MYŠLENKY, EMOCE, PŘEDSTAVIVOST

Nedokážeme utajit jedinou myšlenku, neboť rodina, přátelé a nepřátelé je stejně dobře znají. Pouze si to neuvědomujeme. Jediná cesta je vybírat si své myšlenky.

Nikdo nemůže uniknout obrovské tvůrčí síle představ a emocí. Nesmíme proto ztratit svou představivost.

Při inkarnaci je mysl vybavena pamětí, která je větší jak u počítače. První den již máme jisté schopnosti a dovednosti, které nejsou dědičnými vlastnostmi.

Každá emoce a myšlenka má svoji vlastní, jedinečnou elektromagnetickou realitu ( jednotku). Ta se mísí s ostatními podle různých odstínů své intenzity. Elektromagnetickou realitu přeměňujeme ve fyzické předměty. Vědomí na to musí vyvinout velké úsilí. Proto síla a stálost fyzické podoby závisí na intenzitě myšlenky nebo emoce.

Mylně považujeme myšlenky a názory, které si pamatujeme z minulých životů za své vlastní a zapomínáme, že dříve nesly význam, který dnes již ztratily.

Ignorujeme skutečnost, že nelze udržet myšlenku. Ta, kterou jsme měli před chvilkou, už vlastně zmizela.

Můžeme se naučit následovat svoji myšlenku, která opouští vědomou mysl. Může nás zavést do jiných rovin reality. Tím otevřeme dveře, které se obvykle otevírají ve snu.

Prostředí jsou realizované myšlenky.
Pokud věříme, že jsou lidé pouze zlí, nemůžeme narazit na dobrého člověka.

Naše myšlenky se objevují v rámci jiné reality jako živé a vitální objekty. Jsou živnou půdou v realitách, které napomáháme vytvářet.

- chovají se podle určitých pravidel
- nerozumíme jim, ačkoli je nazýváme vlastním myšlenkami
- zaznamenáváme pouze to, co vnímáme svými smysly jako realitu

V našem systému máme volnou ruku v tvorbě fyzické reality – je kreativní.
Někteří záměrně mění informace získané skrze smyslové vjemy a experimentují s nimi.

STRACH zkresluje přirozené rozměry symbolů. Vytváří bariéru, která zpomaluje volný pohyb. Agresivita ( výbušnost ) uvolňuje to, co je zablokováno. Jinak bychom se pomátli. Agresivita úzce souvisí s tvořivostí. Bez ní by byla neměnnost symbolů a nebyla by pohyblivost.

Fyzický svět je záležitost myšlení.

DUŠE

DUŠE = Vědomí = podstata = vysoce individualizovaná energie

Duše je naše podstata. Je to vědomý počítač, který naprogramuje bytost = osobnost ( svou existenci a délku života ). Ta si potom sama začne vytvářet skutečnost, o které by se nesnilo ani samotnému počítači.

Dokáže soustředit své vědomí jistým směrem.

- je vysoce individualizovaná duchovní energie
- formuje tělo
- je to zdroj vitality
- není nikdy stálá
- je pole elektromagnetické energie, jehož jsme součástí
- je zdroj možností, které hledají uplatnění
- je seskupení nefyzického vědomí
- je souhrn mnoha individuálních vědomí
- projevuje se v mnoha formách

Duše nezná protiklady. Dobro a zlo jsou pouze dva různé projevy jedné reality.

Duše vytváří hmotu, fyzickou existenci. Proto nemá smysl si odpírat potěšení fyzického života. Radost je známka, že duchovně rosteme.

Vědomí je pouze vlastnost duše. Duše je více jak vědomí. Vědomí není uvězněno v hlavě. Vědomí se touží realizovat v co největším počtu dimenzí. Nutná je naše kreativita. Jinak by jisté stránky našeho vědomí zůstaly nenaplněny.

Naše vědomí se vyjadřuje mnoha různými způsoby. Bere na sebe mnoho forem ( nepodobají se sobě ), které upravuje podle toho, jak se chce vyjádřit ( projevit ).

Znovu objevujeme vztah k duši = KREATIVITA.

Jsme duše a každá duše má své vědomí. Vědomí je vlastností duše, ale není s ní totožné. Duše může své vědomí zapínat a vypínat ( není to tma, ale soumrak ), kdy jí to napadne. Tím ale neodpočívá. Duše není nikdy ve stavu prázdnoty, bez vědomí. Vědomí samo o sobě třepotá a mění během dne svou intenzitu.

Neexistuje nic, co by neobsahovalo jistou hladinu vědomí. Jsme součástí jiného vědomí. Neexistuje žádná jiná objektivní realita než ta, která je formována vědomím. Vědomí vytváří hmotu, nikdy ne naopak.

Všechna stádia vědomí jsou otevřená pro ty, kdo vědí, kdo jsou a umí je využít.

Duše má několik druhů vědomí, které využívá. Zaměří je různým směrem a tak je využívá k poznatkům.

DUŠE ( JÁ ) A ZPŮSOB JEJÍHO VNÍMÁNÍ

Jsme jeden z projevů své vlastní duše. Nevlastníme ji, jsme to my sami. MY JSME DUŠE. Duše neustále podléhá změně, učí se ( podle subjektivní zkušenosti ).
Je živá, citlivá, vnímavá. Je nezničitelná.
Vytváří hmotu.
Jednotlivými inkarnacemi se zvětšuje.

Duše je však v první řadě kreativní.

Duši lze sledovat z mnoha úhlů.

Duše má neomezené možnosti. My ji však omezujeme na tělo. Duši považujeme za svoje vlastnictví. Je to však drahokam, kterým nakonec obdarujeme Boha. Je vlastně nastávající Bůh.

Materializace myšlenek a emocí do fyzické reality je vlastnost naší duše. Jinde je to jinak. Naše fyzické prostředí je tedy pouhá realizace myšlenek a očekávání. Poznání, že celý svět je pouze myšlenkou, nám pomůže okamžitě změnit své prostředí a okolnosti.

Jakákoli událost, kterou si uvědomujeme, je vnitřní psychická zkušenost, která je okamžitě vnímána duší a přeložena fyzicky orientovanou částí našeho já do fyzických pojmů.

Uprostřed duše je otevřené okno, kterým můžeme sledovat různé roviny reality. Jsou jiné než materiální svět. Fyzické smysly však toto okno zastiňují.

Duše je nezávislá na fyzickém vnímání, nepotřebuje fyzické tělo a smysly.

Naše fyzická existence je výsledkem masové halucinace, ale mezi realitami 2 lidí je velká propast.

Po smrti zůstává v duši naše zkušenost, má svoji individuální halucinaci. Po smrti si můžeme představit svůj předešlý život jako zvíře, se kterým se musíme utkat.

Posmrtných realit je více a liší se od sebe podle zkušeností.

Existují dimenze, do kterých se individuální zkušenosti ( duše ) uchylují. V počátečním stádiu jsou osobnosti silně materiálně zaměřené. Zkušenější duše neabsolvují všechna školení jako jiné.

Minulé, přítomné a budoucí inkarnace jsou projevy naší duše.

Duše roste a rozvíjí se díky zkušenostem všech osobností, které jí vytvářejí. Je však stále o něco více, než jen jejich součtem.

Duše není uzavřený systém jako nic ve vesmíru.

Jediným předpokladem pro intuitivní pochopení duše je touha jej dosáhnout.

Mimosmyslové vnímání je základní způsob, kterým vnitřní já přijímá informace. Odráží pravou skutečnost. Duše přijímá zkušenost přímo. Nepotřebuje k tomu fyzické parametry ani smysly.

Neustále formujeme duši a ona nás.
Fyzická existence je pouze jeden způsob, kterým se duše projevuje. Duše vytváří svět, který obýváme.

DUŠE A JEJÍ POTENCIÁL

Jsme přesvědčeni, že máme jen jednu formu – fyzickou a že můžeme být v určitý okamžik na jednom místě. Ve skutečnosti se projevujeme v různých dalších formách, které nejsme schopni vnímat.
Hlavní smysl své existence spojujeme s fyzickým tělem. Fyzická forma je koncentrovaná energie, která je neustále v pohybu. Neustále bliká. Pokud toužíme být jinde, jsme schopni si vytvořit pseudofyzickou formu ( je identická s fyzickou formou ). Podle intenzity našich emocí tak vytváříme formy mimo fyzické tělo. Jejich trvání však záleží na intenzitě dané emoce. Pseudoforma se tak ocitne na místě našeho zaměření. Zaměříme se tam, kde chceme být. Toto místo si přitáhne formu – skrytou – Duch – stín - představa – nemá fyzické smysly a koexistuje s fyzickou formou. Nejsme schopni ji vnímat. Prostor je tedy naplněn vznikajícími formami, které rychle mizí.

Paprsek osobnosti ( identity ) je pouze jedna část pravdy. Možnosti duše nemohou být nikdy vyjádřeny skrze jednu osobnost.

Na některé proudy vědomí ( jiné roviny reality, kde jsou další naše já, např. v jiných historických obdobích ) se můžeme naladit v okamžicích samoty a odloučení ( slova, obrazy ).

Charakter vědomí se nemění ani po smrti. Zůstává ve stejném stavu jako nyní, jen si většinu jeho vlastností neuvědomujeme.

Neztotožňujme příliš vědomí s fyzickým tělem.