Žebřík světel (Průvodce krok za krokem Stromem života)

redakce Rahunty : doporučujeme Vaší pozornosti dílo "Žebřík světel" od Wiliam G. Gray. Jde vlastně o průvodce krok za krokem kabalistickým Stromem života, o kterém kde kdo v esoterních kruzích mluví, ale málokdo opravdu ví něco trochu více. Najdete zde mnoho hodnotných informací, jak je tvořen Makrokosmos i následně Mikrokosmos ...

Níže uvádíme ukázku z úvodu díla :

Žebříksvětel.pdf

Žebřík světel

Žijeme ve schématech, protože musíme. Nemůžeme jim uniknout. Vesmír je schéma. Jsme jím i my. Jsou schémata ducha, duše, mysli i těla, rozprostřené všemi stavy existence. Můžeme je nalézt dost snadno kdekoliv. Naše lidská těla jsou magickým bludištěm schémat svou buněčnou stavbou. Stačí, když se podíváme jen na své vlastní špičky prstů, abychom mohli pozorovat svá osobní schémata. A poněvadž schéma čehokoliv může být nazváno symbolem, jsme všichni živými symboly, tvořícími část Velkého plánu, který si můžeme představit jen jako Božský život.

Základní fakta jsou dost jednoduchá. Žijeme mezi dvěma světy nebo stavy existence. Vnější svět obyčejného světského života a tajuplný vnitřní svět myšlenek, pocitů a subjektivních činností, které můžeme neurčitě nazvat „duchovními“. Oba tyto světy jsou ve vztahu k nám skutečné a síly v nich působící je možné přeměňovat a převádět z jednoho do druhého. Schémata utvářená těmito záměnami jsou oněmi schématy, kterými žijeme. Můžeme se měnit změnami svých životních schémat a naopak. My a naše schémata jsme na sobě navzájem závislí.

Kdybychom mohli nalézt nebo formulovat něco, co bychom mohli nazvat Dokonalým schématem a přesně to sledovat, pak bychom se měli stát dokonalými lidmi. To bylo cílem každého náboženství a filosofie, víry, morálního kodexu nebo systému. Díváme-li se na minulost a současný stav lidstva, zdá se být jasné, že se nám nepodařilo něco takového buďto nalézt, nebo následovat. To nám však nemůže bránit, abychom se o to nepokoušeli. V tomto směru bylo učiněno už tolik pokusů, často s velice rozdílnými prostředky, že výběr mezi nimi je pro jednotlivce ponejvíce věcí instinktu nebo náklonnosti.

Bylo i je ideálem každého duchovního systému nalézt tento Dokonalý vzor a použít ho k rozvoji a pozdvižení takových duší, které by mohly zapadnout do jeho rámce. Inteligentní člověk, zkoušející toto schéma na sobě, musí být jistě na cestě ke své vlastní dokonalosti. To bylo účelem okultního zasvěcení, ve kterém byly žákům dávány symbolické plány k postupu světy ducha, duše a těla, tvořícími celý stav našeho bytí.

Vznešenost tohoto pojetí je taková, že ji stěží dokážeme na prvý pohled pochopit. Je to, jako bychom se pokoušeli shrnout celou lidskou řeč do jediného slova. Ve skutečnosti je to symbolizováno bájným Ztraceným slovem, které má vysvětlovat vše, obsahovat vše, které bylo-li jednou vysloveno, činí další výklad zbytečným. S tím je souběžná představa vyjádření celé matematiky jedinou a jednoduchou rovnicí, která by měla řešit jakýkoliv možný problém. Jedna myšlenka, shrnující všechno myšlení. Příčina všech příčin.

Všimneme-li si některých základních systémů v našem okolí, uvidíme, že všechny vytvořily jakýsi druh Mistrovského schématu, které muselo mít určitý stupeň účinnosti, jinak by nemohlo tak dlouho působit na tolik lidí. Nejrozšířenějším snad byl starověký sluneční kříž, neboli kříž v kruhu, uznávaný téměř všemi vírami v té či oné podobě. Křesťanství počalo pod jeho záštitou, kalvarijní kříž je pozdější úpravou. Buddhisté ho ukazují jako Kolo života a dodnes zůstává hlavním symbolem většiny mystických škol. Jako univerzální symbol může být jen těžko předstižen.

Židovská víra přijala nakonec hexagram, neboli Štít Davidův, za mistrovský znak a hloubka jeho uspořádání je schopna neomezeného výkladu. Později došlo k velice složitému rozvinutí čtyřnásobnosti a šestinásobnosti jako deseti emanací z Jediného, uspořádaných do schématu, známého jako Strom života. Jen málo myslí dovedlo nebo dosud dovede pracovat s tímto schématem pro jeho složitost, a proto zůstává téměř výlučně majetkem kabalistických škol. Pravověrný rabínismus ho prohlásil za kacířský. Stalo se však znamením vývoje a k západu obrácené mysli a duše, odklánějících se od statického orientálního pohledu na svět a kulturu, a tím zůstává dodnes.

Symbol Stromu života není statický ani mrtvý. Je rostoucím, ohebným a přizpůsobivým životním schématem, schopným neomezeného rozšíření životem samým ve všech stavech a podobách bytí. To nezahrnuje jen buněčný, organický život, ale veškeré bytí, projevené ve všech možných aspektech. Pokud to neznamená více, není to ani méně. Strom není jen strnulým nahromaděním neúčinných dogmat a nesmyslné symboliky bez významu pro vyvíjející se lidstvo, neboť nabízí stále širší pole víry v rozšiřující se možnosti ducha. Především žije a musí být prožit.

Takzvaná kabala, neboli „předané učení“ je výsledkem víry, zkušeností a vývoje duší, které „kráčely Stezkami“ a uspořádaly své životy podle schémat vytvářených prostřednictvím Stromu. Není to tvrdý zákon ponurého mysticismu, ale způsob života a žití ve schématu, které stále a vědomě usiluje o své vlastní zdokonalení.

Jak rosteme my, roste i Strom. Ve dvacátém století nese jiné ovoce, než jaké přinášel ve století čtrnáctém, ale stále plní svůj smysl. A co víc, jeho plody jsou doslova nevyčerpatelné, neboť se neustále obnovují čerstvým přísunem vnitřní energie. Čím víc ze Stromu trháme, tím hojnější jsou jeho bájné plody.

Po počátečním seznámení se se Stromem a s kabalou je jen přirozené, zeptáme-li se sami sebe, budeme-li ve svém bádání pokračovat, nebo zda přestaneme mrhat časem na něco, co připomíná hromadu smetí v jakémsi opuštěném ghettu. Takovou otázku může zodpovědět jen každý sám sobě. Sebevíc čtení ji nerozřeší. Vše, co si můžeme přečíst, jsou názory a teorie druhých lidí, které nám mohou, ale nemusí pomoci. Každý kabalista si musí upravit Strom podle svého vlastního života. Kdo to nedokáže, nemůže být kabalistou.

Strom skýtá prostředky k navázání kontaktů s vnitřním světem. S typy vědomí normálně nedosažitelnými obyčejné lidské mysli. Jsou to zdroje, z nichž a jejichž prostřednictvím přicházejí „nauky“. A není to samovolný proces, ale výsledek tvrdé a usilovné práce ve všech směrech. Kabala není pro líné, nevýkonné nebo lhostejné okultisty. Nabízí živé schéma, které musíte prožít, a ne se na ně jen dívat.

Takové prožití je možné, jen když se „propracováváme Stezkami“ skrze Čtyři světy. V Acilutu, světě počátků, pracujeme kontemplací, v Beriahu, tvůrčím světě, používáme rozjímání, zatímco v Jecíře, světě tvarů, používáme to, co bývá nazýváno obřadnou magií. A konečně v Asiahu, v projeveném světě, musíme jednat v podmínkách projeveného života. Tak spřádáme kabalistické schéma života, jak nás to učí Strom.

Protože základní význam kabaly je obsažen ve Stromu života, musíme v něm hledat všechny informace. Strom je kabalistovi tím, čím je (nebo by měl být) kříž křesťanovi nebo kolo buddhistovi. Dokud neporozumíme dobře Stromu a jeho působení, nemůžeme se pokoušet využít kabalu, stejně jako se nemůžeme zúčastnit cyklistického závodu, neumíme-li jezdit na kole.

O Stromu a kabale toho bylo za posledních sto let napsáno tolik, že je s podivem, jak málo toho bylo vysvětleno. Celé téma se jeví jako úžasný zmatek. Původně překládali autoři hebrejské spisy důvěřivě se všemi jejich nahromaděnými narážkami a hluboko skrytými významy. Obyčejné mysli, zvyklé myslet přímočaře, s nimi beznadějně zápolily a často zamotaly věci ještě více, než jak byly původně. Další autoři prostě shromažďovali to, co již bylo uveřejněno, a doslova to přejímali a předávali k omezeným účelům. Jen nepatrná část autorů se alespoň pokusila o srozumitelný výklad kabaly. To má do značné míry svůj důvod.

A tento důvod je velmi prostý. Kabalistický Strom a s ním související představy mohou být přirovnány k dobře sestavené křížovce s jejími tajenkami. Celý její význam a cena spočívá v rozumovém cvičení spojeném s jejím sestavením a rozluštěním. Při jejím luštění je třeba značnou měrou zaměstnat mysl, což ji přirozeně zlepšuje a rozvíjí. Představíme-li si Strom jako kabalistickou křížovku, nabídne se nám příležitost k opravdovému rozvíjení mysli i ducha, pokud jen máme dost důvtipu a vytrvalosti k jejímu řešení. Pak musíme považovat to, co bylo o kabale napsáno a zveřejněno, za klíče k záhadě, a ne za její řešení, s výjimkou některých širších významů. Ke skutečnému řešení se musí každý dopracovat sám, neboť to je skryto v duších těch, kteří ho hledají, a nikde jinde.