Úvahy o stvoření III. : Na počátku bylo slovo

autor: Erien Azarin (Jaromír Schmidt)

    To první co chci říct je, že i do budoucna budu v článcích uvádět zdroje, ve kterých se o shodném tématu hovoří, abych ukázal, že se nejedná o jakési výplody mé fantazie, ale že tu ony pravdy jsou již dlouho zaznamenány. I když někdo tvrdí, že dané knihy nejsou zdrojem jeho poznání. Mohl bych říci, že ani mé poznání není postaveno na knihách, ale tím bych případné čtenáře uvedl do světa natolik abstraktního, že by vůbec nebylo možné pochopit, o čem vlastně píšu.

    Za původce knihy Sefer Jecira je v některých kruzích považován Abrahám. Jistě, vedou se časté spory o místo a čas odkud pochází, ale dejme tomu, že existuje vícero zdrojů, kterými se tato kniha provlékala spletí historických událostí. Abraham žijící v Chaldeji byl zasvěcen nejen do astrologických, ale také magických vědomostí své doby. Přesto jej nelze považovat za autora textu, spíše jde o nauku, kterou po získání následně předával svým posluchačům. H. P. Blavatská spojuje Sefer Jecira se ztracenou Chaldejskou knihou čísel.  Pokud půjdeme dále, nalezneme prameny chaldejské esoteriky v esoterice egyptské, nashromážděné kolem starobylých svatyní Osirise a Thowta. Všechny poklady nashromážděné v Alexandrijské knihovně, Pergamské knihovně, nebo knihovně Ptahovi svatyně jsou ovšem nenávratně ztraceny. Všechna tato střediska vědy povětšinou vypálená, však pouze navazují na jedinečný odkaz civilizace prvého věku.

    Z oněch prastarých mýtů a legend vystupuje do popředí první společná řeč všech bytostí, kterou známe jako „Jazyk ptáků“. Nebo „Ptačí řeč“. Údajně byla známa ještě v raných dobách Mizraimu, (ugratický nápis MSRM) jak je nazýván v asyrských a babylonských záznamech starobylý Egypt. Hierofanté údajně ještě tento jazyk používali, díky Thowtovi, který přinesl znalosti dávných věků, a zaznamenal na zlatých deskách. Zajímavé je i spojení s biblickým jménem Misraim, který náležel do rodové linie hamitů, což je větev Noeho potomků. Podle Manetha měla dlouhověkost těchto lidí kořeny v původní předpotopní civilizaci Mizraim.

    Skutečně to zní jako příběh z pera J. R. R. Tolkiena. Ptačí jazyk byl společnou řečí všech bytostí ještě před stavbou Babylonské věže. Znalostí tohoto jazyka byl obdařen i Ježíš, který ji získal při svém putování po indických a tibetských svatyních. Tolkien se patrně nezmýlil, když ony elfské bytosti spojoval se zpěvem nesoucím se tichem nedotčené krajiny. Slovo bylo kouzlo. Spojovalo tento lid s nejhlubší podstatou života a pomáhalo stvořit jedinečný okamžik přítomnosti. Ale nejen to, ze slov se utkávalo jemné předivo příběhů, které se teprve počínali rodit. Naše doba je pomýlená a v mnoha textech samozvaných mistrů, magii odsuzuje. Nejde o to, že nemají ani nejmenší tušení o plném rozsahu kosmických zákonů, ale že bez těchto znalostí nestydatě lžou.

    Magie je v současnosti zcela chybně spojována s podvědomím. Ale to není vůbec žádná magie. Je to jen jakási povrchní představa lidí, kteří se snaží cosi interpretovat pomocí vlastních představ. Pokud se vydáme tímto směrem, tak kupodivu na magii vůbec nenarazíme. Lidská mysl funguje jako filtr, který třídí důležité a nepodstatné informace. Všechny nepodstatné se mažou a ty podstatné se ukládají do vzorců, které popisují určité jednání, související s dosažením vytčeného cíle. Pokud jsou tyto vzorce dostatečně ověřeny a často používány, sestupují na úroveň podvědomí, odkud se jejich užívání děje mimo kontrolu mysli. Magie jak ji lidé dnes chápou je spojena s tímto procesem a má lidem vtisknout jakýsi nechtěný vzorec chování. Jenže i pokud by takový vzorec někdo do našeho podvědomí uložil, jako výsledné jednání si ho vždy budeme uvědomovat a kontrolovat. Takže se jej prostě nedopustíme. To jediné čemu nebudeme rozumět je původ, odkud se tento podnět v nás vzal. Na tomto principu pracuje každá reklama, neustálím opakováním stejných vzorců, které mají nést skrytý podnět k určitému chování. Ale to není magie, je to jen způsob jak všem ukázat, že jsem s konečnou platností blbec.

    Ostatně i osvoboditel židů, Mojžíš, patřil k nejvyšším hierofantům zasvěceným v thébské svatyni Osirise. O jeho odchodu z Egypta by se dalo sepsat mnoho úvah a žádná by se nepodobala biblickému mýtu. Přesto, že se mnou bude souhlasit jen málokdo, jsem celkem přesvědčen, že mezi jeho útěkem z Egypta a Thowtovo zlatými deskami existuje přímá souvislost. Dle mého se tím vysvětluje, odkud že to vzali izraelité zlato, na odlití zlatého telete. I to proč se Mojžíš mohl zalknout vzteky, když po návratu zjistil, jak tento poklad moudrosti nakonec dopadl. Nejen že dal modlu zničit, ale donutil dokonce „svůj“ lid, aby se navzájem vraždil. Je zjevné, že právě na obsahu zcizené schránky „božího hlasu“, chtěl zbudovat své nové impérium. Po jejím zničení tak mohl udělat jen to, že sepsal, nebo dal sepsat své vědomosti do několika náboženských knih, aby uchoval alespoň část obsahu tohoto prastarého díla. Právě formulace „hlas boží“ zmátla spoustu badatelů, kteří si fonetické písmo ptačího jazyka s obsahem schránky nedali dohromady. Tento jazyk nepracoval se slovem ale s hlasem, tedy zvukem. Proto „hlas boží“, a nikoliv pozdější „slovo boží“.

    Příběh Thowtova odkazu však tímto skutkem nekončí. Je zjevné, že ačkoliv došlo na počátku tohoto náboženství k ztrátě nejcennějšího pokladu, jeho příběh pokračuje. Nejen v knihách jako Sefer Jecira, nebo v kabalistické vědě, ale ve skutcích a činech, které jak židovkou, tak později křesťanskou a islamistickou víru provázejí. Jde o bezprecedentní likvidaci všech památek a odkazů, které mají spojitost s dávnou minulostí. Není třeba dlouze přemýšlet, aby člověk pochopil, o co jde. To co k zamyšlení nutí, je masa lidí, která se na příkaz jen několika málo pomýlených těchto zvěrstev dopouští. Opravdu je vize spásy tak lákavá, že se kvůli ní klidně navzájem povraždíme? Nebo jde od samotného počátku o něco naprosto jiného, co se všichni pouze snaží zakrýt pomyslnou vírou v neexistující entitu? Ano jsou zde cesty zalité lidskou krví, cesty lemované požáry, drancováním a neustálím hledáním jakéhosi svatého grálu. Ale je dobře, že jej nikdo z nich nedokázal naleznout. Naše civilizace možná vděčí oněm pastevcům koz, kteří nedocenili poklady obsažené v „hlasu božím“, za svoji existenci.

    Svět se dělí do tří skupin. Tou první jsou probuzení. Jejich mzdou je poznání, moudrost a touha po lepší a spravedlivé společnosti. Vědí, že jim slušnost a mravní zásady brání, aby uspokojili svou existenční potřebu. Šíří kolem sebe poznání a slova, která by jejich prožitek rozšířila dál. I když marně. Druhá skupina jsou lhostejní. Těmto lidem je mzdou cokoliv, co lze vyhrabat ze země. Mobilní telefony, domy, auta, sex, film, bublifuk, a zítra nejspíš létající nočník. Tito lidé jdou tam, kam ukazuje prst, který je dostatečně zdobený zlatem a drahými kameny. Je jedno, jestli do otroctví, nebo do pekla. Hlavně když se to leskne a lze to všude ukazovat. Třetí skupinou jsou ti, kteří v onom probuzení nalezli příležitost jak získat moc. Jak lidi zotročit a nadělat z nich tupé stádo bez vlastního cíle a jakéhokoliv hlubšího smyslu existence. Jejich mzdou je utrpení, války, a vše co pomáhá oněm lhostejným zaslepit oči, aby oním poslušným stádem zůstali na věky.

    Zkusme se však podívat blíže do onoho tajemstvím zastřeného světa, kde se nic stává něčím. „On vytvořil substanci z bezmezna a přeměnil neexistenci v existenci. Vytesal velké sloupy ze vzduchu, který nelze uchopit.“

    Ponejprv si zkusme popsat důležité představy. Středem vesmíru našeho já je vědomí. Vědomí, které je součástí šesti základních pilířů naší existence. Každý z těchto pilířů, je ukotven v absolutnu, které je zdrojem trvající události. Oněch deset neuchopitelných atributů absolutna, ze kterých se událost rodí, popisuje Sefer Jecira takto: „Jejich hranice nemají konec a Jeho slovo v nich běží a navrací se“. To podstatné je si uvědomit, že pokud mluvíme o hranicích, nemůžeme současně přemýšlet o nekonečnu. A pokud nějaká hranice nemá konec, potom je to jistě kruh. A to co se otáčí v kruhu, běží a navrací se. Přirozeně se tím podstata nulového bodu nijak nevysvětluje, ale je nám tu podáván obraz, ke kterému máme dospět. Otáčející se kruh. Duch je v této knize nazván Boží trůn, Svatý příbytek, neboli ono místo, ze kterého utváří svět. K tomu používá tři knihy, což jsou tři roviny, Vzduch, Voda, Oheň.

    Bylo by naprosto nesmyslné Sefer Jecira spojovat s vědeckou interpretací reality. Nejde o knihu, na které lze stavět vědecké názory. Jde o knihu popisující prostor, ve kterém jsou uloženy naše skutečné tvořivé schopnosti. Staří Egypťané tuto souvislost chápou jako „neter“. Což jde vysvětlit jako božský princip. Jsou to ony události, které jde vyvolat pouze na základě dodržení určitých zákonitostí, které k projevení vedou. Všechna velká náboženství a stejně tak věda, se snaží člověka popsat na základě popisu reality. Snaží se definovat zákony vesmíru, a z nich odvodit jakýsi model, díky kterému lze existenci člověka pochopit.

    Egypťané své „Ain“ pojmenovali „Atum“. Atum byl neprojevený Bůh. Jsou to dva naprosto shodné obrazy. A boha Stvořitele pak Ptah. Tyto drobné odlišnosti, spojené logickým principem dokazují, že jejich zdrojem byl shodný základ popisující ony zakládající roviny universa. Říkají nám, že původ všech těchto výkladů stvoření, vychází ze stejného tématu, obsaženém v nějakém dřívějším učení. To co v předešlých článcích patrně nebylo zcela přesně vyjádřeno, jsou živly, které jsou ze své podstaty tím, co nazýváme Boží duch. Vychází z něj: „Z těchto tří On založil Svůj příbytek. Je totiž psáno: Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy“.

    Živly nejsou spojeny pouze s pozemským utvářením, a tak pojmy jako Vzduch, Voda a Oheň nejsou vzduch, voda a oheň, jsou to pouhé představy. Asociace, které mají vést k prožití mimo ohraničenost mysli. Vzduch akceptuje rozměr, je to bezmezná hlubina, ale ani to není přesné vyjádření. Proto jsou tu i další pomůcky. Je to hlubina bez obsahu. Nahoře, dole, vlevo, vpravo, není tu nic a přesto ono existující cosi. Není tu žádný řád, ale ani chaos. Není to však ani prostor, protože nedefinuje žádné vzdálenosti, míry, ani tvary. Vzduch je místem události, ale není touto událostí definován. Tím čím byl před ní, bude i po ní. Neuchovává nic. Právě proto je Vzduch spojen s Myšlenkou. Myšlenka se zrodí a vzápětí zanikne. Je to jen událost, ke které v určitém okamžiku došlo. Pták prolétl kolem okna, ale už tu nic není. Není tu žádný projev, který by jakkoliv zaznamenal tuto událost.

    Prastarý jazyk, byl posazen hodně blízko rtů, byl nejvíce podobný ševelení větru a šumění vod. Důsledně se vyhýbal hlubokým a drnčivým zvukům, které vytváří nepříznivé oscilace uvnitř vědomí. I dnes jsou slova, kterými chceme pohladit postavená na písmenech S, Š, C, Č atd., posazená co nejvíce k hrotu jazyka. Naopak u slov, kterými chceme urážet, používáme hojně R, D, T, K atd. Když chceme získat převahu, co nejvíce otevíráme hrdlo. Tyto principy nás nemusí nikdo učit, máme je v sobě geneticky zakódované. Prastarý jazyk se těmto ovlivňujícím faktorům lidského myšlení a vědomí, důsledně vyhýbal. Přesto je používal jako součást magie spojené s utvářením.

    Pokud bychom hledali obdobu toho, co popisuji, nalezli bychom ji v říši zvířat u vztahu matky a mláděte. Každé mládě je vzhledem k vývoji vybaveno informací uloženou v genetickém vzorci DNA. Jako takový tvoří základní soubor vlastností, které už dotyčný tvor nemusí utvářet. Přesto je nutné tyto vzorce převést do události. Tedy vytvořit z vlastností určitý vzorec chování. Tuto úlohu má v životě mláďat matka a někdy i otec. Stejně tak je magie vrozená každému člověku, jenom není obeznámen s jejím užíváním, a proto se dopouštíme zla, ačkoliv netušíme, že se to vlastně děje. Nevědomost v tomto směru je příčinou rozpadu lidské společnosti. Chováme se jako mláďata předčasně vyhnaná z rodného hnízda, která ačkoliv jsou vybavena vším, co pro život potřebují, nemají nejmenší tušení jak to použít. Vrší jen jednu chybu na druhou, protože nemohou být čímkoliv jiným, než čím od přírody jsou. Proto dříve než vypustíte z úst slova soudu, zeptejte se, jestli víte o daném tématu opravdu vše. Nebo jestli jen papouškujete to, co si máte myslet.

    Pokud se chceme posunout od Vzduchu k živlu Vody, musíme pochopit podstatu nulového bodu. Ukažme si něco málo z Atlantského chápání fyziky, na jehož základě si lze utvářet představu. Začněme u kruhu, který se otáčí. Pokud si nad ním vyznačíte dva protilehlé body, budete moci měřit čas, za který se z vyznačeného bodu jedna dostanete do vyznačeného bodu dva. Pokud se však bude kruh pohybovat absolutní rychlostí, žádný čas nenastane, a tedy budete v obou bodech současně. Absolutní rychlost je tedy nulová rychlost, kdy ve všech uvažovaných bodech existuje pouze přítomný stav. Tato definice říká, že absolutní čas a pohyb jsou nulové.  Proto tedy „Jsem počátek i konec“. Žádné byl jsem nebo budu, jsem tam, nebo tady.

    Z pohledu kruhu se pohybujeme ve dvourozměrném světě. Pokud se budou v kruhu pohybovat dvě částice, z nichž jedna bude kladná a druhá záporná, budou se obě vyskytovat ve stejném místě a ve stejném okamžiku, i když mezi nimi bude ve skutečnosti určitá vzdálenost. Pro tento jev je důležité si uvědomit, že platí je i není současně. Proto se mohou v přítomném okamžiku vyskytovat obě ve stejném místě. Také je dobré si uvědomit, že mluvíme o pohybu, díky kterému vzniká nekonečná řada pozic tvořená z je-není. Pokud budou námi určené částice stát, bude platit pouze stav je, a pouze ve dvou bodech. Z našeho lidského pohledu tu není nic, co by bylo možné změřit, nebo jakkoliv jinak zaznamenat. Proto je k těmto dvěma rozměrům nutné přidat třetí. Tak vzniká těleso. Kruh, který rotuje po obvodu, se roztočí ve směru kolem osy. Jde opět o absolutní rychlost i čas, které tak pohyb kruhu rozdělí do dvou polovin. Každá částice se bude pohybovat pouze v jedné polovině koule ale i v kruhu současně. Tolik představa. To důležité je si uvědomit, že se oba směry dělí na polovinu, tedy doba, za kterou pomyslná částice opíše polovinu kruhu, je stejná jako doba, za kterou se o polovinu otočí osa kruhu a otočí směr pohybu částice, byť jsou všechny parametry nulové. Částice se tedy pohybuje dopředu a dozadu. Přesně jak popisuje Sefer Jecira, „kruh kmitá dopředu dozadu“. V samotném kruhu je pozice kladná i záporná shodná, ale uvnitř tělesa se dělí na kladný jižní a záporný severní pól.

    Nula je tedy podstatou absolutna, kdy se všechny zvažované části události dějí ve stejném okamžiku ve stejném místě. Popisovaný obraz tak utváří dvě roviny, zatímco první (kruh) je absolutní a z našeho pohledu tak je i není současně, pohybuje se i nepohybuje atd. Druhá rovina je relativní a odděluje to, co ze své podstaty není odděleno, toto je částice. Náš vlastní svět. Takto Bůh oddělil vody nad klenbou, což je vnější projev události, v našem případě póly, od vod pod klenbou což je rovina absolutní, zdroj události.

    Jak je vidět, tak věda bájné Atlantidy je poněkud odlišná od vědeckých úspěchů dnešních fyziků. Zatímco oni stavěli energetické krystaly, my stloukáme dohromady plíšky a radujeme se, že to pípá. Nechci nikomu brát iluze o současné civilizaci, ale tak nějak už nejsme ani na těch stromech. Jsme zahrabáni v nějaké temné jeskyni, kde pro kapku vody nevidíme pramen. Opět tu bylo řečeno „A“, ale nikoliv B,C,D,…… Proto znovu říkám, jde pouze o podklad k vlastnímu hledání. V reakci na předcházející článek někdo napsal, že živly jsou čtyři, protože tvoří polarity. V žádném případě nic takového neutváří. Nemají s polaritou nic společného, protože polarita je projevem spojeným s nulovým bodem, tak jak bylo popsáno výše. Toto je tedy oněch šest stavebních prvků naší bytosti. Prvním je Vědomí, je božské. Druhým je Duch Boží. Třetím je Vzduch z Ducha. Čtvrtým je Voda ze Vzduchu. Pátým je Oheň z Vody. Šestým je duch z Ducha, člověk. Všechno toto naleznete, pokud pochopíte, co bylo doposud napsáno.

Sedmý pilíř, ztracený ráj.

    Staří mystici se vždy pokoušeli zaznamenat příběh člověka od samotného začátku, pomocí nejrůznějších obrazů, aby nebylo ztraceno nic z toho, kým jsme. Problém je, že skoro nikdy nemluvili přímo a jejich vzkaz byl určen pouze zasvěceným. Tedy těm, kteří ze slov dokázali znovu poskládat jednotlivé dílky celé pravdy. Proto v čase, kdy už nebyl žádný vykladač, zůstala v těchto knihách zaznamenána pouhá slova. Jedinou cestou jak těmto slovům vdechnout život, je znovu poskládat prastaré vědění, díky kterému se ze slov opět stává pravda. Je až zarážející, když pak někdo v naprosté nevědomosti napíše, že tito moudří lidé žili na stromech, a nám lidem dvacátého století, už nic z jejich vědění není určeno. Nebudeme se přeci vracet na stromy. A já na to říkám, udělejme to. Vraťme se na stromy, na kterých roste poznání nesmírného významu a takové hodnoty, že nemůže být čímkoliv a jakkoliv doceněno. Vraťme se tam a staňme se opět lidmi.

    Když popisujeme oněch šest pilířů, na kterých je naše existence postavena. Je dobré zmínit i sedmí pilíř. V dávných dobách, byl součástí naší existence, a tvořil základní princip tvoření, který dnes chápeme jako magie. Jde o energii, o které víme tím méně, čím více se vzdalujeme své vlastní podstatě. Láska, ačkoliv to lidé naprosto nechápou, je stvořitelský princip. Je mnohem obsáhlejší, než lze jakkoliv domyslet. Když člověk podělal všechno, co se dalo a nad jeho hlavou se vznášel už jen přízrak smrti, bylo rozhodnuto mu dát druhou šanci. Tato šance spočívala v nastavení odlišných parametrů existence. Člověk byl poslán do vývojové úrovně k tomu, aby v cyklu několika věků získal zkušenost, která mu umožní návrat k bytosti, kterou původně byl. Sedmý stvořitelský princip nezanikl, ale byl rozdělen do dvou polovin, jako mužský a ženský princip. Každé z obou pohlaví je nositelem jeho jedné poloviny, jako konstruktivní ženský a destruktivní mužský element. Tato slova je nutné vnímat ve spojitosti s životním principem, kde destruktivní síla představuje změnu a konstruktivní stálost.

    Číslem člověka se tak stalo nižší číslo šest, ale se zachováním původního potenciálu čísla sedm. Egypťané tuto spojitost vyjadřovali v podobě Sfingy, což byl tvor se zvířecím tělem a lidskou hlavou. Byla tím vyjádřena nepatřičnost takovéhoto spojení. Takto se číslice šest stala znamením šelmy. Odtud ji převzal i Jan do své apokalyptické vize, ve kterých nese šelma tváře všech znamení lidského pádu. Přirozeně tu není žádný Satan, ďábel, Drak, či jakákoliv jiná obluda s návodem na osmažení človíčka v pekelné výhni. Nic takového nikdy neexistovalo, neexistuje a existovat ani nebude.

Úvahy o stvoření IV. : Vědomí

Úvahy o stvoření II. : Projevené bytí – „kdo jsem“

Úvahy o stvoření I.: Projevené bytí - „Já jsem“