TESTAMENT KATARŮ část VI.: Léčení, Způsoby projevu , Nová fáze, Sedm Božích zákonů

LÉČENÍ

Duše se léčí očistou a splacením dluhu. Dluhy a záporné skutky se projevují jako tmavé skvrny a stíny v těle Duše, které musí být odstraněny před vstupem do Jednoho. Splacení dluhu se děje ve vztahu k jiným Duším, nebo ve vztahu k prohlédnutí, pokud tyto vyústily v nepříznivých důsledcích pro druhé. Při posledně zmíněném Duše zvykne inkarnovat do podmínek, které podcenila. Tyto mohou zahrnovat příslušnost k rasovým či etnickým skupinám, sexualitu, společenský původ, atd.  Dluh vůči druhým Duším může vzniknout buď nadměrným získávání hodnot, pokud Duše vezme nebo získá více, než jí náleželo, nebo způsobením nezasloužených útrap jiným.

Duše se očišťuje vystavením nepříznivým zkušenostem stejného nebo podobného druhu jaké způsobila jiným, aniž by se jednalo o dluh. Výše splácení dluhu a očisty je různá pro každou skupinu Duší. Pokud Duše z vyšší skupiny neúměrně způsobí strádání Duši z nižší skupiny, příslušná odplata a očista bude sestávat z násobku způsobeného rozsahu útrap. Duše ze šesté skupiny splatí sto násobek každého svého přestupku vůči Duši z první skupiny. Prvky učení a léčení splývají, a když dosáhnou úrovně, která umožňuje vstup do Jednoho, Duše je uzdravena do úrovně, při níž vstupuje. Nedostatek znalostí předepsán pro příslušnou skupinu představuje chorobu Duše. Jen uzdravené Duši je umožněn vstup do Jednoho.

Ve většině případů naplnění a uzdravení nesou s sebou stejný obsah. Jak Duše postupuje do nových a náročnějších oblastí svého působení v rámci jejího učení, očekává se, že udělá nové chyby, které se projeví jako nové onemocnění na úrovni Duše, vyžadující další léčení. Naplnění a uzdravení jsou dvě, téměř neoddělitelné stránky růstu Duše. Jen dokonalá Duše může dosáhnout nové úrovně naplnění, aniž by bylo nutné její další léčení. Naplnění s sebou přináší pronikání do nových oblastí poznání, v důsledku čehož Duše roste, nabývá dodatečné schopnosti, a na základě těch může postoupit do vyšší skupiny.

Uzdravení vtělené Duše se obvykle dokonává při odchodu ze života. Přitom zlepšení vážného stavu, nebo neočekávané uzdravení se z nemoci, nebo zranění poukazuje na to, že Duše má více práce, kterou ještě musí provést, ve smyslu vlastní nápravy, nebo že Duše má poslání. Stupeň možného uzdravení Duše ze skupiny pokusu a omylu je těžko měřit, protože pro tuto skupinu neexistuje měřítko. Bez vypracovaného plánu je těžko měřit možný pokrok. Uzdravování Duše ze skupiny pokusu a omylu začne probíhat od bodu jejího připojení se ke skupině na před-plánované cestě vývoje.

Způsoby projevu  

Jen neúplná Duše je sobecká. Čím více je Duše pokročilá, tím více vyhledává příležitosti pro uplatnění svých znalostí a zkušeností pro dobro ostatních. První Boží Zákon zní, že naplnění se vždy týká druhých.

Proces nabývání naplnění každé Duše se děje v souladu s důvody vtělení jiných Duší, které potká během jejích jednotlivých životů. Náhodné jevy se nedějí ve vztahu k Duším na před-plánované cestě vývoje. Pokud určitý čin nebo projev ovlivňuje jinou Duši, týkalo se to obou. Každá událost, která nastane, se týká každého, koho tím ovlivní. Nevhodná událost se neděje, to je druhý Boží Zákon.

Znalá Duše bude během inkarnace soustřeďovat svou pozornost na pozitivní důsledky všech dějů kolem ní. Nečistá Duše s omezenými znalostmi posuzuje události povrchně a zdůrazňuje nepěkné stránky v skutcích jiných. Záměry jsou to, na čem záleží. Duše je souzena více za její úmysly, než za výsledky jejích činů, to je třetí Boží Zákon.

Každý čin, který způsobí bolest druhým a je vykonán s úmyslem zranit druhých, je motivován chamtivostí, nebo je výsledkem nedbalosti, je přestupkem. Užívat prospěch z bolesti jiných je také přestupek. Bolestivé činy učiněné vůči sobě samému mohou být součástí plánu, a pokud nevedou k utrpení nebo potížím jiných, nejsou přestupkem.

Pro Duši je nemožné převzít břemeno přestupků druhých. Návrhy takové možnosti jsou iracionální. Byly by v rozporu se Zákony Vesmíru. Duše je plně odpovědná za všechny své činy, to je čtvrtý Boží Zákon.

Protože Duši, která se stane neschopna růstu, není povoleno pokračovat v daném životě, provedení velmi závažných přestupků může vést k odvolání Duše dříve, než bylo plánováno. Odvolání by bylo nařízeno rozhodnutím soudců. Důvodem pro inkarnaci je růst Duše, to je pátý Boží Zákon.

Duše, která získala určité poznání, roste dále sdílením tohoto poznání s druhými prostřednictvím péče, soucitu a odpovědnosti. Hodnota poznání je v jeho přínosu pro druhé, to je šestý Boží Zákon.

Mimořádné výdobytky vedou k zrychlenému nárůstu znalostí, avšak cesta k nim také snadněji přináší sebou omyly. Dělání chyb není na překážku růstu, to je sedmý Boží Zákon.

Duše dodávají rysy svému osudu svými činy a přístupem během vtělení bez ohledu na to, zda věří v život po opuštění těla, nebo ne. Mnohé Duše žijí čisté, smysluplné a užitečné životy aniž by věřili v cokoliv. Samotná víra není znamením pokročilosti.
 
Duše obvykle opouští tělo s posledním dechem, ačkoliv v některých případech může odejít dříve, nebo postupně. Duše opouští tělo přes korunu na hlavě, podobně jako když se vytahuje ruka z rukávu. Postupný odchod z těla nastane tehdy, když určitá část vědomí pokračuje v plnění úkolů, zatímco ostatní části ukončili své.

Život na Zemi není jediným prostředím, kde se Duše podrobeny zkušenostem, avšak Zem je posledním působištěm kde se dá získat vstup do Jednoho.


NOVÁ FÁZE  

Nová generace Duší se již začleňuje do procesu, a Duše, jejichž duchovními rodiči byly předcházející generace přicházejí s poznáním lásky už v sobě. V porovnání s Dušemi jejich rodičů, které prorazily cestu, jejich naplnění proběhne rychleji. Nová generace Duší posune pokrok poznání do nových výšin. Jedno poroste s každou následující generací naplněných Duší, po ukončení každého cyklu.

 Odkaz na zdrojové stránky :

https://www.dhaxem.com/international.asp