Tradiční čínská medicína v souvislostech - 9.díl (srdce)

08.11.2010 08:18

Za redakci Rahunty P.N. : Po téměř 5-ti měsíční přestávce dokončíme náš seriál TČM v souvislostech, který čerpá z knih „Klasická čínská medicína - základy teorie“ od pana Vladimíra Anda, který napsal celý soubor těchto knih v dílech „I až V“. Předchozí díly najdete pod štítkem Tradiční čínská medicína vlevo. Poněvadž tato kniha byla letos opět vydána dotiskem, není již problém ji sehnat.

 

(1) Funkce Srdce podle TČM

Srdce (sin) bývá nazýváno i vládcem všech orgánů. Toto jeho výsostné postavení souvisí s druhou, tj. duševní funkcí srdce, kterou v člověku plní. Vedle "srdce z krve a masa (süe-žou č' sin) totiž čínská medicína rozpoznává i srdce duševní resp. duchovní (šen-ming č' sin):

"Existuje srdce z krve a masa; tvar má jako nerozvinutý květ lotosu a nachází se pod plícemi a nad játry. Existuje srdce duchovní; duch šen je transformací čchi a krve a je základem života.“

Duchovní srdce se považuje za sídlo psychiky, vědomí. Pro objasnění této skutečnosti se musíme obrátit na taoistická vysvětlení, protože v nich jsou poznatky, jež medicínu zajímají z užšího hlediska člověka a jeho zdraví, ukázány i v širších souvislostech.

Vědomí či duch (šen) se podle taoistů projevuje ve dvou kvalitativně odlišných úrovních. Ve své vyšší a původní kvalitě je všeprostupující kosmickou silou, nebo přesněji, čistým kosmickým jangem (tj. součástí kosmické čchi), jež existuje už od počátku světa; tu nazývají šen - duch, vědomí, anebo také jüan-šen - prapůvodní duch. Duch, vědomí, o němž se mluví v čínské medicíně - taoisté jej nazývají š'-šen, "poznávající duch" - představuje nižší projev kosmického ducha šen vtělený v člověku.

Člověk má v sobě obě kvality vědomí, ale jeho kosmickou úroveň není schopen v běžném stavu vnímat. S ní je spojen pouze během embryonálního stadia svého vývoje. V okamžiku narození se však původně jednotné vědomí rozdvojí, kosmické vědomí stoupne do hlavy, kde zůstává utajené a neprojevené po celý život (ledaže by bylo příslušnými praktikami oživeno), zatímco poznávající duch se usídlí v srdci a odtud vládne ostatním orgánům i celému tělu. Tento duch (jako součást čchi) je podřízen biologickým zákonům a ke své existenci potřebuje být ustavičně doplňován čchi a krví, jelikož jimi je živen a z nich se obnovuje.

Když tedy v kontextu čínské medicíny uvažujeme o srdci (ale i dalších orgánech cang), je třeba si vždy uvědomovat, že jim nejsou přisuzovány jenom funkce fyziologické jako v západní medicíně, ale že jsou rozšířeny ještě i o rozměr psychický.

I když anatomie se v čínské medicíně nikdy nerozvinula do té podoby a takových rozměrů jako v evropském lékařství, nacházíme v jejích dílech i popisy orgánů a částí těla z hlediska anatomického - a to již v dobách velmi raných. Zřejmě jedny z nejstarších záznamů tohoto druhu jsou v klasické Knize složitých otázek, Nan-ťing. O srdci se v ní píše:

"Srdce váží dvanáct liangů", má v sobě sedm děr... je naplněno třemi ke" esenciálního moku a uschovává v sobě ducha šen."

Vzhledem k uvedené charakteristice srdce v jistém smyslu je nejdůležitějším orgánem lidského těla a plní v něm více úkolů. V širších souvislostech přináleží k prvku oheň, a k jeho soustavě v rámci organismu patří tenké střevo, cévy, tvář a jazyk.

 

tab. 9.1. Funkce srdce

  

1. Srdce řídí krev a cévy (sin ču süe-maj)

Tato formulace vyjadřuje dvě skutečnosti: jednak že srdce má na starosti krev (süe), ve smyslu ovlivňování kvality a cirkulace krevní tekutiny, a jednak že ovlivňuje i kvalitu a stav celého systému drah krevního oběhu, tj. tepen, žil i vlásečnic. Čínská medicína pro ně většinou užívá souborné pojmenování maj, resp. süe maj, a charakterizuje je tak, že jsou "skladišti krve" (süe č´fu).

Když je srdce v dobré kondici, tj. má harmonickou svou čchi, potom je krev zdravá a má správnou konzistenci, a také cévy maj jsou pružné a průchodné, takže krev proudí bez překážek po celém těle. Když srdce, resp. jeho čchi, není v harmonii, odráží se to negativně i na kvalitě krve a na stavu krevního oběhu.

Proudění krve zabezpečuje srdce pravidelným pulzováním, ovšem hybnou silou tohoto pulzování i pohybu krve je podle čínské medicíny srdeční čchi (sin-čchi). V tomto kontextu se o ní hovoří také jako o srdečním jangu (sin-jang), jehož protějškem je srdeční jin (sin-jin), tj. krev srdce (sin-süe). Mezi krví srdce a čchi srdce je těsná spojitost a závislost. Plná a silná čchi srdce zabezpečuje i rytmické pulzování srdce i udržování kvality krve, neboť se podílí na jejím vytváření. A naopak, dostatek zdravé krve je zárukou a podmínkou pro silnou a harmonickou čchi, jelikož krev je jedním z hlavních zdrojů znovuvytváření se čchi v organismu.

Řídící funkce srdce vzhledem ke krvi se projevuje dvěma způsoby: 1. Srdce dopravuje krev; pravidelným pulzováním, ale i tokem své čchi rozhání krev po celém těle a tím umožňuje, aby se výživa v ní obsažená dostávala do všech jeho míst - k orgánům, měkkým tkáním, kostem, pokožce, atd. 2. Srdce rodí krev; proces rození čili vytváření a doplňování krve probíhá podle čínské medicíny tak, že slezina produkuje trávením potravy esenci, kterou dopravuje do plic, kde je promíchávána s čistou čchi přijímanou ze vzduchu plícemi a následně vstupuje do srdce. V něm se přimíchává do krve, doplňuje ji a proměňuje se v ní.

Stav srdce je možno poznat na základě známých souvislostí s tváří a krevním oběhem tak, že zdravé srdce se projevuje zdravou červenou barvou tváře a pravidelným, přiměřeně silným pulzem. Trpí-li naopak srdce nedostatkem čchi a tzv. prázdnotou krve, tvář je pobledlá, jakoby bez barvy, a pulz je slabý a jemný; při srážení krve a blokování žil se objevuje popelavá tvář, modrofialová barva jazyka i rtů a dusivý pocit nebo bodavá bolest v oblasti srdce.

 

2. Srdce řídí ducha (sin ču šen-č')

V širším významu označuje celkový zjev člověka, celkový dojem, jímž působí - výraz jeho tváře, očí, způsob řeči, chování, gestikulace, prostě vše, co vyzařuje z jeho osobnosti. Častěji se však uplatňuje užší význam slova, tj. duch jakožto myšlení, mysl, psychika, vědomí. Jak jsme se již zmínili, lidskou psychiku čínská medicína nepovažuje za výsledek aktivity mozku a ani ji nelokalizuje jenom na něj, nýbrž hledí na ni jako na jeden z projevů činnosti pěti orgánů cang, jejíž původ je přitom v jejich čchi, resp. v čchi, z níž ony vznikly. Psychika je podle tohoto názoru "rozložena" v pěti centrech - orgánech cang, když srdce uschovává ducha šen, játra jangovou duši chun, plíce jinovou duši pcho, slezina uvažování, promítání, a ledviny vůli. Nejdůležitějším centrem a orgánem je v daných souvislostech srdce, neboť ono je sídlem ducha šen, který řídí ostatní složky psychiky:

"Srdce je svrchovaným vládcem pěti cangů a šesti fu, a je sídlem esenciálního ducha."

Pojem esenciální duch (ťing-šen) odkazuje na jin-jangovou povahu psychické podstaty člověka. Šen je povahy jangové, je důsledkem činnosti hlavně jangové složky čchi, avšak pro svou existenci nutně potřebuje i svůj jinový protiklad - esenci ťing (vytvářenou z vrozené čchi, esence potravy, krve a vdechované čchi), z které se transformuje a kterou je ustavičně doplňován. Srdce s takovouto vyváženou čchi je pak připraveno plnit svou psychickou funkci, jíž je tzv. "přijímání věcí" (žen-wu), čili odrážení, reflektování vnějšího světa, přijímání podnětů přicházejících zvenčí.

Poruchy této funkce se odrážejí přirozeně především v psychice: mírnější příznaky jsou například nespavost nebo v případě spánku množství snů, duševní neklid; ve vážnějších případech se objevuje duševní otupělost, malátnost, anebo až delirium, výpadky vědomí. Kromě srdce samotného chorobné porušení dané funkce ovlivňuje i další orgány, zejména orgány cang, jelikož srdce je jejich "vládcem" a čchi cangů je také součástí psychické energie - ducha šen, jejíž centrem je srdce.

 

 

(2) Vztah srdce k dalším částem těla

 

1. Srdce řídí cévy (sin ču maj)

Cévy maj (tj. všechny dráhy krevního oběhu), jak jsme se již zmiňovali, čínská medicína nazývá "skladišti krve"; jejich funkcí je rozvádět krev do celého organismu, ale současně ji i udržovat v určitých trasách a nedovolit jí vylévat se mimo ně.

Řídící funkce srdce vůči cévám vyjadřuje dvě skutečnosti: jednak tu, že celý cévní systém vytváří vzájemně propojený celek, jehož ústředím je orgán srdce, a jednak tu, že pohyb obsahu cév, tj. proudění krve, je zabezpečován prostřednictvím čchi srdce. Jsou-li tedy srdce a jeho čchi v pořádku, budou cévy i pohyb krve v nich v optimálním stavu; jestliže však srdce trpí nedostatkem čchi anebo jinými poruchami, bude se to negativně přenášet i na cévy - například jako uvolňování, deformování, kornatění cévních stěn apod. -, i na pohyb krve v nich - například jako snížení průchodnosti céva následné nedokrvování příslušných částí těla, dále jako srážení krve atd.

 

2. Kondice srdce se odráží na tváři (sin chua caj mien)

Podle čínské medicíny se stav pěti orgánů cang, čili dostatečnost nebo nedostatečnost jejich čchi, promítá - doslova "vybarvuje" (chua) - na určitá místa povrchu těla. Místem, na němž se dá rozpoznat dobrá, anebo naopak zlá kondice srdce, jsou tváře. Když je srdce zdravé a jeho čchi silná, potom tvář má zdravou červenou barvu a pokožka na ní je svěží, pružná a lesklá. Na základě změn tohoto základního vzhledu tváře je pak možno usuzovat, k jakým disharmoniím v činnosti srdce došlo. Například při nedostatku čchi srdce tvář dostává běloskvoucí barvu, při nedostatku krve srdce je bledá a jakoby bez barvy; při blokování čchi srdce se mění na modrofialovou, zatímco při horkosti v srdci a přeplněnosti krve je rudá až brunátná.

 

3. Vnějším vývodem srdce je jazyk (sin kchaj-čchiao jü še)

Každý z pěti orgánů cang má svůj vývod, otvor (čchiao), jenž zajišťuje jeho spojení s vnějším prostředím. Čínská medicína pro tyto vývody používá termín čchi-čchiao, tj. sedm otvorů (nosní dírky, uši, oči, ústa), resp. též i ťiou-čchiao, čili devět otvorů - sedm výše zmíněných plus konečník a vývod močové trubice. Otvory na hlavě přináležejí k jangu, zatímco dva spodní otvory jsou jinové.

Jazyk přirozeně není přímo srostlý se srdcem, je s ním však přece jenom spojen, protože z dráhy srdce vede odbočka, jež prochází přes kořen jazyka. Proto se v čínské medicíně říká, že "jazyk je výhonkem srdce" (še wej sin č' miao). Z uvedené spojitosti vyplývá, že srdce ovlivňuje i funkce jazyka - jeho citlivost rozeznávat chutě i spoluúčast na artikulaci řeči.

Čchi zdravého srdce dokáže udržovat své dráhy čisté a průchodné, a proto bez překážek proudí i k jazyku a umožňuje mu, aby mohl normálně plnit své zmíněné funkce. Takový jazyk je pak pružný a ohebný, dobře rozlišuje chutě a jasně artiku1uje zvuky. Když je však srdce nemocné a jeho čchi není dostatečně silná, zhoršuje se i propojenost mezi ním a jazykem, což se projevuje jistými změnami vzhledu a v těžších případech i poruchami činnosti jazyka.

Při nedostatku krve a jangu srdce je jazyk měkký a veliký, s bílým povlakem; při vystupování tzv. srdečního ohně (jangu) vzhůru se špička jazyka zbarvuje do ruda a na jazyku vyrážejí afty; při blokování krve v srdci jazyk dostává tmavěfialovou barvu anebo se na něm objevuje tečkovité krvácení; poruchy duševní funkce srdce způsobují neohebnost jazyka a řečové vady, přičemž ty může vyvolat i vstup horkosti do osrdečníku.

  

tab. 9.2.  Vztah srdce k dalším částem těla

 

 

(3) Vztah srdce k pěti citům a pěti tekutinám

 

1. Citem srdce je radost (si wej sin č' č')

Radost, hněv, zármutek, přemýšlení a strach je patero citů (wu-č') přináležejících k pěti orgánům cang. Citem, jenž se váže na srdce, je radost. Její nadměrnost, anebo naopak nedostatek, odrážejí stav čchi srdce. Při prázdnotě čchi se dostavuje smutek, melancholie, čímž se srdce jakoby uzavírá do sebe a brání dalšímu výdeji své energie. Opačný případ, přeplněnost srdeční čchi, podněcuje radost, rozjásanost, což jsou odstředivé jangové emoce, s jejichž pomocí srdce vyzařuje ze sebe nadbytečnou energii. Melancholie a radost jsou jin-jangovým protikladem citového projevování se srdcové čchi, čili duševní funkce srdce.
V souladu s jinjangovým zákonem proměn i pro ně platí, že nemají být extrémní ani dlouhodobé či časté, neboť jinak porušují harmonii srdce (jeho čchi) a stávají se tak příčinami budoucích onemocnění. Kromě nich však na srdce obdobně působí i ostatní emoce, jelikož v srdci sídlí duch člověka, šen, do něhož se promítají všechna citová hnutí. Nevyrovnaný duševní život tudíž nejvíce postihuje právě tento orgán.

 

2. Tekutinou srdce je pot (chan wej sin č´jie)

O pocení se v řeči čínské medicíny uvádí, že jde o proces, při němž se do jin přidává jang, tj. do tekutiny vstupuje teplo. Jelikož pot jakožto tekutina má společný původ s krví a krev je řízena srdcem, existuje přímý vztah mezi pocením a činností a stavem srdce:

"Z tekutin, jež uschovává srdce, ta, která je uvnitř, je krev, a ta, která je vysílána na povrch, je pot. Pot tedy je tekutinou srdce.“

Spojitost mezi čchi srdce, krví a pocením má za následek jejich vzájemné ovlivňování i v případě onemocnění. Například přílišné pocení vede i k ubývání krevní tekutiny a čchi (zejména jinové) srdce, v důsledku čehož se objevuje bušení srdce (oslabená jin srdce neovládá dostatečně jeho jang); jelikož však pocení je vyvoláváno zvýšenou aktivitou jangu, silné pocení nakonec vyčerpává i jang a způsobuje celkové oslabení srdce, jeho prázdnotu. Prázdnota srdce pak opětovně povede k pocení, teď již chorobnému; je to proto, že následkem nedostatečnosti srdeční čchi se oslabí i jangová ochranná čchi wej-čchi na povrchu těla, nebude moci regulovat potní otvory, a proto dojde k samovolnému pocení (jang neovládá dostatečně jin).

S ohledem na tezi, že "pot a krev mají společný původ" je třeba při léčení mít na zřeteli, že u lidí s nedostatkem krve není vhodné používat potopudné metody ani v případě povrchových nemocí z plnosti (aby nedošlo k dalšímu ubývání krve), a že lidem, kteří se často potí, je nevhodné podávat léky hořké a suché povahy, neboť ty by u nich poškozovaly jin čili krev srdce.

 

 

(4) Další charakteristiky srdce

  

1. Srdce řídí jangovou čchi

I když se srdce řadí mezi jinové orgány cang, z hlediska jistých svých charakteristik je jangové - " ohnivé " přináležející k prvku oheň. Jeho jangová čchi ovlivňuje celkový stav jangu v těle, a tudíž i tepelnou regulaci organismu. Srdce se lehce "rozpálí", má sklon se jangizovat, a proto též nerovnováha srdce vzniká často z přeplněnosti jeho jangu. Náchylnější k tomuto typu nerovnováhy bývají muži, jelikož sami jsou přirozenosti jangové. (Výskyt infarktu - který by se v kontextu čínské medicíny snad dal vysvětlit jako přejangizování tohoto orgánu - je nepoměrně častější u mužů než u žen.)

 

2. Čchi srdce je spjata s čchi léta

V letním období kulminuje energie prvku oheň, a jelikož srdce náleží k tomuto prvku, nejvíce je spjato právě s touto roční dobou. Tehdy je i jeho čchi nejsilnější a nejaktivnější. Na druhé straně se tato souvislost přirozeně promítá i do chorobných stavů - jestliže je srdce přejangizováno, nejvíce bude ohroženo právě v létě, kdy je nejsilnější i jang v přírodě. Proto je důležité, aby člověk respektoval zákonitosti tohoto ročního období a žil v souladu s nimi.

"Tři letní měsíce se nazývají, bujnost a nádhera'. Je to období, kdy všechno bují a krásní, čchi nebes se promíchává s čchi země, rostliny rozkvétají a jsou v plné síle. Lidé mají v létě chodit spávat později a vstávat časně zrána, a nesmí jim vadit, že dni jsou dlouhé a slunečné. V myslích nesmějí přechovávat hněv, jejich duševní nálada má odpovídat rozjásané letní atmosféře, aby i duch v nich rozkvétal a čchi mohla volně vystupovat z těla ven. Pozornost mají orientovat na venek a mají se zajímat o okolní svět. Toto odpovídá atmosféře letní čchi a takováto je cesta pěstování čchi v létě. Kdo se jí protiví, poškozuje si srdce, a na podzim se proto může stát, že bude churavět na horečnatá onemocnění. Jelikož si nevytvoří dostatečné podmínky pro shromažďování podzimní čchi, budou se nemoci opětovně vracet i v zimě."

V dalších vztazích v rámci prvku oheň srdce souvisí s jihem, horkem, červenou barvou, pachem spáleniny, atd.

"Jih rodí horko, horko rodí oheň, oheň rodí hořkost, hořkost rodí srdce, srdce rodí krev, krev rodí slezinu, a srdce řídí jazyk. Na nebesích (jih) představuje horko, na zemi oheň, v těle cévy, z orgánů cang srdce, z barev červenou, z pěti tónů tón č', ze zvuků smích, při rozrušení smutné vzdychání, z vývodů jazyk, z chutí hořkou, z emocí radost.“

 

3. Důsledky tvaru a umístění orgánu srdce

Zajímavé je konstatování, jakou spojitost čínská medicína vidí mezi tvarem a umístěním orgánu srdce a z toho vyplývajícími některými duševními nebo chorobnými stavy:

"Když je srdce malé, (jeho čchi) je vyrovnaná a vnější škodlivé činitele mu nemohou ublížit, zato velice snadno může být zraněno zevnitř - smutkem. Když je srdce velké, tak smutek mu ublížit nemůže, ale zato snadno jej napadají vnější škodlivé činitele.

Když je srdce umístěno vysoko, člověk mívá dusivý pocit v hrudi, bývá zapomětlivý a těžko se vyjadřuje. Když je srdce nízko, pak je odkryté, a proto je vystaveno útokům chladu; člověk s takto umístěným srdcem se snadno dá vystrašit řečmi.

Když je orgán srdce pevný, potom je silná i jeho čchi a duch se uschovává uvnitř. Když je orgán křehký, snadno dochází k podněcování srdečního ohně a k nemocím z vnitřní horkosti, při nichž ubývají tekutiny. Když je srdce umístěno ve správné poloze, potom je člověk duševně vyrovnaný a i škodlivá čchi mu jenom stěží může ublížit. Když je srdce našikmo, člověk je duševně labilní a nemá vlastní pevné názory."

 

 

 

Chorobné procesy u srdce

Patogeneze srdečních poruch se týká disharmonie jin-jangu srdce a čchi a krve srdce. Víme, že pro čínskou medicínu je srdce ústředním orgánem, vládcem ostatních orgánů těla, v němž sídlí duch šen jakožto podstata lidské psychiky. Hlavními funkcemi srdce jsou řídit krev a cévní systém, jakož i ducha šen; jejich výkon se považuje za výslednici činnosti srdeční jin (sin-jin), srdečního jangu (sin-jang), srdeční čchi (sin-čchi) a srdeční krve (sin-süe), přičemž jang a čchi srdce a analogicky jin a krev srdce někdy mohou znamenat totéž.

Jang a čchi srdce se v řízení krve projevují jakožto síla poskytující teplo a pohyb, pro ducha šen pak znamenají sílu oživující a produkující myšlení, vědomí vůbec. Jin a krev srdce se podílejí na řízení krve 'vytvářením její hmotné podstaty, která živí orgán srdce, ale rovněž ovládá srdeční jang a udržuje jej v srdci; v psychické oblasti jsou "obydlím" ducha šen a poskytují mu základnu, na níž může existovat a plnit své úkoly.

 

(1) Disharmonie srdečního jangu či srdeční čchi

Chorobnou nevyvážeností tohoto druhu jsou míněny stavy přílišné přeplněnosti nebo naopak oslabenosti jangové čchi srdce.

 

1. Přemíra jangové čchi srdce

Když je jang nebo jangová čchi srdce předimenzována, projevuje se typickou jangovou vlastností - horkostí; tím se stává patogenním činitelem, jenž je v čínské medicíně nazýván srdečním ohněm (sin-chuo), Z hlediska původu vzniku a projevů může být srdeční oheň povahy plné i prázdné. Plný oheň vzniká z akumulace horké škodlivosti, z nahromadění patogenních hlenů tchan, z emočních vznětů a z přílišné emoční aktivity. Prázdný oheň je důsledkem relativního převážení jangu z vyčerpanosti jin a krve srdce.
Platí přitom, že prázdná a plná podoba ohně se mohou vzájemně střídat a podmiňovat. Silný oheň např. spalováním jinových složek vyvolává prázdnotu jin, z níž se rodí prázdný oheň; prázdný oheň pak může vést k akumulaci hlenů nebo škodlivé horkosti. Prázdný a plný oheň se tedy do jisté míry liší původem vzniku, ovšem jejich chorobné působení je více méně stejné; spočívá především v nárůstu srdečního jangu a jeho přílišném působením na psychiku, jakož i na krev.

Zneklidňování ducha srdce: vlastnostmi jangové čchi jsou stoupání vzhůru a pohyblivost; s přibýváním jangu se tyto vlastnosti zintenzivňují, a proto se dostává do pohybu a z rovnováhy i duch šen spjatý s jangovou čchi srdce. Projevuje se to např. přecitlivělostí, neschopností ovládat city, bušením srdce, srdeční neurózou, nespavostí, množstvím snů ve spánku, sklonem k řečnění nebo až pomateným blouzněním.

Horkost v krvi a zrychlení toku krve: nárůst jangu znamená vznik horkosti nebo následně až ohně, a současně se opět zintenzivňuje i pohyb. Jelikož srdce je ústředím krevního oběhu, jeho přehřátá čchi vstupuje do krve a jednak ji přehřívá, a jednak způsobuje zrychlení jejího proudění. K příznakům tohoto chorobného procesu patří bušení srdce, rychlý pulz, zrudnutí jazyka a v případě chaosu v cirkulaci krve i různé formy krvácení.

Sálání srdečního ohně nebo jeho přesunutí se dolů: jelikož přirozeností ohně je stoupat vzhůru, srdeční jang se zvedá po dráze až do úst k jazyku, jenž je vývodem čchi srdce. Tento proces je provázen vznikem puchýřků v ústech a na jazyku (kchou-še mi-lan), bolestivým zrudnutím špičky jazyka a suchem v ústech a nose. Po vnitřní větvi dráhy srdce se oheň může přesunout i do sdruženého orgánu srdce, tenkého střeva; v takovém případě se objevují ztmavnutí moči do žlutočervené barvy a pálivé bolesti při močení.

 

obr. 9.1. Schéma chorobných procesů z nadbytku srdečního jang

 

2. Oslabení jangové čchi srdce

Do stavu prázdnoty se jangová čchi srdce dostává obvykle z důvodů chronických nemocí, vrozené oslabenosti anebo oslabení čchi orgánů cang jakožto důsledku stáří. Příčinami tohoto typu jsou např. nedostatek osnovné čchi, který vede k oslabení schopnosti srdeční čchi vstupovat do krve a podporovat její tok; prázdnota jangu ledvin, v jejímž důsledku se vodní čchi dostává do srdce a dusí jeho jang; prázdnota čchi sleziny, která vede ke tvorbě hlenů a blokování srdce hleny; stagnace čchi a krve, která rovněž blokuje čchi srdce. Stav prázdnoty jangové čchi srdce se mimoto může dostavit jako následek kritického stadia nějakého akutního onemocnění, při němž došlo k velkému nahromadění škodlivé čchi.
Celkově lze říci, že prázdnota jangu a čchi srdce působí na funkce řízení ducha šen a řízení krve a že jejími hlavními příznaky jsou oslabenost ducha šen, zchlazování a zahušťování se krve a prázdnota srdeční čchi.

Nedostatečnost ducha šen: oslabením jangu ztrácí duch šen sílu, která tvoří jeho podstatu, čímž se přirozeně oslabují i jeho funkce touto silou napájené. Příznaky daného stavu jsou např. duševní únava až apatie, oslabení intelektu, zpomalení chápání, ospalost, nechuť k mluvení, mluvení tichým unaveným hlasem apod.

Chladné bloky v krvi: pohyb krve je přímo úměrný síle jangové čchi srdce. Pokud se ta oslabí, snižuje se síla pohánějící krev, a kromě toho se snižuje i teplo krvi jangem dodávané, takže začne docházet ke zpomalování jejího toku a tvorbě sraženin a bloků z chladu v krvi. K příznakům tohoto vnitřního chladu patří studené končetiny, výrazně bledá resp. až modravá barva obličeje, bušení srdce, dusivý pocit nebo bodavé bolesti v hrudi, pocení, bezvládný a zadrhávající se, případně pomalý nebo uzlíkovitý pulz.

Prázdnota čchi srdce: tímto stavem je míněno celkové oslabení funkcí orgánu srdce v důsledku chronických onemocnění resp. stáří nebo vrozené slabosti. Prázdnota čchi srdce se přenáší zejména do oslabení pulzových stahů, dále postihuje plíce a přes ně oslabuje i kompaktnost ochranné čchi, a konečně má negativní dopad i na psychické funkce srdce. Projevy jsou např. duševní a fyzická únava, bušení srdce a zkrácení dechu, pocení, výrazně bílá barva obličeje, bílý řídký povlak jazyka, tenký a slabý nebo uzlíkovitý pulz.

Oslabení jangové čchi srdce se často vyskytuje současně s oslabením jangu plic a ledvin, přičemž kauzalita je oboustranná. Např. nedostatek plicní čchi může vyvolat prázdnotu čchi srdce, nebo ta naopak může způsobovat oslabení čchi plic a následné dýchací potíže. Podobně u ledvin, v případě prázdnoty jejich jangu voda "zaplavuje" srdce a přivodí prázdnotu jeho čchi, a prázdnota jangu srdce pak vede k oslabení jangu ledvin, což se projevuje např. snížením množství moči nebo vodnatými otoky.

 

obr. 9.2. Schéma chorobných procesů z prázdnoty jangové čchi srdc

  

 

(2) Disharmonie jin nebo krve srdce

Do okruhu ztráty rovnováhy srdeční jin a krve patří stavy nedostatku srdeční jin, vyčerpanosti krve srdce a zahrazování se krve srdce.

 

1. Nedostatek jin srdce

Příčinami vzniku nedostatku jin srdce (sin-jin pu-cu) či prázdnoty jin srdce (sin-jin-sü) jsou únava srdce, nedostatek výživy pro srdce v důsledku dlouhodobých onemocnění, vnitřní emoční zranění a nárůst srdečního ohně v důsledku zahuštění se srdeční čchi nebo ataku jaterního ohně. Když je jin srdce ve stavu prázdnoty, ztrácí schopnost ovládat svůj jangový protějšek, a proto typickými příznaky daného procesu jsou tzv. zmohutnění srdečního ohně (sin-chuo-wang). Tento oheň vyvolává neklid ducha šen, což se projevuje např. zvýšeným neklidem nebo nespavostí. A jelikož v tomto procesu jde vlastně o vznik a převážení vnitřní tzv. prázdné horkosti, dalšími průvodními příznaky prázdnoty jin srdce jsou horkost pěti srdcí, kradmé čili noční pocení, tenký a rychlý pulz nebo zrudnutí jazyka.

 

obr. 9.3. Schéma chorobných procesů z prázdnoty jin srdc

  

2. Vyčerpanost krve srdce

Chorobný stav vyčerpanosti krve srdce (sin-süe kchuej-sun), nazývaný i vystrašeností krve srdce (sin-süe-chung), vzniká jakožto následek ztráty krve, oslabení zdroje tvorby krve nebo zranění sedmi emocemi. Vede k nedostatku krve v cévách, což se projevuje tenkým a bezvládným pulzem; dále způsobuje zhoršení schopnosti koncentrace, zapomnětlivost nebo až poruchy vědomí, což souvisí s úbytkem výživy pro ducha šen; neschopnost oslabené krve vtahovat do sebe jangového ducha šen vyvolává nespavost a v případě spánku množství snů; dalším důsledkem nedostatku výživy pro srdce je srdeční neuróza a lekavost; oslabená krev nemůže rovněž stoupat v dostatečné míře na obličej, kde se srdce tzv. vybarvuje, ani k jazyku, jenž je jeho vývodem, proto je pro tyto stavy typický bledý bezbarvý vzhled obličeje a vybledlý jazyk.

 

obr. 9.4. Schéma chorobných procesů z vyčerpanosti krve srdce

 

3. Zahrazování se krve srdce

Zahrazování se krve srdce (sin-süe jü-cu) či zablokování se krve srdce (sin-süe pi-cu) je chorobný proces charakteristický vznikem překážek ze zahuštěné krve, a to buď v důsledku vrozené slabosti srdeční čchi, anebo jakožto následku chladu v krvi či nadměrné tvorby hlenů. Obvykle je způsobený přemírou aktivit lao, vniknutím chladu do srdce nebo vlivem emocí; kromě toho platí, že tyto prvotní příčiny, pokud působí i dále, daný chorobný proces ještě více zhoršují. Zahrazování se krve srdce se projevuje dusivým pocitem resp. i bolestmi v hrudi a oblasti srdce. Zhoršená průchodnost cév v srdci dále vyvolává bušení srdce, pocity strachu a úzkosti, prudké bolesti na přední straně srdce nebo až syndrom studených končetin s pocením a hlub oko ležícím přikrčeným pulzem.

 

obr. 9.5. Schéma chorobných procesů ze zahrazování se krve srdce

 

 

(3) Některé časté chorobné poruchy u srdce

Bušení srdce (sin-ťi čeng-čchung): projevuje se pocitem silného bušení srdce, k němuž se mohou přidat i pocity strachu. Je způsobené nedostatkem výživy srdce v důsledku vyčerpanosti krve srdce nebo prázdnotou srdeční čchi, která již nemá dostatek síly k plynulému pohánění krve, takže si srdce musí "vypomáhat" zintenzivněním pulzových stahů, resp. je nepravidelný pohyb srdce podnícen blokováním cév sraženinami z hlenů.

Srdeční neklid (sin-ran): projevuje se subjektivními pocity zvýšeného neklidu, často bez konkrétní příčiny. Vyvolává jej tzv. zneklidňování ducha šen nadměrným ohněm nebo "poletování" ducha šen v důsledku oslabení srdeční jin.

Nespavost (š'-mien) a množství snů (tuo-meng): příznaky tohoto stavu jsou potíže se zaspáváním, probouzení se ze spánku a neklidné spaní s množstvím snů. Příčinami jsou přemíra srdečního jangu a zhoršení možnosti jangu "uschovávat se" v jin. Proto je rozlišováno mezi plným a prázdným stavem nespavosti. Plný vzniká proto, že duch je "vyháněn" ohněm,např. ze škodlivé horkosti nebo z hlenů tchan; při prázdném se pak utrhává a poletuje, neboť jeho "příbytek", krev, je oslabená a ztrácí sílu přitažlivosti.

Neustálý smích (si-siao pu-siou), pomatené řeči (čan-jü) a šílenství (fa-kchuang): tyto stavy jsou povahy plné, čili dochází k nim v případě, kdy je srdce (nebo osrdečník) atakováno silným ohněm, ať už v podobě horké škodlivosti, nebo horkosti z akumulovaných hlenů tchan.

Mrákoty (chun-mi): stavy dočasného výpadku vědomí nebo až ztráty vědomí vznikají při převážení škodlivé čchi nad řádnou čchi, při odloučení se jangové čchi anebo při rozptýlení se ducha šen; dále je vyvolává vniknutí škodlivé horkosti do srdce resp. osrdečníku, a mohou být způsobeny i prudkým stoupáním ohnivé čchi, které vyvolává disharmonii mechanismu čchi.

Pravé bolesti srdce (čen-sin-tchung): tento termín označuje silné bolesti a dusivý pocit v přední části srdce; vyvolány jsou akumulací patogenních hlenů, krevní stází, sníženou průchodností nebo až zablokováním drah čchi-süe.

Zmodrání tváře, rtů a nehtů (mien-čchun čua-ťia c´-an): objevení se modrofialové barvy v daných oblastech signalizuje vyčerpanost srdečního jangu, chladné bloky v cévách a zahrazování se toku krve. 

Bledý a bezbarvý obličej (mien-se cchang-paj wu-se): bledá odkrvená tvář je příznakem nedostatku čchi i krve srdce, jenž způsobuje, že čchi-süe se nedostává v potřebném množství nahoru do hlavy.

Tenký slabý (si-žuo) , bezvládný(wu-li), uzlíkovitý(ťie-taj), tenký a rychlý (si-šuo) , rozptýlený velký a rychlý prudký (sen-ta šuo-ťi), prázdný velký a bezvládný (sü-ta tou-li) a meškající zadrhávající se (čch´-se) pulz: tyto typy pulzů odrážejí různé chorobné stavy srdce. Při prázdnotě srdeční čchi se oslabuje hybná síla pulzu, proto ten je tenký slabý a bezvládný; nepravidelný průtok čchi srdcem se odráží v pulzu uzlíkovitém; prázdnota jin i krve srdce a tím zesílený pohyb srdečního jangu rezultují do pulzu tenkého a rychlého; pokud oslabený jang nedokáže udržovat přiměřeně rychlý pohyb čchi-süe, pulz je meškající a bezvládný; pokud uvolněný jang "vypluje" na povrch, pulz je rozptýlený velký a rychlý; když z důvodu stavu prázdnoty krev nenaplňuje plně cévy, pulzje dutý stvol ovitý (kchung); zadrhávající a meškající pulz je příznakem toho, že je snížená průchodnost drah a cév srdce v důsledku stagnace krve nebo vzniku chladných bloků z prázdnoty jangu.

 

 

 

Související:

Tradiční čínská medicína v souvislostech

 

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist