Tradiční čínská medicína v souvislostech - 2.díl (žaludek)

11.04.2010 18:33

TČM  a hlavní orgány v lidském těle, jejich funkce, význam a důsledky jejich nevyrovnanosti z hlediska nevyrovnanosti energií, emocí a vnějších vlivů

Čerpáno z knihy „Klasická čínská medicína - základy teorie“ od pana Vladimíra Anda, který napsal celý soubor těchto knih v dílech „I až V“.

Pokud budete schopni tyto díly sehnat, vřele doporučujeme s ohledem na srozumitelnost jazyka a formu celého díla. Investice do tohoto díla je velice rozumné rozhodnutí, jak pro každého z Vás kdo to budete studovat, ale i pro Vaše blízké, kterým budete moci poradit a podle potřeby i pomoc myšlenkou, slovem či skutkem….

 

Funkce Žaludku podle TČM

Žaludek se nazývá wej, resp. wej-wan. Čínská medicína jej rozděluje na tři části: horní část, která zahrnuje žaludeční vchod, se nazývá horní žaludeční dutina (šang-wan), prostřední se nazývá střední žaludeční dutina (čung-wan), a spodní, zahrnující vrátník, se nazývá spodní žaludeční dutina (sia-wan). Nejstarší popis žaludku z hlediska anatomického nacházíme již v knize Ling-šu, kde se píše: 

 "Žaludek má obvod jednu stopu a pět palců'", průměr pět palců, a délku dvě stopy a šest palců. Je příčně uložen, zahnutý, a může do sebe přijmout tři tou a pět šengů!" potravy; z toho při úplném naplnění to obyčejně představuje dva tou (tuhé) stravy a jeden tou a pět šengů tekutin."!"

 

Tab. 2.1. Hlavní funkce Žaludku

 

1. Žaludek řídí příjem a skladování potravy (wej ču šou-na šuej-ku)

Potrava po počátečním rozmělnění v ústech sestupuje přes hltan do žaludku, kde po určitou dobu setrvává a je dále zpracovávána; proto její přijímání a skladování (šou-na) je považováno za první funkci žaludku. Jelikož žaludek je místem, v němž se koncentruje požitá strava, bývá nazýván i "mořem potravy" (šuej-ku haj); někdy je toto pojmenování ještě rozšířeno na "moře potravy, čchi a krve", poněvadž čchi i krev musejí být ustavičně doplňovány vyživující esencí, která je tělu dodávána právě z trávené potravy, Dobrá chuť k jídlu a schopnost bez problémů přijímat stravu tedy souvisejí s danou funkcí žaludku, která pak závisí na kvalitě žaludeční čchi. Jestliže dojde k poruše, k oslabení žaludeční čchi, zhoršuje se i chuť k jídlu a objevuje se nechutenství, pocity nadýmání v žaludku a podobné chorobné stavy.

 

2. Žaludek řídí rozklad potravy (wej ču fu-šu šuej-ku)

V žaludku dochází za pomoci jeho čchi (jang žaludku) a žaludečních šťáv (jin žaludku) k počátečnímu rozkládání stravy a vytváření jemné esence, kterou čchi sleziny roznáší po celém těle, aby ho vyživovala a regenerovala. Zbytky rozložené a ještě ne celkem trávené potravy sestupují do tenkého střeva, kde procházejí dalším procesem trávení a zažívání. Plynulý průběh zmíněných pochodů opět souvisí se stavem žaludeční čchi; v případě jejího oslabení, disharmonie apod. může dojít i k poruchám rozkládání stravy, což se projeví např. bolestmi v žaludku, říháním hnilobných pachů, odporem k jídlu a dalšími příznaky stagnace čchi a stravy v žaludku.

 

Obě zmíněné funkce žaludku jsou též bezprostředně spjaty s činností sleziny, především s její funkcí přeměňování a přepravování potravy, Dokonalá transformace poživatin na vyživující esenci (a tudíž i tvorba čchi a krve) a její distribuce do celého organismu je možná jenom když slezina a žaludek pracují koordinovaně: 

"Slezina pomáhá žaludeční čchi trávit a rozkládat potravu. Jestliže čchi sleziny nepřeměňuje, potom strava v žaludku nemůže být trávena a rozmělňována."

Z tohoto důvodu nejenom slezina samotná, nýbrž i slezina a žaludek spolu bývají nazývány "postnatálním základem" a "zdrojem tvorby a přeměňování čchi a krve".

 

3. Žaludek řídí průchodnost a klesání (wej ču tchung-t'iang)

Potrava, jež žaludek přijímá a rozkládá, postupuje dolů do tenkého střeva, v němž se dále rozděluje na "čisté" a "kalné", a kalné pak klesá dolů, aby bylo následně vyloučeno z těla ven. Tento postup se děje s pomocí žaludeční čchi a žaludek se při něm průběžně naplňuje a vyprazdňuje. Funkce řízení průchodnosti a klesání tak vlastně vytváří i potřebné podmínky pro funkce přijímání a rozkládání potravy, ale kromě toho je nutná i pro celkový chod celého trávicího systému, neboť jeho charakteristikou právě je, že "kalné" musí být pomocí žaludku dopravováno dolů, aby uvolnilo místo pro novou potravu, a tím i opětovné vytváření "čistého", tj. esenciálních výživných látek, které slezina bude naopak dopravovat směrem nahoru.

 

Pro žaludek je tedy nevyhnutelné, aby si zachovával průchodnost a aby pohyb v něm byl sestupný. Jestliže z nějaké příčiny čchi a nebo potrava v žaludku stagnují, srážejí se, je to pro něj stav chorobný. Způsobuje, že čchi je obracena do protisměru, vystupuje vzhůru, což vyvolává např. říhání, škytání, zvracení, nadýmání v horní části žaludku, apod. V takovéto situaci kromě toho dochází i k zablokování prostředního zářiče, a tím k narušení chodu mechanismu čchi v celém těle, což má negativní vliv na čchi ostatních orgánů a může následně u nich způsobit různé chorobné změny.

 

Čínská medicína připisuje čchi žaludku, wej-čchi, velice podstatnou roli z hlediska celkového zdravotního stavu člověka; ve zkratce to vyjadřuje slovy "pro člověka základ představuje čchi žaludku". Její mimořádná důležitost je dána tím, že žaludek produkuje spolu se slezinou postnatální esenci ťing, která je zdrojem životní síly pro celý organismus.   

"Žaludek je mořem potravy a řídí výživu. Ve všech čtyřech ročních obdobích čchi žaludku je základem (pro ostatní orgány), a proto na ní závisí, zda v těchto ročních obdobích dojde k onemocněním a zda je bude anebo nebude možno vyléčit."

 

Pojem "žaludeční čchi" má proto i širší význam než jenom čchi daného orgánu. Kromě toho, že zevšeobecňuje všechny zmíněné funkce žaludku - tj. přijímání a skladování potravy, rozklad potravy a zabezpečení jejího postupu dolů - implikuje i činnost žaludku, sleziny a prostředního zářiče vzhledem k trávení potravy, čili v širším smyslu vlastně abstrahuje chod trávícího ústrojenství. Jelikož na stavu žaludku, síle jeho čchi, závisí produkce vyživující esence, a na jejím dostatečném množství a kvalitě pak závisí i přiměřené zásobování ostatních orgánů, čínská medicína vyslovuje tezi, že "když je silná čchi žaludku, potom je silných i patero cangů a šestero fu". Souvztažnost přirozeně platí i opačně: jestliže je oslaben žaludek, na síle ztrácejí i ostatní orgány, protože "když žaludek není v harmonii, pak se i esenciální čchi vyčerpává", a bez esence orgány ztrácejí zdroj své energie. Na základě těchto souvislostí např. slavný tchangský lékař, taoista Sun S'-miao (581-682 n.l.), razil zásadu "jestli pět cangů trpí nedostatkem, je třeba harmonizovat žaludek", která v pozdějších dobách našla mnohé následovatele a byla obohacena mnoha metodami na harmonizaci žaludku a sleziny. Jedním z nich byl i již vícekrát zmíněný mingský lékař Čang Ťie-pin, který o tomto vztahu píše:   

"Kdo je dobrý v léčení sleziny, ten dokáže harmonizovat pět orgánů cang, a to je důvod, proč napravuje slezinu a žaludek. Jelikož dokáže napravit slezinu a žaludek, potrava vstupuje (bez problémů) do žaludku, žaludek je silný, a to je důvod, proč i pět orgánů cang je stabilních.“

 

Vedle toho, že esence dodávaná žaludkem je nutná pro chod organismu, doplňována je jí i prenatální čchi, jež je z hlediska celkového zdravotního stavu vůbec nejpodstatnější, a to ještě více umocňuje důležitost tohoto orgánu:   

"Plnost a dostatečnost prvopočáteční čchi závisí na tom, aby čchi sleziny a žaludku nebyla poškozena, neboť jen tehdy dokáže rozhojňovat a vyživovat prvopočáteční čchi. Když čchi žaludku je a priori oslabena, potrava se sama sebou sráží, čímž je nakonec poškozována i čchi sleziny a žaludku; pak ani prvopočáteční čchi nebude moci býti naplněna, a to se stane i příčinou vzniku všelijakých onemocnění.“

Pojem žaludeční čchi v širším významu dále odkazuje na jistou charakteristiku pulzu orgánů; je to proto, že přítomnost nebo nepřítomnost žaludeční čchi - vzhledem k jejímu univerzálnímu významu pro celý organismus v těchto pulzech naznačuje v případě onemocnění pravděpodobnou prognózu vývoje nemoci. Konkrétně jde o to, že jestliže prognóza má být příznivá, v pulzu příslušných postižených orgánů cang musí být přítomna i čchi žaludku (signalizuje, že přísun výživné esence ještě není přerušen); její přítomnost se pozná podle toho, že pulz - vedle svých dalších vlastností typických pro pulz toho kterého orgánu je celkově klidný, mírný a pravidelný. Nemá-li tyto charakteristiky a je tvrdý a úderný, anebo naopak slabý až nehmatný, tehdy se nazývá "pravý cangový pulz" (čen-cang-maj) a vypovídá o nepřítomnosti čchi žaludku a o její vyčerpanosti. V takovémto případě je prognóza vývoje nemoci často velice nepříznivá.

"Žlutý císař řekl: Jestliže se objeví pravý cangový (pulz), říká se, že je příznakem smrti. Proč je tomu tak? Čchi Po odvětil: Všech pět orgánů cang získává čchi od žaludku, a proto žaludek je kořenem pěti cangů. Čchi cangů se nemůže sama dostat až do (zápěstí, kde se hmatá pulz) tchaj-jinové dráhy (plic) na rukou; k tomu nevyhnutelně potřebuje čchi žaludku, a až s její pomocí se dostane do této dráhy. Díky tomu se (čchi) pěti cangů každá ve své době dostaví (a dá nahmatat) v tchajjinové dráze (plic). Jestliže však převládne škodlivá čchi, v důsledku toho v případě těžké nemoci již žaludeční čchi nedokáže spolu s čchi cangů dorazit až k tchajjinové dráze (plic) na rukou, a proto se (v pulzu) objevuje jenom pravá cangová čchi. Přítomnost jenom (této čchi) znamená, že nemoc už přemohla orgán, a tudíž jde o příznak smrti.“

Sílu nebo oslabenost čchi žaludku je do jisté míry možno diagnostikovat i podle vzhledu jazyku - tenký, bílý a vlhký povlak jazyku signalizuje dostatečné množství žaludeční čchi, odlupující se povlak anebo jazyk bez povlaku jsou příznakem jejího vyčerpání.

 

 

Chorobné procesy u žaludku

Žaludek v čínské medicíně zaujímá v hierarchii orgánů velice důležité místo tím, že je "postnatálním kořenem" organismu, dodavatelem vyživující esence nevyhnutelné pro život. Z hlediska funkci resp. chorobných poruch je u žaludku důležitý stav jeho jangové čchi, která řídí rozklad potravy a distribuci nespotřebovaných zbytků; jin u žaludku představují hlavně sekrety a šťávy, které podporují trávení a zvlhčují trávicí trakt.

 

(1) Disharmonie jangové čchi žaludku

 

1. Prázdnota čchi žaludku

Chorobný stav prázdnoty čchi žaludku (wej-čchi sii-suri nebo tuej-čchi-sii) je vyvolán nevyváženým příjmem stravy, vrozenou slabostí nebo trvalým poškozením pravé čchi v důsledku chronických onemocnění. Když k němu dojde, oslabuje se schopnost žaludku trávit a tudíž i přijímat novou potravu, a ani střední zářič není schopen přiměřeně přepravovat vyživující esenci; příznaky jsou snížený příjem potravy, nechuť k jídlu, nadýmání v žaludku a břiše. Prázdnota dále nedovoluje žaludeční čchi a stravě klesat v potřebné míře dolů, a tehdy se rovněž objevuje nadýmání, dále nevolnost od žaludku, zvracení nebo škytání či krkání. Prázdnota čchi žaludku obvykle rezultuje do prázdnoty sleziny, takže nakonec se oslabuje i zdroj tvorby nové krve, což se projeví žlutavou nebo bledou barvou obličeje, únavou, nechutí mluvit, ochablostí v končetinách apod. Pokud byla prázdnota vyvolána předcházejícími stavy plnosti (napadení žaludku čchi jater, vnějším činitelem nebo stagnujícími hleny), objevují se chronické skryté bolesti, které se stupňují s hladem a ustupují po požití potravy.

 

Obr. 2.1. Schéma chorobného působení prázdnoty čchi žaludku

 

2. Zachlazení žaludku

Chlad v žaludku (wej-chan) či vnitřní vzrůst chladu žaludku (wej-chan nej-šeng) je proces postupného oslabení jangové čchi a převážení chladu z prázdnoty. Dochází k němu v důsledku napadení žaludku chladnou škodlivostí, nevyvážeností stravy nebo přílišného požívání syrových a studených pokrmů nebo léčiv chladné povahy. Nárůst chladu způsobuje stagnaci čchi a zhoršení trávení, což se projeví nedostatečným trávením a sníženým příjmem potravy. Zahušťující a sráženlivé procesy vyvolané chladem postihují i krev ve vlásečnicích, které se ucpávají či deformují, čímž dochází k prudkým bolestem v žaludku. Bolesti z chladu jsou obvykle silné, přicházejí náhle a při kontaktu s chladem se ještě víc stupňují, zatímco teplo je naopak zmírňuje.

 

 Obr. 2.2. Schéma chorobných procesů z chladu v žaludku

3. Horkost žaludku

Akumulace horkosti žaludku (wej-že ťi-šeng) se zve i horkostí žaludku (wej-že) nebo žaludečním ohněm (wej-chuo), jde-li o stav ještě vyšší koncentrace horkosti. Hlavními příčinami způsobujícími daný proces jsou nadměrný konzum alkoholu, pálivých či sytých jídel, stagnace čchi, hlenů a stravy v žaludku a z toho transformovaná horkost, vniknutí vnější horké škodlivosti, vznik horkosti z nadměrného působení pěti emocí. "Spalování" obsahu žaludku ohněm způsobuje, že typickými příznaky horkosti žaludku jsou zvýšený pocit hladu, pálení nebo bolesti v žaludku. Spalování dále škodí tekutinám, takže se přidružují příznaky jako sucho v ústech, žízeň a zácpa. Obrátí-li se žaludeční oheň nahoru, vzniká nevolnost, pálení žáhy, zvracení; stoupá-li dráhou žaludku, dochází k bolestivému zduření dásní, bolestem zubů či krvácení z nosu.
V případě, že poškodí luo-maj, dochází ke zvracení krve. K nárůstu horka v žaludku může dojít i pod tlakem ohně z jater a žlučníku.

 

Obr. 2.3. Schéma chorobných procesů z horkosti v žaludku

 

 

(2) Disharmonie jin žaludku

Chorobný proces prázdnoty jin žaludku (wej-jin hchuej-sii nebo wej-jin-sii), nazývaný i nedostatkem jin žaludku (wej-jin pu-cu), vzniká tehdy, pokud žaludek nemá dostatek tekutých složek. To může být způsobeno chronickým onemocněním, závěrečným stadiem horečnatých nemocí, dlouhodobou stagnací horka v žaludku, napadením žaludku ohněm jater a žlučníku nebo i ohněm srdce. Nedostatek žaludečních šťáv vede k oslabení trávení, což se projevuje nechutí k jídlu, sníženým příjmem potravy, současným pocitem hladu i nechuti k jídlu a zrcadlovitým vzhledem povrchu jazyka. Z prázdnoty jin může dojít k uvolnění se čchi žaludku a jejímu vzestupu vzhůru s příznaky jako pocit tlaku v žaludku, častá nevolnost, nucení ke zvracení. Deficit jin způsobuje přirozeně převážení jangu a nárůst vnitřní horkosti, takže se objevují sucho v ústech a krku, suchý jazyk, mírně zvýšená teplota. Prázdnota jin žaludku bývá příznačnější pro lidi hubené a často se kombinuje s prázdnotou jin plic. Oslabí-li postupně i čchi žaludku, vznikají vředy v ústech.

 

Obr. 2.4. Schéma chorobných procesů z disharmonie jin žaludku

 

 

(3) Některé časté chorobné poruchy u žaludku

Nauzea (e-sin) a zvracení (ou-tchu): dochází k nim při poruše spouštěcí funkce žaludku a vzestupujícího čchi do protisměru. Pokud je vzestupem vynášená i potrava, dochází ke zvracení.

Škytání (e-ni): rovněž v tomto případě jde o protichůdný vzestup čchi žaludku; škytání je vyvoláno tím, že stoupající čchi proráží do hrdla. 

Rozpínavé bolesti žaludku (wej-wan čang-tchung): způsobuje je blokáda mechanismu čchi v oblasti žaludku vyvolaná emoční aktivitou nebo stagnací potravy, a narušení stoupavých a klesavých pohybů čchi; ze snížení průchodnosti se pod tlakem čchi a dalších pohybujících se složek rodí bolest. Chorobný hlad (siao-ku šan-ťi): projevuje se pocitem hladu přes zvýšenou konzumaci jídla; příčinou většinou bývá akumulace horkosti v žaludku a jí zrychlené spalování látek.

Žaludeční nevolnost s výstupem šťáv (wej-wan cchao-ca): je způsobené disharmonií čchi žaludku v důsledku přítomnosti vlhké horkosti, resp. vznikem prázdné horkosti jakožto následku prázdnoty jin žaludku.

Snížený příjem potravy (na-taj š'-šao): k němu dochází tehdy, je-li oslabená čchi žaludku, čímž je jednak oslabováno trávení, a jednak se narušuje mechanismus stoupání a klesání čchi.

  

 

Související:

Tradiční čínská medicína v souvislostech

 

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist