Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 1.díl

22.02.2010 19:40

Úvodem : Vážení přátelé a čtenáři, zahajujeme druhý typ seriálu pod názvem "Reportáže z návštěv jeskynní mytologie", ve kterém Vás bude pan Jaromír Schmidt zajímavým způsobem seznamovat s mnoha informacemi, které jste sice slyšeli či viděli, ale nyní je poznáte jinak. Ve své podstatě navazuje na náš první seriál a doplňuje ho  právě o jiný úhel pohledu  a to z minulosti, podle toho jak závoj vzpomínek byl a je rozkrýván. Je zde vykopáván opravdový poklad, který zároveň potvrzuje současné znalosti, příjem a vhledy  zveřejňované v prvním seriálu.
Přejeme hodně nových podnětů v poznání a praxi každého z Vás.

 

Strom života – Krystal

    No, předem upozorňuji, že se nehodlám pouštět do jakéhokoliv rozsáhlého díla, protože k tomu jsou mé vědomosti poněkud nedostatečné. Přesto považuji za nutné, případného čtenáře zavléci do poněkud nesourodého světa, složeného ze vzpomínek na dávnou minulost a poznatků, nashromážděných při výletech do sféry tajemných otazníků, vykřičníků, uvozovek, součtů a kdo ví čeho všeho možného, protože právě z velké výšky, (jak mám odzkoušeno) je pád na holou zem, nejvíce poučným. :-)

    Naši předci v době před potopou, nebyli žádní myslitelé a docela dobře jim posloužilo vědění, které se nechalo tak nějak šlohnout těm, co myslitelé už byli. To není nic urážlivého, ani popis nějaké lidské doby kamenné, ale holá pravda. Obzvlášť proto, že nám bylo toto učení podstrčeno a vydáváno za jedinou kosmickou pravdu, díky které všechny ony technologické zázraky, před našima očima ožívali, chodili, mluvili, létali, počítali, léčili, ale také zabíjeli a válčili.

    Přesto se právě tady, v onom hlubokém dávnověku zrodil člověk. Legenda opředená tajemstvím, která nás dokáže pronásledovat a hnát do bezesných nocí, onou palčivou otázkou kdo jsem. Odpověď však nepřichází, a naše cesta zdá se být marnou. Úlomky skutečnosti rozdrcené kolem času, jsou jen zdrojem dalších a dalších otázek. Nám, kteří hledáme je tak dáno, se dopídit onou cestou Sisyfa, až k zářivému procitnutí, kdy si uvědomíme, že to co jsme, není zapsáno v minulosti, protože to musíme stvořit. V minulosti nalezneme jen svou vlastní cestu. Bytost se spoustou chyb, která se cestou pokus omyl, snaží získat zkušenost, která by mu otevřela vrátka k dalšímu schůdku vývoje. Ale projít musíme na základě své vlastní vůle.

    Nejprve trocha té teorie o myšlení. Každá legenda má svůj původ a na každém šprochu, pravdy trochu. Rozebírat myšlení do detailů, by nepřineslo kýžený výsledek. Je to dlouhé a je to nudné. Přesto je dobré vědět, že naše myšlení, ačkoliv je poněkud ochuzené, proti epoše dávno minulé, má prostředky a cesty, jak dosáhnout pradávné dokonalosti. Alchymisté používali pro onu strukturu myšlení, ke které směřujeme, označení Kámen mudrců. Dnešní člověk, díky své vzdělanosti, používá termín krystalická mřížka. Kde Židé vzali obraz "šutru", se už asi nedozvíme, přesto tu jde o přímou provázanost s Akašským krystalem. Ovšem to co se hodí nám z onoho obrazu, je trojúhelník. Každý trojúhelník má tři vrcholy, na které můžeme aplikovat různá schémata jejich utváření.

    Například matematická řada, neustále považována za následek našeho používání paže, zdobené pěti prsty, s rukou nemá zhola nic společného. Je to dokonalé číslo v počtu, součtu, a hodnotě. Matematická řada je nula až devět. Druhá pozice je součtem všech čísel v této řadě a to je 45, 4+5=9. A třetí pozice je součtem obou předchozích pozic a to je 18, 1+8=9. Tutéž souměrnou strukturu naleznete u myšlení. Je postaveno na třech pilířích. Poznat, pochopit, použít. Opět tentýž princip; poznat vlastnosti, pochopit vlastnosti a použít pochopené při poznávání. Pokud se budete mořit s ne -hebrejským dílkem Sefer Jecira, tak správný překlad v prvním odstavci je číslo, počet a výpočet. Akašský krystal je zmíněn v V. odstavci jako Dům Boží. Proč v pátém je snad jasné. Pyramida má pět vrcholů. Pět proti pěti, jsou dvě pyramidy základnou k sobě a to je vlastně celý krystal. Zároveň je to návod jak správně složit strom života. A ještě správný překlad hlavní věty je „deset tajemství nuly“.

            

    Důležité na každém schématu je, že jej musíte utvořit. Doslova a do písmene. Nestačí si něco přečíst a tvářit se, že už jsem mistr. Teprve když schéma utvořím a zpracuji, jsem schopen jej v myšlení aplikovat a to je projev skutečného mistrovství. Schéma je jednou z oněch neuchopitelných příčin, se kterými se setkáváme. Je to stejné jako u pohybu. Pohyb sám je princip, ale můžeme jej aplikovat na jakoukoliv skutečnost. Totéž platí i o schématech v našem myšlení. Jsou to principy, díky kterým získáváme správné, nebo deformované obrazy skutečnosti.

    Aby člověk mohl udržet posloupnost myšlenek, a nepobíhal zmateně sem a tam, snaží se vždy stanovit pomyslný začátek, který jeho vyprávění přináleží. Viktoriánští vědci, posuzovali vesmír v geometrické rovině a jejich definice odpovídali tužce a pravítku, kterým se snažili k uchopení jsoucna dopátrat. Jejich počínání lze považovat za správné, ale mnohem moudřejší, než vymýšlet nové teorie, by bývalo se nechat inspirovat u již rozpracované teorie Egypťanů s kružítkem. Při tomto výletu se tedy navrátíme ke stvoření a prvotní příčině.

    Při posuzování mnou předkládané teorie, je nutné brát na zřetel základní pravidlo poznání, které si přiblížíme obrazem. Existuje svět, ve kterém je obsaženo neprojevené bytí, nebo cokoliv co může nastat a být projeveno v kontextu kosmických zákonů. Tento Bůh, nebo idea existuje na úrovni, kde neexistuje čas. Pokud potom budeme zvažovat všechny teorie vzniku, a klást si otázku, zda první příčinou byl neprojevený Bůh, a teprve potom následovali další úrovně Bohů, nebo jestli tu byla množina x Bohů, ze které povstal onen vládnoucí Stvořitel Stvořitelů, nikdy nedojdeme konce. Protože tu není čas a proto ani žádná událost, která by byla první, a stejně tak ani událost poslední. Každá příčina je na této úrovni příčinou příčin, kdy se jednotlivé kroky, jeví být zcela v souladu se zvoleným úhlem pohledu. Proto existuje vícero možností jak se pustit do této oblasti poznání a každá z nich bude oprávněná.

    Stále pracujeme se stejným tématem, kterého nepochopení nás vede k uzavření vlastní cesty. Řekněme, že se chceme v myšlení dostat na úroveň Akašského krystalu, čisté a jasné pravdy. Musíme potom pracovat v principu shodném s touto strukturou. Pokud se to podaří, zjistíte jak moc daleko, se může vaše úvaha postavená na zdání pravdivosti, s pravdou míjet. Četli jste, že nemáte soudit. Pro představu použijeme první z prubířských kamenů magie a to je čirá energie. Čirá energie vyvstává jako příčina sama sebe. Můžeme tu použít třeba lásku. Máme dvě strany vah. Na jednu dáme lásku, na druhou nenávist. V přímé souvislosti s tímto dělením vzniknou čtyři varianty emočního podnětu. Na straně lásky to bude, láska z lásky, a nenávist z lásky. Na protější straně to bude, nenávist z nenávisti, a láska z nenávisti. Pokud použijete větu, že člověk musí šířit lásku, protože je na světě mnoho zla, jste na straně nenávisti, a nešíříte lásku, ale nenávist. Šíříte lásku z nenávisti. Šíříte to, co je pramenem čisté energie a to je nenávist. Pokud chcete šířit lásku, musíte používat její čistou esenci, tedy lásku z lásky. Lásku, protože je Vám příjemná. Lásku, protože ji milujete a cítíte sílu této energie. Lásku protože vám přináší uspokojení.

    Pokud se posuneme k určité nauce o duchovnu nebo kosmologii, či jakékoliv jiné variantě, nikdy nesmíme vycházet ze soudu. Platí zde naprosto shodná pravidla. Neoprostíte se od zla tím, že ve jménu dobra budete šířit jakékoliv bludy. Nedosáhnete lepší budoucnosti tím, že budete soudit a nenávidět to co jste.

    Tímto se také dostav k první příčině v dynamickém vesmíru. Podle všech teorií, je vesmír postaven na kosmickém třesku. Přesto je dobré si uvědomit povahu důkazů a poněkud odlišnou teorii dávnověku. Vesmír je zde popsán jako postupně rozvíjející systém následků a příčin. První rovina je neprojevený Bůh. (Ain) Jako první krok Bůh stvořil světlo. Teprve když viděl, že je dobré, oddělil je od tmy. Ovšem nikoliv tmu vpravo, a světlo vlevo, ale světlo a tmu ponechal v neprojeveném stavu. (Ain Sof) Tady je dobré si uvědomit, že právě neprojevená skutečnost je podstatou nekonečna. Je li jedno obsaženo v druhém, vede cesta vždy z bodu počátku, do bodu počátku. (Já jsem počátek i konec, Alfa i Omega) Toto je první úroveň, kde se nalézají dvě první příčiny a to jsou směry. Směr od tmy ke světlu, a od světla ke tmě. Má-li se světlo projevit, musíme vykonat pohyb jako další logickou příčinu. Pohyb se může dít na základě rychlosti a vzdálenosti. Všechny tyto příčiny se navzájem setkávají v kruhu. (Ain Sof Aur) Kruh se pohybuje od světla ke tmě a současně od tmy ke světlu. Překonává vzdálenost určitou rychlostí. Jenže tu není nic projeveného, takže jsme na cestě od počátku k počátku, nebo od konce ke konci.

    Pohyb kruhu utváří první rozměr a tím je plocha. Ve středu kruhu se nalézá bod. To nám však k vytvoření tělesa nestačí. Potřebujeme získat prostor. Další krok je, že kruh otáčející se po obvodu, roztočíme podél osy. Získáváme prostorový útvar. Díky těmto dvěma pohybům získáváme třírozměrnou úroveň kosmu. Uvnitř koule existuje nekonečný počet směrů od nulového bodu uprostřed, k obvodu koule, a od obvodu koule, ke středovému bodu. Tady je asi dobré skončit.

    Když Bůh shledal světlo dobrým, stvořil slunce, aby světlo a tmu oddělovalo. Tak to praví Bible. Jak vidno, je tu vždy možnost, že je něco jinak než si myslíme, a že onen obraz krystalu uvnitř koule, může mít hlubší význam pro pochopení kosmu, než si na základě vědeckých poznatků připouštíme.

    Jak už jsem řekl, naši předci si s pravdou hlavu lámat nemuseli, protože jim byla dodána pod nos. Stačilo jim všechny tyto užitečné principy v myšlení používat. Ale člověk toto vědění ztratil a to proto, že jeho utvoření, je vlastně cesta utvoření lidské bytosti.

    Pokud bychom chtěli dojít k dalšímu dělení, bude jím projevená úroveň myšlení. Ve čtyřech epochách budou čtyři, tak jsou utvářeny. První poznat, druhá pochopit, třetí využít a čtvrtá bude epochou, kdy se všechny tři původní setkají v projevené úrovni duchovní. Tento zjednodušený náčrtek představuje cestu, nikoliv bytost jako takovou. Je to cesta vývoje od nejjednodušší formy myšlení až k schopnosti utvářet v myšlence pravdivé principy universa. Přirozeně, že tu bude celou dobu hrát důležitou roli prvotní záměr a jakýsi vnitřní plán cesty. Ta vede od zvířete s lidskou tváří, k Božímu chrámu trčícímu z pouště k nebesům, kde se nalézá jeho přeobraz.

    Člověk si zatemnil cestu k Akašskému krystalu a jen složitě bádá v temnotě, která jej obklopila. Snaží se uchopit myšlenku tak, aby z ní vypadl obraz pravdy, který bude moci aplikovat především na stvoření své vlastní dokonalé bytosti. Pokud to zvládne, bude jeho budoucnost jedinečná.

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

 

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist