Přicházející nový člověk 2/3 (Jan Van Rijckenborgh)

17.01.2012 09:16

Růže je symbol kosmické sedmerosti a ve spojení s křížem je symbolem Rosikruciánů, těch, kteří na své křížové cestě se vymaňují z el-magnetického vězení dialektické přírody a navracejí se do Věčného Království. Staří gnostici zvolili za symbol věčné božské skutečnosti květinu a to čistou růži, lilii nebo lotos. Existují ale také okultní, církevní, transfiguristické a mystické symboly Růžového kříže a tedy ne každý se ubírá stejnou cestou, je nutná opatrnost v symbolice.
Jako existuje pravá Země, musí existovat i pravý člověk. Ušlechtilý květ symbolizuje jak makro, tak i mikro kosmos. K tomu, aby přivedl padlý mikrokosmos do původního stavu, musí padlý člověk probojovat a prožít dva procesy, projít dvěma cestami: cestou zániku starého, tedy cestou překonání přírody, což znázorňuje horizontální rameno kříže a cestou znovuzrození, transfigurace, znázorněné vertikálním trámem. Růže pak tvoří jednotu s křížem, kdy v srdci kříže rozkvétá nádherný květ lotosu, atom jiskry Ducha. Dialektické životní pole je pouze izolovanou částí kosmické sedmerosti. Z tohoto izolačního, karanténního pole musí projít dvěma cestami kříže. To je nevyhnutelnost křížové cesty člověka. Pak bude osvobozeným, vykoupeným a na důkaz toho rozkvete růže.
Jsou dvě životní pole, každé má své el-magnetické pole a atmosféru, pole zajetí a pole kosmické sedmerosti. Jakmile člověk obdrží spojení s vibrací kosmické sedmerosti, nastává u něj bezprostředně změna základního strukturálního charakteru, takže není schopen se v izolovaném poli udržet. V člověku pozvolna vzniká stále trvající vědomí, že je volán, probouzen. Atom jiskry Ducha je ze své podstaty neustále naladěn na kosmické vibrace, jež reprodukuje ve vlastním systému. Tyto vibrace jsou v přírodě izolovaného pole všudypřítomné a ke každému, kdo je pro ně přístupný, hovoří zvláštní řečí. Miliony lidí jsou v tomto smyslu povolány. Být povolán a vědět o tom, cítit to každou částečkou své bytosti, sebou přináší mimo jiné intenzivní radost a velkou jistotu o vlastnictví jiskry Ducha.
V tom se ale zároveň skrývá velké nebezpečí, nebezpečí vzniku falešného mysticizmu a z něho pocházejícího hrozného klamu. Zakoušet volání, byť bylo sebe potěšující, není ještě samo o sobě osvobozující. Pokud zažijete povolání z Boží milosti a při tom současně dáváte dobrý pozor, abyste se udrželi na starém místě v dualitě, pak je to falešný mysticizmus. Gnose si žádá člověka celého, chce, aby se zřekl starého lpění na této přírodě a aby obětoval své ego. Povolání (na Cestu Návratu) je pouze začátkem, určitým druhem predispozice pro příslušné kosmické paprsky.
Povolaný, který odmítá cestou křížovou jít, stává se nevyhnutelně obětí nesčetných negativních proudů, které se snaží takové lidi připoutat ke kolu. Každé přírodní náboženství má tento charakter a živí v člověku sebe prosazování. Proto mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených. Teprve pak, když člověk jde vytrvale cestou zániku a vzkříšení, pak vzniká vyvolení, což znamená vstoupení do procesu nové látkové výměny. V 17 kapitole Zjevení ve 14 verši se říká, že vítězství mají sdílet věřící, povolaní a vyvolení. Věřící, ač povoláni nejsou si toho ještě dokonale vědomi, ale přesto spontánně reagují a vnitřně se duchovní škole přibližují. Povolaní si vnitřně uvědomují svůj stav bytí a vědomě se rozhodnou k návratu. Tedy tyto tři skupiny lidí mohou být v kosmické vzpouře vedeny do svobody.
Luciferský oheň byl původně projekcí Kristova ohně v pra substanciálním poli tvoření a také vědomý atom ve svatyni hlavy byl původně zrcadlovým obrazem atomu jiskry Ducha v srdci; atom hlavy hořel ve světle atomu srdce. Před dlouhými eony se však luciferský atom hlavy zřekl poslušnosti vůči atomu Kristovu, převzal vedení celého systému a tento dezorganizoval. Tento systém je po duševní i strukturální stránce nenapravitelně zkažený, proto je nutná transfigurace, proto je nutná nová duše, nový luciferský princip, nový zrcadlící činitel. Celá cesta je pro nás v Evangeliu přesně popsána, přestože text Bible byl zkomolen, přesto pravda září skrze všechna záměrná zastření. Jestliže žák přichází k duchovní škole z vnitřní potřeby, z přesvědčení, že musí tuto přírodu opustit, aby jako mikrokosmos mohl vstoupit do jiné přírody, pak se narodil jako Jan.
Po čase atom Krista počne vytvářet novou krevní sílu prostřednictvím brzlíku: narodil se Pán Ježíš, Blahoslavený. Dosud slepé, zašlé zrcadlo ve svatyni hlavy je stále čistší, vnitřní Ježíš přibírá na síle a roste. Nová krevní síla se může osvobozujícím způsobem projevovat ve svatyni hlavy: Jan křtí Ježíše a ustupuje do pozadí, tj. já přírody se dává zajmout já Kristovy přírody. Jan je zajat, Ježíš započal svou cestu a svolal své učedníky a Jan se ptá: Jsi ten, který má přijít?, kontroluje zrcadlovou sféru ve svém nitru.
Ježíš dává první poučení svým dvanácti učedníkům; 12 učedníků=12 párů mozkového nervu, který se jako větve stromu rozbíhají od svatyně hlavy a řídí a kontrolují celý systém; ten musí být sladěn s novou krevní sílou, abyste se stali pravými učedníky Pána. Takto, když byly rozlomeny pečetě, obracejí se stránky Svaté knihy života dál. Vše svědčí o křížové cestě, o zániku staré bytosti nižšího já v Pánu Ježíši. Jde o cestu radosti, o radostném poselství, které vede ke vzkříšení. Zatímco se chatrný pozemský dům postupně hroutí, roste nový domov, obraz nesmrtelného člověka. Je-li tento obraz počat, roste a dospěje a Ježíš odchází: nová síla, která své dílo uskutečnila, ustává v práci. Nyní ten znovuzrozený, nesmrtelný vstupuje do bytosti, která byla připravena Ježíšem: svatodušní oheň vzplál. Pravý apoštolský kruh je uzavřen.
A nyní se otevírá Apokalypsa, kniha Zjevení. Kruh apoštolů jde se svým poselstvím do světa, píše dopisy sedmi obcím entit s atomem jiskry Ducha, vysvětluje proces, volá, podporuje. A tak konečně existuje zástup, který nikdo nespočítá, vykoupený z krve Země, zahalený v čistá bílá roucha. Existuje základní, univerzální, kosmické Kristovo záření, existovalo včera, dnes i před několika miliardami let a je stále stejné. V tomto univerzálním záření může a musí být vykonáno celé dílo.
Příroda smrti. Všechny plyny, látky a fluida vznikly z éterů, které se vyskytují v určitých stavech v zrcadlové sféře. Základní éterické stavy jsou určovány magnetickým polem této přírody, zatímco druh samotného magnetického pole je opět určován přírodními silami jednoho ze zemských kruhů, který reaguje přesně na druh a chování člověka, čili toto bezútěšné životní pole vytvořil člověk sám a sám udržuje zdi svého vězení. Mimo látkovou sféru a její zrcadlovou sféru jsou éterické stavy zcela odlišné, protože interkosmické étery vznikly přímo a harmonicky z původní substance.
K určení příčin pádu člověka není nutné se vracet k předkům, je třeba nalézt je v sobě, čili poznej sám sebe, aby ses mohl uzdravit. Následovat Krista především znamená jasně poznat, že si člověk své žalostné životní pole vytvořil sám. Ač původní člověk obdržel kdysi od Gnose dech života, vychází z něj v tomto existenčním řádu neustále dech smrti. Substance, kterou vdechujeme, je jiná, nežli ta, kterou vydechujeme. Mimo jiné vydechujeme kysličník uhličitý, prodikt spalování. Při přemíře kysličníku uhličitého v atmosféře by veškerý život musel uhasnout. Jako pomocník v této nouzi vystupuje říše rostlin. Listy rostlin přijímají kysličník uhličitý a vracejí zpět kyslík; není to plnohodnotný kyslík, má mnohem pomalejší vibrace.
Vedlejší produkty životního éteru (dusík) a světelného éteru (kyslík) a zpětně zářícího éteru vyžadují kromě říše rostlinné také říši hmyzu a mikrobů, říši zvířat a říši elementálů. Tyto říše asimilují vše, co by člověku přineslo okamžitou smrt, doslova žijí ze smrtelného vyzařování člověka. Lze se divit, že tyto říše, které žijí a existují ze smrtelných výparů lidské, od Boha odpadlé existence, v sebe uplatňování kladou navzájem nástrahy, pohlcují se, požírají, zmrzačují a ničí se? Člověk stále svým současným lidským stavem stále ještě spolu působí při Pádu.
Člověk se stále více živí umělými potravinami, kácí lesy, hubí hmyz a mikroby, potlačuje nemoci, nahrazuje zvířata stroji. Bojuje proti nebezpečí a současně rozpoutává jiná. Člověka ochraňující přírodní říše nemůže již smrtelné síly vytvářené člověkem dokonale absorbovat. Dech smrti se stále více vzmáhá. Všechno, co se ve vás a na vás uskutečňuje, je pouze biologickým procesem. Podstupujete přírodní proces a jste jeho odsouzeným produktem. Má-li přijít nová země, musí nejprve existovat nové nebe, to představuje zničení celého mikrokosmu, konec celého starého systému: hrob musí být nalezený prázdný. Vše ze starého nebe a ze staré země musí pominout. Proto říká Jan Křtitel: On, ten druhý musí růst a já se musím menšit a svým osudem toto naplnil.
Kdysi existoval božský mikrokosmos, avšak jeho místo zaujala velká nesvatost, která se v průběhu eonů zorganizovala v to, co jste dnes vy. Chce-li se nyní celý tento systém stát pokorným a zlikvidovat se v celé své totalitě tím, že prolomí, zpřetrhá a odstraní všechen blud, pak se světlo původní a božské znovu objeví na svém starém místě. Vznikne nové nebe a nová země. Zjevení 12: ..a viděl jsem nové nebe a novou Zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře (starý éter sil) již nebylo..
Sedmidílná stezka vzniku nového člověka. Když je jiskra Boží probuzena k činnosti a žák se jí v odevzdání svěří, znamená to nové oživení vibrace krve. Pak do jeho bytosti přichází něco, co září z každé buňky jeho existence. Potom je to vnitřní naléhání krve, co ho pudí k činnosti. Způsobilost nastoupit Cestu Návratu znamená nasměrovat se na světlo, vnitřně následovat světlo. Jestliže žák toto vnitřní světlo ještě nedokáže osvobodit a vznítit, není ještě způsobilý pro cestu; potom dochází k nedorozumění a hrubým chybám a nikdo jim nemůže zabránit. Kdo zažije vnitřní spásné působení jiskry Boží v krvi a tím způsobem se zaměří na stezku, ten dospěje k Poznání.
Pravá víra tedy není vyznání nebo přijetí nějakého učení nebo církve, školy nebo nějakého boha, ale je to vnitřní zakoušení roznícené Jiskry Ducha ve svatyni srdce. Není-li tato Jiskra vznícena, pak je vše pouze dialektickým tlachem, imitací, přírodním náboženstvím, okultismem, magií. Ani to neznamená studovat morální vzory a ty ve svém životě uplatňovat; to může předcházet, ale není to ona vnitřní zásadní proměna, způsobení světlem Jiskry Ducha, která jediná může žáka bezpečně provázet Cestou návratu.
Když na základě vašeho sebeodevzdání počne atom jiskry ve vašem srdci svou svatou práci a když se na toto světlo naladíte, pak teprve je ve vás poznání ve smyslu svatého Písma. Jiskra Ducha uvolní nový hormon, který ovlivní krev, následkem toho je ve svatyni hlavy zapálena pochodeň pinealis (šišinka mozková s kundalini tvoří pinealis, je-li zapálena ve světle Gnose přes jiskru Ducha, brzlík a Kristův hormon, sídlo Kristova paprsku, vnitřního osvícení; je otevřenou branou, kterou se člověku bezprostředně sděluje Boží moudrost). Její světlo spojí kandidáta s univerzální Gnosí, s Tao, s poznáním živé, vibrující skutečnosti.
Kdo nemá tento krevní základ, není ještě způsobilý pro Cestu a prokazuje tím, že je teprve nejvýš zaměstnán kováním klíče ke stezce, tedy k víře. Víra zahrnuje zažití praatomu ve svatyni srdce a pozitivní reakci na něj. Kdo dokáže tento klíč použít, ten vkročí na 1. stupeň cesty a dosáhne ctnosti. Tak se vytváří nová krevní základna; způsobilost k Cestě jako schopnost obdrží ze svého nitra. Na 2. stupni je dáno poznání. Nicméně ještě celá bytostná skutečnost žáka pochází z přírody smrti, stále ještě stojí v nepřátelské dialektické zemi. Z toho plynou potíže: v žákovi se nacházejí 2 síly, zaznívají 2 hlasy, hovoří 2 přírody, které stojí nesmiřitelně proti sobě. Proto takový člověk stojí před úkolem neustále se znovu rozhodovat, který hlas, který vliv chce následovat. Jestliže dychtí výhradně po novém životě, bude samozřejmě vlivy běžné přírody neustále omezovat na biologicky nutné, rozumné a zodpovědné minimum a svědomitě určovat hranice. Při tom bude ve všem ostatním s pozorností, s radostí a entuziasmem následovat vnitřní hlas a sílu nové přírody. Tento nový životní řád nazývá Bible kráčet od poznání k sebeovládání. To je 3. stupeň stezky a 4. stupeň musí následovat v sebeovládání projevená vytrvalost.
Člověk staré dialektické přírody projevuje vytrvalost zejména tehdy, když se jedná o materiální předměty nebo slávu a moc; tyto projevy vytrvalosti vycházejí z neústupného egocentrismu. Vytrvalost je spojena se svéhlavostí a tvrdošíjností, když jde o prestiž v nějakém konfliktu s druhým člověkem a člověk trvá na jednou přijatém stanovisku. V duchovní škole je lépe vytrvalost nahradit slovem vytrvání, jde o to, jak může žák na Cestě vytrvat. První touhou a snahou musí být taková čistota srdce, aby vnitřní plamen Světla nemohl už být uhašen. Čistota srdce určuje vše, hlava je totiž aktivní podle druhu vašich pocitů. Když vaše touhy jsou ještě nečisté a mísí se s dialektickými záměry, pak vaše srdce je ještě nečisté a tok univerzálního Světla se zastaví. Ze stále se opakujícího šoku a následných návratů nemoci nemáte nic, musíte se uzdravit, jinak potlačené přírodní síly se velkou mocí navrací.
Vytrvalostí se žák dostává ke zbožnosti, tj. 5. stupeň Cesty. Říká se, že zbožnost je bohabojnost. Osvoboďte se od veškeré povrchnosti náboženských mas, která je v lidech kvůli hrubé nevědomosti náboženských vůdců, kteří zůstali v zajetí dialektické přírody. Slova a činy musí být v souladu. Komu se podaří prorazit z přírodního do duchovního stavu, ten se bezprostředně změní. Tato změna není jen morální, etická a náboženská, nýbrž zároveň tělesná; tělesná změna je zbožnost. Zbožnost se vztahuje na nový magnetický oběh svaté duchovní síly v nervu sympatiku, který je v Univerzálním učení označen jako 2. mícha nebo 2. Hadí oheň.
Nervus sympatikus má dva svazky nervových vláken, uložených vlevo a vpravo od páteře. Vychází nad prodlouženou míchou, kde se setkávají se sférou pinealis. Obě vlákna tvoří dvě oddělená pole: napravo od míchy je tvořivé, dávající impulsy, zvané Pingala, s funkcí mužskou a 2. pole nalevo má funkci projevující, reagující, ženské pole Ida; ve Skutcích apoštolů zvou se Aniáš a Safíra, pole božské milosti, jež se projevuje v zázračné kráse. Síla záření ženského pole září všemi barvami spektra; u běžného člověka je barva červená, u kandidáta 5. stupně fialová jako ametyst.
U kandidáta 5. stupně srůstají obě dráhy sympatiku v pomalém procesu proměny dohromady, tvořivý a projevující se prvek se slučují, mužské a ženské pole se anatomicky spojí v Jednotu, aby se pak tato nakonec stala Trojjediností, jakmile je naprosto nenásilnou a přirozenou cestou endury (stezka zániku, cesta člověka-Jana) starý hadí oheň běžného páteřního systému uhašen a může v něm vzplanout oheň obnovy. Když se v žákovi projeví zbožnost, tedy když započne nový magnetický oběh, pak se dotyčný žák musí chovat podle zcela nového, vnitřního, božského zákona. Doslova vstupuje tělesně do nového světa, do nového společenství lidí, které se zve 1. křesťanskou obcí. Je to první vědomé společenství s Kristovým zářením zcela nového druhu. Je to řád, který se samočinně reguluje, nepotřebuje žádné zákony ani paragrafy. Kdo se chce na tomto řádu podílet, musí kráčet Cestou.
Kdo nepohřbí já přírody, nemůže získat nové Já. Kdo pokračuje dál cestou svého pudu nižšího já, je zcela vydán na pospas tomuto svému vlastnímu pudu já a je vydám tomu, co sám rozpoutal, až se jeho vlastní já, zlomeno a sraženo k zemi, naučí zcela podřizovat, odporovat satanu aurické bytosti a v dokonalé poslušnosti se zasvětí nebytí. Kdo říká, že slouží Bratrstvu, ale žije plně přírodnímu já, kdo svévolně a domýšlivě ohýbá Univerzální učení podle své libosti na úkor duchovní školy a zodpovědnosti druhých, ten bude se všemi s tím spojenými důsledky vržen zpět ke své vlastní odpovědnosti. Člověk sám sebe musí překonat, jiné cesty není.
Na 6.stupni Cesty následuje po zbožnosti bratrská náklonnost, tedy láska k bližnímu. Dokud fluidum Gnose v pravém svazku sympatiku sestupuje dolu, není ještě osobním majetkem; tím je, až gnostické fluidum projde plexem sacralis, na spodním konci páteře, tam se Pingala setkává s Idou, zde je jaksi přeměněna a levým svazkem sympatiku vstoupá vzhůru. Vlastnost této světelné síly zve se zázračnou, spanilou, nádhernou a nyní se dotykové fluidum stává vlastnictvím žáka. Zpočátku se takto stoupající proud projevuje jako jitřní svítání, jako schopnost bratrské lásky, která může vyrůst ve velmi mocnou sílu; láska je nejmocnější silou v Univerzu., je ztotožňována s Bohem, láskou se vše obnovuje.


pokračování ...

 

Diskusní téma: Přicházející nový člověk 2/3 (Jan Van Rijckenborgh)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist