Promluvy Setha 23 a 24 (MIMOZEMSKÉ AKTIVITY, UFO…… a KAMUFLÁŽ)

18.03.2011 08:19

MIMOZEMSKÉ AKTIVITY, UFO……


Neznámé věci kolem létajících talířů jsou námi viděny ne když se objeví, ale když si jich jsme schopni všimnout. Cestují mezi realitami. Sami o sobě jsou kamufláží. Takhle ve skutečnosti nevypadají, ale pro nás ano.

Bytosti z jiných rovin se objevují i na naší. Někdy účelně a někdy náhodně. Podobně jak někteří lidé se zamotají do minulosti, u nich je to mezi dimenzemi ( podoba závěsů – záclon ). Obvykle jsou neviditelní podobně jako lidé, kteří přešli do minulosti a byli pro ostatní také neviditelní. Tento druh zkušeností zahrnuje náhlé psychické uvědomění, že všechny hranice jsou jenom pro praktické účely. Jak se výzkum na ostatních rovinách realit vyvíjí, návštěvy zde u nás jsou méně náhodné a více plánované. Obyvatelé jiných rovin jsou spoutány materializací nebo materializačními vzorci své roviny a neumějí bez nich zde operovat. Když se bytosti z rovin realit naučili mentální výzkumné vzorce, potom je používají na svých vyšších rovinách reality.

Létající talíře pocházejí z rovin, které jsou technologicky mnohem vyspělejší než ta naše. Není to však ještě mentální rovina. Proto je to kamufláž. Když startují ze své úrovně reality, atomy a molekuly se strukturálně poskládají pomocí životní síly do určitého vzorce. Takto jsou schopni vstoupit na naší úroveň a vytvořit se podle pozemského vzorce předem daného. To, co vidíme, není ve skutečnosti létající talíř, ale jen forma podle vzorce. Vidíme něco mezi koněm a psem, ani psa, ani koně. Dovednost je, že si podržuje originální strukturu a mění se v to, co musí. Proto je tolik konfliktních a rozporuplných pozorování ( barva, velikost… ).


Nikdy žádný talíř zde nepřistál na zemi. Nemohou zde zůstat jakkoli dlouho v čase. Tlak, který je zde na ně vyvinut, je hrozný. Přizpůsobit se pravidlům jednotlivých rovin je praktická nutnost a nemůže zůstat stát uprostřed. To, co vidíme, je jen krátký záblesk, který nemá nic společného s formou, kterou mají na domovské základně.

     

Citát:
Nepřestávejte očekávat zázraky…………….protože jste jedním z nich.

 

KAMUFLÁŽ


Vnitřní smysly pojednávají o realitě takové, jaká opravdu je. Jsou nosiči paliva a můžeme je připodobnit k automobilům v našem imaginárním vlaku. Jsou však okamžitě přepsány ( transformovány ) vnějšími smysly do hmoty kamufláže. Tento proces je podvědomý. Těžko to můžeme zachytit, musíme se v tom trénovat. Toto palivo je v našem těle. Je jako vzduch. Jsme plni vzduchu. Skrze vnitřní smysly vytváříme náš imaginární svět.
Lidská forma jako fyzická, je kamufláž, kterou vidíme. Nevidíme vzduch, z kterého jsme složeni. Jsme také složeni z mnoha vody. Vidíme jen kamufláž neboli fyzickou formu. Přidali jsme vodu do vzduchu. Jsou složeny také z těch samých prvků. Prvky jsou bloky, z kterých je vystavěna naše kamufláž. Vzduch a voda má mnoho forem na naší rovině. Prvky mění svoji pozici nepřetržitě a tak transformují vnitřní životní sílu neboli palivo z jednoho vzorce kamufláže do druhého. Je to vysvětlení rozličných sekvencí na různých rovinách.


Vědci správně uvažují o tom, že Vesmír je složen ze stejných prvků, které nalezli v naší rovině. Ale nicméně, čemu říkají prvky, jsou samozřejmě kamuflážní vzorce, které se jim mohou jevit někde jinde v úplně odlišných formách.


Prvky, které známe a které ještě objevíme a vytvoříme, jsou pouze kamufláží základní látky neboli životní síly, kterou neobjevíme našimi vnějšími smysly. Vědci zjistí, že naše nástroje nejsou přiměřené, protože lidstvo má největší sílu ve svých vnitřních smyslech. My se zajímáme o chování v kamufláži a nakonec zjistíme, že je to slepá ulička. Ne proto, že jsou naše oči zavřené, ale proto, že nepoužíváme správné oči. Nejsme schopni se přiblížit ke znalostem 5.dimenze, dokud nebudeme schopni užívat vnitřní smysly jako nástroje pro vnímání.


Základní pravidla Vesmíru jsou různá podle různých rovin. Kamufláž je nezbytná v tomto stádiu vývoje, intriky, komplikace, různá nedorozumění mnohovýznamy vnějších smyslů, které jsou perceptory kamufláže a jsou vidět pod zvláštními okolnostmi. Nemůžeme použít kamufláž k vidění skrze kamufláž. Jsou základní pravidla Vesmíru. Vnitřní smysly užívají tyto pravidla trvale a dobře.


Jsou to pouze vnitřní smysly, které nám dají důkazy o základní přirozenosti života. Objevují místa, která se jeví prázdná. Pro ně jsou plná. Vidí mezi událostmi. Co vidíme jasně a čistě vnějšími smysly je kamufláž.


Následky se zdají být důkazem a proto, když pronikáme do zdánlivě prázdných prostorů, dostaneme účinky, které jsou důkazy. Konkrétně : jestliže se větve stromu kývají, můžeme k tomu přistoupit tak, že něco pohybuje větvemi. Vidíme efekt větru. Nevidíme vítr, ale občas jsou efekty tak zřejmé, že by bylo idiotské říci, že vítr neexistuje. Proto můžeme tak postupovat v celém vesmíru a cítit efekty, ačkoli vnější smysly je nebudou nezbytně schopny vnímat.


Dejme tomu, že kamufláž je v samotném efektu. Jestliže se podíváme na zřejmý fyzický svět v tomto životě, můžeme se učit něco o základních pravidlech Vesmíru, jestliže vezmeme na zřetel kamuflážní pokřivení.

Naše zkušenost s kreativitou by nám měla dobře posloužit. Když malujeme obraz, zacházíme s transformací energie a s transformací kamuflážního ( maskovacího ) vzorce. Naše pozemská fyzická situace transformuje tuto kreativní energii do jiného kamuflážního vzorce. Nic jiného neumíme udělat. Tím však kamuflujeme životní sílu z našich vnitřních smyslů. Vytváříme nový vzorec přetvořený do kamufláže. Tak však vytváříme transity energie na jednotlivých pláních (rovinách).


Jisté pokřivení musí být vždy očekáváno v tom samém smyslu, jako jsou zřejmé formy létajících talířů. Malba na jiných úrovních je částečně osvobozena od kamufláže.

Vědci mohou spočítat elementy. Budou jich nacházet stále více. Budeme neustále něco pitvat a zaobírat se malými a stále menšími částmi a částicemi, které budou zdánlivě bez konce. Ale stále se nebudeme moci vymanit z toho, že to, co v kosmu „uvidíme“, budeme přepisovat do kamuflážních vzorců, které nám jsou důvěrně známi. Tak to bude a my jsme vězni svých vlastních nástrojů. Bude zdánlivě objeveno mnoho galaxií a přijato více záhadných rádiových vln až do té doby, než si vědci uvědomí, že něco je zoufale špatně. Budou navrhnuty přístroje, které měří vibrace. Těmi budou objeveny některé zdánlivě nemožné fenomény. Zachytí některé jisté kamufláže.


Tyto přístroje budou schopny přetransformovat data, kterým nerozumíme, do těch, kterým rozumíme. Originální data nejsme schopni pochopit a vnímat. Tyto přístroje přetransformují myšlenku času nebo světla do srozumitelných vzorců, rádiových vln apod. Ztratíme však mnoho v tomto postupu. To, co dostaneme, bude absolutně jiné, než v začátku.


To není záležitost vynalezení nových nástrojů, ale použití neviditelných nástrojů, které máme.


Vědci si uvědomují, že atmosféra Země je pokroucena neboli má distorzní efekt. Přístroje jsou svázány distorčním efektem. Jakýkoliv přístroj je vyroben s distorzním efektem. Jsou vyrobeny z myšlenek našich mozků, neboli mysli, která je bodem, kde se setkávají vnitřní a vnější smysly.

Kamuflážní vzorce náleží samozřejmě i do vnitřního světa, jsou formovány odsud životní silou Universa a to pomocí mentálních enzymů, které vytváří chemické reakce na naší rovině reality. Reakce jsou samozřejmě pokrouceny ( mají distorzi ). Každý kamuflážní vzorec je svázán touto distorzí ve smyslu toho, že životní síla je formována ( stlačena ) do jedinečných forem.

- Představme si člověka stojícího na rohu, dívající ho se dolů po ulici na stromy. Nepotřebuje jít, aby se přesvědčil, že vidí všechno mezi ním a vzdálenými objekty, které vnímá. Jeho smysl zraku mu umožňuje tuto svobodu a volnost.
- Představme si člověka v autě, který míjí našeho člověka stojícího na rohu. Člověk v autě je na dosah stromů, je daleko vpředu. On je v určitém pohledu napřed i v čase, ale ve skutečnosti není. Člověk stojící na rohu jej viděl, jak kolem něj náhle projel. Řidič je tedy, co se týče prostoru, mimo člověka stojícího na rohu. Člověk na rohu v ten samý čas vidí řidiče již mimo. Ale ačkoliv jej vidí v prostoru ho minout, ví, že oba existují souběžně, i když obvyklá myšlenka o čase je, že ho již minul.

Jestliže si jsme schopni představit spíše vyobrazení pevného paprsku světla, který se rozšiřuje z těla člověka stojícího na rohu na stromy, potom si můžeme pomoci pochopit, co je to cesta ( stezka ) zraku. Tato zvláštní stezka existuje v prostoru pro onoho člověka. Pokud uslyší skřípot brzd, je to interval času existujícího mezi zvukem a jeho uvědoměním si jej. Na zvážení je, že je to vlastně jiný pevný paprsek světla nebo stezka.

Jednáme se světem kamufláže. Zvukové a světelné vlny definují naší rovinu reality, kterou můžeme tak změřit. Vlny nejsou sice tak pevné jako jsou stromy, ale jsou pevné v jistém stupni. Oni jsou snímány ( nahrávány ) našimi nástroji. Nyní můžeme považovat vnitřní smysly jako cesty vedoucí do vnitřní reality. Jestliže by stojící člověk na rohu byl slepý, neviděl by stromy. Jestliže by byl hluchý, neslyšel by auto. Udělejme si takový případ a sledujme, zda něco koresponduje s vnitřním světem. Bylo by to tak, že místo vidění mnoha věcí a domů, by stojící člověk místo toho je cítil. Jeden z vnějších smyslů – hmat - je okamžitý oproti zraku a má kvality vnitřních smyslů.


Náš muž je může cítit tak, jako můžeme cítit teplo nebo zimu. Cítění je první z vnitřních smyslů. Zahrnuje okamžité vnímání. Intenzita se odvíjí podle toho, jak člověk vnímá. Jde o vibrační vnímání. Jde o vcítění se do stromu a vlastní výslednicí je pocit, jaké je být stromem. V žádném případě by neztratil vědomí, kdo je, ale získal by zkušenost vnímání.

Slova jsou logické, platné a důvěřivé kamuflážní vzorce.


Problém není jen přijmout data skrze vnitřní smysly jako nedistorzní a koherentní, ale také v překladu těchto dat do speciálních kamuflážních vzorců, které důvěrně známe. Naše vnitřní data můžeme vnějšně projevit malbou, sochařstvím, řezbářstvím…..Zkoušejme to, protože nemůže touto cestou být nic ztraceno, jen získáno. Sochy jsou více uvězněné formy než malby, hudba nebo poezie. Musíme se na vše podívat obráceným způsobem, než jakým se obvykle díváme. Umění je mocnější než cokoli materiálního vnímaného vnějšími smysly. Sochy jsou živé, protože existují v prostoru a hloubce, mající šířku a objem. Nezapomínejme, že vnější smysly reagují na kamuflážní vzorce. Sochy uvězňují ( vážou ) více životní síly než malování nebo hudební kompozice.

Poezie, stejně jako knížky, jsou částečně upravené informace z vnitřních smyslů. Postupně budeme zjišťovat, že naše celostní já není úplně celé vědomé a přístupné. My to však tvrdohlavě popíráme. Kamuflážní vzorec světa je formován myslí. Energie je přijímána skrze vnitřní smysly a transformována mentálními enzymy do kamuflážních vzorců.

MYSL ve vztahu ke kamufláži

Einstein použil zázračný aspekt jeho mysli. Části mysli jsou téměř nepokrouceny. Mysl je distribuována po celém fyzickém těle. Mysl vystavuje kolem sebe fyzickou kamufláž nezbytnou pro existenci na fyzické rovině. Mysl přijímá data z vnitřních smyslů a formuje nezbytnou kamufláž. Mysl nevědomě jedná podle základních zákonů kamuflážního efektu, který je životně důležitý pro přežití na fyzické rovině. Mysl je nástroj, který musí být používán.


Mozek se výhradně zabývá kamuflážními vzorci, transformujíce životní sílu do fyzických životně mentálních kamuflážních vzorců. Mysl se zabývá základními principy zděděnými na všech pláních. Mozek je sám o sobě část kamuflážního vzorce a může být interpretován a probádán jen fyzickými nástroji. Mysl nemůže být probádána fyzickými přístroji ani nalezena ( zjištěna ). Mysl je pojítko. Je zde proto, že tajemství vesmíru bude objeveno a mysl jako taková je nástrojem pro objevení.


Mozek je z naší fyzické roviny. Můžeme říci, že mozek je mysl v kamufláži. Představy náleží mysli. Jsou využívány mozkem pro účely přežití a můžou být někdy probádány fyzickými nástroji. Ale imaginace je vlastnictvím mysli, ne mozku, a proto nefyzickými nástroji můžeme zacílit představivost k přijmutí ( pochopení ) originálních koncepcí nebo idejí.


Fyzické nástroje můžou být užity k posílení představivosti přemístit se podél osobních vzpomínek, ale nemůžou se vymanit z pojmové myšlenky, protože představivost je v realitě spojovací vlákno mezi fyzickým individuem a nefyzickou entitou. Racionální paměť je také konglomerát kamuflážních dat.

Podvědomí je vlastnost mysli a je silným stupněm nezávislým od kamufláže. Je to ale jen pro vysvětlení, ve skutečnosti neexistuje oddělení. Část podvědomí například zachází s kamufláží, ale hlubší části jsou v přímém kontaktu se základní životní silou vesmíru. Podvědomí také obsahuje nedistorzní hmotu mysli, která není kamuflážní, a která operuje mezi pláněmi. Podvědomí nezná hranic.


Podvědomí – spojení mysli a mozku, vnějších a vnitřních smyslů. Část je v interakci s vnějším světem kamufláže, s osobní minulostí současné osobnosti, s racionálními kamuflážními vzpomínkami. Větší část patří do vnitřního světa a data čerpá z vnitřních smyslů.

Mysl obsahuje mozek. To, co přichází z takzvaného podvědomí, přichází z té části mysli, která nezná hranice, ani čas a prostor. Jednoduše používáme tuto část mysli jako nástroj. Cvičení mozku cvičí také mysl, ale mysl má některé schopnosti, které mozek ignoruje. To neznamená, že mozek je neužitečný. Na naší pláni je extrémně důležitý. Jen pro naši informaci, zvířata mají vysoce vyvinutou mysl, ačkoli jejich mozek může být malý. Mysl přijme data od vnitřních smyslů. Jakýkoli materiál, který je důležitý pro tělesný kontakt s vnější kamufláží, je dán do mozku.

Mysl určuje, které mentální enzymy budou využity a na jakém stupni a také určují sílu, typ a platnost kamufláží nezbytných pro fyzické přežití.

Neurotizmus je část neadekvátnosti - nepřiměřenosti části fyzického těla a osobnosti. Týká se neschopnosti pracovat s kamuflážními vzorci. Neurotizmus na naší pláni může a nemusí být nutně neurotický na jiné rovině reality. Je za něj obviňováno podvědomí.


Vědomá mysl jedná přímo při přežití, pokud jsou zúčastněny kamuflážní vzorce. Avšak zde není opravdové oddělení nebo vzdálenost mezi vědomím a podvědomím ani mezi jednotlivými stupni podvědomí.

Mysl se skládá z vědomí a podvědomí, ale oni jsou fluidní. V mnoha případech se vědomí stává nevědomím a obráceně. Během některých period se to stává souběžně.

Mozek dává povely fyzickému tělu. Stejně tak pracuje mysl. Mysl obsahuje všechna data z minulých existencí, problémů a vztahů, ale poskytuje mozku jen taková data, která jsou nezbytná pro současnou existenci.
Mysl udržuje osobnost, aby nesešla z cesty.
Mysl je část vnitřní pláně. Je to část nás sebe.
Náš anděl strážný je naše část, s kterou můžeme komunikovat ve snech.

     

Citát:
Nikdo nemůže žádat od druhého člověka, aby se ve jménu povinnosti vzdal svých osobních ambicí a práva žít svůj vlastní život po svém.

 

Diskusní téma: Promluvy Setha 23 a 24 (MIMOZEMSKÉ AKTIVITY, UFO…… a KAMUFLÁŽ)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist