Světla andělů - Andělé nám pomáhají (D.Cooper) : 3.díl

Andělé a děti

Děti, předtím než se jejich paměť zcela uzavře, díky působení těžké vibrace planety Země, často s duchovním světem komunikují a mohou si opakovaně vybavit své minulé životy. Jedna maminka mi vyprávěla, co jí jednou řekl její tříletý syn: „Víš ty co, mami, je to legrační mít tyhle nohy. Předtím byly hnědé.“
Velké množství dětí, zvláště pak těch, které nemají žádné sourozence, nebo jsou osamělé, si hrají s neviditelnými kamarády. Tito kamarádi, kteří jsou pro dospělé oko neviditelní, jsou pro tyto maličké, kteří mají stále ještě oči vidící duchovní království, naprosto reální a viditelní.
Takové děti jsou též otevřeny tomu, aby viděly skřítky a anděly. U dítěte je pravá polovina mozku pro takové zážitky přirozeně otevřena. Když se naše pravá polovina mozku zcela vyvine, máme silnější intuici, psychiku i představivost. Je to ta strana mozku, která ovládá léčení, možnost být médiem, dále tvůrčí a uměleckou činnost. Nicméně v naší kultuře inklinujeme k logickému myšlení a dokonale oznámkované školní práci s důrazem na soutěživost a úspěch. Když naše děti ve věku pěti let vstoupí do vzdělávacího systému tohoto druhu, jejich přirozená intuice, tvořivost a představivost se nevyhnutelně uzavřou. Většina dětí v období mezi pátým a desátým rokem přestává být v kontaktu s duchovními dětmi, skřítky a anděly.
Až budeme ctít rovnocennost rozvoje pravé a levé poloviny mozku, dojde k transformaci celé naší planety Země. Pak tu budou existovat lidé na vyšší duchovní úrovni, kteří budou mít přístup k mno-hem většímu potenciálu a budou žít na vyšší úrovni uvědomění.
Jeanne Sladeová mi vyprávěla svůj příběh rozkošným zpěvným velšským akcentem. Jako většina Keltů i ona je přirozeným médiem a byla jím, kam až sahá její paměť. Narodila se jako nejstarší ze čtyř dětí a vyrůstala ve starém stavení v samém srdci Walesu. Číslo tohoto domu bylo 33. Každé domovní číslo má svojí vibraci. Řekla mi, že číslo 11 je obzvlášť dobré pro rozvoj intuice, jasnovidnosti a duchovních schopností. Dům s číslem 22 má vibraci bezbřehého potenciálu a život v domě s číslem 33 znamená, že je vše možné !
Jako dítě, které bylo stále zasněné a citlivé na parapsychologické jevy, viděla a hovořila s anděly. Její matka pro to postrádala jakékoli pochopení a často ji posílala do jejího pokoje, kde Jeanne trávila většinu času o samotě. Když hovořila o andělech se svojí babičkou, řekla jí tato stará žena, aby si nevymýšlela ! Když jí říkali, že její realita je smyšlenka, bylo to pro ni značně matoucí. Nicméně stále pociťovala pomoc, kterou jí poskytovala přítomnost jejího strážného anděla.
Když jí potom bylo sedm let, bylo toto tiché a senzitivní dítě zneužito svým učitelem ve škole. Dětským uvažováním si myslela, že to nějakým způsobem musí být její vina. Že se určitě chová nějak špatně, když se jí taková věc stala, a nikomu o tom neřekla. Od té doby svého strážného anděla už neviděla. Vinou traumatu ztráty své nevinnosti a své duchovní podpory potlačila vzpomínky, týkající se zneužití a andělů.
V dospělosti se jí během terapie všechny vzpomínky na zneužití vrátily. Konečně učinila konec svému utrpení a to jedinou možnou cestou — odpustila svému pachateli. V okamžiku odpuštění vykřikla: „Ach, vidím zase svého anděla.“ Uvědomila si, že protože si jako dítě myslela, že se zachovala špatně a že znásilnění byla její vina, získala v sobě pocit, že si svého strážného anděla nezaslouží. Kvůli tomuto přesvědčení už ho pak nemohla vidět.
Jeannina dcera, která se zabývá jasnovidectvím, byla schopna komunikovat s Jeanninou babičkou, která zemřela. Tato babička jí řekla, že seslala Jeanně duchovního vůdce, aby jí pomohl s jejími potlačenými vzpomínkami, protože cítila, že se v jejím dětství velmi provinila.
Ukázalo se, že Jeannina babička byla také médium. Když říkala Jeanně, která byla ještě dítě, aby si o andělech nevymýšlela nesmysly, ve skutečnosti sama anděly viděla.
Pravděpodobně si její babička, když byla ještě na živu, myslela, že když popře existenci andělů, pomůže tak dítěti v tom, aby bylo „normálnější a pro druhé přijatelnější“. Z vyšší perspektivy duchovního světa pochopila, jakou škodu napáchala, a snažila se to napravit.
Nyní, ačkoli Jeanna anděly neviděla, pociťovala a zažívala obrovskou lásku, vycházející z jejich přítomnosti.
Takové příběhy z dětství mi velmi často připomenou pohádku „Císařovy nové šaty“. V tomto příběhu rozhlásili dva podvodníci u dvora, že umí upříst kouzelné šaty. Jestliže je kupující čestný a hoden svého postavení, bude schopen tu nádhernou látku spatřit, ale jestliže je kupující hloupý a nepoctivý, bude pro něj látka neviditelná. Nikdo nechtěl připustit, že ty nákladné šaty nevidí. Sám císař předstíral, že své nové šaty vidí, protože si myslel, že kdyby připustil, že je nevidí, každý by poznal, jak je hloupý a nečestný. Tak vyšel ven do města bez šatů a všichni předstírali, jak jeho nové šaty obdivují, pro případ, že by mohli být považováni za hlupáky a nečestné lidi. Jen dítě vykřiklo: „Císař nemá nic na sobě.“

Dítě ve své nevinnosti vysloví pravdu tam,
kde většina dospělých ze strachu ze zesměšnění popře,
že vidí anděla.

Andělé míru

Nikdy jsem neslyšela dokonce ani o andělech míru, ale když jsem je uviděla, věděla jsem okamžitě, že to jsou oni. Byli větší než andělé, kteří léčí, a měli odlišnou barvu. Tyto nádherné zářivé bytosti byly šlehačkově bílé a načechrané s velkými jemnými křídly. Jinak je nedokážu popsat. Vyzařovaly teplo a pocit lehkosti a neuvěřitelného klidu.
O pár dní později, poté, co jsem si existenci těchto andělů poprvé uvědomila, jsem pořádala kurz o vnitřním míru. Pravděpodobně to byl důvod, proč se mi ukázali. Jeden z účastníků, okouzlující a velmi milý muž pracující ve městě, přišel na tento kurz o vnitřním míru, aby se zbavil stresu. Bylo mně hned jasné, že nemá o duchovním světě ani potuchy. Během jednoho cvičení jsem si začala uvědomovat, že za ním stojí jeden z andělů míru a objímá svými křídly jeho solar plexus. Na okamžik jsem zaváhala, zda mu to mám říci, nebo ne. Samozřejmě jsem ho nechtěla vyděsit. Na druhé straně jsem nechtěla propást příležitost, která by pro něj mohla být velmi důležitá. Tak jsem mu řekla, že ho anděl míru objímá svými křídly, a jestli se chce zaklonit a opřít se o něj, že ho bude držet. Bez váhání tak učinil a následně mi řekl, že to byl báječný a příjemný zážitek. Cítil se tím být nadšený a inspirovaný.
Skutečně doufám, že si s sebou odnesl mír v duši.
O pár měsíců později jsem se opět chystala učit na víkendovém kurzu, týkajícím se vnitřního míru. Byla jsem v místním bazénu a jak jsem tak plavala a přemýšlela jsem o kurzu, moje mysl se pravděpodobně musela zcela zklidnit a být otevřená, neboť náhle řekl nějaký hlas:
„Chceme, abys předala důležité poselství těm, které jsme tento víkend svedli dohromady. Mír musí být rozšířen a toho může být docíleno pouze v duších jednotlivců, kteří jsou připraveni vzdát se svého souboje s druhými lidmi. Mír znamená naprosté odevzdání se pocitu soudržnosti bez dokazování, že já jsem lepší než někdo jiný.“
„Přesvědči každého, aby si ve svém domě vytvořil koutek míru. Nemusí to znamenat zapálení svíček, krystaly nebo rituály. Je tím zamýšlen prostor, ve kterém máte jen míruplné myšlenky. Tento prostor může tvořit třeba jen židle, ale v okamžiku, kdy si takové místo vyberete, nikdy tam nevstupujte, dokud se vaše mysl neuklidní a neurovná. Takové malé zákoutí je jako semínko míru. Bude klíčit a růst a měnit se ze slabého stonku, až se z něj stane rozlehlý ochranitelský dub, který zaplní a ochrání váš domov.
Začněte tím, že zasadíte do svého domova jedno semínko míru. Pak zasazujte pomalu další a další i do jiných míst. S ostatními stejně smýšlejícími lidmi vybírejte další rozličná místa. Může to být telefonní budka ve vaší ulici nebo nějaké zákoutí ve městě, kde bydlíte. Když každý z vás vstoupí do takového malého prostoru pouze s poklidnými myšlenkami pokaždé, když se ocitne v jeho blízkosti, pak i když to bude trvat jen chviličku, pěstuje a rozvíjí místo plné míru.
Ne všechny, ale velká většina stromů představují pevnou půdu pro mír na planetě Zemi. Pokud se cítíte být vyrovnaní a klidní a míjíte nějaký takový strom, zastavte se, vydechněte tento vnitřní mír do stromu a nadechněte mír z tohoto stromu zase zpět. Pomůže to posílit mírová místa na Zemi a vám to pomůže stát se oporou míru — někým, kdo může mír šířit.“
Spirituálním zákonem je, že to, na co se soustředíme, nabývá na rozměrech. Anděl míru mi předal toto poselství:

Soustřeď se na mír a strach se rozplyne.
Soustřeď se na lásku a nenávist zmizí.
Soustřeď se na radost a zármutek se vypaří.
Pěstuj květiny a plevel nezapustí kořeny.

Duchovní olej

Jedno z poselství andělských poslů míru znělo: „Nemůžeš být v míru, jestliže současně někoho necháváš, aby měl nad tebou moc. Pokud má někdo vliv na tvé myšlenky a pocity - a to až do té míry, že tě ovlivní, nejsi v míru.“
Když máme kolem sebe pevnou a neporušenou auru, jsme díky ní chráněni a nikdo na nás nemůže mít žádný vliv. Pokud je naše aura díky našim negativním myšlenkám kdekoli poškozená, jsme zranitelní a je pak velmi složité cítit se v klidu a míru. Aura získává na síle díky našim vlastním mocným a pozitivním myšlenkám. Taková aura je nepropustná. Potom se cítíme v bezpečí.
Andělé mohou přijít a naši auru pohladit, pokud je o to požádáme. To okamžitě naši auru posílí a napomůže to naší ochraně.
Znovu a znovu mi říkají že jen čekají na to, aby mohli pomoci, ale že je o to musíme požádat. Můžeme je dokonce požádat, aby pomohli jiným, a oni to s radostí udělají. Odpovídají na naší energii. Když jedete v autě a slyšíte sirénu sanitky, požádejte anděly o speciální pomoc osobě, která je v nesnázích. Nikdy nevíte, jakou pozitivní sílu dáte do pohybu.
Míroví andělé mě upozornili na současného klienta, kterého budu nazývat George, a k tomu přidali vzkaz, abych nezapomněla, že jsou vždy připraveni pomáhat, pokud je vybídneme.
George byl velmi milý muž duchovního založení a s dobrými úmysly, ale nacházel se v naprostém vnitřním zmatku. Cítil se být bezmocný a byl plný pocitů zloby a záště. Negativní emoce vytvářejí v našich aurách díry, a protože jeho aura byla plná takových děr, neměl žádnou energii a začal být psychicky nemocen. Hledal příčinu tohoto problému.
Řekl mi, že v minulém životě byl mučen a zradil své lidi. Když jsem s ním začala pracovat, zavřela jsem oči a okamžitě jsem před sebou uviděla obrázek, kde byl on spolu se stovkami provazů, které vypadaly jako hadice a byly k němu připevněny.
Když jsem sledovala jeden z těchto provazů, uviděla jsem na jeho druhém konci dav lidí zahalených v šeru. Temná energie představovala strach a zlobu těchto lidí, jež zradil. Každý z nich stále držel provaz, kterým byl připoutaný. Dokonce i nyní protékal tímto provazem jejich strach a zloba jako špinavý kal hadicí.
Samozřejmě pokud by byla aura Georga pevná a neporušená, nemohly by tyto provazy proniknout do jeho prostoru. Ale jeho vina a zloba jim dovolily vstoupit. Ať už byli tito lidé znovu narození nebo ne, toto spojení bylo stále aktivní. Aktivní byly také provazce plné zloby, které ho spoutávaly s jeho nepřáteli.
Protože všechny tyto nezdravé provazy narušovaly jeho auru, nemohlo se mu nikdy podařit, aby byla silná a vyrovnaná, takže byl velmi citlivý na negativní vlivy.
Anděl mi řekl: „Jak dobře víš, jen jsme čekali a přáli jsme si pomoci. Po celý předcházející týden chodil na tvé seance a pociťoval, že jsou pro něj velmi významné, jen nevěděl proč. Bylo to proto, že jsi nás —anděly světla — žádala o pomoc.
Když jsi poprvé požádala o milost, dala jsi do pohybu mocná kola — a léčebný duchovní olej. My andělé máme obrovskou radost, když nás někdo vyzve - jak jsi sama viděla. Během toho, co jsi zadržovala negativní energii, my jsme mohli uvolnit všechny ty provazy a vyvést duše do světla.“
Když se někomu chýlí jeho čas ke konci, andělé mu pomohou přejít na další stupeň jeho cesty. Naše modlitby mají ohromnou moc. Existují duše, které uvíznou v tomto světě. Je to způsobeno buď tím, že jsou příliš připoutány k tomuto materiálnímu světu, nebo jsou svázány negativními emocemi, jako jsou chtíč, nenasytnost nebo zloba. Také těmto duším andělé pomáhají přejít z jedné úrovně bytí na druhou, ale velmi často k tomu potřebují i naši energii. Obecné, ale i zcela specifické modlitby, které slouží tomu, aby takovým duším pomohly, mají ve vesmíru velkou hodnotu.
Andělé tím, že osvobodili duše, které byli ke Georgeovi připoutány, dovolili Georgeovi stát se silnějším, zdravějším a šťastnějším.
Většina z nás si neustále stěžuje na to, co nemá, nebo co nechce. Duchovní zákon říká: „Kam směřují myšlenky, tam proudí energie.“ Takže když si stěžujeme a reptáme, získáváme spíše to, co právě nechceme. Když se zaměříme na to, co skutečně chceme, pak toho přibývá.
Když stále děkujeme za to, co opravdu máme, těchto správných věcí přibývá neuvěřitelnou měrou. Jestliže děti za něco děkují s pocitem lhostejnosti, nebo jen automaticky, nebo chtějí stále víc, jejich rodiče nemají chuť něco dávat. Ale jestliže děti září radostí a děkují od srdce, rodiče mají touhu jim dávat stále více a více.
Vesmírná energie je stejná. Tím, že děkujeme od srdce za všechny dobré věci, které se objevují v našem životě, za dobré vlastnosti, kterými oplýváme, za dary a talenty, které nám byly poskytnuty, umožňujeme andělům, aby nám přinášeli stále více a více. Říkalo se tomu poděkování za svá požehnání.

Tím, že děkujeme, se čistí a projasňuje naše aura.
Je to jen jiný druh duchovního oleje,
a do našich životů je tak přitahována hojnost.