Vnímání času: Biorytmy

23.02.2011 08:30

Vážení čtenáři a čtenářky přinášíme vám upravenou verzi seminární práce , kterou napsala slečna Kateřina Vokounová v rámci studia na Masarykově universitě. Filosofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Osobně považuji tuto práci za více než zdařilou a s ohledem na obsah, bylo by velkou škodou vás s tím to obsahem neseznámit....

LK

 

 

     Vnímání času: Biorytmy

Vnímání a čas , dva složité pojmy. Jejich spojením vzniká sousloví, pod kterým si lidé často vybaví cosi nedefinovatelného a abstraktního. Čas je změna – pokud by se nic neměnilo, nedokázali bychom čas vnímat. Vnímání – jeden z nejdůležitějších kognitivních procesů.   Všichni vnímáme a všichni si uvědomujeme čas. Vše kolem nás plyne: událost, proměna, vývoj. Ale jaká je naše představa o vnímaném čase? Jedná se o vnímání času? O prožívání času? Nebo snad o koncepci času?

            Na toto téma může být nahlíženo z několika hledisek: filosofického, psychologického, fyzikálního a biologického. Nejsem odborníkem ani v jednom ze zmiňovaných disciplín.Vybrala jsem si však hledisko biologické a ráda bych se zabývala biorytmy a biologickými hodinami.

            Za velmi důležité považuji vysvětlit dva klíčové pojmy – čas a vnímání, a to ze všech možných pohledů.

 

1.   Co je to čas?

            1. filosofie – čas je jedno z ústředních témat metafyziky, teorie poznání a přírodní filosofie. Evropská filosofie rozlišuje objektivní čas, tj. čas měřitelný na základě změn jsoucího a čas subjektivní, tj. čas, který je bezprostředně dán našemu vědomí. A je podmínkou našeho prožívání a člení se na minulost, přítomnost a budoucnost.

            2. astronomie – k měření času slouží v občanském životě střední sluneční čas, pro astronomické účely také hvězdný čas a pro výpočty poloh těles dynamický čas. Světový čas je střední sluneční čas greenwichského poledníku a je jednoduchým způsobem vtažen na časová pásma. Pro energetické úspory se v řadě států zavádí v létě také letní čas, posunutý proti pásmovému času obvykle o hodinu napřed.

            3. fyzika – čas je základní veličina, která vyjadřuje posloupnost fyzikálních dějů nebo délku jejich trvání, nepřetržitě a spojitě se mění, nelze jej reprodukovat. Jednotkou času SI je jedna sekunda

 

2.   Co je vnímání?

Vnímání neboli percepce – smysly zprostředkované vytváření obrazu vnějšího světa, jeho objektů, jejich vlastností a vztahů mezi objekty, ale také vytváření dojmů, týkající se vlastního těla, některých procesů, které  se v něm odehrávají, jeho polohy atd. Produktem vnímání jsou vjemy, např. knihy, které leží před námi, osoby, se kterými se setkáváme, ale např. i tlak v žaludku, ztráty rovnováhy atd. Smyslové orgány  (zrak, sluch, hmat, čich, chuť a receptory ve vnitřních orgánech a na povrchu těla) dodávají do mozku informace (smyslová data), z nichž se zde syntézou těchto dílčích údajů a jejich srovnáváním s paměťovými stopami (paměť) vytvářejí celky, které si uvědomujeme jako předměty a děje analogicky, jako se z množství elektronických impulzů vytváří televizní obraz. V tomto smyslu se vnímání vnějšího světa vytváří od raného dětství v jednotě s praktickou činností; nevnímáme např. odrážení světelných vln od určitého objektu a ve vzduchu rozptýlené molekuly látek, které emituje, ale rudou vonící růži. Vjemy vnějšího světa vznikají z interakcí našich smyslových orgánů s fyzikálními a chemickými činiteli, které je stimulují, a protože smyslové orgány tvoří druhově specifickou výbavu, je svět člověka jako určitého živočišného druhu specificky lidským světem (člověk například nevnímá ultrazvuky jako pes). Vjemy pak jsou určitou konstrukcí reality, která umožňuje přežívání v daném životním prostředí, a proto je základní

funkcí vnímání a umožňovat praktickou činnost v daném životním prostředí.

3.   Vnímání času  

Čas poskytuje o událostech 2 základní údaje: pořadí – do čemu předchází, a trvání – po jak dlouhou dobu to probíhá. Kolik času uplyne v období od začátku do konce? Proč se někdy čas vleče a někdy pádí? Vnímání času není apriorní, oproštěné od člověka. Je proměnlivé a determinované různými biologickými a psychologickými procesy.

Biologické determinanty vnímání času:

Ø  Tělesná teplota

Ø  Puls, tep, krevní tlak, dech

Ø  Únava

Ø  Aktivace

Ø  Další hormonální a chemické látkové proměny v těle – amfetamin, kofein, marihuana, anestetika

Ø  Věk

Skutečnost je vždy vnímána se zpožděním. Důvodem je doba nervového zpracování a persistence nervové aktivity.

 

4.   Biorytmy

            Ráda bych se nyní zaměřila na biorytmy. Co jsou, jaké jsou jejich příčiny a jejich základní druhy.

4.1 Co jsou biorytmy?

            „Slovo biorytmy se skládá ze dvou částí a tyto jeho dvě původní části vyjadřují jeho smysl: řecky bios znamená život, rytmy (řecky rhythmos = pravidelný pohyb představují soustavné opakování nějakého děje v pravidelných intervalech.“ Jsou to veškeré pravidelné změny v živých organismech. To znamená nejen u člověka, ale rovněž u ostatních živočichů, rostlin, hub a bakterií. Biorytmy tak, jak se vyskytují v živé přírodě, jsou natolik spojeny s životem, že neexistuje žádný živý systém bez biorytmů.

            U člověka existují různě periody biorytmů:

·         Populace                     1 rok

·         Organismus                1 den

·         Aktivita žláz               1 h

·         Dýchání                      1 min

·         Puls                            1 s

·         Nervová aktivita        1 ms

4.2 Charakteristiky

Biorytmus má základní charakteristiky, aby informace o něm byla co nejvíce objektivní. Jedná se o amplitudu = poloviční hodnota rozdílu mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami rytmu, dobu trvání jedné periody a nulovou hladinu rytmu neboli mezor = hodnota uprostřed mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami rytmu.

4.3 Základní typy biorytmů

Protože biorytmy slouží také k předpovídání budoucnosti, existují tři základní typy biorytmů.

První biorytmus, biorytmus fyzické výkonnosti, trvá celkově 23 dnů a týká se fyzického aspektu našeho bytí. Během první poloviny tohoto rytmu, tedy jedenáct a půl dne, se nacházíme v období příznivém pro tělesné aktivity, druhá polovina je obdobím odpočinku, obnovování tělesných funkcí. Z fyziologického hlediska je řízen obnovováním kostní dřeně a svalové tkáně, ke kterému dochází každých 23 dní. Týká se fyzické stránky osobnosti a působí na sílu, odolnost a energii.

Druhý biorytmus, trvající 28 dní, je biorytmus citlivosti. Působí na citovém emoční funkce a skládá se ze dvou čtrnáctidenních období. První je pro naši citovou složku příznivě, druhé méně. Z fyziologického hlediska je spouštěn obnovováním nervových buněk a ovládá nervový systém. Působí na emoce, nálady, smysly a city.

Třetí biorytmus, intelektuální výkonnosti, se týká našeho intelektu a trvá 33 dní. V jeho první části, která trvá 16 a půl dne, jsou naše intelektuální schopnosti maximální, ve druhé je intelekt méně výkonný. Z fyziologického hlediska odpovídá přeměně buněk a neuronů, které řídí mozek. Ovlivňuje intelektuální schopnosti, tj. všechny činnosti, kdy přemýšlíme, dedukujeme, vzpomínáme si, soustředíme  se, představujeme si nebo se učíme nazpaměť.

Během jednoho cyklu biorytmu nastávají i kritické dny, což jsou dny když období vrcholu přechází do období útlumu a naopak, jsou to dny rozkolísanosti a nerovnováhy.

Je však pravda, že pomocí výše uvedených tří biorytmů lze předpovídat budoucnost? Vědecké studie, které potvrzovaly platnost šťastných a kritických dnů byly velmi neobjektivní, například tam chyběl nezávislý výběr údajů. Josef Berger píše: „…odmítnutí teorie o všemocnosti těchto tří rytmů neznamená, že nemohou existovat biorytmy s periodou 23 nebo 28 dnů. Nutno však podotknout, že univerzálnost periody 23, 28 a 33 dnů prokázána není a ani domněnky o této univerzálnosti  nebyly odvozeny racionálním způsobem.

4.4 Vznik biorytmů

            Vznikají biorytmy čistě samovolně nebo existuje nějaký mechanismus, který biorytmy v živé soustavě vytváří? Některé biorytmy vznikají již v matčině lůně u plodu, např. rytmy srdeční činnosti, a dokonce i reakce na světlo i tmu. Je to pravděpodobně proto že člověk nejzřetelněji vnímá biorytmy spojené se střídáním světla a tmy, které  mají periodu přibližně 24 hodin a nazývají se cirkadiánní rytmy. Střídání bdění a spánku – pohybové aktivity a odpočinku – je zpravidla pravidelné. Jde o přizpůsobení se pravidelné změně v přírodě, tj. zemské rotaci. Tento rytmus nazýváme endogenní a je vrozený, dědíme ho. Pro náš organismus je výhodné, že je takto přizpůsoben, protože ho to stojí méně energie, než kdyby se musel každých 24 hodin přizpůsobovat zemské rotaci pomocí zvláštních mechanismů.

            Příklady lidských cirkadiánních rytmů:

Nejvyšší ve dne

Nejvyšší v noci

Pohybová aktivita

Tělesná teplota

Srdeční aktivita

Krevní tlak

Tvorba moči

Počet bílých krvinek

Dělení krvetvorných buněk

Dělení buněk pokožky

 

(Různé cirkadiánní rytmy mohou mít maximum ve dne nebo v noci.)

 

            Tento rytmus trvající 24 hodin je nejenom poměrně zřetelný, ale je o něm také nejvíce informací. Nicméně v lidském organismu existují také další biorytmy.

            U žen v plodném věku je výrazný biorytmus spojený s pravidelným měsíčními ovulacemi. Známe jej pod názvem menses neboli měsíčky, protože trvá přibližně jeden lunární měsíc (což je 28 dní). Nejedná se ale o lunární rytmus, protože u žen není tato cykličnost synchronizována pohybem měsíce. Kdyby byla, menstruovaly by všechny ženy na světě v jednom termínu.

            U člověka se vyskytují také sezónní změny, jejichž biorytmus má periodu 1 rok, tzv. cirkanuální rytmus. U lidí nejsou zdaleka tak výrazné jako u mnoha jiných živočichů.. Nejsou vrozené, tzn. že jsou exogenními biorytmy a jsou vyvolávány sezónními změnami životního prostředí. Například na jaře bývá snížena odolnost vůči infekčním nemocem.

            Člověk měl a stále má tendenci měnit některé cirkanuální rytmy v přírodě. Na konci paleolitu  toho dosáhl hromaděním zásob na nepříznivé období roku. Dalšími kroky, jak uniknout sezónním změnám, byla domestikace zvířat, obdělávání půdy a vytváření trvalých sídel.

Vliv biorytmů na nemoci

            Biorytmy se ve světě zabývá mnoho vědců a lékařů. Vědní obor, který se zabývá biorytmy se nazývá chronobiologie a pochází až z 20. století. Některé biorytmy lze využít ke zpřesnění diagnostického postupu v lékařství nebo při léčbě. Periodicky se mění nejen charakteristiky zdravého lidského organismu, ale také příznaky některých nemocí a intenzita reakcí organismu na léčebné podněty.

            „Dnes je již zřejmé, že s biorytmy souvisí celá řada onemocnění. Na druhé straně však u mnoha onemocnění nemusí být význam biorytmů klinicky významný. U velkého počtu nemocí význam biorytmů dosud ještě prozkoumán není."  

            Příklady cirkadiánních rytmů lidských nemocí

Nemoc

Maximum biorytmu

Alergická rýma

Astma

Infarkt myokardu

Hypertenze

Artritida

Vředová choroba

epilepsie

Časně ráno

Noc

Ráno a dopoledne

Večer

Večer

Časně ráno

Různé u různých nemocných

 

5.   Biologické hodin

Existence cirkadiánních rytmů je lidem obecně známá, avšak je rozšířena mylná domněnka, že má časový faktor při kontaktu se světlem pro lidský organismus malý význam. Podle tohoto omylu bývá tvrzeno, že se stačí prostě „dospat“ nebo si „přehodit biorytmy“ a vše je jako dříve. Nejsme zelené rostliny, které potřebují jako zdroj energie světlo, máme i jiné zdroje energie, ale všichni známe své reakce na nedostatek světla.

Je obecně známé, že lidé, i když si myslí, že nejsou závislí na světle, podrážděně reagují na změny času, na zkracování dnů, kdy je převaha šera. Ať chceme nebo nechceme, příroda tím dává najevo, že jsme její součástí a nikoli jejími vládci.

Co má na svědomí tyto cirkadiánní rytmy? Kde jsou uloženy naše „biologické hodiny“? Nejdůležitějším synchronizátorem biorytmů je u  savců suprachiasmatické jádro, dále SCN,  (suprachiasmatic nucleus – the biological clock), koordinuje rytmy prostřednictvím hormonu melatoninu .Slaďuje řadu biorytmů hladin hormonů a biorytmů chování ve vztahu střídání dnu a noci, světla a tmy.

Melatonin je vylučován vlivem podnětů, které vyvolává  SCN. Současně jsou buňky SCN citlivé na působení samotného melatoninu. To tedy znamená, že je zde zpětná vazba – SCN se podílí na regulaci cirkadiánního rytmu vylučováním melatoninu a ten se podílí na cirkadiánní aktivitě SCN.

Tvoří-li stárnoucí organismus jen malé množství melatoninu, potom je špatně seřízen chod cirkadiánních rytmů. U starých lidí se k tomu přidává také degenerace samotného SCN a zrakového systému, který přináší informaci o tom, zda je noc nebo den.

Je zajímavé, jak přijímají nevidomí lidé informace o střídání světla a tmy, které jsou pro vidomé naprosto všední. Jejich rytmus je ale i přesto obdobný zdravým lidem. Při vyšetřování množství melatoninu v krvi bylo zjištěno, že jejich cirkadiánní rytmus má prodlouženou periodu až na 25 hodin. To znamená, že biologické hodiny jim běží volně a po čase se stane, že v noci bdí, což je velká námaha pro jejich organismus.

Délka  světlé části dne určuje rytmické zapínání a vypínání hodinových genů v SCN. Biologické hodiny slouží nejen jako ukazatel denního časového programu, ale i jako kalendář.

Jsou hodinové geny odpovědné za chronotypy, tedy za skřivánky a sovy? Každý z nás již o tomto určení někdy slyšel a každý se jistě dokáže zařadit. Nikdo nejsme typická sova nebo typický skřivan. Ale k něčemu máme blíž. Skřivánci jsou ráno čilí klidně před šestou hodinou, ale večer kolem 21. hodiny jsou unavení a ospalí. Sovy jsou nejaktivnější večer, svěžest jim drží i přes půlnoc, ráno by ale nejraději prospali celé dopoledne.Z vlastní zkušenosti ale vím, že během života jsme jak sovy, tak i skřivani.

 

6.   Jak fungují biologické hodiny?

Vnitřní biologické hodiny každého člověka jsou zatím zahaleny mlhou tajemství. Podle knihy Věry Kubištové-Škochove se každou hodinu odehrává v našem těle něco jiného.

1. hodina ranní je obdobím zvláště citlivým na bolest, v lehkém spánku se tedy často můžeme probudit. Předtím již prošel člověk ve třech hodinách všemi fázemi svého spánku.
2. hodina ranní - pokud nespíte: nepijte v tuto hodinu kávu, čaj a už vůbec ne lihoviny! Nejlépe je vypít sklenici vody nebo mléka. Nejvíce v tuto hodinu pracují játra, zatímco ostatní orgány pracují šetrně. Játra pak tedy z našeho těla úspěšně odstraňují veškeré zplodiny a jedy.
3. hodina ranní je dobou, kdy zcela fyzicky vyčerpané tělo člověka vysloveně odpočívá. I pokud jste vzhůru, snažte se zůstat v naprostém klidu, nerozptylujte se a nerozrušujte! A pokud snad i v této době pracujete, soustřeďte se nejlíp na ukončení své činnosti.
4. hodina ranní - probouzíme se i nepatrným hlukem. Sluch se totiž zbystřuje, ač tělo jinak pracuje na nejnižší obrátky. Je to hodina, kdy se podle výzkumů nejčastěji umírá. Mozek je zásobován malým množstvím krve a tlak je nízký.

5. hodina ranní je dobou klidu ledvin a my jsme již vystřídali několik fází svého spánku. Není bez zajímavosti, že kdo v tuto hodinu vstává, bývá brzy čilý a svěží.

6. hodina ranní - většinou sice chceme ještě spát, ale naše tělo se již nekompromisně probouzí do nového dne. Tlak se zvýšil a krev v žilách začíná pulzovat silněji.

7. hodina ranní - v tuto dobu je zvláště vysoká obranyschopnost těla. Je dána nejlepší možnost přemoci všechny bakterie a viry.

8. hodina ranní - tělo je odpočaté, játra jej zbavila zplodin, jedů a proto je nutné nezatěžovat je pitím alkoholu a dopřát jim odpočinku.

9. hodina dopolední - srdce pracuje naplno s tím, že snižuje citlivost vnímání bolestivosti a zvyšuje se psychická aktivita.

10. hodina dopolední - v tuto hodinu bývá člověk údajně v nejlepší "sportovní" formě a tento elán se uchovává až do oběda. Nepijte v tuto dobu kávu a čas samotný nemarněte planými řečmi, nebo neužitečnou činností, která by vám zbytečně ubrala sil, protože tyto později ochabnou.
11. hodina dopolední - naše srdce pracuje dál rytmicky v souladu s naší psychickou aktivitou a větší zátěž zvládá, aniž bychom její břímě nějak zvlášť pociťovali.

12. hodina polední - nastává okamžik mobilizace všech sil, a proto je lépe posunout vlastní dobu oběda až na 13. hodinu.

1. hodina odpolední - člověk už obvykle začíná pociťovat únavu a potřebu odpočinku.
2. hodina odpolední - jeho reakce se ještě více zpomalují.

3. hodina odpolední - nastává patrné zbystření našich smyslových orgánů a znovu se dostáváme do formy - nabíráme sil. Je to hodina vhodná pro labužníky.

4. hodina odpolední - po počátečním oživení funkcí těla nastává opět pokles.

5. hodina odpolední - naše pracovní schopnost je ještě dosti vysoká, zejména sportovci mohou trénovat s dvojnásobnou energií.

6. hodina odpolední - v tuto hodinu se hlásí touha k většímu pohybu, přestáváme cítit fyzickou bolest, psychická svěžest se snižuje.

7. hodina odpolední - psychická stabilita je na nule, krevní tlak stoupá, jsme nervózní a pro sebemenší hloupost se můžeme pohádat. Je to hodina, příznivá zvláště pro alergiky a začínají nám též bolesti hlavy.

8. hodina večerní - naše reakce se vyznačují podivuhodnou bystrostí. K haváriím v dopravě téměř nedochází, řidiči jsou v perfektní formě.

9. hodina večerní - v tuto dobu je večerní paměť člověka mnohem vnímavější a je schopna vštípit si a podržet po delší dobu v sobě mnohé, co nebyla schopna učinit za stejného úsilí ve dne, je vhodná pro herce a studenty.

10. hodina večerní - naše tělesná teplota klesá.

11. hodina večerní - naše tělo se již připravuje k odpočinku a pokračuje mimo jiné na obnově buněk.
12. hodina večerní - je to půlnoční hodina, začínají se nám zdát sny, jestliže jsme však šli spát v 10 hodin večer. Tělo i mozek člověka společně bilancují svou celodenní činnost a námahu, spojenou se zážitky, odmítají vše nepotřebné a přebytečné.

            Jednotlivé hodiny a aktivity jsem uvedla pro zajímavost. Ve skutečnosti si nejsem jistá tím, že to funguje stejně u každého člověka. Každý z nás je přece jedinečný, má jiné složení DNA, což ho odlišuje od těch ostatních. Na někoho to může platiti, na někoho ne. Přirovnala bych to ke třem základním druhům biorytmů. Ale neodsuzuji to. Na určité typy lidí to může mít „placebo efekt“ a v mnohém jim pomoci.

 

Závěr

            Biologické hodiny v nás tikají. Všichni je slyšíme. Někteří více, jiní méně. Měli bychom je slyšet. Mnohé nám napovídají a napomáhají nám žít. Biorytmy nás obklopují, jsou naší součástí. Vnímáme, tedy žijeme. Život je velmi krátký a čas, který nám byl vyměřen nezastavitelně pádí. Měli bychom si to uvědomit a svůj život žít tak, abychom byli spokojení a neubližovali sobě a svému okolí. Tak žijme!

Diskusní téma: Vnímání času: Biorytmy

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

 

měření od: 12.1.2011

TOPlist