Přicházející nový člověk 3/3 (Jan Van Rijckenborgh)

18.01.2012 10:00

Láska v přírodě jako vlastnost dobroty a laskavosti má své meze, není bezpodmínečná, je sebestředná a vždy je spojena s různými stíny, jako je hloupost, zištnost, lhostejnost, nenávist. Podléhá zákonu protikladů, neboť se může obrátit ve svůj pravý opak a proto je odpovědná za největší lidská utrpení. Ve své sebe záchovné přirozenosti tento slabý stav se člověk snaží všemožným způsobem zastřít. A tak se dopracoval až k humanismu. Skutečně zdá se, že praktický humanismus je to jediné, co se dá na horizontální úrovni života udělat pro politování hodné lidstvo.
Zároveň je to obrovský blud, neustálé otáčení kola, ale základní příčina, podstata všech nemocí, tedy dialektické bytí, dualita, zůstává naprosto nedotčena. A ještě hůř, dle zákona polarity je zlo lidstva a s ním spojené utrpení podněcováno a zesilováno stejnou měrou, jak se rozvíjí humanistický boj proti nemocem. Pozorujte tu narůstající hamižnost a lačnost po majetku a moci u jedněch a vzrůstající bídu a utrpení u většiny lidí na celém světě? Při tom 10 let dokonale a zásadně změněného životního postoje by odstranilo lidské soužení jako závanem větru. Přesto vše je humanita dobrem, neboť se skrze ni uvolňují prvky bratrství. Kdo po takovém bratrství touží, musí toto dílo konat, i když zjistí, že takovéto lidské bratrství neosvobozuje, že naopak udržuje přirozený stav.
V novém magnetickém kruhu zářící síla lásky, Bůh zjevující se v těle, vychází ze sympatiku, šíří se přes nervové fluidum a krev a obsazuje všechny orgány. Od toho okamžiku zářící síla žáka úplně prožhaví a on vidí svět jevů kolem jinak, stojí v staré přírodě jako jiný člověk, není s ní už zajedno, patří k jinému životnímu poli, je zde již jen tělesně jako cizinec. Chápe zvířata a lidi, že nemohou jednat jinak, co druhé rozčiluje a pudí k hněvu, nechává ho nedotčeným, s klidnou myslí na ně bere ohled. Jedním pohledem pak odhalíte člověka, cítíte a vnímáte, co si myslí, počítáte s hloupostí; nepotřebujete se bránit ani bojovat, ani se už dál v dualitě utápět a zabývat se jí. Současně z vás vychází vliv, který je silou Boží lásky vámi projevenou. Jste nyní jako rybář mezi lidmi a chytíte do své sítě všechny, kdo mohou být chyceni. Za v Gnosi zářící nové existenciální schopnosti se neskrývá žádné já ani rozhodnutí, je to naprosto nový stav bytí.
To, co je lidem tohoto světa utajeno, to je Božím dětem zjeveno. Pravá láska k bližnímu je osvobozující pro svět a lidstvo, vše objímá, očišťuje a oživuje. Je věčná a nepomíjivá, protože je sama Bohem. Je to božská síla, která propůjčuje apoštolát. Každý žák musí k tomuto stavu dorůst, každý svým tempem. Žije v tomto světě, ale ne již z tohoto světa. Pokud kdo ještě v zaslepenosti podléhá vlastní svévoli, vede to k hroznému chaosu v sympatiku.
Vše je vývoj a proces. Tak, jak musí být srdce svobodné od já, stejně tak musí být svobodná svatyně hlavy, čistota chtění a vědění musí být absolutní, vůle musí harmonicky zaniknout ve vůli Gnose. Kdo loví sítí lásky k bližnímu, kdo takto působí a loví, vystoupí potom na 7. stupeň: láskou k bližnímu k lásce. Jakmile jste přijati do silového pole nového života, nemůže vám již dialektický vše pohyb ublížit.
Na 7. stupni naleznete přístup k nové říši, která se vám otevře, když vytrváte ve svém sebe umrtvování. Důsledkem je změna krve a nervového fluida, mění se působení všech svatyní a celého systému vnitřní sekrece. Ve vnější postavě osobnosti se vytváří zcela jiný systém siločar, který je prozářený totálně odlišnými životními proudy, které vyvěrají z nového pramene vědomí v sympatiku. Vnitřní nový chrám, trojnásobný, chrám dle vědomí, oduševnění a těla, jako zušlechtěná forma nové přírody. Láska zve se Bůh, Duch a Světlo.
Dary a schopnosti nového člověka. Tento čas ohlašuje počátek nového dne, v němž nový člověk vystoupí a bude jednat. Co bylo v árijském věku před tisíciletími zjevováno prostřednictvím božských bratrstev, či spásného díla Achnatona v Egyptě, učením velkých učitelů v Indii, Lao-tse v Číně, Zarathustry v Chaldejské říši, Maniho na středním Východě, působením Pythagora a Platona v Řecku, prostřednictvím Druidů a Katarů v Evropě, to se znovu jasně prokáže na konci temného světového řádu. Dílo obnovy bylo zahájeno a Jednota již prolomila krunýř duality, staré dialektiky.
Příčina neštěstí a utrpení lidstva tkví v nevědomosti, lidé se stali kořistí bratrstev zrcadlové sféry, které se zjevnými úmysly imitují svatý život. Proces božské lásky ruší karmu, nezakrývá ji, ale dokonale nahrazuje. Dialektická obloha uhasíná a vytváří se obloha nová a zjevuje se nutně i nová mikrokosmická země, transfigurovaná osobnost. Vyvíjí se to, co označujeme jako aurické znovuzrození, jež je základem změny osobnosti. Jejím prvním znamením je množství nových darů a možností.
Nedojde-li k aurickému znovuzrození, pak vývoj nemůže překročit jistou hranici a musí se vrátit dle běhu dialektické přírody opět zpátky do výchozího bodu; svůj vývoj bude opakovat v kruhu, ne po spirále. Základní magnetické rysy vaší aurické bytosti (světelné) tvoří společně váš životní plán, drží vás v dokonalém sevření. Na vaší aurické obloze promlouvají všichni vaši předkové, všechny předešlé inkarnace vašeho mikrokosmu, tedy celá minulost, celá karma.
Smrt ve znamení vítězství. U běžně zemřelého člověka je po smrti těla ještě zbylá část osobnosti. U transfiguristicky zasvěceného již tento zbytek zemřel; zemřel v Pánu Ježíši, říkávali staří Rosikruciáni. Co zůstalo, je pouhým rouchem, jen vnějším zjevem. Proto také hrob Ježíše byl nalezen prázdný, až na pár svinutých pláten, vnější obal tělesnosti. Když pak chce Marie vidět Pána, musí se ohlédnout, tj. nahlédnout do nového magnetického prostoru. Tady Ho uzří, ale nemůže se k Němu přiblížit, protože ještě existuje v dialektické přírodě.
Pavel v 1. dopise Korintským: ..Maso a krev nemohou zdědit Království Boží, ani pomíjivé nemůže odít nepomíjivé..ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, a to naráz v jediném okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjivému životu. A my budeme proměněni..
Duchovní škola učí, že na konci každé dialektické přírody proudí do času v daném okamžiku radiace nového života, aby byli uchopeni všichni, kterým může být pomoženo. Jedná se o fakta, jež zůstávají zahalena a skryt těm, kteří jsou ještě ukotveni v přírodě, ale toto tajemství dle Pavla je odhalováno těm, kteří jdou Cestou Návratu. Ti vědí, že dialektika nemůže přejit nebo vystoupit do původního bohem zamýšleného stavu, jak se stále domnívá většina přírodně náboženských a okultně zaměřených lidí. Vše, co je z této dualistické přírody, vše musí být opuštěno vstupem do Jednoty. Pak už se nesnažíte vyvíjet v tomto světě, už se nepokoušíte dosáhnout osvobození v této přírodě, v tomto starém systému.
Pak budete silou proměny Gnose přijati do procesu proměny, jak je psáno: naráz, v jediném okamžiku, až se naposledy ozve polnice, tj. až v jasně poznatelném okamžiku zazní zvuk poslední polnice, z vnitřního poznání. Mnozí, jak říká Pavel, během procesu smrti, ztratí tělo smrtelné; půjdou však, oproštěni od veškeré přírody, do vakua, které označujeme jako vakuum Šambaly, budou tak chráněni před zrcadlovou sférou. Tzv. mrtví tam budou vzkříšeni a tzv. živí zde budou proměněni. V tomto vzkříšení shora a v této proměně zdola, rostou obě skupiny téměř společně a v daném okamžiku pak všechna oddělení padnou, závoje budou strženy a všichni se stanou bratry a budou svobodní.
Když jsou na aurické obloze zapálena jiná světla, k osobnosti vycházejí jiné siločáry a osobnost na to musí reagovat. Zaznívá jiná životní píseň, projevuje se logická řada nových darů a sil v různém pořadí. Začalo vzkříšení a veliká proměna, brzy budou roztrženy závoje a my budeme se všemi osvobozenými společně v novém životním poli. Noc brzy pomine!
Jako důsledek doteku svatého Ducha vyjmenovává Pavel v 1. dopise Korintským řadu schopností, které má člověk k dispozici. K darům milosti patří: moudrost, rozum, víra, uzdravování, ovládání sil, proroctví, dar rozlišování duchů, mluvení jinými jazyky a výklad těchto jazyků. Ve spojení s vývojovými procesy těchto 9 schopností v kandidátovi a s jeho duchovním stavem v těchto procesech je určeno místo jeho služby ve velkém díle. Jde o tři služby: služba apoštolátu, služba proroka a služba učitele. Mezi nositele těchto tří služeb je rozděleno pět úkolů: mocné činy, schopnost uzdravování, schopnost pomáhat, schopnost vést a mluvení jazyky. Existuje tedy 9 schopností, 3 služby a 5 úkolů, které patří k vývoji, k signatuře nového člověka.
Mají-li se nové schopnosti rozvíjet, musí být neseny a puzeny silou božské přírody, silou Gnose, silami nedialektického el-magnetického záření. Jakmile člověk dotek Gnose zažije, nezávisle na jeho vůli a jakoby sama od sebe z něj vyzařuje síla, je to působení božského Slunce odráženého atomem srdce. Později když je zasažena hlava, začne zářit diadém za čelní kostí, o čemž svědčí oči. A když se projeví 2. Hadí síla, 2. magnetický okruh, je toto záření silnější a mocnější. Když své já odsunete do pozadí, není tu hned nové vědomí a přichází okamžik, kdy jste doslova vedeni.
    Když jde kandidát Cestou dál, je mu předáváno Univerzální učení, hovoří k němu univerzální tajemství a padají mu šupiny s očí. Kandidát vstupuje do kruhu pomocníků, je přijat do řad Božích dětí. Podílí se na nové rase. Skuteční pracovníci nikdy neshledávají sílu v izolaci, vždy své síly spojují dohromady, tím se síly násobí, nepřejí si žádné nadřazené místo, vědí, že vše, co z gnostických hodnot zpětně vyzařují, zůstává uchováno v silovém poli a prospívá všem, kteří to potřebují.
    Ovládání sil se vztahuje k vůli; tímto darem se z vlastníka této schopnosti stává mág, nikoli okultním vývojem, neboť okultní schopnost se vždy vyvíjí z přírodní síly, nýbrž Boží milostí, je výsledkem postupného dotýkání Duchem svatým. Schopnost pravého proroka se vždy opírá o šest ostatních schopností, je vždy nesen těmito silami. Cílem proroctví je oznámit novou etapu vývoje událostí. Proroctví způsobují současně spuštění, dynamizaci procesu, uskutečňují revoluci bez boje a násilí, prorok dokáže magnetické póly starého životního pole narušit. Magnetické rušení je projevem, objevením se Božích synů. Do silového pole Gnose bude vstupovat stále větší zástup hledajících lidí.
    Tím, že magnetické pole této přírody je rušeno, je chod věcí starého systému ochromován, zpomalován; tím dostávají všichni dosud v bludu této přírody žijící, možnost volby.
    Když je starý systém prolomen a poznenáhlu se projevuje nový magnetický systém, pak se musí také změnit osobnost a tato změna začíná ve vědomí.; jedná se o vznik nového nižšího i vyššího já, až konečně vznikne nové nebe a nová země. Začíná se manifestovat dar jazyků, je to příliv magnetických sil nového životního pole. Svatyně hlavy je pak prostoupena novým systémem magnetických bodů a v souladu s tím se začíná měnit šedá kůra mozková a vytvářejí se jiné ozkové závity a začíná se projevovat nové vědomí. Silou uplatnění ohnivých jazyků se prorok zároveň stává apoštolem Ježíše Krista.
    Všichni, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou dětmi Boha. Jsou osvobozeni z kola zrození a smrti.

    Závěrem několik slov o autoru knihy Přicházející nový člověk Janu Van Rijckenborghovi, vlastním jménem Janu Leene. Narodil se roku 1896 v Haarlemu, zemřel 1968. Byl moderním rosikruciánem a hermetickým gnostikem. V Britské knihovně v Londýně studoval originální spisy, o něž se nikdo již nezajímal, některé přeložil. Vycházel zejména ze spisů Jakoba Böhme, Lao-tse, Angela Silesia. Objasňoval myšlenky Paracelsa, Komenského a Fludda. Založil školu mystérií Růžového Kříže, přednášel a vydával knihy a časopisy.

    Ze slovníku pojmů:

Dialektika – dnešní životní pole lidstva, v němž se vše projevuje v protikladech: muž a žena, život a smrt, světlo a tma, pravice a levice atd.; protiklady jsou spolu nerozlučně spojeny, následují jeden po druhém, rodí se jeden z druhého; proto zde vše podléhá změně a rozpadu, vzniku a zániku, je to oblast konečnosti, bolesti apod. Avšak ve svém původním stavu dialektika zabránila, aby člověk nezkrystalizoval, nepoutal se na formu, poskytovala stále znovu možnost nového projevení. Tato sféra byla myšlena jako nouzový řád, dočasné místo pobytu. Rozpoznáváme v ní dva typy vývoje: degenerativní a regenerativní a ty nakonec způsobí rozdělení lidstva, které toto pole obývá. Degenerovat znamená zapadnout do hříchu, klesnout do vibračně nižšího životního pole, v Bibli nazvaného nejtemnější temnotou. Regenerativní vývoj znamená stoupat k vyšším hodnotám, do vibračně vyššího životního pole, do říše nebeské.
    EONY – a)monstrózní formace nesvatých přírodních sil, které byly v průběhu dob vyvolány životem lidí, odvrácených od Boha; má 12 skupin. Ač vytvořeny lidstvem, jsou zcela mimo jeho kontrolu, drží lidi ve svém sevření a pro svou sebe záchovu nutí lidstvo pokračovat dál v jeho nesvaté cestě; b)též hierarchická vládnoucí skupina časoprostoru, zv. dialektická hierarchie, vzešla z padlého lidstva a je tvořena z nejvyšších metafyzických mocenských formací a je bytostně spojena s přírodními eony; tato luciferská převaha padlého světa zneužívá všech sil přírody a lidstva ke svým temným cílům. Tyto bytosti za cenu hrozných útrap lidstva dosáhly osvobození od kol dialektiky. Tuto svobodu si mohou udržet jen tím, že udržují v chodu bezmezné utrpení světa a nechají je ještě narůstat. c)existují přírodní síly božského, sedmerého kosmu, vůči člověku jsou nepřátelské, protože svým padlým stavem porušuje harmonii pozemského kosmu a neustále překračuje přírodní zákony.
    Gnose – a) dech Boží, Logos, pramen všech věcí, projevující se jako Duch, Láska, Světlo, Síla a Moudrost; b)univerzální bratrstvo jako nositel a projev Kristova pole záření; c)živé poznání Boha dané znovuzrozeným.
    Hadí oheň – sídlo ohně duše či vědomí, tvořivá síla vůle biologického vědomí, kontroluje veškerou dialektickou manifestaci.
    Kundalini – kruh při šišince mozkové; když se nový el-magnetický proud přes jiskru Boží, brzlík a krev dotkne svatyně hlavy, počnou body šišinky vyzařovat mnohobarevné světlo, ohnivý kruh kundalini, která reaguje pouze na pravé duchovní světlo.
    Lucifer – nesvatý duševní oheň, nebožský plyn vodíku, který hoří v dialektickém nižším i vyšším já jako dialektická duše.
    Podlidské přírodní říše – říše zvířat vznikla ze sil, které vycházejí od lidí, vyvolány nízkým životem jejich žádostivosti. Např. zpěvné ptactvo vzniklo z touhy po zažívání vyšší krásy, ve stromech je ztělesněna touha po osvobození, v květinách touha po čistotě a světle; říše hmyzu a mikrobů ztělesňuje zlé pudové a citové působení člověka; minerální říše vznikla z pocitů nesmírného osamění, říše elementálů vznikla jako následek bezuzdného myšlenkového života lidí. Jakožto výsledky sebe prosazující existence člověka s vědomím já, nesou podlidské říše tutéž signaturu: každá forma a každý životní pud je zaměřený na sebeobranu a sebezáchovu, všechno žije na úkor druhých.
    Šambala – oblast ležící mimo látkovou a zrcadlovou sféru; je připravena bratrstvem Šambaly k prospěchu žáků usilujících o Cestu Návratu, jde o pole speciálně připravené v harmonii, bez nebezpečí a potíží dialektické přírody pokračovat a dokončit své osvobození.
    Zrcadlová a látková sféra – dvě poloviny bytí dialektického přírodního řádu. V látkové sféře žije člověk svou látkovou podobou, v zrcadlové oblasti se odehrává mimo jiné proces smrti staré osobnosti a reinkarnací, zrození nové osobnosti. Skládá se z pekelné sféry, očistce, nebe a věčného života – vše zde podléhá konečnosti a časovosti; zrcadlová sféra je místem dočasného pobytu mrtvých.

 

Diskusní téma: Přicházející nový člověk 3/3 (Jan Van Rijckenborgh)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist