Poznámka na okraj dne - 2 (Modlitba)

Vážení čtenáři a čtenářky, v diskusi pod  prohlášením - Epilog, byl položen dotaz na paní Juditu, odkud má její verzi modlitby „ Otče náš“. Čekal jsem, že pani Judita to řekne, není důvod to tajit. Autorem jiné verze této modlitby jsem JÁ, Luděk  Kováč a podělil jsem se o ní kdysi na svých přednáškách  a kurzech v polovině devadesátých let se svými posluchači. Při jedné příležitosti jsme řešili význam modliteb a řekl jsem, jak se již delší dobu modlím Já.

Upravil jsem si text modlitby podle toho, jak jsem to osobně a vnitřně cítil, protože můj Otec je Laskavý, Milosrdný a Milostivý, neviděl jsem text v původně distribuované verzi za správný.

„Otče náš, jenž jsi všude a ve všem, posvěceno budiž Jméno Tvé, neboť toto Jméno je Jménem celého Stvoření. Děkuji Ti Otče, že se mi opět navrací schopnost ztotožňovat se s Tvou Vůlí. Vůle Tvá je tedy i Vůlí mou a tím se vytváří Království Tvé ve mně.Vřele Ti děkuji za chléb Lásky, který mi dáváš a sytíš. Děkuji, že neshledáváš nade mnou žádné viny. Stejně tak činím i já vůči svým bližním a činit tak budu.

Nyní již vím, že mne neuvádíš v žádné pokušení a vše co přichází na dráhu přítomného času, je k mému rozpoznání se a návratu do Božího Vědomí a náruče Tebe můj Bože a Otče.

Staniž se podle Tebe!“

Dále jsem říkal, že každý má možnost si zvolit způsob rozhovoru – modlitby podle vlastního cítění a někdy je lépe jen oslovit „OTČE….!“ A mlčet, on si stejně nás čte jako knihu a ví, co nás trápí a co hřeje. Je to stejné, jako když přátelé nemají co před sebou skrývat a dívají se klidně a dlouze do očí s porozuměním. Je to stejné jako dítě, které když se potká se svou matkou nebo otcem se schoulí do jejich náruče a oni jej rádi přivinou. Není potřeba velkých slov, je potřeba se zvnitřnit (MLČET)

Dnes už se modlím a hlásím se k němu úplně jinak, je to můj osobní vývoj, pokud jej sděluji, tak jen pro odnaučení lidí modlikat se (odříkávání slov bez pochopení a prožívání toho co říká - strojové – mechanické odříkávání naučeného). Mluvíme a říkáme mnoho prázdných slov a ani si neuvědomujeme, co říkáme. Dnešní moje modlitba je jednoduchá:

„Stvořiteli všech Stvořitelů, Bože všech Bohů, Otče všech Otců, můj Bože a Otče!“

„Prosím Tě o Tvé požehnání, ochranu a vedení pro dnešní den i dny příští.“

Poděkuji a požádám o rozhovor nebo o to co potřebuji řešit.

Nyní mi dokonce stačí být v jeho Přítomnosti a nemusím již vůbec nic říkat, myslet  či prociťovat, protože se dostavují stavy osobního sjednocení s BP, takže pak jednám jako Boží Přítomnost. To co kdysi říkal J.N. : „ Já a Otec jedno jsme!“, platí pak pro tyto stavy, ale opět o tom se nedá příliš hovořit, to se musí zažít a pak ŽÍT!

LK