, jednou zde, jednou tam, jako pole bez osetí, tráva nežatá, květy bez vůně, zbořený, prázdný dům i chrám.

Vyšel jsem jako Pastýř i jako Učitel i jako Beránek. Přicházím jako Ježíš, jako Kristus, a ke každému s jiným úkolem.

Vyšel jsem. Pojďte i vy mně vstříc!

Vyjděte na cestu ke mně. Hledejte mě!

Volejte:

Kriste – Kriste – Kriste –
přistup k nám blíže, přijď k nám,
vstup nám do duše a buď s námi na věky…

Já vám odpovím:

Jsem s každým a u každého, kdo v Boha věří, v Boha doufá,
Boha nadevšechno miluje.

Hledáte-li mne a voláte, jděte tam, kde tyto věci jsou.
Naleznete mne, neboť se vám dám poznat,
jak stojím na cestě, po níž jdete k Otci
za Světlem, Dobrem a Láskou,
za svatou Moudrostí Boží i člověka.

Hledáte-li Učitele, pojďte ke mně – jsem váš Učitel.

Hledáte-li Těšitele, pojďte ke mně – jsem jediný Těšitel.

Hledáte-li Beránka, pojďte ke mně –
jsem Ten, který se tiše, trpělivě obětuje za viny světa
i váš osobní hřích.

Hledáte-li Pastýře, pojďte ke mně –
já jsem nazván Pastýř, který vede duše dobré
i všechny, kde jaké jsou.

Hledáte-li Cestu do Nebes, pojďte ke mně –
jsem Cesta vámi hledaná.

Hledáte-li Boží Království, pojďte ke mně –
jsem jeho Obnovovatel a Uskutečňovatel.

Hledáte-li Život věčný, povždy krásný, pokojný, pojďte ke mně –
jsem ten Život.

Hledáte-li Otce – já Jej zjevuji.

Hledáte-li Syna – já sám jsem Syn.

Hledáte-li Ducha – já jsem Duch Boží.

Hledáte-li Lásku Boží, pojďte ke mně – jsem Láska
a Láska je Bůh váš.

Převzato z : https://buh.webpark.cz/texty/sk/sk9.htm